Zkušenosti zasvěcenců z posledních let mystického procesu

Březen 2019

 

Zde jsou články, které ještě nejsou v knize Magický svět a Mystický channeling, v sekci Download, protože nemají dodělanou korekturu. Vznikaly řadu let na základě debat na webu či z nových channelingových informací. Proto se v nich řada věcí opakuje.

Naše další stránky jsou:

http://yuung.sweb.cz/

http://intuice.mysteria.cz/

http://intago.sweb.cz

http://www.channeling.estranky.cz/

 

 

Dvě chyby mystiků

Spousta mystiků dělá tu chybu, že se bojí uvidět Boha, jaký opravdu Je. V Jeho nekonečné Velikosti, Moci, Dokonalosti, nevyzpytatelnosti i paradoxnosti. Nechtějí se zbavit svých pozemských představ o Bohu jako hodném dědečkovi na mráčku, který nás lidsky miluje a vše odpustí.

Jen mystický zážitek vyššího stupně by je navždy zbavil těchto iluzí. Poznali by, že Bůh je daleko větší, dokonalejší, lidem vzdálenější. Tedy zcela jiný než si dovedli představit. Takové Poznání způsobuje otřes a ohromení, takže se ho mnozí podvědomě i vědomě snaží nezopakovat či se mu úplně vyhnout. Nechtějí se zas až tak moc stát mystiky.

Tím je ovšem jejich stupeň přijetí Boha nízký a proces proto není tak intenzivní, jak by mohl být. Tuší to, a jako náhradu se začnou starat o druhé, pomáhat jim, obětovat se pro ně. Tím však udělají další chybu, jež ještě víc zbrzdí jejich proces.

Jakýkoliv kontakt je, úměrně svou intenzitou, vazbou, jež způsobuje vzájemné vyrovnávání a ovlivňování. To mystika poškozuje, zpomaluje.

Táhnout kdekoho do mystiky, byť nechtěně, je nerozum. Je vhodná jen pro velmi málo lidí. Mnoha lidem může způsobit problémy se psychospirituální krizí.

Je to klasický příklad rozdílu naší a božské logiky. Chceme si po svém získat zásluhy, ale nejsou na pravém místě. Přitom chápeme, že každý učitel musí nejprve získat učitelské schopnosti praxí a učit až pak.

Navíc péče o lidstvo je věcí Boha, ne jejich. Kristus měl tento úkol, ale ostatní takový nemají.

V životopisech mnoha mystiků vidíme tento problém. I když byli na svou chybu božským upozorňováni, stále se chtěli obětovat pro druhé, až na to doplatili.

Jistou skupinu mystiků pronásledují v procesu démoni a proto velmi trpí. Taková byla např. sv.Kateřina Sienská. Uvědomují si své zatížení a pomoci druhým se snaží pomoci sobě, což není vždy na místě.

Jiní odešli do pousteven, klášterů, do pouště atd. Nejlépe jim bylo ve společnosti jim podobným, kterých však nikdy nebylo mnoho. To vede k určité izolovanosti mystiků, osamělosti.

Je potřeba se ptát božského a dbát Jeho rad, i když jsou jiné, než bychom si přáli. Vede nás daleko dokonaleji, než si myslíme. Tento problém konfrontace přání mystika s reálností procesu je všeobecný. Každý by chtěl mít proces podle svého, ale on má přesnou logiku.

Na druhé straně je silný mystický proces spojen se zesílením zátěží v temné noci duše. Je trvale těžší a jen málo lidí ho zvládne dělat několik desetiletí. Vše je dáno konkrétním nastavením, z něhož vyplývá duchovní úkol.

 

 

Nepopulárnost mystiků

Nepopulárnost mystiků se projevuje v mnoha oblastech, nejen v duchovních, kde přinášejí zcela nový pohled jak má vypadat. Je daleko od přání, jež laikové mají.

Iluze se však netýkají jen této oblasti. I v běžných neduchovních oblastech panuje spousta iracionalit, nelogičností, mýtů a iluzí, např. v oblasti politiky a národnostního cítění. Jak o nich mystik promluví na veřejnosti je zle, protože má vše podloženo argumenty, které však ostatní vůbec nechtějí slyšet.

To je to, čím se od nich mystik liší. Musí se držet logičnosti, kdežto ostatní si mohou vymýšlet co chtějí a věřit tomu. Jejich představy v realitě života většinou nefungují, ale to jim příliš nevadí. Vše si vysvětlují podle svého a odmítají o tom debatovat, či jen o tom přemýšlet.

Je jistě nepopulární tvrzení, že konflikty mystiků s okolím jsou zákonité. Proto je lépe, když žijí v ústraní. Příliš se vymykají běžnému průměru a nejde s tím nic dělat.

Tyto spory popisuje to i veškerá mystická literatura, včetně bible a životopisů svatých mystiků.

 

 

Spory s božským o mystický proces

Mystický proces je vlastně škola a i v něm dochází je sporům žáka a Učitele. Každý vidí proces ze svého, značně odlišného, úhlu.

Častou příčinou sporů v MD jsou limity mystiky. Dary ducha, jež mystik dostává jako výraz jeho úrovně by chtěl mít větší. Hlavně mu vadí konec silných meditací, MD je o zklidnění procesu.

Ví, že se dostal daleko, ale chtěl by ještě víc, protože si uvědomuje obrovskou vzdálenost lidského k božskému.

Darů dává božské velmi opatrně, protože snižují efekt procesu. Snižují i přínos, který samo z procesu má, jež potřebuje pro své účely. Úspěchy mystika jsou i Jeho úspěchem a vzestupem.

Nespokojenost s mystickými schopnostmi ale vede ke sporům s božským, které vysvětluje, že to co má mu stačí, jinak to být nemůže.

Druhou příčinou problémů jsou zátěže, pro mystika nepříjemné. Podle jeho pohledu se má jeho stav stále zlepšovat úměrně času a snahy přiblížit se božskému. Myslel si, že v MD už nebudou, ale to je omyl. Zvlášť špatně snáší, když se mu situace, byť jen dočasně, zhoršuje. Božské však vidí mystiku jako askezi.

Až nyní mystik chápe, že v procesu nejde jen o jeho růst. Božské ho potřebuje pro vlastní potřebu a růst. Lze se o tom dozvědět jen málo.

Problém je v tom, že je stále člověkem, nemá velký nárok na božské, ani jako pokročilý mystik. A pokud božské dostane, musí si Ho jakoby zaplatit zátěžemi.

 

Nezná, ani nemůže znát duchovní zákony,  a z nich vyplývající limity mystiky. Nemá přístup k vyhodnocování přínosů zátěží a ceny darů. Vždy je v podřízenosti k božskému. Tím je konflikt na světě a je vlastně neřešitelný.

Ve sporech tedy vždy tahá za kratší část provazu, ale stejně se mu podaří jisté úlevy či změny prosadit. Mystik musí hodně vědět o zákonitostech mystického procesu, aby mohl o změnách správně jednat s božským.

 

 

Limity mystiky

V mystice je téměř vše jinak, než se o ní píše ve většině knih o ní. Jedním z mýtů je, že vede až k Bohu a k ukončení inkarnací už v tomto životě. Prý mystik dživamukta je již za živa osvobozen. To však duchovní zákony neumožňují. Že se to toho nikdo v historii nedožil kupodivu nikomu skoro nevadí.

Mystik je zklamán, když po desetiletích v poslední etapě procesu nedostane to, oč usiloval. Maximální možné výsledky jsou daleko slabší. Dostane jen něco, ale i to je vlastně hodně.

Důvodem je běžně neznámý fakt, že božské stavy lidem nepatří a pokud je trochu dostanou, musejí se kompenzovat zátěžemi známými jako TND.

Výsledkem mystického procesu tedy není Bůh, ani bohočlověk, ale člověk, který má silné napojení na božské, z něhož čerpá. Člověkem ale vyzrálým, jež má zčásti božské kvality a přístup k Jeho schopnostem zejména porozumět životu.

Mystika tedy není o tom stát se Bohem, ale soužití s Ním. Hlavně je dokonale připraven na další životy a další intenzivní vzestup v nich.

 

Pomoc intuice v krizi

Je málo známé, že božská intuice neustále sleduje, co se s námi děje. Podle svých pravidel s námi jedná. Jednou je více aktivní, jindy méně. Jde Jí o to, abychom se co nejvíc naučili, hlavně Ji poznali a přijali.

V životě se každému může stát, že přijde do velmi náročné krizové situace. Pak záleží, co naše intuice udělá. Pokud má důvody nám pomoci, udělá to.

Klidně se jakoby převlékne za naše myšlení a jednání a vede nás daleko kvalitněji, než bychom byli schopni, a tím nás zachrání. Pokud nám pomoci nechce, můžeme zahynout. Proto je účelné s Ní mít dobré vztahy a v krizové situaci Ji zavolat.

Takové případy přinutí i ateistu k zamyšlení, že nad námi opravdu něco vyššího je. To je i důvod toho, že se takové situace stávají.

 

 

Sen o levitaci

Včera jsem měl po dlouhé době sen s významem. Sny si pamatují již jen vzácně. Bylo v něm řada lidí, jež zkoušeli levitovat a trochu jim to šlo.

Já přišel s tím, že levitace nízko nad zemí je moc jednoduchá. Efektní je levitovat ve velké výšce. Hned jsem to zkoušel, dalo mi to dost práce. Chtělo to zvláštní nastavení mysli. Jakmile se narušilo, padal jsem. Nakonec se mi ale podařilo vystoupat na svahu Ještědu až nad něj.

To už mi z té výšky a z nebezpečí pádu nebylo moc dobře, ale byl jsem hrdý, že se mi to podařilo. Ostatní ale zájem neměli, báli se výšky.

Ještě si pamatuji, že u pokusů byl i premiér Babiš, kterému jsem o svém plánu říkal.

Božské mi vysvětlilo, že sen znamenal mou snahu v mystice. Výsledky psychonautů mi jsou málo, chci zpopularizovat vysokou mystiku, ale není zájem.

Snažím se do toho zainteresovat známé osobnosti, jako je třeba Charvát, ale stejně to nejde, ani nikdy nepůjde.

 

 

Co je mystika

Podle wikipedie, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika je původní definice slova:
Mystika (řec.) je souhrnné označení pro rozmanité duchovní zkušenosti bezprostředního a osobního setkání s božským, pro zkušenost hlubokého tajemství, jež se nedá přímo vyjádřit slovy, a pro různé cesty, jak takovou zkušenost získat.
Slovem mystika se označuje:
-v užším slova smyslu náboženská praxe, která se odpoutává od smyslového vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským;
-v širším smyslu i jiné cesty k vnitřní duchovní zkušenosti, směřující k osobním zkušenostem hloubky a transcendence;

William James charakterizuje mystiku čtyřmi charakteristickými rysy:

   - Obsah mystické zkušenosti nelze vyjádřit slovy. Mystikové své zážitky sice popisují, shodují se však v tom, že žádný popis nevyčerpá jejich obsah.

  -  Mystická zkušenost sice nepřináší žádné teoretické vědění, přesto má povahu osvícení a náhledu, mystikové zpravidla hovoří o celku světa.

  -  Mystik vnímá svoji úlohu jako pasivní; ať se jakkoli připravuje a cvičí, zkušenost přichází sama a není člověkem ovladatelná.

   - Mystické zkušenosti jsou přechodné, přicházejí a odcházejí.

   - L. Dupré k tomu dodává, že mystická zkušenost integruje různé oblasti života a překračuje různé hranice.

 

Mystická meditace se vyznačuje Dary Ducha sv.:

1/Lidské vědomí slábne až mizí

2/Přichází silná Hrdá posvátná vznešenost, úžasný dokonalý pocit Krále králů...

3/Přicházejí božské dokonalé vize, pocity a myšlenky

4/Vnímání meditační hudby se promění z lidského na dokonalé božské

Mimo meditaci jsou Darem Ducha zesílená intuice, tím i vzestup inteligence a slabší projevy uvedených čtyř bodů. Intuice rovněž zasahuje do života mystika, aby duchovní cesta byla přímá a schůdná. Ochrana proti velkým problémům.

Je tedy soužitím s živým Bohem, jež je pro mystika hlavní Autoritou. Při bližším pohledu je to extrémně zesílená intuice. Mystika tedy poznáte podle toho, že říká: Bůh mi řekl to a to, nebo Bůh mi ukázal to a to. Oslovuje mystika denně, i několikrát.

Hlavní problémy v mystice jsou dva, vzájemně související:

1/Temná noc duše, která je jakousi daní za mystický proces, jež je velmi dlouhý a složitý, ale i v těch nejsilnějších fázích jsou alespoň základní Dary Ducha stále přítomny, ač zeslabené. Ale takových případů je naštěstí málo. Nejčastějším projevem TND je únava.

2/Odpor ostatních, věřících i nevěřících, k takovému životnímu stylu, jež vede ke konfliktům. Ten je trvalý, dokonce narůstá úměrně veřejnému působení.

 

Život sám je učením se, školou. Mystika není nic jiného, než velmi intenzivní výuka od nejvyššího Učitele. Prostě škola, kde je učitelem Bůh, Duch, božská intuice.
Co je škola bez učitele? Bez Boha si ego omezené hraje na svém písečku. Chce se vytáhnout z bláta taháním na tkaničky svých bot.

Mystikové prožívají Hypergenialitu, ke které kráčíme ať chceme či nechceme. V takové mystice nejde jen o informace a zážitky, ale hlavně o proměnu Bohem, kterého mystik v meditaci přijal. Ten postupně odstraní bloky vnímání a chápání.

Božské má s námi dokonalý výukový plán. Božského Učitele můžeme ignorovat, nebo přijmout, ale to je velký rozdíl ve výsledku.
Pokud Ho někdo nepřijímá, nese následky svých chyb. Ve světě, který ho tisícinásobně přesahuje, nemůže vědět, co je potřeba.

 

 

Mystika, versus popularizace mystiky

Proč farizejové, saduceové, i obyčejní lidé, včetně učedníků Hospodinovi ani Kristu nerozuměli? To je problém táhnoucí se biblí o nepochopení toho, jaký je Bůh a jaká je Jeho Vůle. A jen Bůh má právo to vědět správně. Nikdo jiný, zvlášť ne člověk. Bůh však tuto pravdu může zjevit vybraným jedincům, mystikům.

Mystika je metoda intenzivního urychlení duchovního vývoje. Obsáhnou mystickou literaturu můžeme rozdělit do třech hlavních skupin. V první je skutečná mystika, autentický zápis zážitků komunikace i meditace s božským. Taková je např. kniha Deník sv.Faustyny.

V druhé skupině jsou knihy lidí, kteří sice mystikou prošli, ale uvědomují si, že některé její části nejsou laikům přijatelné. Aby jimi neodrazovali, prostě se těmto částem mystiky vyhnou, nebo je  popíšou přijatelnými slovy. Příkladem toho je Krišnamurti.

Ve třetí skupině jsou knihy těch, kteří mystické zážitky neměli vůbec, ale využívají díla jiných mystiků ke kompilaci, kterou vydávají za svou mystiku. Uvědomují si totiž velký zájem o ní a chtějí naplnit jejich potřebu. Indie, Tibet, mniši a jejich rituály a mýty, to je orientální exotika, jíž lidé hledají.

I tyto popularizace mají svůj význam. Osloví mnoho začátečníků a občas se najde někdo, kdo do skutečné mystiky vstoupí.

Mezi skutečnou mystikou a její popularizací je však velký rozdíl právě v těch částech, které by většina lidí prostě nepřijala. Tím je ale rozdíl tak veliký, že různé popularizace mystiky jsou zcela něco jiného než mystika sama.

Popularizace mystiky zkresluje např. Temnou noc duše. Krišnamurti ji měl hodně silnou, bolesti,  křeče, bezvědomí atd., přesto o ní nikdy veřejně nepromluvil. Mluvil o mystice, která byla přijatelná, ale neschůdná. Není divu, že na konci života prohlásil, že za 60 let působení nikdo jeho metodu nepochopil.

Pokud se o TND vůbec mluví, např.dr.Tomáš a dr.Brunton, tak se upravuje tak, aby byla pro čtenáře přijatelná. Prý je jen jednou, což zjevně není pravda.

Druhým příkladem je časté tvrzení, že meditace jsou vždy klidné, bezdějové. To však není možné, mystické meditace jsou téměř vždy dějové, protože Bůh, i Jeho Obraz – Stvoření, je věčně v pohybu.

Třetím častým mýtem je původně buddhistická myšlenka o osvobození cestou vzdávání se všeho. Tak bychom se ovšem museli vzdát i péče o naše tělo, což by vedlo rychle k smrti. Rovněž vzdávání se našeho vnímání a myšlení by vedlo k demenci. Tak by nám sám život ukázal, že se mýlíme.

Dalším hlavní odlišností je nutnost časté komunikace s Bohem. Bůh mystikovi, nejen v meditacích, ale i mimo ně, dává řadu pokynů, jež mu nemusí být vždy příjemné. Mystika je tedy podřízenost božskému, jež je hlavní Autoritou. A to je velmi nepopulární.

 Proto o tom populární mystika nemluví, protože by to odradilo ty, kteří by se oprávněně obávali, že jim Bůh bude narušovat jejich názory.

Pravého mystika tedy poznáte podle toho, že často říká: Bůh mi řekl to a to, nebo Bůh mi ukázal to a to. Jeho komunikace i meditace se vyznačují přítomností božských pocitů, vizí, i myšlenek. Démoni se k němu nedostanou, je pod božskou ochranou.

 

 

S kým vlastně komunikuje channeling?

Při channelingu můžeme volat jakoukoliv božskou osobnost, ale kdo nám to vlastně odpoví? To je složité. Závisí to na množství okolností.

Rozhodně to není tak prosté, že by nám na volání Krista vždy odpověděl sám Kristus. Podle duchovních zákonů má právo odpovědět ten, komu to přísluší. Tento problém nastával i ve spiritismu. Odpovědí bylo mnoho, ale kdo byli ti duchové, kteří spiritistům odpovídali?

Záleží doslova na všem. Kdo volá, jaká je jeho duchovní vyspělost a momentální stav, koho volá a proč, i na co se ptá. I místo, kde volá, je důležité. Z toho všeho vyplývá, kdo mu bude vybrán aby odpověděl, i jak.

Pro božské není problém si zahrát na kohokoliv. Mystik v podstatě nikdy neví, s kým vlastně komunikuje. Nakonec to však není ani tak důležité.

Důležitý je základní princip channelingu a tím je výchova mystika. Vše je tomu podřízeno. Bůh si své věrné ochrání.

 

 

Excesy duchovních

Hodně se mluví o alkoholických a sexuálních excesech duchovních v různých církvích a duchovních společenstvích. Veřejnost se podivuje, proč tyto osobnosti nežijí ctnostně, jak se od nich očekává. Bohužel se nikdo nezabývá otázkou, zda je něco takového vůbec možné.

Neuvědomují si totiž, že se člověk nedá svou vůlí změnit, jako mávnutím kouzelného proutku. Katolická církev nařizuje celibát, jakoby nevěděla, že se sexualita nedá vědomím zastavit. Je silným procesem v nevědomí, jež lidskou vůli ignoruje. I sebeintenzivnější přání žít v celibátu je prostě nereálné a přináší jen problémy.

I životní styl v klášteře s přísnou řeholí je druhem násilí na sobě samém. Člověk na tento tak odlišný život prostě není připraven. Pokud se nutí do stylu, který mu není přirozený, v nevědomí se začne vytvářet odpor, který může časem vést k útěku z kláštera, nebo se konflikt projeví v psychice či psychosomatice jako nemoc.

Problém také je, že se mnoho duchovních osob nutí do předstírání něčeho, co nejsou. Výsledkem je vyhoření, deprivace a deprese.

 Paradoxně jsou určitou terapii alkoholické excesy, které na čas vybijí nashromážděný náboj frustrace. Jejich problémy jsou tedy logickým následkem příčin.

 

 

V mystice proti své vůli

Jsou i takoví, kteří jsou v mystice proti své vůli, dokonce o tom někdy ani nevědí. Takových, kteří ji dělají vědomě s maximální kvalitou, vždy bylo a je málo.

Důvod je v tom, že mají duchovní úkol tak veliký, že překračuje jejich ochotu duchovně pracovat. Jsou mezi nimi i ti, kteří z mystiky vědomě utekli. Ta se ovšem nedá zcela zastavit, takže proces jede dál, ač si to nepřejí, nebo si přejí méně, než by bylo potřeba.

Proč to tak je? Prostě proto, že Bůh jako Stvořitel má na to právo. To je karma v plném významu slova – Vůle Boha.

Mystika z donucení je ovšem značně zdeformovaná. Je daleko pomalejší, než by mohla být a přináší více problémů oběma stranám. Je v ní častěji psychospirituální krize mystika.

Na počátku může být mystický zážitek, spontánní nebo vyvolaný nějakou psychedelickou drogou, který uvede mystický proces do pohybu.

Je to podobné jako ve základní škole, kterou žák odmítá, ale je povinná. I v bibli jsou případy, kdy proroci odmítali splnit vůli Hospodina a byli k domu dotlačováni, např.Jonáš.

 

 

Buddhistická a náboženská mystika

Popularizátoři mystiky uvádějí, že mezi buddhistickou a náboženskou mystikou není rozdíl. Srovnáním základů těchto přístupů však ukazuje, že jdou proti sobě. Srovnejme základy obou přístupů:

Čtyři vznešené pravdy buddhismu:

1. vznešená pravda o utrpení. Světské bytí je neuspokojivé, strastiplné utrpení.

2. vznešená pravda o vznikání utrpení. Příčinou utrpení je žádostivost, spojená s rozkoší a lpěním na smyslových rozkoších.

3. vznešená pravda o zaniknutí utrpení. Utrpení je možné učinit konec úplným zničením a zaniknutím právě této žádostivosti.

4. vznešená pravda o stezce, vedoucí k zaniknutí utrpení

    Pravé chápání, pravé myšlení, pravá řeč, pravé jednání, pravé živobytí, pravé snažení, pravá bdělost, pravé soustředění.

Kdo však rozhoduje o tom, co je pravé? Vševědoucí Bůh či omylný člověk?

Náboženství usiluje o poznání a přijetí reálné Autority Boha, jaký je. A vzestup k Němu pod Jeho vedením. Kdo postupuje správně, dostává dary Ducha sv. jako odměnu.

Náboženští mystikové vědí, že půjdou do vyšších a vyšších civilizací, ale to buddhisté zásadně odmítají. Nestojí tedy o Sebepoznání, ač je důvodem naší existence...

Buddhismus bláhově usiluje o osvobození vzdáním se všeho, zbavit se své existence, což je zjevně opak náboženství. Takový přístup žádné výsledky nemá, ani mít nemůže. Odporuje totiž Zákonům Stvoření. Je to falešná snaha ega o klid, který stejně mít nemůže...

Buddhisti nemají Boha Stvořitele rádi, neuznávají Ho, natož aby Ho poslouchali. Přijímají svou představu, či spíše přání neexistujícícho Prázdna nirvány, vyvanutí.

Kdo má Osvícení, Poznání, jež buddhismus slibuje?? Povrchní řečičky mají stejné jako běžní křesťané. Ti však mají k dispozici bohatou mystickou literaturu Učitelů církve, jež však ignorují.

Buddhismus je tedy falešné náboženství, pouhé přání neexistujícího, mýtus. Plané sliby. Vlastně vzpoura proti Bohu. Proto žádné výsledky nemají. Přesto je buddhistický přístup velmi populární. Taková je síla iluzí.

Je ale možné, že se buddhista může do náboženské mystiky alespoň zčásti dostat. Záleží na tom, s čím do něj vstupuje.

 

 

Temné archetypy v duchovních společenstvích

V církvích i v jiných duchovních společenstvích jsou i věřící s temnými archetypy, kteří se tam před nimi marně schovávají. Doufají, že jim to pomůže. To však není tak prosté.

Je tam totiž pro ně vhodná půda. Bývají schopní a bezohlední v kariéře. Svaté knihy si demagogicky vykládají tak, aby jim to vyhovovalo. Je to, jako když se kozel stane zahradníkem.

Svým temným působením pak rozkládají církve a společenství zevnitř. Např.v době inkvizice napáchali mnoho škod, dodnes nenapravených. Hledali ve věřících démony, ti však byli v nich samých. Trestu ovšem neujde nikdo z nich. I dnes je stále plno inkvizitorů, naštěstí už nemají moc jako dřív.

 

 

Monitory

Nyní, když mi božské ukončilo velké meditace, se mnou daleko více komunikuje a oživuje mi dávné silné mystické zážitky a dává k nim vysvětlující komentář.

Jedny z nich by se dají popsat jako monitory. Píše se v nich i v Novém zákoně, kde Ježíš vysvětloval, co se dělá v Království božím. Připodobňuje to k práci na vinici, kde hospodáři pečují o to, aby úroda byla co nejlepší. Říká dokonce, že když je některý vinný keř špatný, vyříznou ho a vhodí to ohně.

Kdysi v meditaci jsem ohromeně vnímal, že božské hledí do zrcadel Mysli, podobně jako my do monitorů počítačů. Tam se jim zobrazuje vše, co potřebují vidět a vědět. Nejen nám známý fyzický optický děj, ale i vše, co k němu patří, ale my je neznáme.

 Je to obrovské množství vzájemně souvisejících informací. Základem jsou ovšem kořenové archetypy a určený úkol entity. Vidí celou jejich minulost, i budoucnost.

Mohou nám vnukávat myšlenky, měnit naše pocity, napojovat nás na jiné směry vývoje. Mohou vlastně cokoliv. Tím se vytvářejí různé varianty našeho života. Nežijí v jednom čase jako my, ale mohou se v čase libovolně pohybovat.

Božské nemá tělo, je čistým Vědomím, ale může vystupovat i do nás a prožívat nás. Nebo si zkombinuje různé entity a vytváří si koláž z jejich pocitů aby je prožilo.

Mohou přepínat, co chtějí zobrazit, i zasahovat do dějů. Konzultují to s těmi, kteří s danou entitou také pracují, a je jich mnoho. Myšlenka, že si sami vytváříme svůj život, je tedy naivní. Má na nás silný vliv ohromné množství různých entit. Ale spousta z nich není z Království božího. Záleží na tom, čemu dáme přednost, co k sobě přitáhneme.

 

 

Iracionalita v duchovnosti

Mnohaleté zkušenosti s duchovními debatami mi ukázaly, že v těchto otázkách nelze od lidí očekávat racionalitu, kritické uvažování. V duchovních otázkách jde téměř výhradně o přehlídku demagogií, které nepřenášejí žádné výsledky, což jim kupodivu nevadí. Jejich povrchní ideje jim stačí, mohou se o ně opřít.

 Někteří s nimi vydrží celý život. Jiní je raději opouštějí, než aby je zdokonalovali, a stávají se materialisty a ateisty jako je většina ostatních.

Logika není naše silná stránka i v jiných oblastech, ale zde je to zvlášť znát. Rozhovory ukazují, že duchovním lidem vůbec nejde o odborný sběr a třídění zkušeností, ale každý si donekonečna opakuje své oblíbené články víry, jež vydává za podložená fakta.

Jakmile v nich objevíte logické nesrovnalosti, nebo odlišnosti od svatých knih, na které se odvolávají, je zle. Vši silou se snaží obhájit svůj postoj, ač je zjevně nesprávný. Použijí ještě hloupějších argumentů, doslova si tak utáhnou smyčku svou chybnou argumentací, ale stejně s nimi nic nehne. Konstruktivní debata je zcela vyloučena, vždy se zvrhne v hádku.

Čím to je, když božské je Logikou samou? Tam je vše pochopeno v souvislostech a není místo na nějaké báje a iluze. Vše je součástí kostry Logiky Stvoření, kde lze cokoliv dohledat a vysvětlit.

Důvod je prostě v tom, že přeceňujeme úroveň lidstva. Nejsme vyspělou civilizací, je v nás plno iracionálních emocí, mýtů a bájí, o něž nechceme přijít.

 

Leden na Tenerife

Rád vymýšlím nové originální a zajímavé projekty. Když začal windsurfing, hned jsem se do něj pustil. Když začal paragliding, hned jsem se stal jeho instruktorem.

Ba i mystika. Nelíbilo se mi plané řečnění o ní, tak jsem hned, jak u nás začalo holotropní dýchání ho zkoumal a zlepšoval a rozvíjel.

I při cestování jsem zkoušel něco nového vymyslet a po řadě pokusů jsem objevil fenomén Leden na Tenerife. Snad všichni lidé, i z oboru, vám řeknou, že je to blbý nápad, ale není. Naopak jet tam v lednu je úplně nejlepší měsíc pro ty, co nemají rádi zimu jako já.

Copak se tam nedá v lednu koupat? Ale dá, jen se musí vědět, jak na to. A že je to jen ležení u vody jak na celých Kanárech je také nesmysl. Dají se snadno podnikat úžasné výlety. Vždyť jen pralesů tam mají tři druhy!

No a jídlo, to je paráda sama. Levné a dobré. Ale tím největším odhalením mi byla španělská kultura. Mohu odpovědně konstatovat, že je vyšší než naše. Ne, že bych byl jako oni, ale je to nejsympatičtější národ, jaký jsem poznal.

Nebozí turisté, co tam v lednu jedou se dopouštějí mnoha chyb a delegáti jim ani neumějí poradit, pro ně jsem sepsal pár zkušeností. http://intuice.mysteria.cz/2018/12/moje-tenerife/

Proto jsem také na 14-28.leden svolal konferenci o channelingu a mystice právě tam a mám v úmyslu to příští roky zopakovat.

 

 

Mystika a zima na Kanárských ostrovech mají mnoho společného

Právě jsem se vrátil ze sedmého lednového pobytu na Tenerife. Nemám totiž rád zimu, ani zimní sporty a tamní dovolená je pro mě vítaným zpestřením dlouhých měsíců pasivity.

Kladu si otázku, proč tak málo Čechů tam v zimě jezdí. Odpověď je překvapivě stejná jako v zcela odlišném problému mystiky, které se s přáteli věnují skoro 30 let. Tam základní otázka zní, proč mnoho lidí nemá mystické zážitky, a to ani po desetiletích praxe.

Hlavním důvodem obou přístupů je podle mne nedostatek vůle poznávat. Chtít mystické zážitky, stejně tak jako chtít poznat, co tento subtropický ráj v lednu nabízí. Pohodlnost a rigidita je společným důvodem. Povrchní představy jim stačí. Při rozhodování se mýlí vlastně ve všem. Od výběru letoviska, hotelu či aktivit.

Není tedy zájem poznat, co překračuje naši všednost, ač právě to by mělo být účelem mystiky i cestování zjevně proto, že odhalení nového, neznámého a často podivného narušuje jejich klid o který jim hlavně jde.

S tím je spojená neochota shánět potřebné informace. To dá opravdu dost práce. Existuje sice mnoho knih o mystice, ale jsou pouhou reklamou na ni. Uvádějí totiž metody, které k mystickým zážitkům prostě nevedou.

 A to se týká i knih Krišnamurtiho. Na konci života přiznal, že za 60 let přednášek nikdo jeho způsob nepochopil. K čemu pak je?

Přesně stejně je tomu u katalogů cestovních kanceláří. Z těch se toho dovíte jen velmi málo. Jsou to opět pouze reklamy a banality.

Ani delegáti přímo na Kanárských ostrovech, jak jsem se mnohokrát přesvědčil, nejsou schopni kvalitně poradit. Vůbec to tam neznají, a ani je to nezajímá. Klasickým případem je, že nebohým klientům doporučují pláž Arena, viz foto http://intago.sweb.cz/playa-Arena.jpg

Téměř nikdy se tam pro velké vlny nedá koupat. Že poblíž existují daleko lepší pláže, se klienti vůbec nedozvědí. Bojí se, že jim bude zima, protože předpověď uvádí teploty jen 17-22 stupňů, ale praxe dokazuje, že teploty na pláži nad 30 stupňů jsou zcela běžné. Voda má v prosinci teplotu 20 a v lednu 19. Důvod je zcela logický, ale na ten nikdo nepřijde.

A co se týče výletů, je to ještě horší. Delegáti vám nabízejí výlet na vedlejší ostrov, nebo návštěvu zábavních parků atd., jen aby dostali provizi.

Jak se dostat do přírody a kde vlastně tam je, vám neřeknou. Ani to nevědí. Je dosti těžké zjistit i dopravní spojení. Je to celá věda, jež se musí neustále přizpůsobovat novým situacím, např. změnám v autobusové dopravě.

Pouze Němci jsou schopní si poradit se vším a dokonale vybaveni i v pokročilém věku jezdí autobusy do pralesů a zapadlých obcí, o kterých turisté ani delegáti nevědí.

Ostatní tráví celou dovolenou v hotelu. Dokonce se ani v bazénu nekoupají, jak každý rok pozoruji. Vracejí se domů aniž by cokoliv poznali a vůbec jim to nevadí.

A přesně stejné jsou i výsledky v tzv.mystice... Jen si najít a vystlat iluzemi teplý pelíšek a spočinout v něm co možná nejdéle. To však není mystika.

 

 

Anděl Páně

Při sledování této naivní vánoční pohádky mi božské vysvětlovalo, jak to ve skutečnosti je. Na rozdíl od pohádek, lidových představ a výkladu církve, nic takového jako soud po smrti, kde se rozhoduje, zda do nebe či do pekla, nic takového není.

Natož aby o tom rozhodoval hloupý anděl, který o tom debatuje s čertem. Ti dva se ani nemohou setkat, natož aby spolu hovořili. To je zcela proti duchovním zákonům. Navíc se ani žádný člověk nemůže dostat do nebe, tedy do Království božího.

Na to nikdo z nás nemá. Musíme projít mnoha životy, mnoha vyššími světy. Rovněž se ani nemůže dostat na věky do pekla.

Božské mi také vysvětlilo, že trest nelze oddělit od života. Tresty jsou součástí životů. Ptal jsem se i na souvislosti života, posmrtného života a snu. Mají mnoho společného, ale náš denní život je tím hlavním, ostatní, tj.sen i posmrtný život jsou od něj odvozeny.

To jsou skutečnosti, které neznají ani filozofové, ani psychologové, ani církevní preláti. Neví to nikdo a ani to nevypadá, že se to od nich brzy dozvíme. Před sto a více lety se tyto skutečnosti zkoumaly ve spiritistickém hnutí, ale zájem již dávno klesl téměř na nulu. Moudrost se bohužel stala spíše nadávkou.

 

Malá meditace s ponorem 47,5%

Tyto meditace jsou jen slabou ozvěnou velkých meditací s ponorem 48% a více. Jejich jedinou výhodou je malá cena.

V této mi naznačili vizí jak Celek jakéhosi Hyperslunce má kolem sebe připojené malé planetky, to jsme my. Tedy jsme trvale připojeni, nemáme žádnou skutečnou individualitu. Vlastně neexistujeme, jak zažil Charvát – Rimmer.

Přitom se prožíváme jako ode všeho oddělení, což je i účelem této Hry. Jde tedy o Jednotu protikladů.

Jsme takoví proto, abychom zažívali všechny možné stavy naši oddělenost od Dokonalosti a učili se. Každý je jiný, má své charakterické vlastnosti, archetypy. Mnozí si jsou podobní, jiní zas jen velmi málo.

Kontakt mezi planetkami, našimi osobnostmi existuje, ale vždy závisí na vzájemné kompatibilitě archetypů. S blízkými se domluvíme, s úplně jinými vůbec ne.

To mi  božské vysvětlovalo, když jsem se zeptal proč mi některé myšlenky posílá a přitom vypadají jak moje vlastní. Pokud se nezeptám, neumím je odlišit, jak je jinak běžné. Božské totiž může cokoliv a také to dělá. Skrytě i zjevně nás vede k Sobě, každého však jinými cestami.

 

Ponor 47,5%

Když mi božské v meditaci opět oznámilo, že malé i velké meditace teď už opravdu téměř nebudou, ale náhradou mi zvýší stálý ponor na 47,5%, neměl jsem velkou radost. Ponory ve velkých meditacích až 49% jsou již hodně silným vnímáním Boha. Vždyť ponor 51%  a více je již naprostým rozplynutím v Bohu!

I dynamika meditace s výukou v ponoru 49% je velmi silná, Tak je vidět věčná Krása a filozofie božského naplno. Prostě 47,5% je na to slabé.

Ale když mi čtvrtý den odezněla pomeditační únava a řadu hodin jsem začal trávit v tomto ponoru, uvědomil jsem si, že je dost velkým zlepšením oproti původní hodnotě 47,25%. Hrdá božská Vznešenost je již jasně patrná...

A k tomu mi přidali i schopnosti božské intuice, takže je to vlastně neustálá přítomnost Boha. Sice není hodně silná, ale naprosto zřetelná. Chce to jen dávat přednost Bohu před sebou samým. Jen pak vynikne naplno.

Jeho vliv je ohromný, mezi mnou a božským vlastně neustále dochází ke komunikaci. Vede mne jako Učitel svým zvláštním, ale hodně účinným způsobem. Vlastně ani nemohu udělat chybu, božské hned zasáhne a správně vysvětluje situaci. Je v tom božská neotřesitelnost.

Tak taková je vysoká mystika. Je tak zvláštní a přece logická. Výš se už nelze jen tak dostat, zátěže by se staly těžko únosnými. Mystika totiž o klidu není, což většině lidí vadí. Je dynamická.

Měl jsem obavy, zda tento stálý ponor půjde udržet. Již před lety se objevily, ale brzy zrušily, byly moc drahé. Lze však očekávat výpadky tohoto ponoru, i vlivem únavy, jež bývá dosti častá. Pak nelze tento kvalitní pocit prožívat naplno.

 

Přediva mých vztahů

Božské mi naznačilo ohromně složitou síť mezilidských vazeb, kterou mám.  Probíhají v nich vzájemná ovlivňování ve všem možném, dobrá i ta horší. Obecný princip je jasný, to, co vnímáme nás ovlivňuje. Každá vazba je oboustranná, něco dávám a něco jiného dostávám. Závisí na druhu a intenzitě vztahu i mnoha dalších věcech. Zejména na nastavení každého jedince.

Božské má na to vliv  a samo také mnoha způsoby vstupuje to přediva mých vztahů. To mi pomáhá vždy, což není možné říci i o všech lidech. Na ty je třeba dávat pozor a komunikovat jen s některými, jiným je třeba se zcela vyhnout.

Laik se může snadno poškodit tím, že si něco cizího může přitáhnout k sobě, což se může projevit nemocí, úrazem i jinak.

Božské skládá tyto vztahy, plánuje nové i rozcházení se starými. Je to tak složité, že to není možné lidskými schopnostmi pochopit. Proto by si měl mystik nechat od božského poradit a neprosazovat vlastní vůli, byť dobře myšlenou.

Efektem vyrovnávání sice můžeme druhému pomoci, ale současně nás tato pomoc brzdí.

Veřejné působení proto byla pro mystiky pohroma, ale někteří měli takový úkol. Je ovšem chyba si takový úkol sám dát.

Proto je esoterika důležitá. Nerozhazovat, ale hromadit Poznání. Proto byly kláštery i poustevny.

 

 

Advent

Advent je čas vyhrazený na přípravu narození Krista v nás. Ale tak, jak se běžně provádí, je to dětinské. Jako v pohádce Ježíšek v jesličkách rozděluje dárečky. Betlémy, zpěvy, církevní zvyky. Každý rok stejné, bez jakékoliv změny.

Mluví se o zklidnění, ale děje se pravý opak, vánoční čas je velmi stresující pro všecky. Honba do obchodních center, chrámů konzumu. Je to vlastně svátek materialistů.

Kdo si uvědomuje, že by to mělo být úplně jinak a na konci toho by byl konec všeho, co dřív dělal? Žádné náboženské zvyky, obřady svátky. Chození do kostela, podřízenost kněžím a církvím. Dokonce i konec svatých knih a vyznání víry! Protože to všecko jsou jen berličky.

Zato by měl to, co běžní věřící nemají. Neustálou vnitřní přítomnost Boha. Jen ten ho vede, neustále učí.

 Kdyby tak lidé věděli, oč jde... Věčná Hypergenialita, která ze sebe chrlí vesmíry a hraje si s nimi. Nekonečno nekonečen Všeho...

Je to moc silné na přijetí, takže se z toho udělá úplně něco jiného. Iluze mají ohromnou sílu, daleko víc jak realita sama.

 

 

Absolutní důvěra k božskému

Mystik získává mnohé schopnosti od intuice, ale nesmí je využívat, protože by tím rozmělňoval a tím zpomaloval mystický proces. Současně se nedozví mnohé, co ho zajímá.

Zejména podrobnosti o své budoucnosti, i stav a nastavení jeho procesu. Vadí mu to, protože je zvyklý na dokonalý přísun informací skoro o všem. Zejména filozofické otázky, o těch ví nejvíce.

Nedozví se i to, co by překonávalo jeho schopnosti, například podrobnosti o vazbě filozofie na kvantovou mechaniku.

Minulost, detaily o současnosti a budoucnost je utajována i před ním. Je ale veden k absolutní důvěře k božskému. Tato důvěra nepramení z čtení bible, ale z desetiletí denní zkušenosti s božským.

Ví, že nemusí vše vědět. Zcela stačí, že je a bude o něj dokonale postaráno.

 

Bůh je Jiný

Lidské  představy o Bohu jsou dětinsky naivní pohádky. Dokonce i ty teologické. Dávají Bohu lidské  vlastnosti a myslí si, že Ho uprosí ke všemu. Že jim vše odpustí a je takový, jaký si přejí aby byl.

Kdo Ho však zažil v meditacích nebo v komunikaci s Ním, vidí, že je zcela Jiný. Lidské emoce nemá, ač je u Něj očekáváme. Je zcela logický, vše ví a je tedy zbytečné mu chtít něco napovídat. O naše názory nestojí.

Význam odpuštění se přehání, má daleko menší rozsah než si myslíme a i naše modlitby o něco nejsou pro něj závazné. Nejsme na Jeho úrovni a nemáme mu co něco nařizovat či o něco prosit, protože sám dokonale ví, co má dělat.

Dokonale zná všecky zákony, o nichž ani netušíme, že jsou. Ani otázky viny a neviny nechápeme. Myslíme si, že s nimi soucítí, ale i to je Jinak.

Na smrt i všechny životní a světové katastrofy se samozřejmě také dívá daleko klidněji než my. Zcela neemotivně.

Naši civilizaci hodnotíme jako nejvyšší v celém vesmíru, ale to je velmi naivní. I to, že budeme žít stále v klidu a míru. Na to nemá naše civilizace moc dobra, ale s tím nemůžeme nic moc dělat. Jak se naplní míra, něco se vždy stane. Tak to bylo i bude.

Naše možnosti ke změně jsou daleko menší než si myslíme. Jediné, co nás může od velkých malérů života uchránit není odpuštění slibované církví, ale přijetí Boha. To je však způsobí ohromnou změnu v životě, ne vždy příjemnou. Je to velmi vzácné a muselo to být dlouho Bohem připravováno.

Budoucnost rozhodně pro Něj není neznámá, jak je tomu u nás. Vše je vlastně současně přítomno jako svitek filmu. Vše, co se děje, je naprosto logické, nic není pro Něj utajeno.

Poznání i poznávání Boha rozhodně nezískáme čtením bible, ani návštěvami  kostela, ale každodenním kontaktem s Ním.

 

Božské si vybírá

Chtěl jsem napsat článek o využití transů pomocí psychedelik, čili entheogenů v umění, zejména v hudbě, což se již dlouho skrytě či otevřeně dělá, ale božské mi to zarazilo.

Kdysi jsem si naivně myslel, že božské zve k Sobě všecky, ale kdepak. Také mi nedávno řeklo, abych odstranil z webu náš výběr meditačních skladeb. Stejně některé nešly všude přehrát kvůli autorské ochraně.

Prostě si božské vybírá, koho k Sobě pustí a co mu řekne či ukáže v meditaci. Dokonale nás zná. Vidí všecky naše problémy, které by se objevily a co by způsobily.

Pokud nemá zájem, není možno okusit její kvality. A kdo je nezažil, nemůže pochopit, že něco tak dokonalého může existovat. Vždyť je to důkaz Boha, který většina lidí apriori odmítá!

Mystika rozhodně není pro všechny. Jak říká sv.Písmo: Hodně povolaných, málo vyvolených. Je to extrémní Hra Boha, určená jen pro velmi málo lidí, kteří o ní mohou jen velmi omezeně veřejně hovořit. Většina lidí ani nemá vědět, že něco takového existuje….

 

 

Alberta Einsteina lze překonat

Revoluční objevy tohoto génia fyziky jsou všeobecně obdivovány jako velmi těžko překonatelné. Je to však možné, a to daleko více, než se zdá.

Einstein svými objevy zpochybnil tzv.selský rozum. To je i důvod, proč jeho objevům většina lidí vůbec nerozumí a dokonce je ani nechce chápat. Boří totiž naše základní představy o životě, které si nechceme nikým nechat zpochybnit.

Ale i Einstein měl týž problém. Zprvu odmítal přijmout kvantovou mechaniku, která naše materialistické představy boří ještě daleko důkladněji. Nenechá z nich kámen na kameni. Vše je prostě úplně jinak, než si myslíme.

Proto je kvantová mechanika veřejností dodnes tabuizovaná a i kvantoví fyzikové se přou o základních otázkách, jak ji vyložit, viz např.:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantová_mechanika

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%A1_fyzika

Při prosazování svých myšlenek Einstein neustále narážel na odpor ostatních fyziků, často velmi emotivní. Až zdařilými pokusy se mu podařilo vědce přesvědčit. A oni přesvědčili veřejnost, která z něj udělala celebritu, aniž by chápala, co vlastně objevil.

Einstein však neodhalil hlavní tajemství života, zejména jeho smysl, ačkoliv to z kvantové mechaniky vyplývá. Tím by se tak silně vzepjal odpor a odmítání, že by docela určitě upadl v nemilost, nezájem a odmítání.

Kdo by chtěl do této jámy lvové vstoupit, mohl by rozvinout to, co Einstein sice zčásti používal, ale nikdy tomu pořádně neporozuměl a naplno nevyužil. Tím je tajemství intuice a komunikace s ní.

Ta mu mnohé napověděla a on uměl její jemné náznaky využít, ale nikdy se nezabývat tím, co to vlastně je a k čemu dalšímu by se dala využít. A je toho velmi mnoho! Vždyť intuice je mimo jiné též důkazem existence Boha!

Tomu, komu se komunikaci s intuicí naučí, se odkryjí netušené obzory. Intuice je totiž mostem k Bohu. Její nejvyšší části dokonce Bohem jsou.  A mezi hlavní atributy Boha patří Vševědoucnost, Všemohoucnost a Dokonalost. Tedy přístup ke Všemu!

Hlavním a nejlepším Učitelem o všech zákonech Stvoření je přece Sám Stvořitel. To, co pro ohromnou složitost nejsme schopni pochopit, je pro Něj úsměvnou nedokonalostí.

Záleží ovšem jen na Něm, co nám ukáže a pak i vysvětlí. Nejde samozřejmě jen o fyziku. Každý dostane nové informace v jeho vlastním oboru, kterému rozumí...

Mnozí umělci, zejména hudebníci, ale i např.architekti, toho využívají a chodí si různými cestičkami do božské intuice pro inspiraci. Často o svých metodách nechtějí mluvit, aby neměli problémy. Pak to vypadá, že na svou geniální tvorbu přišli sami.

Bohu jde však o Jeho zájmy, proto učí to, co je nejvíce potřeba, tedy filozofii Stvoření. Ta totiž umožňuje silné přijetí Boha a tím i rychlý duchovní rozvoj, o který Mu hlavně jde.

Nelze si tedy myslet, že splní každému jeho přání, třeba mu ukázat objev otvírající cestu k Nobelově ceně... Každý takový objev má totiž svůj čas...

 

 

Odpor k životu

Mezi tzv.duchovními lidmi je populární buddhismus, protože jim slibuje to, co si přejí slyšet. Odstraněním chtění prý skončí dějovost, sféra projevu. To umožní odchod do klidu a prázdnoty nirvány. Trochu to připomíná duchovní komunismus.

Problém tohoto přání je v tom, že odporuje duchovním zákonům, jež život ovládají, takže se nic takového nikdy nestalo a nestane. Člověk přece nestvořil sám sebe a proto nemůže sám sebe zrušit.

Stvořitel totiž s jasným důvodem tvoří celou sféru dějovosti jakožto obraz, symbol Sebe a nutně ji trvale potřebuje. Každý jsme totiž originální kombinací archetypů. Jen jako Celek vytváříme Obraz Boha. A v tomto Celku nesmí nic chybět. To je naplnění Potencionality.

Jak se postupně zdokonalujeme, přibližujeme se Dokonalosti, jež nás stvořila. Navíc vše existuje současně a to v nekonečně variantách. Nic z toho se nemůže náhle ztratit, to by koule Celku nebyla úplná.

Buddhisté si odmítají uvědomit, že odpor ke sféře projevu je vlastně odporem k životu, odmítáním ho. To je velký nedostatek, vlastně nemoc, kterou léčí zase jen život ve Stvoření.

 Tento sklon je však také výsledkem kombinace základních archetypů. Ztělesňujeme a věčně projevujeme každý svou kombinaci.

 

 

Mystická meditace

Mnoha debatami jsem zjistil, že účelné je probrat samotné základy mystiky, protože mezi lidmi jsou základní neznalosti co to vlastně mystický zážitek je a jak se pozná. Zažít ho poprvé je to totiž velké překvapení a není divu.

Jak tedy poznáte, že jste v mystické meditaci? Že vás Bůh osloví. A jak to udělá? Cítíte, že se vám mění vědomí, ze známého lidského je najednou daleko dokonalejší. Hrdá Vznešenost Krále králů... Nepopsatelná nádhera.

Přicházejí vám dokonalé postřehy, které zcela jistě nejsou od vás. Je to zjeveno Bohem. Prožitek hudby se také neuvěřitelně zdokonalí, je to virtuozita dříve nepoznaná. Mohou se objevovat vize s duchovním obsahem. Mnohému ani nemusíte zcela rozumět, s tím ani Bůh nepočítá.

Podá vám vlastně svou vizitku. Jde Mu o to, zda božské přijmete, nebo ne. Je to na vás...

Je to tak velká věc, a téměř neznámá... Vlastně důkaz existence Boha sdělený vaší vlastní intuicí...

 

 

Noční malé meditace

Mystická meditace, to je gejzír Dokonalosti. Božské stále hledá nové a nové cesty jak mystický proces zdokonalit. I nyní, po 23 letech, přišlo s úplně novou meditací.

Vzbudí mne ve dvě nebo tři ráno a nabídne mi malou meditaci. Kdo by odmítnul? Mám jich přes den řadu, ale proč neokusit božské Nádhery Dokonalosti ještě více i když jsem rozespalý? Bohužel v silné meditaci trvale být nemohu,  božské vědomí je moc drahé... Je totiž pro bohy, není určeno pro lidi...

Rozespalost rychle zmizí a opět se ponořím do té Krásy Krás. Meditace jsou neutrální, delší a silnější než přes den. Chvíli trvá, než zase usnu.

Důvod volby těchto meditací je stejný jako u velkých meditací. Na ty mě totiž budí časně ráno. Jak se překonávají překážky, stanovené Bohem, je meditace dostupnější.

 

Jak nás mystika změnila

Je dosti těžké posoudit, jak nás mystika změnila. Jak ovlivnila naše vnímání, myšlení i jednání. Ani to nejde, protože bychom se museli srovnávat se stavem, který nebyl mystikou ovlivněn, ale ten nemůžeme přesně zjistit. Odhadnout změnu lze jen při srovnání s ostatními.

Bereme náš stav za samozřejmost a chtěli bychom ještě víc. To, jak hodně jsme odlišní od druhých ukazuje, že změny jsou daleko větší, než si myslíme.

 Nejde jen o filozofické a náboženské a psychologické poznání. Zesílení vlivu intuice silně zkvalitňuje celou psychiku. Hlavně směrem racionality, logiky a neemocionality. Dál od lidských dětinských představ. Není pro nás problém rychle sehnat potřebnou informaci a ve vysoké kvalitě a orientovat se i v složitých otázkách.

Mystika umožňuje zvýšení schopností v mnoha směrech jako je léčitelství, politologie, umění atd., ale nemůžeme je vykonávat, protože bychom tím brzdili svůj duchovní vývoj.

Zesílená intuice umožňuje vyzrávání osobnosti, ale to něco stojí...

 

 

Zátěže a askeze v mystice

Život mystika by měl být v askezi. Cokoliv je mimo ni, je drahé. Ubírá na rychlosti vývoje, ponoru, schopnostech i zásluhách. Proto cokoliv mimo askezi se musí platit zátěžemi navíc. Intenzita závisí na tom, o kolik víc je to mimo ni. Je to určeno duchovními zákony.

Vše je v kořenových archetypech, každý člověk je jejich projevem. Určují pochopitelně i zaměření do mystiky.

 

 

Religionistika versus mystika

Spory mystiků s jinými duchovními přístupy jsou běžné. Je totiž každý odjinud a každý mluví jinou řečí. Tak obrovský je mezi nimi rozdíl.

Běžný duchovní přístup je podobný religionistice a teologii, což jsou lidské představy o náboženství, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Religionistika Zdrojem jejich názorů jsou různé výklady svatých knih, ale i jejich vlastní přání jak by duchovnost měla vypadat. Závěry jsou pro nepochopení božské Reality téměř vždy nesprávné.

Mystika však nejsou něčí názory, ale složitý vnitřní proces, vedený Bohem, který předělává psychiku člověka, který se Mu odevzdá, k Jeho obrazu. On je hlavní Autoritou, který rozhoduje a proces proměny provádí.

Duchovní názory mystiků jsou ovlivněny zážitky božského, proto mají daleko větší platnost. Na pochopení je vhodné prostudovat životopisy mystiků, například Deník sv.Faustyny http://www.boziemilosrdenstvo.sk/download2.html Mnozí se stali svatými i Učiteli církve.

Rozdíl přístupů je vidět například na odlišném vztahu k meditacím. U religionistů i teologů jsou to jejich představy, často touhy po klidu duše a modlitby. U mystiků je meditaci zjevení, projev Boha. Jen mystik řekne -To a to mi řekl Bůh. To a to mi Bůh ukázal.

Religionisté však o mystiku nestojí. Zejména proto, že by pokyny Autority živého Boha nepřijali. Neustálé soužití s božským je neláká.  A pro mystiky je religionismus pouze plané iluze, jež nikam nevedou.

Proto se ti dva nikdy nedohodnou a jejich vzájemný kontakt je velmi omezen. Stejné je to i ve v kontaktu s ateisty. Mystikové mohou komunikovat jen mezi sebou...

 

 

Autorita o psychonautice

Kdo má nejvyšší autoritu v našem státě? Jistě předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Svůj zážitek z doby hromadných pokusů s LSD před mnoha lety popsal v knize Diskrétní zóna, viz http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky/spolecenske-deni/predseda-ustavniho-soudu-o-lsd.html :

Neměl jsem žádné barevné halucinace, žádné radostné prožitky. Byl to černobílý, velmi intenzivní, těžko sdělitelný vjem. Osobně mu říkám vnímání Boha, pocit absolutní pravdy. Rozhodně to ve mně nevyvolalo potřebu někdy tento zážitek ještě opakovat, spíš mě to utvrdilo v jistém strachu z iracionálna, které je s tím spojeno.

Proč jste se k pokusu hlásil, když jste měl z drog obavy? Abyste to aspoň jednou zkusil, nebo abyste držel partu s přáteli? Měl jsem silný, až atavistický strach. Ale ano, chtěl jsem to zkusit a ten zážitek je ve mně nadosmrti. Přitom je pozitivní! Psycholog Eduard Bakalář a vedoucí týmu MUDr. Zeman zadávali testovací dotazník měsíc před intoxikací a měsíc po ní. Ten dotazník lze jen těžko ošidit, je dlouhý a s řadou kontrolních otázek - a výsledek ukázal pozitivní hodnotový posun každého, kdo tím prošel.

V jakém smyslu? Člověk se stával morálnějším? Nebo šťastnějším?Ano. Ve výsledcích vysoce stouply takové hodnoty jako přátelství a vztah k jiným lidem, zatímco materiální hodnoty typu vztah k penězům výrazně klesly.

 

Mimochodem nedávný výzkum hodnocení zážitku po mnoha desetiletích ukázal, že i ostatní  na něj vzpomínají jako na velký přínos. Byli jsme velmocí LSD, který se u nás i vyráběl. Experimentů se zúčastnily tisíce lidí, často umělců a vysokoškolsky vzdělaných lidí. Podobně tomu bylo i ve světě. Státy se však vlivu těchto zážitků zalekly a tyto látky zakázaly.

Jasné vyjádření předsedy Ústavního soudu je v podstatě potvrzením existence Boha s Jeho hlavním atributem - Dokonalostí, a to bez nutnosti jakékoliv víry. Je třeba ocenit jeho odvahu, protože naprostá většina občanů to striktně odmítá. Škoda jen, že svůj zážitek detailněji nepopsal.

Podobné zkušenosti detailně popsali jiní psychonauti v mnoha knihách. V dnešní době těchto experimentů opět přibývá a současně probíhá dekriminalizace entheogenů. Je již možné o nich otevřeně psát a vyměňovat si zkušenosti.

 

 

V paralelním prostoru

Právě jsem vystoupil z malé meditace. Je neuvěřitelné, že těsně u sebe, v jakémsi paralelním prostoru, máme úplně jiný, neznámý, totálně odlišný, virtuální svět. Převyšuje lidský svět ve všem.

Hypergenialita a hypervirtuozita gigantické složitosti je Tam domovem. Hraje si Tam se vším ve věčnosti.

Umění je to, co nás přesahuje. Proto si významní umělci do tohoto světa Tvořivosti chodí pro inspiraci.

Skutečný Bůh nemá nic společného s vírou, ale se zkušeností... Můžeme se o Něm vyjadřovat jen když jsme ho alespoň zahlédli, jinak nevíme nic.

Lidé ho znají jako intuici, věřící jako Duch, ale pustit si Ho blíž k tělu nechtějí z mnoha důvodů.... Tento nejvyšší a nejzajímavější zážitek je tak téměř neznámý.

Po letech praxe stačí jen málo a jste v Něm, ale jde to jen na chvilku a jen trochu. Tento Svět světů není totiž určen pro nás, ale je pro bohy, božstva i Boha...

Je to jako se studiem jazyků. Začátečník je bezradný, ale po dvaceti letech praxe už mluví bez úsilí...

V další malé meditaci mi božské ukázalo, že vlastně nahlížím do stavu, ve kterém budu za miliony let, tedy do své vlastní vzdálené budoucnosti! Tyto zážitky jsou nekonečnou výukou Poznání... Jsem vlastně ve škole své vlastní intuice...

 

 

Karma je jinak

Ptal jsem před velkou meditací proč mám takovou únavu, když jsem vlastně nic těžkého nedělal. Božské mi řeklo, že únava je zátěž nutná pro vyvážení božského ponoru v budoucí meditaci. Ještě podivnější byla informace, že i trest může přijít dříve než sám hřích. Je to proto, že v božské Věčnosti čas není, Tam se děje vše současně.

Trest tedy může sloužit i jako prevence. V obou případech jde o kompenzace, vyrovnávání. Na tom je založeno Vše.

Karma je jinak než se běžně popisuje, ale to je na delší vysvětlování. Některé její části jsou zcela utajeny.

 

 

Mystika jako božská Hra i lidský výmysl

Jsou dvě mystiky, jednu můžeme nazvat populární, protože je výmyslem člověka podle jeho přání. Druhá mystika je skutečná, protože je procesem vedeným Bohem.

V žádném jiném oboru nejsou rozdíly tak velké jak v mystice. Kdo by chtěl bát pravdy? Přece ego, udělá vše, jen aby se Bohu vyhnulo… A to se děje ve všech náboženstvích.

Skutečná mystika je v řadě směrů opačná než populární a to je také důvod, proč o ní není zájem. Kdo stojí o askezi a podřízenost božskému? Kdo stojí o TND, tedy temnou noc duše?

Rozdíly jsou tak obrovské, nepřekročitelné. že ani není možná debata mezi nimi. Klasickým příkladem je názor všech tzv.mystiků, že mystika vede k vyrovnanost a klidu ducha. Přitom je to prakticky zcela vyloučené. TND to prostě neumožňuje. Člověk zde na Zemi vždy zůstane člověkem, nebude nikdy bohem.

Je až legrační pozorovat, jak v tzv.mystice koexistuje mnoho vzájemně rozporných ideologii, např.křesťanská spolu s jogou hinduismu, buddhismem a zenem.

Hledají naplnění svých romantických představ, ale mystika je práce a výuka jako každá jiná a naivita v ní nemá místo.

Skutečná mystika je extrémní božská Hra, právě tak jako celé Stvoření. Hlavním záměrem božského je maximální duchovní rozvoj mystika. Proto používá i pro něj zcela neznámé metody, kterým porozumí až po letech mystické praxe.

Byly by možno je nazvat pragmatické, což většina mystiků vůbec neočekává.  Není iracionální, ale naopak logickou Hyperinteligencí samou.

Mystik čeká milujícího a něžného Boha, který mu dá vše oč žádá, ale s překvapením postupně poznává, že On je zcela jiný. Přitom často zná bibli, kde je Hospodin i Kristus podán zcela reálně. Vlastně jsou to dosti přísní Učitelé. Proto je nikdo nechce slyšet.

Božskému nejde to, aby se mystik nikoho nedotkl ani slovem. Náboženství není o dobrém chování, ale o maximálním přijetí Boha jaký skutečně Je.

Proto mu kromě odpovědí božské poskytuje i pravidelné meditace, kde se mu ukazuje. Ale i to po svém, i zcela jinak než si mystik myslí. Jsou to vlastně výukové a transformační procesy, dokonale provedené lekce.

A ještě mu do meditace dají tísnivé pocity, když s ohromením odmítá přijmout Nekonečnou a Věčnou Dokonalost Boha. To vůbec nečekal. Proto také důvěrně zná i nepopulární součást mystiky jako je TND a občasná nestabilita. Žádný skutečný mystik selanku nenažil. Jejich život rozhodně lehký nebyl.

Vlastně je vše v mystice o dost jiné, než všeobecně přijaté představy. Jen skutečná mystika počítá s živým Bohem, který dokazatelně pracuje neustále na výchově mystika.

Rozhodně to není nějaká exotická zábava. Spíše škola a operace nevědomí, která ani nemůže být vždy příjemná. Ani výsledky nejsou takové, jak si laici přejí.

Je vlastně docela těžká a to celý zbytek života. Kdo by o to stál? Raději si vymyslí ideu dosti podobné komunismu a ten pak vydává za pravou duchovnost!

Mnohá nedorozumění by se dala vysvětlit na příkladech ze známých oblastí. Laikové mnohé chtějí a proto očekávají, ale neuvědomují si, že to duchovní zákony neumožňují. Podobně jako je nutno vědět o našich omezeních podle fyzikálních zákonů. Nemůžeme jen tak levitovat, ač bychom chtěli. Lékařská praxe je také plná problémů a zátěže a také není schopna vyléčit vše, stejně jako mystika.

Bůh je u nich jen mýtem, kterého si vykládá podle svého, ale skutečná mystika je denní výuka od živého Boha.

Rozhodně to není snadné a proto je jen málo jedinců, kteří mystickou výuku opravdu dokončí. Ostatní dříve či později utečou. A to i proto, že se setkají se zátěžemi, tedy TND o které sice slyšeli, ale nedošlo jim, že se bude týkat i jich.

Problém je totiž v tom, že mystika se řídí duchovními zákony, které mystik ani nemůže znát. Rozhodně je nenajde v žádné knize, jen náznaky. Je to čistá esoterika a některé části zná jen Bůh a neřekne je ani pokročilému mystikovi.

Přitom je výuka podle těchto zákonů vedena. Něco začátečníkovi vysvětlí, ale trvá řadu let, než se v procesu vyzná. Do té doby se však potýká s nepochopením, proč to či ono a zejména meditace jsou takové, jaké je má.

V meditaci má vysokou inteligenci, je mu zjeveno mnohé, ale po meditaci téměř vše zmizí. Nechápe proč nemůže mít Poznání úplné, okamžité a konečné. Vysvětlení je, že mít trvale vysokou inteligenci nemůže, protože je pouze člověk. I za meditaci musí zaplatit zátěžemi, tedy TND.

Zapomene vše právě proto, že mnohé lze pochopit jen s vysokou inteligencí. Mnohé skutečnosti ani nemůže trvale vědět, protože by ho destabilizovaly ještě víc.

Nic z meditace však nezapomene, vše se uloží do nevědomí odkud to stále působí.

Trvá dlouho, než mu dojde, že i tísnivé pocity v meditaci spojené s ohromením jsou nesmírně důležité. Nejde tedy jen o Poznání, ale i o transformaci nevědomí, kde se tísnivou energií bourají bloky ega.

Nejlépe je mít velkou odevzdanost a přijímat mystický proces i když mu zcela nerozumí, vždyť božské si poradí ve svůj čas se vším, když se Mu dá důvěra… Ale i ta se dá vybudovat postupně ze zkušeností.

Naivně si také myslí, že božské mu vždy hned na začátku řekne plnou pravdu. Ale Ono je jako ostatní učitelé, dávají Poznání postupně, po kouscích. Nejsou jako encyklopedie, ale hlavně ho vychovávají

V mystickém procesu, stejně jako ve škole, se mystik dopouští řady chyb a božské jako dokonalý Učitel ho vede je postupně odstranit. Stejně jako ve škole je největší chybou z mystiky utéci, což se však běžně děje…

V žádném jiném oboru totiž není tolik mýtů a nepravd, a tak obrovský rozdíl mezi skutečnou mystikou a názory o ní. Rovněž nepoměr mezi těmi, co o ní jen mluví a těmi, co ji skutečně dělají…

Prostě výuka od božského Učitele má vždy logiku, jen často není hned vidět. Důležitější je, co se uvnitř skutečně změnilo, ne to, jaký má mystik právě na to názor. Do nevědomí pochopitelně nemůže vidět.

Ze zkušenosti je bohužel naprosto jasné, že to nikdo z laiků nechce slyšet a nezmění svůj přístup ani trochu. Vůbec mu nevadí, že je zjevně chybně a nic nepřináší. Je to stejné jak s komunisty. Také nikdy nepřiznají své omyly, a ve svých iluzích jsou klidně celý život a nevadí jim, že komunismus nikdy nikde nebyl…

Ze všeho si vybírají jen to, co chtějí a nad zbytkem zavírají oči. Je tedy vlastně zbytečné s někým o mystice diskutovat.

Mýty a přání po lepším světě jsou totiž daleko populárnější a nejde s tím nic dělat… Jejich ego totiž o Boha jako konkurenta nestojí, jen si chce o Něm vytvořit mýtus aby si s ním hrálo a tak se posílilo.

Jak takové rychle poznat? Velmi snadno. Stačí se zeptat zda se setkali s tvůrčí Hypergenialitou. Pokud neodpoví, nebo odpoví zamítavě, jasně se jedná o mystiky, který si na ní jen hraje…

Nikdy neřeknou: Bůh mi řekl, či ukázal to a to. Přitom taková je podstata mystiky. Jen opakují své nebo vyčtené romantické exotické představy, jež jim vyhovují.

 Sebeklam jim vyhovuje, protože splní, co si přejí. A kdo jim to naznačí, setká se s jejich nenávistí. Není tedy správné jim to říkat… Iluze patří do božské Hry, ale máme se jich zbavovat... To je to Sebepoznání...

Ze zkušenosti vyplývá, že jaký je mystik na začátku, takový bude stále. Z dobrého se nestává špatným a naopak. Vše je na věky dáno v základním nastavení kořenových archetypů.

 

 

 

 Mystický superstav

Meditace č.266 byla opět o Jinakosti Boha. Nebyla tedy jako klidná minulá, ale jako předminulá, což jsem byl rád.

Jak strašně Jiný je Jeho svět! Všecko je Tam Jinak… Ukazovali mi, jak lidé, jakoby ze zásady, k božskému nechtějí udělat ani krok, jakoby tušili, jaký je, ale já jedu ohromnou rychlostí do tohoto superpodivného světa. Jsem tak veden, ale tím se stále zvětšuje vzdálenost od ostatních, která se nedá nijak přeskočit. A bude stále větší.

Tak mi božské často ukazují a já stále jen žasnu, všeho je tam nekonečno a naráz! Věčnost v okamžiku! Tam jde hlavně o to, jak tu nekonečnou Potencionalitu Tvorby vytížit, naplnit.

To bere dech a není divu, proč je mystiků, kteří tohle přijímají, tak málo. Věřící si přejí jít k Bohu, ale kdyby Ho viděli, zahrabali by strachy se pod zem holýma rukama....

Nekonečně možností Tvorby, co věčně s Ní, když vše je Tam okamžitě hotovo, každé přání hned splněno? Proto náš, vším omezený svět, má pro Ně logiku, je pro Ně zajímavý. Před osmnácti lety jsem měl podobné meditace od daleko vyšší síly, proto byly ještě více ohromující než tyto, kde bylo mnohé jen naznačeno

Občas se ozval i můj Střed, a říkal, že skok k Bohu není možno udělat hned, ale je spousta času si na Něj zvyknout. Na to božské nereagovalo.

Stále mi ukazovali, že právě Oni náš svět s jeho omezenostmi vytvářejí a že mají důvody, proč to tak je, ač se nám nelíbí. Právě ta pestrost je zajímá.

Ponor byl 48,5% byl dosti stálý, vždy ale se střední tísní, kvůli rychlosti vývoje a úspoře. Tím byla meditace podobná předminulé.

Volal jsem také IHS, ale marně. Moje Hierarchie ale nechce, aby kristovská IHS do mého procesu po mnoha letech zasahovala a abych zamýšlený plán meditací v kostele sám zkoušel.

Vliv prostředí kostela i kostelní hudby je totiž příliš silný. Můj Šéf božské správy má můj proces dokonale připravený.

Mystický trans je vlastně takový superstav, který bych si přál mít stále, ale bohužel to nejde. V přídavku mi ukazovali, co umí. Třeba říkali, že můj postřeh z dílu seriálu Humberto byl správný, skutečným otcem syna byl onen účetní. A vysvětlili mi, že problémem v partnerském vztahu byla dcera majitele cirkusu. Jako Němka pohrdala Vaškem. Právě inteligence intuice umí pochopit náznaky.

Ukázky práce božského se týkaly i toho vojáka ze včerejší malé meditace, jež přišel z první světové války. Ptal jsem se, zda ho i nás božské opravdu pozoruje tak nezúčastněně. Kdepak soucit, jak říká buddhismus…

 Božské mi odpovědělo, že ho nepozoruje, ale že ho má ve své paměti, celé miliardy let jeho života naráz. Tak si ho může promítat jak potřebuje. Nepozoruje tedy jen v časové linii jako my. Ale opravdu u toho žádné lidské pocity nemá, to by se stalo člověkem.

Z meditace mě vyšoupli tak, že přestala hrát hudba a nebyl jsem schopen ji znovu pustit, ale už předtím mi naznačovali, že bych měl ukončit. Byla skoro hodinku, tedy delší než dřív.

Byly jen dva krátké přídavky. Kupodivu jsem byl dost málo po meditaci unaven. Brzy mi začali dávat malé meditace, a bylo jich hodně a silné. Ten den asi deset, většinou s ponorem 48.25%. Nejdelší večer, skoro půl hodiny. Salva malých meditací pokračovala pět dní, ale únava už stoupá. Pak zeslábly na běžnou úroveň.

 

Psychonauti

Úvodem

Postupně jsem napsal několik článků s tématikou psychonautů. Vzájemně na sebe nenavazují, ale to nebylo záměrem.

 

Psychonauti a mystika

Oslovily mne dva texty z webu, jednak o  jednom z prvních psychonautů Johny Lillym https://marek.blog.respekt.cz/psychonaut-john-lilly/

Viz shrnutí na závěr: Ve třinácti letech si Lilly uvědomil, že všechna katolická mystika – Bůh, andělé, posmrtný život – jsou jen dětinským omylem. Později, když se vrhnul na vědu a v rámci svých experimentů prožíval rovinu Nadjá, zjistil, že „zázrak existuje, neboť podstata každého člověka je součástí universální sítě propojující podstaty všeho a všech. Podstaty všech lidí jsou navzájem propojeny.

Existuje neustálá bezprostřední a naprostá komunikace všech mezi sebou, bez ohledu na to, do které galaxie patříte nebo na to, zda si to právě uvědomujete. „Měl jsem možnost tuto vesmírnou síť inteligencí, to co idealistické filosofie či Východní náboženství nazývají Universálním Duchem, poznat.“ 

 

Druhým textem byla Diplomová práce Fenomén psychonautismu v adiktologii: motivace, vzorce a důsledky užívání psychoaktivních látek z pohledu psychonautů, viz https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/142609/

Práce mj.rozebírá tripreporty pěti respondentů. Jeden jejich výrok mne zaujal- Jeden respondent na otázku, co mu tyto zážitky s psychoaktivními látkami za účelem dosažení sebezkušenosti vzaly, odpovídá, že naivitu pohledu na svět. Ztrátu naivity popisuje následovně: „To už bych musel bejt jako fakt vyloženě férovej a musel bych říct, že mi to vzalo, a já po tom netruchlim (důrazně), nějakou naivitu pohledu na svět. (…) Když už chceš nacházet tu pravdu, tak se musíš smířit s tím, že ta pravda je krutá, bolí. A ty jsi to chtěla vědět a už to tak musíš přijmout. Už není ten panenskej pohled před tim, už se nevrátíš do tý...“ (Respondent č. 3)

 

Z ukázek vyplývá, že zážitky psychonautů jsou občas z oblasti mystiky, to je jejich nejvyšší výsledek. Pokud u ní chce nějaký psychonaut zůstat, je to ta nejtěžší a nejdelší práce. Vzdálí však psychonauta okolí a to nezůstane bez následků.

Druzí mu nevěří, nerozumí, ať se snaží jakkoliv jim to vysvětlit. Odmítají to, dokonce věřící i nevěřící.. Tak podivné to je, a přitom naprosto logické. Musí se To zažít, jinak To nelze pochopit. Ale takové to vždy v mystice bylo.

Rozšířené vědomí prostě člověka předělá, takové malé osvícení to je. Po letech je člověk ve více či méně rozšířeném vědomí už stále, ač se intenzita božského často mění. Stačí si jen poslechnout hudbu a zakrýt očí a hned se vědomí změní, vypálí do vyšších světů.

Intuice se postupně zlepšuje, nic více a nic méně to není. Ovšem to chce zažít, jak takové zesílení intuice vlastně vypadá...

Ze zamyšlení nad těmito texty vznikly tyto dva články z mých zkušeností po dobu 26 let:

 

 

Záměry psychonautů

Zážitek rozšířeného vědomí je tak silný, že dokáže zbourat lidské představy. Následkem jejich boomu v 60.letech bylo, že establishment dostal tak velký panický strach, že psychoaktivní látky zakázal a tento strach po padesáti letech jen pomalu mizí...

Sledujeme-li životní osudy propagátorů těchto látek jako byl Aldous Huxley, Alan Watts, Terence McKenna, John Lilly , Timothy Leary, Robert Gordon Wasson, dr.Grof a dalších, vidíme jejich snahy realizovat zvláštní životní styl ovlivněný psychedelickými zážitky. Ty však pouze zesilují trans, který se může setem a settingem, vlastně sugescemi, rozšířit vědomí do božské intuice.

Vzhledem k současné dekriminalizaci těchto látek počty experimentátorů opět stoupají. Jejich zkušenosti ukazují na to, co bylo již dříve zjištěno. Jsou však i skutečnosti, které se tabuizovaly tehdy, ale jsou i dnes...

Například psychonauti Charvát, dr.Grof,  Leary i ostatní vlastně nepopisují podstatu toho, co v tripech prožili. Že totiž uviděli projevy Boha se všemi Jeho atributy jako je Dokonalost, Věčnost a Nekonečnost! A On jim ukázal Stvoření jako svou myšlenku i filozofickou logiku, jež má.

I božské světy a cesty k nim, a o návratu do Dokonalosti postupným rozpouštěním omezenosti v mnoha životech. Dokonce ani slovo Bůh v jejich knihách nenajdeme, a to je velmi podivné...

Psychonauti měli a mají různé životní plány. Často začínali jako přesvědčení ateisté. Jejich zážitky jim odhalily ohromné a netušené možnosti. Božské jim je dalo takové, aby je co nejvíc ovlivnilo směrem k rozvoji intuice.

V zážitcích viděli cestu jak realizovat své plány, které však často odporují záměru intuice. Většinou toužili po umělecké tvorbě, po životě v klidu a harmonii v přírodě, po léčitelských schopnostech, po dobrých partnerských vztazích, či zkoumání tajemství  života, ale hlavně o nezávislosti a svobodě.

Tedy i od toho, kdo mu tyto zážitky vlastně vytváří... Chtějí si je vysvětlovat podle svého. Nechtějí přijmout mocnou autoritu Režiséra tripu, o kterém vlastně nic nevědí. Topí se často v zážitcích jako koťata a nevědí co s tím...

Jejich božské Já však potřebuje zcela jiný přístup. Usiluje totiž o maximum tzv.zásluh, které určují rychlost Sebepoznávání, tedy duchovního rozvoje. O ten totiž v této Hře jde. Zásluhy jsou úměrné délce života s vysokým stupněm přijetí božského Já.

Jen tyto zásluhy umožní zrození ve vyšší civilizaci. Jde Mu o životní styl zasvěcený božskému Já a Jeho výuce. Co nejrychlejší cestu zpět k Bohu přes překážky, jež takový život provází. To je hlavní motiv božského Já.

Takový psychonaut je vlastně zasvěcenec na Univerzitě pod neustálým vedením božského Já. Nemůže by si tedy dělat co by chtěl, usilovat o nezávislost a svobodu ode všeho. Božské Já mu zasahuje téměř do všeho. Škola bez učitelů prostě nemá smysl.

A aby se mohl věnovat duchovnímu rozvoji naplno, nemůže ani dělat nic jiného, tedy žádné léčitelství, věštění či umění. Je veden k poznávání a přijetí božského v meditacích i vzájemné komunikaci.

Je to tedy neustálé soužití s božským Já, které ho vždy převyšuje a neustále učí tak, jak Ono uzná za vhodné. Dává mu nejen odpovědi na otázky, ale i mystické zážitky, později i Své zeslabené pocity a schopnosti. Umí zabránit chybám, které by se bez Něj často dopustil. Také dbá o jeho zdraví i ochranu před vším, co by mohlo jeho Cestu ohrozit.

Hlavní problém je však se zátěžemi. Jsou známé i jako temná noc duše, psychospirituální krize nebo šamanská nemoc. Člověk totiž není Bohem, nemůže mít co On. Pokud něco božského dostává, musí to kompenzovat zátěžemi. Proto žádný mystik neměl a nemá klidný, harmonický a bezstarostný život. Je to neustálé učení, práce.

Dostává ovšem daleko více darů Ducha než jiní lidé. Vše v jeho životě je nastaveno tak, aby jeho cesta byla co nejvíce přímá. Lehká však není nikdy. Trochu se podobá závodním koním. Dostanou vše co potřebují, ale musí podávat maximální výkon.

Kdepak si vymýšlet co chce a nechat se obdivovat davy. Je veden do esoteriky, protože jakýkoliv kontakt s ostatními ho brzdí. Navíc není druhými příliš dobře přijímán, protože se od nich vzdaluje k božskému Já. To, co říká, je pro ostatní, věřící či nevěřící, dost nepřijatelné.

V božském však nemůže být trvale a ani naplno, takže žije ve zvláštním světě mezi lidským a božským světem, kde mnoho jemu podobných, nežije...

Lidské myšlení a božské Já chce zkrátka něco odlišného, a to je zdrojem problémů... Oba trvají na svém, takže výsledkem je určitý kompromis, který má tisíce forem. Božské má však obrovské schopnosti, které umí prosadit. Hodně také závisí na tom, jaký má dotyčný životní úkol...

 

Přístup psychonautů

Zážitky rozšířeného vědomí nabízejí ohromné možnosti poznání. Ne všichni jsou však ochotni a schopni je využít naplno. Kvalita a tedy i výsledky práce psychonautů jsou velmi rozdílné. Je to stejné jako ve sportu, umění, podnikání či kdekoliv jinde. Proč by to mělo být jinak?

Kdo práci psychonautů nejlépe posoudí? Jejich vyšší Já. Základem je tedy se na Něj nasměrovat, což u rekreačního využití tripů není zvykem.

Každý totiž jde do tripu s určitým záměrem. Něco od něj očekává, od zábavy po Poznání Boha. Opravdu je možno Ho v něm uvidět! To ale nestačí. Pro maximální stupeň hodnocení je třeba nechat se Jím vést jako od Učitele na Univerzitě, a to až do konce života.

Nejde již o pouhé zkoumání těchto stavů z lidského pohledu, ale přímo o proměnu člověka božským Já, které postupně předává část svých kvalit včetně pocitů. Trip je pak vlastně stále, jen zeslabený.

To je zcela odlišný přístup než mají rekreační uživatelé drog. K němu je nutné se naučit spolehlivé komunikaci s vyšším Já, dokonce i mimo trip, což je další duchovní obor, často označovaný jako channeling.

Tak vznikne úplně nový, neznámý a zvláštní životní styl, který sice nejlépe vede k duchovnímu rozvoji, ale pro většinu lidí je bohužel nepřijatelný. Nechtějí přijímat Autoritu někoho neznámého, zvláštního a mocného.

Jen několik jedinců v historii lidstva se tomuto životnímu stylu přiblížili. Byli to někteří svatí, ale i řada zasvěcenců různých mystérií. Když čteme knihy slavných autorů, kteří měli velké množství tripů v období mnoha let, vidíme, že tam mnohé informace chybí. Že by je nikdy neprožili, je nepravděpodobné. Spíše se jedná o autocenzuru. O mnoha svých prožitcích nechtějí mluvit, ba ani sami slyšet!

Zde je vidět zvláštní specifičnost tohoto oboru. Jsou zde mnohá tabu, jinde neznámá. A to se týká i tak slavných osobností jako Aldous Huxley, Timothy Leary, dr.Grof i mnoha dalších. Slovo Bůh a Jeho filozofie Stvoření se v jejich dílech většinou nevyskytují! Až delším hledáním je možno tyto informace najít, třeba u Johna Lillyho. Samozřejmě, že se zcela odlišují od toho, co popisuje církev. Ani oni se však vědomě nenechali učit a proměňovat božským Já, jako tomu bylo u mystiků.

 Místo toho autoři probírají jiné, spíše okrajové skutečnosti, nebo jiné, běžně známé, např. o propojenosti všeho. Důvod je dobré pochopit. Zveřejnění všeho, co zažili, by jistě odradilo mnohé jejich čtenáře...

Největší množství psychonautů však nedělá ani to. Nevědí, jaký vztah mají k zážitkům mít, většinou je nechápou, ba ani nechtějí pochopit. Přesto na ně mají určitý kladný vliv.

Každý totiž od režiséra tripu, jímž by mělo být božské Já, dostává takové zážitky, které k němu patří. Je veden k tomu je ještě dokonaleji provádět a přijímat, ale to není snadné, často ani schůdné. Psychonauti, nebo-li tripeři, tyto zážitky časem přestanou vyhledávat, nebo je pak provádějí jen rekreačně.

Navíc, v mnohých tripreportech se objevují nečisté síly, to je vážný problém. Takoví lidé by proto do tripů vůbec neměli chodit.

 

 

Bůh udržuje rovnováhu

Meditace č.265 měla pouze čtvrthodinovou hlavní část. Nejprve s ponorem pouze 47,5%. Božské se mě zeptalo, zda chci ponory nebo zážitky. Já chci všecko, odpověděl jsem. To prý nejde. Zvýšili mi ponor na neutrálních 48,5% a i hudba byla vnímána dokonaleji. Pak mi vysvětlovali, že mi vzrostly schopnosti channelingu úměrně se stupněm přijetí Boha. Mám i vysoký stálý ponor. Tím ale klesl význam velkých meditací, jež jsou velmi drahé.

Začnou nové meditace tohoto úsporného stylu. Nic moc se prý měnit nebude. To mi radost nedělá, ale prý toho vím na člověka o božském až moc.

V třech přídavcích po pěti minutách jsem měl k intuici několik dotazů na svou práci. Dívala se na to s pocitem, který mi předala: „Já to přece vím, nech to na Mě, včas dostaneš informace. Jsem přece neustále při tobě a udělám to tak, aby to v každém okamžiku bylo správně.“

Hlavní informace v meditaci byla, jak Bůh neustále udržuje, koriguje rovnováhu, a to ve všem. Aby planeta mohla trvale ekologicky žít ve své rozmanitosti, aby i v člověku vše fungovalo jak má.

Jakmile někde vznikne a narůstá nějaký problém, božské včas zapracuje na něčem, co pomalu opět vytvoří rovnováhu. Takových faktorů, ve kterých to božské dělá, je snad nekonečno. Jinak by už dávno byla Země bez života.

Dali mi řadu vizí. Jedna byla, jak fena kojí štěňata. Prý jak je těžké vše připravit, aby měla mléko, aby byla naprogramovaná se o ně starat.

Božské se stará i o to, aby žádná velmoc neporazila druhé země a nebyla dominantní. Karma lidí je také vlastně o rovnováze...

Ale naivní lidé si myslí, že to jde samo. Přitom se také namáhavě starají o sebe a rodinu, aby vše fungovalo...

Malé meditace následovaly jako vždy.

 

 

Jednoduchá metoda mystiky

Před nedávnem jsem vymyslel jednoduchou, ale účinnou metodu volání Boha pro laiky a úplné začátečníky v mystice. Jediným problém je se dostat do vytržení ducha, neboli rozšířeného vědomí. Na to je řada metod, nejsnadnější je asi vykouřit joint. Pak jít do kostela, kde hrají varhany nebo zvoní zvony. Nejsou nutností, ale pomáhají napojení se na božské.

Lze se domluvit s knězem či varhaníkem, kdy tam je možno přijít, nebo si pustit zvony či varhany do sluchátek, např. z https://uloz.to/!DgMrUsnQ/svatohorske-zvony-mp3

Opakovaně Boha či Krista oslovovat: „Bože, Kriste, zjev se mi“. Je lépe si v kostele sednout, abychom při silných zážitcích neztratili rovnováhu. Poprvé nemusejí být u všech lidí znatelné účinky, ale opakováním mohou zesilovat. Získanými zkušenostmi lze metodu zdokonalit. 

Tuto metodu vyzkoušel zatím jen jeden, ale jelikož je přesvědčením ateista, nezdařilo se mu to. Bůh se ukazuje jen vyvoleným.

Byl bych rád, kdyby se někomu zdařilo, aby se o ní daly sbírat zkušenosti. Rozhodně je to účinnější a schůdnější metoda než holotropní dýchání.

Může však, zejména po několikanásobném opakování, spustit náročný mystický proces i se všemi jeho zákonitostmi jako je temná noc duše.

Nebo se může zesílit skrytá psychická vadu, nebo psychospirituální krize. Proto je důležitý předchozí souhlas Boha. Rozhodně to není pro každého. Bez hlubokého zájmu o mystický proces  by to neměl nikdo dělat. I když i jediný zážitek je tak přesvědčivý, že navždy zamezí ateizmu…

 

Dnešní meditace

V dnešní krátké střední meditaci mi božské pocity a myšlenkami sdělilo, co si ještě plně neuvědomuji. Že vše, co ke mně přijde, přichází od božského, do detailu. Vše má dokonale promyšlené a provedené.

Nejsou tedy žádné náhody, nehody, nic nahodilého. Božské mně nyní víc oslovuje a informuje o Svých záměrech. Je to vlastně o karmě v praxi.

Jde u mě o jediné, o intenzivní duchovní vývoj. Tomu je vše podřízeno. I zátěže,  které musí přijít, ale nikdy mne nemohou ohrozit.

Jsem tedy i s ostatními v jakési výukové gamese Boha. Pak jsem se ptal, jak můj případ odlišuje od ostatních lidí. Ti to vlastně musejí mít stejné?

Mají, ale význam toho si neuvědomují. O vývoj nestojí, tak jsou k němu dostrkáváni, někdy i dost drsně. A stejně nechápou, co která životní situace znamená.

Zákony karmy neznají, ani je nemohou znát, pokládají vše za náhodu a nepoučí se z ničeho. Bloudí životy jako slepci.

Ale času je dost, vlastně nekonečno, a ani Bůh nepočítá s jejich náhlou změnou. Pořád budou pomalí a jejich cesta životy byla a bude, na rozdíl od mystiků, hodně klikatá.

 

 

Problesky

Ve střední meditaci mi intuice dala vizi, jak jako kluk běžím pokojíky našeho domku a mám božský ponor! Na to si však nepamatuji, je to přes padesát let. Pamatuji se ale, že mi na střední škole intuice říkala, že moje cesta je jedna cesta, tedy zcela originální.

K tomu mi vysvětlila, že už dávno pracovala na přípravě mého duchovního rozvoje a toto byla jedna z mnoha lekcí, jiné už mi popisovala dříve. Za božským pocitem jsem pak šel jakoby po čichu.

Pamatuji i mnohokrát se opakující sny, jak dobrodružně hledám v opuštěném domě skryté poklady a tajemství.

Sklon k mystice jen tak náhle nespadne s nebe, je to věc dlouhodobé přípravy. Pokud jí někdo neprojde, ani mystiku nemá v životním úkolu, nedostane se daleko.

Druhý den mi v malé meditaci opět ukázali, jak se během vteřiny stávám někým jiným. A už ne člověkem, ale bohočlověkem, tak to jde snadno a rychle, ale nikdy nelze na dlouho...

 

Lišky mají svá doupata

Když jsem se divil, proč nemohu být dlouho na jednom místě, božské mi připomnělo tento citát Písma:

Mt. 8. 19 Tehdy k němu přistoupil jeden zákoník a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš."

20 Ježíš mu tedy řekl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by složil hlavu."

21 Jiný z jeho učedníků mu řekl: "Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce."

22 Ježíš mu však řekl: "Pojď za mnou a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé."

Výklady tohoto verše popisují život Krista jako neustálou cestu, evangelizační práci. To je sice pravda, ale každý verš bible má širší platnost, jen pochopit jeho symboliku.

Má to tedy platit pro každého křesťana, což pochopitelně neplatí. Většina křesťanů žije na jednom místě a celý život dělá a myslí v podstatě totéž. A ještě jsou přesvědčeni, že tato tradice je správná, ale není.

Křesťané se neustále snaží udělat z víry selanku, ale v bibli nic takového není, naopak. To dokazují i verše 21 a 22, ba i celá evangelia.

Dokonce ani mniši a jeptišky, kteří celý život žijí v poklidu kláštera, to nedělají podle Písma. Jistě je pohodlné tam utéci od dramat života, mít klid a o vše postaráno. Jen se modlit, hrát si na duchovnost a ještě se nechat obdivovat.

Život mystiků pohodlný nikdy klidný nebyl, ač si to mnozí přáli a považovali to za správné.

Je zhoubou duchovnosti si myslet, že mystika vede ke klidu duše i těla. V této inkarnaci rozhodně ne. To také Kristus nikomu nesliboval.

 

 

Věčný problém s mystikou

Božské rádo naznačuje, že stále o Něm nic nevíme a ani vědět nechceme. Dělá to různými způsoby. Třeba tajemným fenoménem kruhů v obilí.

Často jsou v okolí duchovně významných míst jako je Stonehedge. Je až legrační, že většina lidí je pokládá za podvrh, ačkoliv i zběžné prozkoumání ukazuje, že je to nemožné.

Tak se vymýšlejí jiné teorie, ty ovšem také selhávají. Je velká snaha tenhle problém zamést pod koberec, aby byl klid.

Jenže kruhy se opět objevují, už mnoho set let, a jsou ještě dokonalejší, což mnohé jistě štve. Neznámo nás oslovuje, ale my nechceme slyšet…

Podobně i současná popularita drogy z ropuchy Bufo Alvarius. Vždyť je to stejná móda jako byla před patnácti lety ayahuasca. I tehdy za ní jezdili tripeři do peruánské Amazonie a měli podobné zážitky jako dnes s extraktem té žáby.

A stejně jako dnes se toho chytili podnikavci a dováželi ayahuascu k nám. Před tím v 60.letech byla móda LSD, jež se u nás i vyrábělo a masově zkoušelo, i v laboratorních podmínkách. Každý boom je ale časově omezen. Dobrodruzi se dozvěděli mnoho věcí, jež vlastně nechtěli slyšet, a utekli…

Proč je mystiků tak málo a hodně těch, co o ní jen bájí, nebo si jen tak sní hrají? Mystika zkrátka vede jinam a je úplně jiná, než si začátečníci i laici přejí. Přímé vedení od Všemohoucího neláká. Raději přijímají náhražku, jakou je např. papež. Proto není mystika oblíbena v církevních, ale ani v mimocírkevních kruzích.

Myslet si, že výsledkem mystiky je být jako Bůh, je nesmírně naivní. Něco mystik dostane, ale je to daleko méně, než čekal. Přesto má mnohem více, než může běžný člověk mít.

Uvědomuje si, že ho čeká ještě moc a moc práce v poznávání, na mnoho životů, dokonce celou Věčnost. Okamžité a úplné osvícení neexistuje, ač tomu lidé věří a nevadí jim, že ho nikdo nikdy nedostal.

Výsledkem mystiky je moudrost, ale ta však často zjišťuje skutečnosti, jež nejsou populární. Logika ani nemůže být populární selankou.

Zejména to, že člověk a lidstvo na tom vůbec nejsou tak dobře jak si myslel. Vše je zkrátka jinak, a hodně jinak.

Lidem úplně stačí představy, řeči i přání, a vlastně ani nečekají, že se jim jejich naivity někdy uskuteční. Vlastně osvícení ani nechtějí, ač říkají opak. V nitru vlastně vědí, že to takto nejde, ale to jim nebrání se toho držet. Je to dětinská nezralost s nádechem exotické zábavy.

Situace se postupně mění, bohužel spíš zhoršuje. V 90. letech byl o mystiku a duchovost určitý zájem. Ten v dalších desetiletích slábl. Na druhé straně v souvislosti s dekriminalizací drog zesílilo používání silně psychedelických látek a v tripreportech se proto objevují mystická témata.

Ta však nebyla a nejsou rozvíjena, přijímána. Zájem uživatelů se omezuje na rekreační použití a šamanismus či neošamanismus. Rovněž vzniklo mnoho směrů, jež si všimlo souvislostí  mystických tripů a kvantové mechaniky s filozofickými souvislostmi, často však chybnými.

Důvod je v zesilujícím egoismu naší doby, tedy odmítání jakékoliv Autority, i když reálně existuje. V popředí je snaha vždy dělat jen to, co dotyčný považuje za správné. Nebrat žádné vedení Autoritou jež nás přesahuje, ačkoliv život je nekonečně složitý, takže ho lidská omezenost ani teoreticky nemůže zvládnout. Proto vznikají chyby a omyly i jejich následky.

Posun v Sebepoznání je tedy opět minimální, a nevypadá to na brzkou změnu k lepšímu, i když se třeba v budoucnu objeví další silné a populární psychedelikum.

Tripeři, tedy psychonauti, doslova ignorují své vlastní zážitky a tabuizují je i před sebou samými. Ani je nenapadne řešit, co je to za hypergeniální entitu, která jim tripy režíruje a jakou má vlastně roli v nás i ve světě.

 

Realita a iluze

Vědecký přístup odděluje realitu a iluze, abychom neupadli do omylů. Má to svoji logiku, ale i svoje omezení. To vyplývá z principu jednoty protikladů.

I iluze jsou totiž v jistém směru realitou. Pokud někdo věří nějaké iluzi, jedná podle ní a prožívá jí. Má tedy svoje místo. Rovněž halucinace, sny, bludy a fantazie.

Takže je to také realita. V božském světě toto oddělení neexistuje, tam je realitou a iluzí vše. Dokonce symboly jsou realitou a realita symbolem. Bůh tak rád  svět jednoty protikladů, jež je zdrojem paradoxů. Vše totiž musí být nekonečně složité a současně naprosto jednoduché…

 

 

Bůh si své vždy prosadí.

Při přípravě meditace č. 264 byla poznámka božského: Bůh si své vždy prosadí. Čekal jsem, že bude jako minulé, ale nebyla. Začátek se zátěžemi, časně ráno, to je už klasika.

Ponor byl 49 a špičkově i 49,25%,  středně tísnivá, protože byla o Jinakosti, Takovosti Boha. Tak silný ponor a tak tísnivý, nic z toho už dlouho nebylo. Trvala skoro hodinku s třemi dosti silnými přídavky a skončila spánkem.

Vysoká Inteligence rychle začala probleskovat geniálními myšlenkami. Na počátku jsem prožil, že božské je u mě ještě těsněji, než si myslím. Že si s Ním stále jen hraji. Mluvím, jakoby božské byl jen mýtus, ale není, ani trochu ne. Je naprosto blízkou, silnou, hmatatelnou Realitou.

Celé to bylo o božském světě, jak je Jiné než my. Byla to přednáška, exkurze a božské divadlo. A to může přinést jen ohromení a tíseň. To vše jsem už v poslední době mnohokrát zažil, ale ne tak intenzivně, silně. Rádi bychom si do světa bohů promítali vše podle našich přání, ale v podstatě vůbec nevíme, jaké to Tam je.

Neznalost je taková skvrna na zrcadle Věčnosti, kterou však jde snadno očistit Poznáním. Ale i ta neznalost je úmyslná. Ta vytváří čas, a děje, o které jde. Ale jak je to ve světě božstev a Boha, kde se už vše ví? Co tam vlastně dělají? To je zcela nepochopitelné, když Vše je Tam neustále přítomno!

Zkrátka neznáme Dokonalost, ani Nekonečnost, ani Věčnost. Jak bychom To mohli zvládnout jen tak přijmout, vždyť je pravým opakem nás? Jak Tam žít? To mi v této meditaci neukázali, nechali to otevřené. V mnoha meditacích kdysi dávno jsem zažil i To.

Tam je naprosto odlišné, nám nepochopitelné Žití. Říci, že je to úplně jiný kontinent, je jen velmi slabé vyjádření té Odlišnosti.

Mám hodně rychlý a krátký vývoj, protože přijímám božské vedení takovými meditacemi, z jednoho světa do druhého, který však vůbec nemohu pochopit, takže jdu skoro do neznáma a nejde to jinak.

I přijmout vývoj, právě ten dává faktor času, dějovosti. V božském je Vše již ale hotovo. Tam je Věčnost, nemusí se o něco usilovat, že by dosáhlo, jen se Věčně projevuje. Proto nás tvoří, proto je Vše jak je. To, čím se tu hlavně zabýváme, Tam vůbec není, např. jídlo, cesty, manuální práce a běžné starosti s rodinou.

Když jsem si uvědomil, že hudbu nevnímám moc silně, podstatně to zesílili na už dlouho nepoznanou úroveň. Ukazovali mi, že se vlastně mám dobře, hraji prima gamesu. Těžím ze své pozice, že o Tom vím víc, a to mi dává smysl, cíl. Poučuji laiky o božském světě, o kterém nic moc nevím, ale stále žiji ve známém světě lidí. Nelze ale jinak.

Takové meditace, vlastně meditační operace, o Jinakosti, ale ještě více tísnivé, jsem měl před 12-18 lety. Ta tíseň je velmi důležitá, nejvíc rozbrušuje bloky vnímání a také je meditace levnější, může tedy mít i větší ponor. Myslel jsem si ale, že v MD už takové nebudou.

 

Po meditaci jsem si uvědomil, že byla vlastně krásná, ač těžší než dřív. Ostatně není to akutní problém, že to nezvládám, v božském přece nebudu mít lidské myšlení a do světa božstev se ještě dlouho nedostanu. Dělá se tím jen rychlá a účinná cesta.

 

Celá meditace byla vlastně o obavách z božského světa šesté a vyšší dimenze. Je to vlastně logické, když trochu chápeme, jak to Tam vypadá, napadá nás, jak tam mohou žít a co Tam vlastně dělají.

To je až moc těžké, pro člověka totálně nepochopitelné, podivné. Ale něco by se napsat dalo. Záleží hlavně na dimenzi božského. Každá je Jiná. Mně zatím říkají: Poslouchej hudbu v meditaci, v Tom to je. Ale to mi nestačí, dávají mi přednášky, ale o tomhle jen málo.

Přitom stále platí Princip podobnosti. Takže je to Tam podobné jako zde, jen daleko dokonalejší. I Tam je vývoj do ještě vyšších dimenzí.

Když jsem se zeptal, zda Tam vytvářejí karmu lidí, jak to naznačuje bible, řekli mi, že to je hlavně práce vyšších Já každého člověka.

Pak mi o tom v malé meditaci něco řekli a ukázali, ač se to prý stejně nedá popsat. Jsou virtuální ve virtuálnu, abstrakce za abstrakcí. Princip Jejich života je, že si Tam vlastně hrají, projevují se. K tomu vize mozkových synapsí, tak přibližně se Tam pohybují v časech za časem.

V meditacích jsem to kdysi měl daleko silněji, jak mi připomněli, ale rád jsem to zas zapomněl, tak moc to bylo divné. Můžou jít i do vyšších dimenzí, ale je těžší i pro ně Tam být déle.

I Oni se učí Sebepoznávání, postupují a pracují, ale totálně jinak než my. Je to Jejich domov, mezi Jejich okolím a Nimi není rozdíl…

Bylo více a silnějších malých meditací než po minulých velkých meditacích. Často však s trochou tísně. Po týdnu opět zeslabení na dvě denně. Tedy podobné jako dřív.

 

MD jaký bych chtěl mít, ale nemohu

Do meditace č.263 jsem nešel zrovna v dobrém zdravotním stavu, a to se mi zesíleně vracelo únavou na konci. Byly vytvořena pro maximální účel a co nejmenší náklady. Dost byla podobná minulým. Obě moje úrovně již dlouho dobře spolupracují, dobře se znají.

Byla kratší, snad jen půl hodiny, i s třemi přídavky. S neutrálním ponorem 48,5%,. Vnímání hudby dokonalé, ale ne špičkové. V tomhle stavu tak být stále, tak bych si to přál… Je to jakoby mi někdo na chvíli připojil jiný mozek... daleko chytřejší...Důkaz? Jde o intuici, chce snad někdo popřít co umí?

Jinakost tam ale nebyla, ani kritika mého přístupu. Božské už na mne má takový vliv, že mne ani moc nejde kritizovat. Problém je jen v tom, že bych chtěl schopností víc než mohu dostat, vlastně zaplatit. Chtěl jsem aby mi přidali z nekonečného Celku, ale odpověděli, že to by se  každému líbilo, jen brát…

Lidé obviňují mystiky že berou drogy jako alkoholici. Větší hloupost snad ani není. Opilec jen hloupě blábolí. Ale mystický trans je pravým opakem! Neuvěřitelně zdokonalené vnímání a chápání, a děsně rychlé k tomu…

Božská Tvořivost, Genialita, lidem nedostupná. Nekonečná a věčná Dokonalost si hraje, vytváří si co potřebuje a může zasáhnout doslova do všeho…

Ale bohužel údělem mystika je celý život poslouchat hloupé lidské řeči. Kdyby To alespoň sami zkusili… Ale to nechtějí…

Božská intuice se vyjadřovala k mnohému, co jsem se ptal, či sama nastínila. Proud okamžitých dokonalých postřehů. Jestli chcete vidět opravdu velkou Inteligenci na pochodu, musíte za ní do transu. Jinde není.

Člověk je vlastně vyvržen do umělé nedokonalosti a v konfrontaci s Dokonalostí vznikají problémy, o které jde. Každý to řeší, tj.žije, jiným způsobem. Mystika je tedy věčné učení od Autority. Živé, hravé, tvořivé Hyperinteligence, která mne skrytě i zjevně vede.

Na mnohé otázky ale opět nereagovali. Třeba o tom, co mne stojí Jejich zásahy na jiných lidech. Bylo tam i o zvláštním vztahu Boha k člověku. To je tak složité a podivné, že to nejde popsat.

Myslíme si, jak nás Bůh miluje, vše nám odpustí a poslechne nás, když Ho o něco prosíme. Kdepak, stvořil si nás jako služebníky, potřebuje nás k svému účelu, který ani v úplnosti nemůžeme znát. Jde Mu téměř výhradně o Jeho zájmy. Jeho Lásku k nám si představujeme moc lidsky...

Když jsem měl obavy zda nevyhyneme, odpověděli: Lidstvo nevyhyne, proč by mělo vyhynout, My ho potřebujeme. Ovšem hned bylo jasné, že život na jedné planetě může skončit Vždyť je jich nekonečno, to nic neznamená…

Jak jsou naivní ti, kteří by chtěli zastavit dějovost, což je touha buddhistů atd. To jsou taková hloupá lidská přání… My se vlastně stále mýlíme... A ani si to neuvědomujeme... Kdo to ale chce slyšet...

Světy jsou vzájemně striktně oddělené. K tomu vede mystika, k přijetí zvláštního postavení, které mystik má, mezi světem bohů a světem lidí, se všemi specifiky…

Mandaly archetypů jsou statickým symbolem dynamického Stvoření. Z archetypů se tvoří děje, takže existuje současně statické i dynamické. Mandala je tedy základním symbolem Stvoření, obrazu Boha. Je Ho tedy možno vyjádřit nekonečným množstvím mandal.

Po meditaci mi božské řeklo: Co brbláš nad zátěžemi. Nejsi přece obyčejný člověk. Mas vše jinak. Mystikové to musí snášet....

Malé meditace i stálé ponory po meditaci jsou jako po minulých meditacích. Po týdnu ale opět zeslábly.

 

Výsledky našeho výzkumu psychedelických stavů

-druh látky má vedlejší význam. Jelikož je podstatou trans, tedy autohypnóza, určující je sugesce, tedy set a setting. Proto některým stačí hol.dých., menšina nepotřebuje vůbec nic. Běžně všem stačí mikrodávky.

-trip je potřeba provést odborně jako rituál na rozšíření vědomí do sféry intuice. Není to druh zábavy, ale namáhavá a dlouhá výzkumná práce Sebepoznávání.

-s intuicí, jakožto režisérem tripu, lze během tripu komunikovat, aby nám vysvětlila co potřebujeme znát. Lze se naučit metodu tzv.channelingu a komunikovat s ní kdykoliv.

-mnohaletou praxí lze intuici podstatně zesílit a komunikovat s ní neustále. Stane se tak naším Učitelem, Guruem. Podstatně tak zlepší naše schopnosti. Ještě později jsme v tripu stále, jen ve slabším.

 

75 let pokusů vylézt na Kailás

75 let výzkumu LSD je dlouhá doba, ale podle mého se ve výzkumu nedošlo daleko, a to z řady důvodů. Stále se v kruzích pohybujeme u začátku. Pokusím se situaci vysvětlit na příkladě výstupu na horu Kailás  v Himalájích.

Hora Kailás je posvátnou horou tří náboženství, na kterou dosud nikdo nevylezl. Věřící jen chodí či plazí kolem ní. Nahoru vlastně ani nikdo nechce. Jen ji uctívají.

Mám za 27 let praxe přes 250 tripů s použitím různých psychedelických látek. Všechny jsou to jen a pouze zesilovače, katalyzátory transu. Jsem původem hypnotizér, je mi jasné, že jde o trans, tedy změněný stav vědomí, tudíž autohypnózu. Výsledek proto závisí na setu a settingu, viz web.

Podobnost s horolezectvím je ta, že je pro výstup nutná dlouhodobá odborná a namáhavá práce, jež je i potencionálně nebezpečná. Proto není pro každého.

Jako i v horolezectví je zde potřeba Průvodce, aby výstup byl co nejefektivnější a nejbezpečnější. Tímto průvodcem je naše vlastní intuice. Pokud s ní navážeme spolehlivou komunikaci v zážitcích i mimo ně, pomůže nám se bezpečně dostat na vrchol. Výš už cesta pro lidi prostě není.

Není to nějaká exotická zábava, kde je možné dělat cokoliv. Spíše se to podobá škole horolezců, kde se opakovaně a podrobně probírá to, co je potřeba znát.

Naše intuice v roli Učitele, tedy Gurua nás vede. Je to vlastně sám režisér tripu, který nám může vysvětlit v něm i po něm, co ten který symbol znamená. Naučí nás i filozofii a vysvětlí všechny souvislosti. O tom, jak si nepopsatelné Absolutno generuje nekonečno Her svého projevu.

 Jedna z nich je ta naše, o Sebepoznání, o návratu do Celku Absolutna skrz hierarchii od té nejprimitivnější až po tu nejdokonalejší a nejmocnější. Nakonec poznáme, ani není žádná skutečná individualita, ani svobodná vůle, jen dokonalá virtuální Hra....

Jak vše závisí na nastavení kořenových archetypů a o principu Podobnosti a Jednoty protikladů. Zjištění jsou často tak ohromující, že zaženou většinu zájemců, kterých je už tak málo.

Vliv intuice na nás neustále roste, tím zvyšuje naše schopnosti vnímat a chápat. Není to tedy inflace ega, jak se mylně tvrdí. Nic ovšem není zadarmo. Náročnost cesty ovlivňují pojmy jako šamanská nemoc, psychospirituální krize a temná noc duše.

Na vrchol Kailásu se tedy pro velkou náročnost skoro nikdo nedostane a výzkum LSD může klidně probíhat další stovky let, aniž by se zvlášť pokročilo. Laikové stejně výzkumy nikdy nepřijmou.

 

Havárie letadla

Viděl jsem v televizi případ havárie letadla kvůli zanedbané údržbě. Roztříštilo se o vodní hladinu. Božská intuice mi pak vysvětlovala logiku té události. Zcela se vymyká lidským názorům.

 Ví se však o zákonech karmy. Že takové neštěstí má své příčiny, není to náhoda. Činy všech v letadle dosáhly v té chvíli jisté meze, tedy naplnění.

Jak je ale možné, že se vše tak zázračně sešlo? Říká se tomu synchonicita. Z té ale vyplývá něco zcela nového, ohromujícího. Rozhodně není žádná náhoda, ani žádná skutečná individualita!

 Ty se nám jen takové zdají, protože právě to je podstatou této Hry na realitu. Existuje jen absolutní Dokonalost, která věčně víří, vibruje, ale nikdy o svou Dokonalost přijít nemůže.

Myslíme si, že se rozhodujeme, ale i to je součást této Hry. Ostatně ani pojmy jako náhoda a svobodná vůle neexistují. Vše je vzájemně propojeno v dokonalý Celek.

Dokonce ani bohové, ani božstva atd. také neexistují jako oddělené entity. Vše je pospojováno do nekonečně dokonalého Celku, kde má každý svoji roli. Připomíná to strojovnu Boha.

Proto je budoucnost známa. Ostatně ani ta v podstatě neexistuje, děje se vše naráz.

A k čemu je toto poznání, jaké má pro mne konkrétní význam, vyjma toho filozofického? Intuice mi vysvětlila, že toto poznání jsem již před lety mnohokrát v meditacích zažil, ale po ohromení vždy zas zapomněl.

Jakmile ho více přijmu, odstraní se bloky a mohu postupovat rychleji. I to je vše naprogramováno, připraveno, dáno. Podle bible od počátku světa. To je ta předurčenost. Toto poznání není pro každého, je to již esoterika...

 

 

 

Zkušenost s intuicí

Fenomén intuice tak zajímavý, že stojí za to prozkoumat jeho možnosti. Moje první větší zkušenost s intuicí byla před 23 lety. Zhypnotizoval jsem jednoho mladého dělníka a napojil ho na intuici. Pak jsem se ho začal ptát na zákony karmy. Viz např. https://www.seberizeni.cz/12-zakonu-karmy-ktere-zmeni-vas-zivot/ Připomínalo to debatu s velmi zkušeným filozofem. Bylo to velice zajímavé, bohužel jsem si to nenahrál. Mnohé, co mi říkal, jsem dodnes v knihách nenalezl.

Pak jsem přítomným navrhl, aby se ho ptali na svůj budoucí život. Skoro všichni toho využili. Odpovědi byly opět rychlé, podrobné, jakoby bez přemýšlení. Styl mluvy byl zcela jiný, než dotyčného dělníka.

Znali ho úplně jiného... Všichni jsme byli užaslí. Dnes už jsou pro mne podobné záležitosti zcela běžné.

Překvapení pro všechny bylo, že když jsem dělníkovi po hypnóze děkoval, že jsem se o karmě mnohé dozvěděl, s rozpaky řekl, že o karmě nikdy neslyšel!

Ostatně totéž dělal i dr.Kautz v Center for Applied Intuition (CAI) v Kalifornii. Napsal o tom řadu knih, http://www.itcprague2017.org/speakers/william-kautz a http://appliedintuition.net/

 

Kdo o nás rozhoduje?

Myslíme si, že se sami rozhodujeme, ale je to daleko složitější. Do veškerého našeho jednání totiž zasahuje naše nevědomí, a to velmi intenzivně. Je to hlavně naše nevědomí, o kterém nic moc nevíme, i naše nadvědomí, označované jako intuice.

Běžně se k jedné situaci vyjadřuje několik částí našeho nevědomí. To, které se ozývá nejsilněji, většinou poslechneme, aniž by to bylo vždy správně. Často pak uděláme velkou chybu, protože se dáme strhnout našimi emocemi.

Například, pokud se někdo podobně jmenuje, nebo vypadá podobně, jako někdo jiný, koho dobře známe, máme sklon na něj přenášet zaběhané vzory jednání.

Často se ozývají dávné vzory jednání z minulých životů. Pokud žil někdo jako šlechtic, má sklon se tak chovat, ačkoliv je to už nevhodné.

Intuice bývá velmi slabá, takže se prosadí jen málokdy. Proto má náboženství za účel zesílit její roli, což se však často nedaří. Rozhodují pak jen přijaté vzory jednání od faráře, či vyčtené ze svatých knih.

Jen mystické zkušenosti pozmění naše nevědomí tak, že vliv nadvědomí je již tak silný, že většina rozhodnutí, zvláště těch závažných, jde od božského a má svoji vlastní dokonalou logiku.

 

 

Nedostatky svatých

Papež se neptá Boha, koho má svatořečit, a to je velká chyba. Pak jeho volba vypadá jako politický tah s určitým záměrem. Svatí by měli být vzory, ale nejsou. Jen Bůh totiž může rozhodnout, kdo by svatý měl být.

Být svatý znamená mít velký stupeň přijetí Boha, Krista. To je podstatou křesťanství. Mají  ho pouze mystikové, kterých je však mezi svatými menšina.

Každý svatý by měl mít i velké Dary Ducha, ty jsou důkazem boží přízně. Jedna vyléčená žena u jeho hrobu vůbec nestačí. A už vůbec nelze, aby z budoucí svaté těsně před smrtí vyháněli démony jako z Matky Terezy...

V životopisech svatých se bohužel nepopisují jejich nedostatky, jejichž karmické následky se projevily i na jejich osudech. I ti největší svatí často tápali, snažili se prosadit proti Bohu své názory, ač jim trpělivě ukazoval, že se mýlí.

Velkou překážkou byla jejich oddělenost od ostatních, což jim způsobovalo konflikty i nejistotu a váhání, zda to vůbec dělají správně a zda by se neměli vrátit mezi obyčejné věřící.

Nedostatky samy o sobě nejsou nepřekonatelnou překážkou, ale vždy by měla být snaha plnit boží vůli, což předpokládá umět s Bohem komunikovat.

Bůh je ve svých hodnoceních daleko kritičtější než papež, svatých by bylo daleko méně a mnozí by byli zcela neznámí.

 

Kdo je režisér tripu?

Experimenty s psychoaktivními látkami oslovily množství lidí, jež se začali sdružovat a říkají si různě, třeba psychonauti,

Měli by si zjistit, oč v tripech vlastně jde, co jsou a co se v nich vlastně děje. Je to velká věda, ale bohužel velmi málo známá, protože je z řady důvodů tabuizovaná.

Trans je změněný stav vědomí, přepnutí do jiného stavu. Je třeba pochopit psychologické, náboženské i filozofické souvislosti. To je tzv.set.

Proto má každý tripy jiné. A co je to flashback, kdy již chemické látky nejsou přítomny, ale přesto jde o trip, i když slabší. Stačí jen určitá podobnost, vzpomínka na něj.

Primární je samotné zaměření tripů, neponechat to náhodě či náhodné myšlence, která nás může dostat do badtripu. Pokud nám jde o osobní rozvoj, je to ten nejlepší úmysl. To by měl vyjadřovat rituál, který si vytvoříme pro správný setting.

Pokud máme tripů víc, je tu pozorovatelné jejich určité směřování, vývoj. To se přenese i do stavů mimo trip.  Měníme si tak život, aniž o tom víme...Další otázkou je, kdo vlastně trip vymyslí a vytvoří. Nemůže přece spadnout jen tak náhodně s nebe. Nějaká entita ho musela vytvořit, a pro určitý důvod.

S tímto režisérem tripu se můžeme zčásti bavit přímo v tripu, pokud není příliš silný, ale dokonce i mimo něj, což je téměř neznámé. Na to se ovšem musíme naučit speciální metodu zvanou channeling, což je komunikace s nevědomím, přesněji řečeno s nadvědomím, tedy intuicí. A právě ta je pak naším Učitelem, nejen režisérem našich tripů.

Takže po tripu nám může do detailu vysvětlit, co měly vize a pocity znamenat. Můžeme s ním skutečně komunikovat jako s učitelem v rozsáhlejších větách. Tak poznáme, i jak velký význam v nás intuice má. Jak moc je jiná než my, i když v základních rysech podobná.

Tyto zkušenosti a zákonitosti však bohužel psychonauti neberou. Neberou vůbec žádné. Nechtějí nic slyšet. Jsou to rekreační uživatelé drog. Klasický příklad zneužívání drog. Jen si s tím hrají, nebo v tripu poslouchají technohudbu.

Bojí se toho a chtějí setrvat ve svých vlastních vágních představách a mýtech. Realita zážitků je na ně bohužel moc silná káva. Po letech si sotva vzpomenou, že něco takového kdy dělali.... Nedá se s tím nic dělat, to je mnohaletá zkušenost.

 

Vlnovka

Božské mne v průběhu let naučilo mnoho metod jak zesílit intuici. Všechny jsou založeny na  vhodně zvolených symbolech, jejímž opakováním více a více přijímáme a zesilujeme vliv božské intuice.

Při metodě vlnovky se v meditaci i mimo ní vizualizuje nit, kterou se jakoby přišívá lidské k božskému.

Přitom se vzájemně nemohou dotknout a zcela se spojit, jen se k sobě trvale přiblíží bez možnosti odtržení. Horní božské tak neustále silně ozařuje spodní lidské. Tím ho povznáší na vyšší úroveň i s následky, které to má.

Problém ega je totiž v tom, že předstírá, že je jediné, a nadvědomí, neboli intuici, vůbec nechce přijmout, ač je to nezbytné. Metodou vlnovky ji má ale stále u sebe, takže si nemůže myslet a dělat co chce. Blok ega je tak odstraněn.

 

 

---

Síla ega

Přijetí Boha nejsou jen slova, která se jen tak řeknou. Za tím musí být mnohé. Kdepak víra, ta znamená jen velmi málo. Posvátné knihy jsou zase jen slova, která se dají vysvětlit různě a z Boha je pouhý neživý mýtus, který nemá reálnou existenci.

Intenzivní duchovní rozvoj potřebuje daleko více, doslova jistotu. Poznat, jaký Bůh opravdu je a ne, jak si Ho představujeme. Vždy je to totiž jen naivní představa, On je nepopsatelný, lidem totálně neznámý, podivně nepochopitelný.

Velkým přínosem je mystický zážitek, kdy Ho opravdu vidíme, vnímáme v Jeho atributech Věčnosti, Dokonalosti a Nekonečnosti. Ale ze zkušeností s mnoha lidmi, kteří takovým zážitkem prošli, je jasné, že ani to nestačí.

 Ego se dokáže ubránit. Buď zážitek zařadí do matné vybledávající vzpomínky, nebo ho rovnou vytěsní jako halucinaci. Možností má ještě víc.

Dokonce ani po mnoha zážitcích není vyhráno. Ego má neustálou snahu božské od sebe odtlačovat jako nevítaného konkurenta! Kdepak přijímat Jeho Autoritu!

Dokonce i v nejvyšším stupni mystiky je vysoký stupeň přijetí nutno denně udržovat komunikací s božským. Rovněž denními malými meditacemi a jednou za měsíc až dva silnou dynamickou meditací, kde jsou atributy Boha zcela jasně zřejmé. K tomu i zřetelný pocit božského i mimo meditace. To jsou silné šrouby přidržující člověka u Boha.

 

Tři světy

Ptal jsem se božského na vědu o snech, o kterých toho vím málo. Nebylo moc sdílné, ale naznačilo, že je to stejné jako v životě po smrti. Že všecky tři světy, život ve dne, ve snech i po smrti, mají stejný základ. Všechny vytváří božské a zasahuje do nich, tedy do nás. Vše je vedeno účelem Sebepoznání, postupným vzestupem, návratem entity k Bohu.

Každý svět má trochu jiné zákony, ale v mnohém jsou si podobné. Podrobnosti o nich ale božské neuvedlo. Prý to nutně nepotřebuji...

 

Mřížky

Právě jsem vystoupil z transu. Nedělal jsem spiritistickou seanci či nějakou magii, ale to, co je podle mne nejdůležitější. Návštěvu intuice.

Lidé nemají nejmenší tušení, jaká v nich sídlí věčná, gigantická a všemohoucí Hyperinteligence. Nádhera nádher. Kam se hrabou virtuózové i géniové, tohle je ještě výš... Kdo má zájem, může ho vést, vyučovat a ukazovat Její svět nekonečné, věčné a dokonalé Tvorby. Je to exkurze, návštěva paláce Boha, dokonalé prožívání o jakém se může lidem jen zdát. Setkání s Dokonalostí, neuvěřitelně mocnou, označovanou jako Bůh. Ale ego nemá zájem, dokonce přímo opak, odmítání.

 

Do meditace č.261 mě zvali od časného rána jak bývá zvykem i s překážkami. Meditace začala už při přípravě. Najednou se vědomí změnilo, začaly chodit slabé vize a vyšší myšlenky. Ponor byl mírně tísnivý, 48,5-49%. Trvala mezi půl a tři čtvrtě hodinou. Tématem byl vývoj osobnosti ve střech stavech. Od nevědomého stavu ega, přes vědomé hledání božského až po rozpuštění v Něm, což  je hodně těžké na přijetí.

Téměř nepřekročitelné to je, ač se nirvána v literatuře bere jako radostný cíl. Je to však definitivní konec Všeho a vstup do totálně jiného neznámého světa, který nahání obavy. Je Tam směska Všeho Dohromady nepochopitelná i pro božské...

Pak se výuka ukončila a zůstalo virtuózní vnímání hudby. Kdo tohle zažije, dívá se na všecky lidské činnosti, jinými oceňované, s velkým nadhledem.

V prvním přídavku mě božské ukázalo to, na co jsem zapomněl. Na rozdíl od nás je u Nich čas téměř nepodstatný. Dělají si s ním co chtějí. To uvedlo božské otázkou: Co je čas? Bylo jasné, že je docela něčím jiným než známe. Jsou důležitější věci než čas a dějovost.

Jádrem meditace byla totiž vize mnoha mřížek na sobě. Ty jsou důležitější než čas. Každá znamenala jeden archetyp, měla svůj tvar. Božské protlačovalo Sebe skrz ně. Záleželo na tvaru mřížky, tj.na kořenovém archetypu, jak rychle bude božské mřížkou prostupovat. Záleželo i na kombinaci archetypů, tedy mřížek jak do sebe zapadaly. To mohlo proud božského, tj.děje tisíců inkarnací, usnadňovat, nebo naopak zpomalovat. Proto má někdo duchovní vývoj rychlý a jiný pomalý.

V dalším přídavku mi opět zopakovali, co jsem ještě zapomněl. Bylo to úplně na začátku meditace. O tom, jak si božské stvoří lidské entity, aby je mohlo spoluprožívat. A skládá si z nich celky. Jakési koule, větší a větší, které zabíraly větší celky, nejen vývoj jedné entity.

 I o ovlivňování člověka shora, jak jde udělat cokoliv. Když jsem se ale ptal, proč je většina lidí tak fádních, odpověděli ve smyslu, že to musí být do počtu.

Spoustu informací jsem zapomněl. Dodatečně jsem si vzpomněl na reakci božského na diskuzi na webu o komunistických družstvech. Ty podle božského mohou existovat, ale pouze na základě dobrovolnosti. Jejich účel symbolizuje snahu o sjednocení v božském.

Tak, jak to komunisté dělají, to jít nemůže. Musí to vycházet z přirozenosti, ne v násilné aplikaci vymyšlené ideje.

A také, když s někým mluvím, nemohu ho učit, protože ho nechci vnímat. Jen mu informace hodím, jak je mám v sobě. Bez ohledu na to, co mu to může dát. Na druhé straně nevzniká vazba, nerozmělňuji se.

V meditaci byly i ukázky práce božských sil. Bylo to však tak totálně nepochopitelné, že ji nelze ani přibližně popsat. Sám jsem ji nechápal. Rozhodně je to úplně jinak, než si představujeme.

Máme si uvědomit, že tyto zážitky jsou Darem. Nemůžeme si je sami vytvořit, na to nemáme ani trochu. Prožít takovou nádheru nádher není zadarmo. Byla to meditace úsporná, vše je už dlouho v režimu úspor. Meditaci si prostě musím odpracovat zátěžemi a proto chci, abych dostal co nejvíc za co nejméně zátěže. Je v tom tedy určitý spor s božským. Bohužel nesmím vidět do konkrétních hodnot a nastavení.

V malé meditaci mi třetí den vysvětlili, že i moje zesílená intuice mě něco stojí, předává mi inteligenci. Část zisku z zátěže  jde i na jiné účely než na mě. Proto je nyní i trochu méně a slabších malých meditací i stálého ponoru. Dostávám daleko méně než bych chtěl.  Dávají mi zato daleko více informací, víc mne vedou. Např.:

-Zátěž je jeden extrém vyvážený druhým, božskými schopnostmi

-Mystika je zvýšená citlivost ke všemu a to vytváří i problém TND

-Božské nám raději řekne o směru událostí, jejich logice, než o tom, co je a co bude

-Božské se se mnou nebude hádat a vyjednávat o zátěžích.

-Běžné nemoci už mít nebudu kvůli téhle efektivní zátěži

-Vliv božského ve mne stále zesiluje a tím se zmenšuje prostor pro chyby a hříchy

-Stejně jsem celý měsíc po meditaci dostával dva i tři malé meditace denně, hodně komunikace a i dost stálých ponorů

 

 

Alfa i Omega

Právě mi v malé meditaci božské připomnělo zážitek dříve vyhrazený jen velkým meditacím. To hlavní, čím se liší náš svět od Jejich Království božího.

Zde žijeme jako myšky v neznámém širém světě a nevíme co bylo před naším narozením, ani co bude po naší smrti. Vlastně ani životu nerozumíme, jsme tu jen na krátké návštěvě, slepí a hluší.

Ale Tam je vše Jinak. Všecko v Celku, v Úplnosti. Věčnost je Tam tak jasně vidět, jako na dlani. Vše pohromadě. Jsme celým Stvořením naráz. A hrajeme si s Ním, zkoumáme Ho.

To je pravý význam Kristových slov Já jsem Alfa i Omega. Bůh je Celkem, počátkem i koncem Všeho...

Škoda jen, že takový zážitek je vždy jen krátký. Je prostě pro nás drahé nakouknout do Jejich Světa světů... Ještě dlouho nebudeme moci Tam být trvale...

V další meditaci mi božské ukazovalo, jak žijeme na strašně malém prostoru Nekonečna. Když jsem chtěl přidat, tak zase obligátní odpověď, že to nejde...

 

 

Elegantní důkaz Boha poslechem hudby

Ani detailní popisy mystických zážitků zapřísáhlé ateisty nepřesvědčí. Prostě jim nevěří. Pokládají je za obyčejnou fantazii.

Nezbývá než mít vlastní zážitky, ale jak na ně? Nejjednodušší by bylo vykouřit jointa a jít do kostela, kde právě hrají varhany, nebo zvoní zvony. To by mělo zafungovat snad všem.

Je ovšem otázka, co nastane po takovém zážitku, zvlášť opakovaném. Je to jen na odpovědnosti každého. Není to zas až tak bezpečné, může se uvolnit kdeco z podvědomí...

Méně silné, zato více bezpečnější by byla metoda poslechu hudby rozšířeným vědomím. To by šlo zajistit jointem, slaběji i deckou vína či hyperventilací.

Hudbu by bylo třeba poslouchat hodně nahlas a dobře vybranou. Nejlépe vleže se zakrytýma očima šátkem jako při holotropním dýchání. Nejvíc se osvědčil zpěv této zpěvačky https://www.youtube.com/watch?v=BoXsxYf2UMA

Při poslechu hudby se od vás nic nežádá, jen pasivně poslouchat hudbu a nechat se vtáhnout do úžasného světa nad naším světem. Myšlenky se vám zastaví samy.

Co se stane? Prožitek hudby se neuvěřitelně zdokonalí. Uslyšíte hudbu tak, jak jste ji ještě nikdy neslyšeli. Vnímáte přímo božskou hudbu, stáváte se jí, Bůh ve vás zpívá. Jste téměř Jím. Ani virtuózové ji neslyší tak dobře.

Je to díky vaší intuici, která vás na chvíli takto oslovila. Pokaždé je to jiné. Silnější, slabší či kratší, jak intuice právě chce. Nelze si to vynutit, ale prosba občas pomůže.

Opakované pokusy však vzbudí zájem vaší intuice a začne s vámi více pracovat. Je pro ego nepříjemný konkurent ve vědomí a začne se bránit, že ho někdo chytřejší vytlačuje z jeho výsostného postavení ve vás... Každý by na dotaz na intuici odpověděl, že je třeba ji zesilovat, ale udělá pravý opak...

Proto je o tyto metody tak malý zájem a naprostá většina těch, co tyto peak experience měla, od nich brzy uteče... Proto je v nás intuice, a tedy vědomí o Bohu, tak málo.

 

Sto let republiky

Stoleté výročí je důvodem k zamyšlení, znovu promyslet dávnou otázku po smyslu  českých dějin. Základem je správně pochopit naší geostrategickou polohu. Malý slovanský národ Zemí koruny České byl vždy uprostřed Evropy v průsečíku zájmů okolí, to je velmi nebezpečná poloha, o kterou mělo zájem spousta silných sousedů.

Vždyť my jsme tu ani nebyli první. Před námi tu byli Keltové a pak germánské kmeny, které si pak dělali nárok na toto území.

Přišli jsme sem jako několik z mnoha slovanských kmenů v období stěhování národů. Povahová spřízněnost je jasná. Dostali jsme se ale nejvíce na západ, byli jsme tedy nejvíce ovlivňování její vyspělejší kulturou.

Silně nás ovlivnily husitské války. Původně šlo o náboženskou reformu spojenou s vidinou brzkého konce světa. Vznikl však bratrovražedný konflikt, po kterém jsme byli Evropou vnímáni jako krutí kacíři.

Habsburkové nás neokupovali, ale chtěli to z nás vyhnat a po staletích se jim to zdařilo. Kdo byl odbojný, toho poslali do bojů s Osmanskými Turky, nebo přinutili k emigraci. Nakonec bylo dobře, že jsme byli součástí jejich říše. Druhou variantou bylo pouze patřit k Německu, které by s námi brzo udělalo rychlý konec jako s jinými slovanskými kmeny na jejich území. Už neexistují.

Záviděli jsme Maďarům jejich postavení v R-U a až do konce 1.sv. se nám dařilo naše postavení pomalu zlepšovat. Jeho porážka způsobila rozpad říše na množství států. Mírová konference nám potvrdila Slovensko, které k nám ale nikdy předtím nepatřilo a Podkarpatskou Rus, která k nám měla ještě dál.

Velkou zátěží byly tři miliony Němců, kteří se odmítali česky jen naučit. Chtěli by k Německu, neměli nás rádi. Měli jsme sice svůj stát, ale naše situace byla zoufalá, což se málo ví. Byli jsme obklopeni samými nepřáteli, kteří měli na nás územní nároky a jen čekali na příležitost, aby je mohli uplatnit. TGM a Beneš dělali co mohli, ale bylo to málo platné.

Malá dohoda i věčné snahy o vazbu na Francii neměly šanci na úspěch. Militarizace Německa byla velkou hrozbou, ale západní velmoci do další války nechtěly za žádnou cenu. Moc dobře si pamatovali hrůzy 1.sv.v. Raději strkaly hlavu do písku a ani mezinárodní organizace nebyly nic platné.

Byli jsme v bezvýchodné situaci, když jsme byli vystavení Mnichovské smlouvě. Všichni byli proti nám, nikdo nám nechtěl, ba ani nemohl pomoci. Co jsme měli dělat? Pohraniční opevnění byla Potěmkinova vesnice a anšlusem Rakouska se odkryla nechráněná jižní hranice.

Za dva dny tankového útoku z jihu by bylo po nás. Takový debakl je horší, než vyklizení pohraničí. Vznikla Druhá republika, kde jsme utržili hodně ostudy. Ze strachu z Německa jsme začali zavádět nedemokratické zákony podobně jako v Německu a Itálii. To Hitlerovi nestačilo, zabral nás celé a udělal si z nás bezmocné dodavatele.

Naštěstí jsme nemuseli na východní frontu jako Slováci, kteří se odtrhli a ze strachu z Maďarů se raději přimkli k Německu. Byla tu ohromně silná atmosféra strachu, ale lidské ztráty byly malé. Diverzní akce ale mohly být větší.

Katastrofální situace pokračovala i po válce a Beneš opět nemohl udělat zázrak. Velmoci si opět rozdělily zóny bez nás. Bylo tu mnoho vlivných lidí, kteří by za komunismus dali život a byli ochotni k čemukoliv. Měli za zády SSSR, které si demokratické metody nevybíralo nikdy.

Jejich komunistické nadšení způsobila hospodářská krize, zrada západních spojenců v Mnichově i válečné úspěchy SSSR. I komunistická idea, která slibovala ráj na zemi.

Naivní intelektuálové i obyčejné lidí tomu uvěřili, stejně jako Němci Hitlerovi jeho fašismus.

Vyčítá se Benešovi, že přijal demisi ministrů. Jistě věděl, že zase prohrál. Co by se ale stalo, kdyby to neudělal? Gottwald by si pozval sovětskou armádu, která na to jen čekala. Pro Stalina nebyl Beneš ničím, jen bezvýznamnou figurkou bez síly a moci. Komunisté by ztratili legitimitu, ale to by na situaci nic nezměnilo. Z rukou Německa jsme přešli do sféry SSSR.

Beznadějná situace se zopakovala i v roce 1968. Skutečně tu kontrarevoluce byla. Snažili jsme se teror komunismu napravit, dokonce po dobrém.

To nemohl Brežněv připustit, tak na nás poslal tanky svoje i ty „spřátelené“. Kupodivu nikdo neříká, že jsme se měli bránit, ač situace byla stejně zoufale beznadějná jako v roce 1938 a 1948.

Jací tedy jsme? Rozhodně ne velcí hrdinové. Prý máme holubičí povahu. U nás se bojovalo naposled za prusko-rakouských válek roku 1866. Panicky se bojíme imigrantů, žádní tu přitom nejsou ani nebudou. Žádný teroristický útok tu nikdy nebyl, a to ani v zemích Vizsegradu. Tak proč? V Druhé republice se panický strach také silně projevil, ba ostudně.

Poláci s úsměvem říkají, že naše válečná vlajka je bílý lev na bílém poli. Viz článek. Co ale oni svojí bojovností dosáhlí? Dlouhou dobu ani neexistovali jako samostatný stát, Německo a Rusko si je rozdělilo mezi sebe. Bojovali pak se Sovětským svazem, následně  je zmasakrovalo Německo, ale stejně upadli do sovětského vlivu.

Vzorem nám nemůže být ani slovanské Srbsko. Sice si udrželo svou samostatnost, ale za cenu těžkých bojů a ztrát. Kvůli tomu atentátem rozpoutali i 1.sv.v. Krvavá Krajinská válka proti ostatním Jihoslovanům v devadesátých letech minulého století zdevastovala zemi a dodnes na tom není dobře. My jsme proti jiným Slovanům nikdy nebojovali.

Nemáme územní požadavky na nikoho, s každým se snažíme vycházet přátelsky a to je správné. Nemáme ani imperiální ambice, držíme se při zemi. Evropská unie a NATO je pro nás požehnáním.

Nejsme příliš sebevědomí, ale hodně opatrní, relativně disciplinovaní, sociálně zaměření.  Jsme relativně i skromní a pracovití. Umíme si vždy poradit. Uznáváme nutnost demokracie.

Není tedy důvod k přílišnému sebeobviňování. Žádný velký konflikt jsme nikdy nezavinili, žijeme si celkem dobře a výhled do budoucna je také celkem příznivý. Na to, že jsme stále samostatní na tak nebezpečném území uprostřed Evropy při tak malém počtu obyvatel je velký úspěch.

 

 

Ze života do života

Že bude meditace č.260 úsporná, mi ukázali ve vizi hned na začátku. Tlustá čára značící maximum ponoru, který mi dají, tedy 48,5%. Tedy ne moc, ale ani málo.

Zato byla meditace neutrální, nemuseli do ní dávat žádnou Jinakost. Vysvětlovali mi některé zákonitosti duchovního vývoje. Ptali se mne, proč mám takový život, jaký mám. Odpověděl jsem správně, že je to dáno nastavením archetypů. Chtěl jsem vidět, jak to probíhá v božském světě, kde to plánují.

S úsměvem mi řekli, že Tam přece žádné pevné tvary ani nic jiného nejsou. Každý si Tam vše vytváří jak chce. Důležité jsou jen symboly, které vize zpodobňují.

Mezi sebou komunikují takovými obrazy a pocity. Trochu to také děláme, ale jen nedokonale. Vědí co my ne, že i Oni jsou vlastně takový obraz, film, který může vypadat různě. Celé Stvoření je takové.

Podobně si na počítači můžeme nastavit určité skiny a ikony, celé prostředí tak, aby nám vyhovovalo.

V prvním přídavku zesílili ponor na 49%, to už je božská nádhera Sama. A virtuózní vnímání hudby k tomu. Poslali mi vizi, jak stojím ve dlouhé frontě lidí, převyšuji je svou postavou. Ti lidé ani neměli tvář, jen tupě zírali do země. Já se však bystře a zvědavě rozhlížel na všecky strany.

K tomu mi řekli, že lidé dělají chybu, když si myslí, že mají jen tenhle život. Že se mohou tak jako já rozhlížet do dlouhého řetězu životů do minulosti i budoucnosti. Jsme ve škole a máme mít přehled, co se děje v pod našim i nad naším školním ročníkem, životem. Žádná smrt tedy není, jen trochu jiný prográmek života.

Ptal jsem se na své příští životy, ale řekli mi jen, že můj přísný Směrč z božské správy bude mnou se svým průrazným stylem dál. To mě ovlivní hlavně.

Ve druhém přídavku mi dali ponor jen 48% a nic se nedělo. Když jsem se ptal proč, řekli, že už výuka skončila. Mám málo energie, tak mám vystoupit. Tak jsem poděkoval a vystoupil, ač se mi zdála krátká, snad ani 30 minut.

Obávám se, že týden častých malých meditací nebude tak silný jako dřív. Ach jo, určují to ty nešťastné zátěže a já bych chtěl vše zdarma...

Ptal jsem se také na překvapivou informaci, že v několikátém životě se mám dostat do vysoké civilizace, kde bude hrozit nebezpečí, že z ní spadnu níž. Božské řeklo, že to přece nevadí, už jen se Tam dostat bude velký úspěch. Z toho je vidět, jak je božské pragmatické.

 

Zázrak mystické meditace

Zítra mám meditaci č.260. Jaké je to jít do meditace už po tolikáté? Stále je to vzrušující pocit, jako byste stáli před velmi významnou návštěvou, či objevem objevů...

Pokusím se z mého pohledu vysvětlit, co taková meditace vlastně je. Je to vlastně nemožné ji laikům popsat, tak moc se liší od všeho, co zná. Na rozdíl od laických představ není mystická meditace o prázdnotě, klidu, míru a harmonii. Vlastně naopak, je o ohromení atributy Boha proudy Poznání. Je o genialitě a virtuozitě Boha.

Běžné řeči laiků, zda Bůh je či není, a že je to hlavně věc víry, je po takovém zážitku zcela směšná. Kdo Boha viděl, víru nepotřebuje. Ani žádné náboženské organizace, protože má k Bohu volný přístup kdykoliv a kdekoliv.

To je i jeden z důvodů, proč mystiky nemají rádi jak věřící, tak i ateisté. Co by takový zážitek udělal s průměrným knězem? Někteří by na něj chtěli rychle zapomenout, jiní by se odebrali do ústraní, aby zcela změnili svůj postoj k víře a nahradili ji jistotou.

Je to vlastně zázrak, o kterém lidstvo vlastně vůbec neví, ač mystické meditace zasvěcenci a mystikové mají již celá tisíciletí. Z mnoha důvodů je jejich reálná existence zamlžována, ba přímo tajena, ač se o nich píše ve všech svatých knihách. Právě z nich totiž všechna náboženství vznikla!

Zázrak je to proto, že se lze během několika vteřin dostat do zcela jiných světů, jež vysoko přesahují naší malou Zemičku a my sami se také náhle ale dočasně radikálně zdokonalíme. To zcela rozbije ateistické i materialistické představy těch, kteří To zažili.

Je to také Dar Boha, protože je jen Jeho zásluhou, že můžeme ve vytržení ducha na chvíli nahlížet do světů Boha, jinak nepřístupných.

Tato meditace je i výuka. Božské mystika ve Svých vševyjadřujících pocitech a vizích postupně zasvěcuje do Tajemství Stvoření.

Meditace mají svůj vývoj. Nejprve jsou silně extatické. Neuvěřitelná krása koncentrované božské Dokonalosti způsobí, že se při návratu do těla cítíme, jako bychom lezli do lahve od octa.

Pak následují léta ohromujících meditací, kdy se až třeseme poznáním lidem utajené božské filozofie Všeho.

Pak jsou meditace trochu slabší, již ne extatické, ani tolik ohromující, protože jsou úsporné. Po těchto meditacích několik dní následuje řada dalších, jen trochu kratších. Božský pocit už ani mezi meditacemi zcela nemizí, jak tomu bylo dřív. To je nejvyšší etapa mystiky.

Meditace člověka změní. Skutečně ho přiblíží Bohu, má pak na něj daleko větší vliv a to se projeví v silně zesílené intuici.

 

Co se v mystické meditaci nezažije

Úžasné, často ohromující zážitky v transu rozšířeného vědomí mají nekonečno variant téhož. Vždy to je výuka božské filozofie, lidem neznámá. Jde totiž o poznání a následné přijetí Boha jako Reality. Jak je Jiný než my a naše názory o Něm.

To je tak těžká a obsáhlá práce, že trvá desítky let. Vlastně celý život mystika a nejen tento. Postupně stupeň přijetí Boha roste a tím i přiblížení se Jemu. Je v mystické škole se spoustou božských Učitelů, Guruů, kteří na něj neustále vymýšlejí výukové programy.

Bylo by však naivní si myslet, že mystik v meditaci navštěvuje Království boží, čili nebeské. Sice to tak může místy vypadat, ale vždy jsou to jen náznaky. Mívá i silně zvýšenou inteligenci, aby vůbec mohl Boha alespoň trochu vnímat, ale nikdy Tam není jako doma.

Dokonce ani komunikací s božským se nedozví podrobnosti o životě bohů a božstev, natož aby je mohl v 

 

 

MD je o očišťování

Meditace č.259 byla velmi podobná minulé. Také po měsíci. Ponor až 48,5% byl ale místy trochu tísnivý kvůli probírané Jinakosti. Tedy asi hodinová božská přednáška, koncipovaná do geniální divadelní hry, čili úžasných videoklipů speciálně pro mě! Místy mi dali i praktickou informaci.

Ono ví, co ještě úplně nechápu a vysvětlovala mě to z mnoha různých pohledů. Tu dokonale nastavenou Hru o Sebepoznání, kterou božské hraje samo Sobě...

Lidé se bojí mystiky i proto, že tuší, že je v ní opravdu konec oddělenosti, entity. Je pěkné o tom mluvit, ale Poznání toho, úplné prožití, je úplně něco jiného. Takhle Absolutno ve Věčnosti bliká, zažíná i zháší všecky entity. Vše je dokonalé, logické. I já jsem takové bliknutí, moje božské zas jiné bliknutí. To mi odpovědělo na otázku, kdo jsem vlastně já. Přijmout To je vážně těžké.

Božské mi ukázalo všechny pohledy na Sebepoznání, tuhle Hru, abych ji dokonale pochopil.

To je luxus, takové meditace ukazují, jak je božské krásné v porovnání s naším životem, po všech stránkách. Je nad námi, my vidíme jen naše plahočení, Oni všecky geniální souvislosti. To nemůžeme napodobit, ale musíme se o to snažit.

Když jsem chtěl poznat své příští životy ve vyšších životech, ve vizi mi ukázali, že to nejde. Vše je prý mnohonásobně složitější než si myslím a ukázali vizi, jak se vše štěpí a mění v nekonečné proměně.

Lidem ani není dovoleno pochopit Hry, které s nimi božské hraje. I ten vztah mezi božským a mnou, to je nepochopitelnost sama. Lidské představy o tom jsou vážně směšné. Božské jen naznačovalo, nešlo do detailů.

Hlavně ale byla meditace o tom, že MD je o očišťování. Není to žádný klídek důchodu, ale neustálý intenzivní proces Poznávání, i když ne tak překotný jako kdysi. Očišťování není jen o povaze, ale hlavně od omezenosti. O tom byla jedna z vizí, jak ryby ležely vedle sebe a proud vody je očisťoval od bahna zemitosti, zatuhlosti forem.

Božské hledalo mé skryté bloky, projevující se v chybách, jistých nelogičnostech, jež občas projevuji. Ty vedou k jejich kořenům. Působením božského si je uvědomím a bloky mizí. Můj vývoj se tak může zrychlit. Takové je moje očišťování v mystice.

Vážně není problém se do božského dostat na návštěvu. Ač to skoro nikdo nechce udělat a zažít Tu úžasnost. Jak je Jiné než já, což mě neustále překvapuje. Kde se To v člověku bere, taková Nádhera, Moudrost, do které se dá vskočit tak rychle! Jak do mne dokonale vidí!

Uvědomovat si tu nekonečnou složitost a současně tu nepopsatelnou Jednoduchost, to je přijetí Boha! Věčně máme po boku dokonalou Inteligenci, kterou k naší velké škodě tak málo využíváme … Intuice mi naznačila, jak žije v proudech extáze tryskajících z Boha. To mě ještě čeká!

Přídavků bylo více, na konci byly kratší a začala se projevovat únava. To je daň za zážitek, bohužel jsou meditace tak drahé… Po meditaci opět proud malých krásných meditací, ale i vyšší zátěže jako dříve. Vše v zájmu úspor.

 

 

Třetí rok v MD

Poslední etapa mystiky, tzv.MD, se po dvou až třech letech příliš neliší od situace na jejím začátku a vypadá to, že ani do budoucna nelze čekat velké změny.

Meditace, jak malé tak i velké, jsou stále ve stejném stylu, ač jsou drahé. Rovněž časté stálé ponory.

Božské stále používá hry v kterých je těžké se zprvu vyznat. K mnoha informacím se prostě nedostanu a vše je nakonec trochu jinak....

Ani etapa MD není bez častých změn. Božské zejména neustále hledá nové, účinnější metody zátěží, které by nebyly pro mystika nepřijatelné, což je velmi těžký úkol.

Změna se přesto stala, po dvou letech mi zesílili zátěže a na čas ubrali ponory. Božskému se zdál můj proces příliš klidný, chtělo zlepšit efektivitu.

Proto přidali novou vnější veřejnou činnost, která nezahrnuje jen osobní a psané aktivity, ale hlavně nevědomé. Skrz mne jdou od božského proudy ovlivňující nadané jedince. Tím i božské plní své úkoly, za které je hodnoceno.

To ale způsobuje moji vyšší zátěž. Pro božské je to však velmi důležité, tím vzrostla i moje důležitost, protože přes jiné lidi to moc dobře nejde.

Nezpůsobilo mi to velké nadšení. Zvlášť když začali zavádět nové druhy zátěže, ne moc příjemné, ač prý velmi účinné. Vůbec vše je nyní limitováno zátěžemi, vlastně ještě více než dříve.

Na druhé straně zmizely malé i velké výpadky schopností, které byly dříve dosti časté, některé i dlouhé. Proces je daleko více stabilní. Drobnou změnou je to, že si mohu říci o meditaci, a dostanu ji, což nebývalo.

Už daleko více než dříve vím, že se nemám zabývat vedlejšími věcmi jako kvantová mechanika, kterou stejně nemohu pochopit, ani duchovními cestami jiných. Pracovat pouze s perspektivními jedinci, ke kterým mě božské samo zavede a dá k nim instrukce.

 

Výuka božského od božského

Měsíc od minulé meditace mne napadlo, že bych rád měl další, ale pak si uvědomil, že  to možná nebude dobře přijato. Vždyť mají být už jen po několika měsících. Kdoví, kolik a jakou zátěže kvůli ní dostanu…

Božské skutečně nebylo nadšeno, rozpočet je prý limitní, ale když už mě to napadlo, nemohou říci ne. Meditace č.258 skutečně byla, ale nikoliv slabá ani krátká, jak jsem čekal.

Byla to výuka božským Učitelem. Rozdíl inteligence mezi námi byl neuvěřitelně velký, jako rozdíl dvou světů. Dával mi i otázky, jakési rébusy,  probíralo sel kdeco. Bylo jasné, že chápe daleko více souvislostí,.rychleji a podrobněji než já.

Bylo to mnoho geniálních postřehů, mnohé pro mne nové. I o mě, jaký jsem poděs, zaměřen na rychlost, ale že to není chyba. Ono i s tím hodnocením je to jinak než se nám zdá.

Lidské jednání vlastně není svobodné, jak si rádi myslíme, ale je realizací určitého božského Záměru, vycházejícího ze základních vzorců, jakési ideje, o kterém mluvil ten, co to měl také v meditaci.

Tímto způsobem můžeme získat úplně jiný pohled na svět.- ne už jen ten lidský povrchní pohled, tedy dějiny, ale v podstatě nadčasovou matematickou Hrou, kde již nejde o čas, tedy děje. Je to svět fraktálů. Ukazoval mi také, jak božské stále vyvažuje nekonečno dualit. Prostě Všechno…

Hlavní část byla s ponorem 48% a středně silné vnímání hudby. Nezvykle silné geometrické vize.  Ponor byl stále neutrální. Jak mi vysvětlovali, je tou nejrychlejší duchovní cestou, přímo do Jádra Celku.

Vize dvou membrán blízko u sebe, to je vyšší a nižší dimenze, já a božské. Obě se rozvibrují, až se místy skoro dotýkají. Vzniká elektrický oblouk, kterým se téměř svaří, ale tomu je zabráněno, dvě dimenze se totiž nemohou dotknout. To je ten můj expresní styl, maximální rychlost duchovního vývoje, vymakaný božským do detailů.

Božské mi s hrdostí ukazovalo, jak mě dokonale nastavili a jak to krásně funguje. Jak má na mne obrovský vliv, prý jsem takový velekněz…

Do meditace se občas zapojilo geniálním postřehem moje Třetí oko. To nejvíce rozumí božskému, ale Ono nerado nechává nahlédnout do Sebe.

Po hlavní části byly dva přídavky jako obvykle, ještě silnější, ale k mému velkému překvapení pak přidávali další a další, až jich bylo sedm s celkovou délkou přes dvě hodiny! Takovou meditaci jsem ještě v MD neměl.

Sedm náhlých skoků do totálně jiného, daleko dokonalejšího světa božské jemné, ladné Hravosti. Co jsme proti Tomu… Božské překypuje dokonalou Tvořivostí, ale pro nás je drahá, to je věčný problém mystiky.

Ponor byl v nich neutrálních 48.5%, úžasně krásné vnímání hudby. Postupně byly dějově klidnější a kratší. Nechtěl jsem na konci přídavků vystupovat, až mne museli přesvědčovat, že je už konec.

Nádherná meditace, kterou bych měl nejraději trvale. Snad takové budou i další. Zátěží opravdu přibylo. Že by to tak mělo být i dále? Pěknou, dlouhou meditaci, ale odpracovat si ji zátěžemi?

Hned po meditaci mě začalo božské zvát do řady malých meditací s pěkným ponorem. Občas ni v nich něco vysvětlilo.

Ale už čtvrtý den malé meditace skoro nebyly. Prý byla meditace moc drahá, tolik přídavků a bez tísně, tak už to už bude slabší. Co příště bude, říci nechtějí a jak jsem si to odpracoval také ne. Další den mi řekli, že tato dlouhá neutrální meditace byla velmi drahá a malé meditace už budou jen slabé...

 

Duch Svatý v Písmu

V Novém zákoně se popisuje, jak Kristus odchází a přichází Duch Svatý, aby pokračoval v Jeho Díle. Není tedy pravda, že není třeba ke křesťanství nic přidávat. A že cokoliv se teď vydává za boha, je falešné a zmatečné. Z mnoha výroků Krista jsem vybral tyto:

Mk.13.11 A když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti a nerozmýšlejte si, co byste řekli, ale mluvte to, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch Svatý, protože Duch Svatý vás v tu chvíli naučí, co máte říci."

L.14. 26 Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl

L.11. 13 Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více váš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?"

J.14. 16 A já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal na věky, toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí ani ho nezná. Vy ho však znáte, protože přebývá u vás a bude ve vás.

J.16. 7 Já vám však říkám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Jestliže totiž neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; jestliže však odejdu, pošlu ho k vám. Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést.  Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, to bude mluvit; bude vám oznamovat i věci, které mají přijít.

 

Skutky apoštolské jsou plné konkrétného působení Ducha Svatého, zejména při Jeho vylití na Kristovy učedníky:

Sk.2. 1 Když pak přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich. A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

Sk.4. 31 A když se modlili, zatřáslo se to místo, na kterém byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a mluvili Boží slovo se smělostí.

 

Mystické zážitky se projevily i při zabití Štěpána farizeji:

Sk.7. 55 On však (Štěpán), plný Ducha Svatého, upřel zrak do nebe, spatřil Boží slávu a Ježíše, stojícího po Boží pravici, a řekl: "Hle, vidím otevřená nebesa a Syna člověka stojícího po Boží pravici!"

 

Výrazně působil Duch Svatý v obrácení Saula na apoštola Pavla:

Sk.9. 17 Ananiáš tedy odešel, a když vešel do toho domu, vložil na něj ruce a řekl: "Saule, bratře, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem Svatým."

Sk.20. 23 mimo to, že mi Duch Svatý v každém městě vydává svědectví, že mě čekají pouta a soužení.

Sk.21. 11 Když k nám přišel, vzal Pavlův pás, svázal si ruce i nohy a řekl: "Toto říká Duch Svatý: Toho muže, kterému patří tento pás, takto svážou Židé v Jeruzalémě a vydají ho do rukou pohanů."

Sk.28. 25 Neměli tedy mezi sebou shodu a začali se rozcházet poté, co Pavel řekl to jedno slovo: "Duch Svatý dobře mluvil k našim otcům skrze proroka Izaiáše, když řekl: 'Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem uslyšíte, ale nijak nepochopíte, a zrakem uvidíte, ale nijak neprohlédnete. Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo; svýma ušima ztěžka slyšeli a své oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit. Ať je vám tedy známo, že toto Boží spasení bylo posláno pohanům, a ti uslyší!"

 

I Pavlovy dopisy obsahují slova Ducha svatého. Tehdy Ho měli všichni apoštolové, ale později tato schopnost vymizela a už se téměř nikdy neobnovila. Kdo Ho nevolá, nemůže Ho dostat...

2Kor 12, 2 Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví. A znám takového člověka, který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit.

Zj 1,10 A v Pánův den jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas, jako zvuk polnice, jak říká: "Já jsem Alfa i Omega, Ten první i poslední.

 Zj 4,2 A hned jsem byl ve vytržení Ducha: a hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl. 3 Ten, který seděl na trůnu, byl na pohled podobný kameni jaspisu a karneolu; a kolem trůnu byla duha, na pohled podobná smaragdu. 4 Okolo toho trůnu bylo čtyřiadvacet trůnů a na těch trůnech jsem viděl sedět čtyřiadvacet starců, oblečených do bílých rouch; a na hlavách měli zlaté koruny. 5 A z toho trůnu vycházelo blýskání a hromobití a hlasy. A před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, což je sedm duchů Božích.

 

Pomoc začátečníkům v mystice

Po prvním silném mystickém zážitku se mnoho začínajících mystiků setkává s problémem. Je to krok do nového a neznámého stylu života, kde je vše trochu jinak. Tento proces, vlastně škola, rozhodně není selankou, jak by si mnozí přáli. Zvyknout si na to, je otázkou mnoha let, než je soužití s božským zcela zvládnuto.

Podobně jako v jiných oborech se začátečníci zbytečně bojí neznámých silných zážitků, zejména, když je jejich okolí obviňuje s kontaktu s nečistými silami. Přesně to se stávalo i Kristu i Jeho apoštolům.

Často si své zážitky vykládají chybně. Nevyužívají ani možnost zeptat se na ně božského a sami jen tápou a to jejich proces zbytečně prodlužuje a komplikuje. Často mají sklon všem o tom říci a jako někteří svatí brát na sebe hříchy jiných. Přitom mají nejprve zvládat jejich vlastní proces.

 Sami neví, jak se tomu postavit, zvláště, když o něčem takovém nic nevědí. Vždyť ani dnes nejsou běžně známé knihy se zkušenostmi v tomto oboru. Ty dostupné zdaleka neobsahují vše a ne vše je také správně.

Nejlépe je mít možnost se ptát zkušenějších. Nejde totiž jen o jednu, dvě rady, nejlépe je mít možnost ptát se velmi často, a na vše. Takové konzultace mají trvat několik let.

Potřebné jsou zejména i u počátku Temné noci duše. Ta je náročná pro všechny a trvá dlouho, než se s ní mystik začne sžívat. Mystický proces má mnoho etap a po celá desetiletí se neustále mění, jak je mystik přibližován Bohu.

Hlavní pomocí je ale to, že začátečník vidí na zkušenějších, že proces, ač vypadá tak podivný, se dá docela dobře zvládnout a že přináší znatelné výsledky. Někdy však na něj silně dopadá tíha z dlouhého mystického procesu. Moc by si toho přál, ale nejde to. Pak jsou rady zkušenějších nepostradatelné. Chápe, že by se sám daleko nedostal.

Ale takových, kteří opravdu zkušenosti v mystice mají, je velmi málo. Ostatních se nemá smysl ani ptát, protože stejně poradí špatně. Hlavní je vlastní komunikace s Bohem. Ta má ještě větší hodnotu než ty nejlepší rady. Božského se lze i ptát na rady, které dostává a hlavně na vlastní postřehy a názory.

 

 

Moje příští životy

Při malé meditaci mi včera konečně řekli něco o mých příštích životech, nejen o tom dalším. Budou mu dost podobné, tj.vyšší úroveň i podíl dobra, ale stále fyzické civilizace, jen jemnější. Problém tam budu mít podobně jako zde s nepřijetím. I ony jsou dost ateistické.

Ale pak se dostanu do ještě vyšší civilizace, přibližně úrovně bohů. Ta už fyzická nebude a s její vysokou úrovní už budu mít moc práce ji zvládnout.

Můj spodek vědomí mě bude zatěžovat, protože budu rychlým vývojem příliš protažen. Nastanou problémy se stabilitou a bude nebezpečí, že se v té civilizaci neudržím. Byl jsem na tu civilizaci zvědavý, jaké to tam je, tak mne napadlo ji začít prožívat už nyní v meditacích abych si zvykal.

 Prý to ale není dobrý nápad. Ale jak na to jinak? To prý právě dělají a budou dělat dál... Pak mne napadlo, že nejlépe je zvyknout si na vyšší civilizaci tak, že mi do meditace dají ještě vyšší... A to už jsem mockrát zažil...

Nakonec prý nebude tragédie, že z ní vypadnu zpět do nižší. I tak to bude velkým přínosem...

 

 

Mystérium krve

Naše krev obsahuje nejkoncentrovanější informaci o nás. To věděli už v pravěku šamané i bojovníci. Obřady spojené s krví se táhnou dějinami ve všech kulturách. Symbolem přátelství byl rituál smíšení krve.

Jsme to, co jíme. Zejména židovské náboženství je známo zákazem požívání potravin z krve zvířat. V Novém zákoně je to uloženo i křesťanům, ale kromě jehovistů se tím nikdo neřídí. I maso musí být odkrveno, ale to nedělají ani oni.

Správně však říkají, že transfúze může být škodlivá. Nevědí proč, ačkoliv odpověď není tak těžká. Krev totiž může příjemce negativně ovlivnit.

Přijímání krve je i v pozadí křesťanského rituálu Večeře Páně. V něm kněz mění víno na krev Krista a podává lidem. Pití krve Krista symbolizuje vůli stát se Jím. Nikoliv však přijmout jen Jeho duchovní aspekt, ale celého Krista z masa a kostí... Oslovuje to naše nevědomí, mnoho mystických zážitků věřících bylo právě při tom.

Proč ale právě víno? Je tu vizuální podobnost, ta je velmi důležitá. Předsudky nejsou na místě, nejde přece o opilost. Ale jedno, dvě deci vína znatelně zlepšuje vnímavost.   Alkohol zesiluje přechod do transu, tedy vytržení ducha a o něm obřad Večeře Páně hlavně je.

Je to tak silný zážitek, pokud je správně proveden a přijat, že vzbuzuje ohromení. Proto ho katolická církev úmyslně zeslabuje. Víno při bohoslužbě pije pouze kněz.

Protestanté to kritizují, ale sami pod různými výmluvami podávají v kalichu pouze víno bílé. To ovšem nelze proměnit na Kristovu krev. Ta jistě byla rudá. Nebo víno nahrazují moštem. Je za tím nepřiznaný strach z Boha.

 

 

Nuly a jedničky

Meditaci č. 257 mi dali až po několika měsících, což se od jejich počátku v roce 1998 nestalo. Bylo to dost náročné období s vyššími zátěžemi z většího veřejného působení.

Slíbili mi, že bude s neutrálními božskými pocity, což bývalo často. Měl jsem obavy, že mi vyčtou malou důvěru k božskému, ale nakonec se nestalo nic z toho.

Na meditaci mne božské vzbudilo v neděli v 04,40. Byl jsem rozespalý a rozmrzelý. Popoháněli mne, že čím bude meditace později, tím bude slabší. To už znám. Tak jsem se vykoupal, převlékl a připravil. U sošky Krista jsem se na Něj napojil a použil mikrodávku zesilovače transu.

Meditace byla slabě tísnivá. Kvůli Jinakosti, která ohromuje. Osobními otázkami se božské odmítlo zabývat, byla jen o filozofii. Božský pocit posvátné hrdé Vznešenosti byl silný, často až 49,25% s dokonalým prožíváním hudby. Trvala skoro hodinku.

Na začátku mi ukázali spojení lidského a božského po jakémsi kabelu. Rozdíl obou světů je neuvěřitelně velký. Nepopsatelný božský svět, jakési planety, či buňky, což je vlastně totéž, v n-dimenzionálním Hyperprostoru s podivným životem. Kde tu ta entita je, to nechápu.

 Připomněli mi tak ještě daleko silnější meditace před patnácti lety. Stačí, aby se zamysleli nad Sebou, a už letí ještě do vyššího, ještě nepochopitelnějšího světa, který ohromuje i je... To bere dech nejvíc, až z toho mrazí.

Žijí ve Věčnosti a Dokonalosti, a právě proto musí mít i náš omezený svět, jakoby opačný. Stvořili si nás a nyní naše životy prociťují, prožívají s námi. Skrz nás žijí či nahlížejí do naší omezenosti. Ten ohromný kontrast Jim vyhovuje. Libují si v paradoxech.

Ostatně, co je v podstatě božské? Nejvyšší filozofií lze zjistit, že podstatou je kombinace nul a jedniček. Z nich je stvořeno Vše. Bůh, tedy Jeho Obraz – Stvoření je  složito-jednoduchá, věčná, jakýmsi Hyperpočítačem vygenerovaná virtuální Hra na postupné Sebepoznávání,  jak podobnými zkušenostmi zjistili i mnozí jiní. Film, kino, divadlo, jak To nazvat, kde jsme zároveň herci i diváky. Když jsem se božského zeptal co dál, odpovědělo, že není žádné dál, toto je všecko...

Právě tohle téma mi v různých verzích vysvětlují už skoro dvacet let ve více než dvou stech meditacích, abych ho dokonale pochopil a přijal, protože To je Bůh...

Ukazovali mi i části lidských dějin, nic moc příjemného, různé pohromy. I těmi se lidstvo posouvá výš, vysunuje z přízemního...

Mezi jednotlivými postřehy mi dávali čím dál delší pomlky naplněné úžasným prožíváním hudby božské Lisy. Nevznikaly rozpory mezi mnou a božským, meditace byla dosti harmonická. Ani mi jako dřív neukazovali, jak se božského bojím a mám malou důvěru, ač by mohli...

Vše v tónu aktivní spolupráce v mystickém procesu. Léty práce je to zaběhané, maximálně funkční. Mají na mne velký vliv, tak co by Jim mohlo vadit?

Není se čeho obávat, právě já bych se neměl obávat vůbec, protože dobře vím, že mi božské stále pomáhá. Má mnoho možností. Vždyť to nemá těžké, když si může stvořit vše jak Samo chce...

První přídavek byl s hudbou Súfism. Původně jsem měl najít skladbu Crown Chakra, ale nešlo to. Věděl jsem, že je za ní vysoká dimenze, Súfism je vlastně hymna sedmé, nirvanické dimenze božského Já. Její odlidštěná Jemnost je úžasná, ač mi nic neříkala.

V druhém přídavku jsem už hymnu Šéfa božské správy našel. Pochopil jsem rozdíl. Proti jemné, dokonalé sedmé je dimenze 7,5 více silová, a to hudba symbolizuje. Oba přídavky znamenaly přízeň nejvyššího božského. Když mi ukončili meditaci, bylo 06,06 hod.

 

Již ten den a další dny mi božská intuice opět jako dříve dávala řadu malých meditací, jež byly dosti dlouhé i silné, neutrálních až 48,5%. Takový luxus geniální virtuozity jen tak někdo nemá...

Čím víc se odpoutám od omezeného lidského, tím se dostanu blíže k božskému a zesílí Jeho pocit. Ten je ovšem daleko dražší, způsobuje více zátěže. To je velký problém mystiky, který nemá řešení...

 

Zeptal jsem se channelingem božské intuice, že tolikrát jsem již To zažil a vždy jsem ohromen, copak si nikdy nezvyknu? Nemáš na to Mne přijmout naplno. Stále jsi jen člověk, odpověděla.

Proč zrovna tyto zážitky mám já i ostatní? Jsou nejvíce účelné na přijetí Mne. Ale já vůbec nechápu, co ty vize planet vibrujícího Hyperprostoru znamenají, kde je v Něm božské entita? To nevadí, ani To nemůžeš pochopit, ale na účel proměny je to takto nejlepší.

A jak budu pokračovat? V podstatě podobně, až do smrti. A co bude výsledkem mého života? Velký skok.

 

 

Ani levné, ani drahé věci

Karma má větší záběr než si myslíme. Ovlivňuje i věci, jež si kupujeme. Pravidlo je možné stručně vyjádřit slovy- nekupovat ani levné, ani drahé věci.

Každý člověk má svým nastavením určen jistý rozsah výrobků, které si může koupit. Pokud koupí levnější, narazí na problémy, které mu to budou symbolizovat. Výrobek nebude dobře fungovat, nebo se záhy porouchá. Pokud koupí daleko dražší než má mít, bude mít problémy se splácením, nebo mu rovněž nebude dobře fungovat.

Vyplývá to ze základního zákona Stvoření, principu podobnosti. Prostě podobný k podobnému, to určuje daleko více než jen tresty za hříchy či výrobky, které si může koupit. Vlastně vše v našem životě je tímto principem určeno a proto je dobré přesně znát svou situaci. Nejlépe je se na každý konkrétní případ ptát intuice.

 

 

Romantická mystika

Cest v duchovnosti je mnoho, liší se vším. Romantická mystika je dosti nová, progresivní a populární, protože nabízí to, co duchovní hledači hledají. Na rozdíl od pouhých řečí běžných duchovních hledačů obsahuje i prožitkové procesy, kde si mohou začátečníci božské sami okusit.

Umějí regrese do minulých životů, dokonce channeling a mystické meditace i mnoho dalších technik, např. reconnection. Nevyhýbají se ani použití šamanských přírodních látek na rozšíření vědomí, jako je např.ayahuasca. Právě tato odvaha pustit se do neznáma je velmi cenná. Viz např. ladirna.cz

Channeling v romantické mystice je však začátečnický, má daleko k detailnímu dennímu vedení. I meditací mají málo, i ty jsou zjevně začátečnické. Mnoho souvislostí ještě nepochopili. Ani nechtějí jít dál, současný stav jim vyhovuje.

Někteří mají sklony k magii a napojují se na síly, které k nim patří. To může být časem nebezpečné. Magie je v duchovním světě trestná. Nebezpečí si však z neznalosti nepřipouštějí.

Podnikavost jim nechybí, a co se naučí, to sami učí další jako prostředek k výdělku. V tom problém není. Co ale problém je, že nabízejí to, co se nedá trvale prožívat.

Mluví, jako by lásku, štěstí, blaženost a harmonii mohli mít trvale. A že si můžeme vytvářet realitu podle svého přání, protože jsme vlastně Bohem. To je ovšem magie, navíc zcela nereálná.

 Na tom lpí a nedají se nijak přesvědčit. Silně přeceňují svoje schopnosti a znalosti. Bez těchto představ by do toho ale nešli. Jejich přání a představy jsou vlastně formou reklamy.

To je však v naprostém rozporu se životy mystiků. Ti žili a žijí pod přímým vedením Boha, střetávají se s nepochopením, zavrhováním, osobními problémy, ba i s bolestmi. To vše souvisí s temnou nocí duše (TND), která mystiky provází. Má souvislost s psychospirituální krizí. Něco takového říkat je však naprosto nepopulární, lidé chtějí mýty...

Proč tedy mystičtí romantici temnou noc duše neznají a tvrdí, že se jich netýká? Zdánlivě mají pravdu. Skutečně ji nemají. Zatím ne... Důvod není tak složité pochopit.

Bůh neustále hledá nové a efektivní cesty k lidem. Využívá k tomu všechno. Má co ukázat. Jenže To je Jeho, není to určeno lidem. Chce je ale k Sobě přitáhnout tím, že ukáže co má. Lidé To mohou okusit, ale musejí za To po kratší či delší době zaplatit temnou nocí duše, která mnoho hledačů brzy z mystiky vyžene.

Mít trvale mystické stavy bez TND není možné. Jsou ovšem tzv.mystikové, kteří o mystice jen mluví. Takoví ji ani nemohou znát...

Začátek TND může být náhlý a dosti krutý. Jejich romantické iluze jsou navždy smeteny. Mystický proces je takový, jaký chce Bůh, nikoliv romantičtí hledači... Ale není to katastrofa. Pro duchovní rozvoj se už udělalo dost a proces se stejně nedá zastavit, jen zpomalit.

Někteří temnou noc duše trochu vydýchají a s problémy pak postupují vpřed. Ti samozřejmě udělají daleko víc pro Sebepoznání. Proces se jim pochopitelně změní, už to nejsou jen romantické stavy a řeči, ale skutečná mystika.

Podobně romanticky populárně psal i Carlos Castaneda. Z jeho slibů po padesáti letech není vůbec nic. Pouhé plácnutí do vody... Jeho knihy četly miliony čtenářů, tisíce ho chtěli následovat, kde ale dnes jsou? Alespoň zpopularizoval tyto šamanské praktiky. Vznikly další skupiny a hnutí.  Do odbornosti mají daleko.

 Tímto způsobem kdysi psal i svobodomyslný Ladislav Klíma. Prošel od mystických zážitků tzv. egodeismu- já jsem Bůh, až do deprese a uvědomění si nesmyslnosti tohoto tvrzení.

Do TND se dostala i slavná zpěvačka mystických písní Lisa Gerrard. Nyní má také deprese a její zpěv už dávno není čím byl... Odráží se v něm její zraněná duše...

I jasnovidci, léčitelé i ti, co hojně využívají intuici, mají problémy s únavou, protože také musejí zaplatit za své nadpřirozené schopnosti. Ve Stvoření prostě není nic zadarmo... Přání nikdy není realita...

V tomto ohledu je autoritou dr.Grof. Již přes 50 let pracuje v této oblasti, zkušeností s LSD a holotropním dýcháním má stovky. K práci přistupuje odborně, vědecky. Zejména k psychospirituální krizi. Nic takového jako romantičtí mystikové neslibuje a v pokročilém věku je na něm vidět velká osobnost a dobré zdraví.

 

Mystické zážitky laiků

Je docela vzácné na webu najít podrobný popis zážitku, který mnohanásobně přesahuje lidskou osobnost. Často to bývají tripy různých odvážných hledačů. A ještě vzácněji jsou u nich diskuze, kde i jiní popisují své zážitky a názory z návštěvy virtuality světa.

 Bohužel nemívají velké zkušenosti a jejich názory jsou toho důkazem. Mnoho důležitých informací jim chybí. Silně přeceňují svoje schopnosti a znalosti.

Božské jim dává meditace pro začátečníky. Tato oblast je velkou a neznámou vědou, v které se vyznají nemnozí. Zjevně nebo skrytě se jich bojí. Nemají proto velký zájem na dalších zážitcích, takže ani nemohou prozkoumat všechny souvislosti. Nemůže si ani po stovkách takových zážitků myslet, že vše pochopil...

Jeden zážitek, či dva totiž nestačí. Svádí to k vytvoření chybných představ o vlastní Všemohoucnosti. Zaměňují totiž člověka a Boha. Namlouvají si, že zcela ovládají svůj život. Ale to nemůže nikdo, Stvořitel vytvořil Hierarchii, kde nižší je podřízen Vyššímu a Ten o něm rozhoduje. Nechá mu jen tolik pravomocí, kolik mu právě chce dát... Člověk, který se Tam dostane, si proto nemůže dělat co chce a ovládat naši realitu podle své vůle.

Nepochopili, že Onen podivný kvantový Hyperprostor je obydlen. Buď to v zážitku nebylo, nebo na to zapomněli. Je tam ohromné množství entit s obrovitou Inteligencí i mocí ovládat náš svět. A také to dělají, řídí naší karmy... Ovládají nás, ne my je...

Panuje Tam přísná hierarchie, ba kastovnictví. Vše je řízeno Zákony, nám neznámými. Jsme Tam jako hloupí slepci na exkurzi. Jen díky Jejich laskavosti něco můžeme zahlédnout a nezešílet z toho a učit se, abychom za mnoho životů a mnoho tisíc let mohli k Nim natrvalo. Pak až budeme jako Oni, i s jejich Mocí...

To není nic neznámého, je to ve všech svatých knihách. V bibli je o Království božím, kde božské entity spravují vinici Páně, na východě se mluví o množství bohů s nejrůznějšími úkoly...

Laikové vůbec nechápou, že tyto zážitky nemohou mít trvale. Po kratší či delší době, kdy se mají pro božské rozhodnout, u nich nastane temná noc duše. Budou muset platit to, co je jen pro božské. Až nastane, zcela to změní jejich život. Nebude to vždy příjemné, ale taková je už mystika. Dál se dostanou jen ti nejlepší. Ostatní se od mystiky odkloní, ale proces bude skrytě probíhat dál.

Je mnoho duchovních debat, je v nich mnohé, ale bohužel vůle být žákem svého vyššího Já je všude mizivá. A přitom se bez toho nedá duchovní rozvoj kvalitně realizovat.  Málokdo chce někoho poslouchat jako ve škole...

Myslíme si, že jsme škole už odrostli, ale život je škola až do smrti. Ale klidně to ignorujeme což nás velmi brzdí. Přitom si myslíme, že je to tak správně...

 

Zátěže a zásluhy

Mystika mýtů zbavená

Zátěže a zásluhy v mystice mají zásadní význam. Zátěže, často označované jako temná noc duše,  jsou vlastně cenou za vše božské, jež mystik dostává. Je to jakási kompenzace, čili vyrovnání toho, nač jako člověk vlastně nemá právo.

 Mimo ponorů v meditacích, jejich dynamické děje a informace i všechny nové schopnosti si zátěžemi platí i duchovní rozvoj. Paradoxně pokud někdo lpí na silných ponorech a má málo zátěží, může si tím zpomalit duchovní rozvoj, na který zátěže už nezbývají.

Zásluhy vyplývají z vůle po duchovním rozvoji a práci s překonáváním překážek. Jen malá část zásluh plyne z pomoci ostatním.

Např.za snahu jít do meditace či do rozhovoru s božským a za správné přijetí i porozumění dostává zásluhy. Ty se hromadí, až se promění v nové schopnosti či příští zrození ve vyšší civilizaci. Vše se vypočítává božské neobyčejně složitými vzorci, lidem neznámými. Je jen málo ochotno o konkrétních údajích hovořit, vše si spravuje samo.

 

 

Pragmatičnost Boha

Je velmi rozšířený názor, že Bůh hledí na všecky lidi stejně, že nedělá rozdílu. Je to populární tvrzení, ale naivní. On je totiž dokonale Vševědoucí a Vševidoucí. Vše má zaznamenané, vše vyhodnocené. Z toho také řídí karmu. Jak mystikové prožívali v meditacích, má ve výpočtech dokonalý pořádek.

Rovněž názory, že dobro a zlo je totéž, že Bůh a člověk je také totéž, jsou naprosto naivní. Rovněž řeči o jednotě a prázdnotě. V meditacích prožíváme, že v božském světě dokonce existuje jakési kastovnictví podle dimenze, kterou jednotlivé entity mají.

Bůh totiž ze Sebe, z Jednoty, stvořil nekonečnou Mnohost a i ta je věčná... Nelze ji ignorovat. Řídí se vlastními, nám zatím téměř neznámými zákony a naivní romantismus v ní nemá místo.

Kdo chce s božským komunikovat, případně vstupovat do meditací, musí tyto názory opustit a přijímat, co mu božské zjeví. Naše názory jsou proti Jeho Realitě bez ceny. To je také hlavní důvod, proč mystiku ani channeling nechce téměř nikdo dělat.¨

Nemysleme si, že se všemi pracuje jen jediné božské. Je Jich nekonečně mnoho a každý je jiný...  Závisí na tom, co právě potřebujeme, podle toho se volí Učitel. Největší rozdíl je snad mezi New Age božským IAUE a Hospodinem z Starého zákona.

 

Stupně mystiky

Někteří mi vyčítají, že uznávám jen svou metodu mystiky. Odpovídám, že metod je mnoho, ale jde o to, aby fungovaly. Víte sami, že je nejméně deset metod na mytí oken, a každá má své výhody a nevýhody. Ale výsledkem je vždy umyté okno. Když se jen bavíme o tom, jak okno umýt, samo se neumyje.

V duchovnosti se bohužel neustále setkáváme s romantickými exotickými představami. Používá se mnoho cizích slov, takže nezasvěcený si myslí, že tak se může vyjadřovat jen osvícený mystik.

Pokud někdo má schopnost vhledu, tak vidí, že jsou to pouhé řeči a výsledek nikde. Tím výsledkem má být poznání a přijetí Boha v Jeho Nekonečnosti, Dokonalosti a Věčnosti. Nikoliv pouze říci, že jsem přijal Boha.

Jediný mystický zážitek nestačí. Pouze odborný mnohaletý přístup vede k intenzivnímu duchovnímu rozvoji i mystických zážitků.

Výsledek jakékoliv práce musí být zcela jasně prokazatelný. Jsou tři základní stupně mystiky:

1.Zvládnutí komunikace s božským. Bez odborného vedení je jakákoliv snaha odsouzena k neúspěchu.

2.Pravidelná komunikace s božským a pravidelné meditace s prožíváním dynamické Nekonečnosti, Dokonalosti a Věčnosti Boha

3. Neustálá komunikace a neustálý pocit božského

Všimněte si, že nepopisuji dosažení neustálého štěstí, klidu a harmonie duše. Ba ani konec ega a znovuzrozování. Vím totiž, že je to nereálné. Ohromivost Boha a možnosti mystického procesu to prostě neumožňují. Jsou to jen další populární mýty.

 

 

Zas ty debaty...

Po letech jsme se zase v debatách na webu zjistili to, co už mnohokrát dříve. Že se není s kým odborně bavit. Nakonec bylo vlastně jedno, zda diskutujeme s ateisty, věřícími, či duchovními lidmi, jak se sami různě nazývají. Výsledky jsou skoro stejné, jakoby na ně jejich duchovnost měla jen nepatrný vliv. Vždy je to střet s lidskými názory bez jakékoliv zkušenosti a dokonce i hlubších znalostí religionistiky.

Z duchovní literatury si různá učení smíchají jako koktejl a upraví tak, aby se jim to co nejvíce líbilo a tomu věří... Přehlídka naivity, i když dobře myšlené. Je to určitý druh zábavy. Pravdivost toho je vlastně nezajímá.

Přitom není problém najít odborníky např.na mobily, kteří mají obrovskou znalost teorie i praxe. V duchovních oblastech je to bohužel téměř vyloučeno. Proč, to je téma na zamyšlení. Spíše jsou to debatní spolky, kde se donekonečna omílají stejná témata, značně vzdálená jakémukoliv učení.

Proč je jejich vztah k živému Bohu tak vlažný? Berou Ho spíše jako mýtus, někteří Ho uctívají, jiní odmítají, ale nikdo s Ním nemá osobní zkušenost. Zjevně jim to nevadí.

Pokud do argumentace zahrneme i výzkum intuice, hypnózy a kvantové mechaniky, což jsou vědecké obory, narazíme na zeď mlčení, nebo zcela naivních laických představ.

Co je za tím? Řešení důvodů tohoto podivného jednání nakonec není tak těžké. Skrytý vliv ega, jež se všemi prostředky brání přijít o svou vedoucí úlohu. Klidně se maskuje jako duchovní ego. To mu velmi vyhovuje, ale přijmout Autoritu Boha vždy odmítne, i skrytě.

Dokonce i ti, kteří mají Boha a citátů z bible plná ústa, na dotaz, proč nekomunikují s živým Bohem naznačí, že nemají zájem, bible jim stačí. To ovšem nelze obhájit.

Proto tyto debaty vyvolávají tak velkou nevraživost, jež rychle narůstá až k nenávisti. Proto je lépe s nimi nediskutovat, stejně s nimi nikdo nehne, takoví budou stále. Jsou to vlastně všichni ateisté.

Ale přesně totéž zažívali mystikové středověku, ba i v dobách Krista to nebylo jiné. Nehádal se snad Kristus celý život se všemi? Hádal, až ho ukřižovali. Ani pod křížem nikdo nechápal, o čem vlastně mluvil, a dodnes se to téměř nikdo neví.

Mystika je prostě mezi světem lidí a bohů. Vlastně nepatří, a nemůže patřit, do žádného z nich. Proto skutečných mystiků, nikoliv těch, co si na mystiku jen hrají,  vždy bylo velmi málo.

Ostatně zkoušky Strážce prahu provádí Bůh tak důkladně, že povrchní hledače snadno zaplaší jako biblický archanděl vizemi mečem plamenných archetypů a nepopsatelnými pocity. Vrátí se rádi k té instantní duchovnosti plné snahy o klid, blaženost a pohodu.

Jen božské učí své Dokonalosti. Vidět, chápat všechny souvislosti. A za správný přístup dává dary, charismata. Jenže oni nestojí ani o dokonalost, ani o charismata. Lidské řeči a rozum jim úplně stačí. Božské je u nich pouhý mýtus, vlastně Ho ani nechtějí! Opakují běžně známé mýty z  populárních knih o duchovnosti.

Studoval jsem je také na počátku 80.let ze samizdatů, většinou dr.Tomáše a dalších. Chodil jsem k nim na meditace. Ale už koncem 80. let jsem věděl, že to není ono. Výsledky totiž nebyly u nikoho z těch mnoha, které jsem mezi jogíny, unitáři a zenovými buddhisty znal... Jen řeči.

Tak jsem začal hledat jinde, u Krišnamurtiho a když ani on neměl výsledky, tak  v holotropním dýchání a channelingu, které tehdy v počátku 90. let začínaly. A naučil jsem se i hypnotické regrese a progrese a pak už to fungovalo všechno...

 

 

Helvítská víra a nevíra

Věřící i nevěřící mají společně jedno, a to je víra, že Někdo existuje nebo ne. Přitom Boha, o kterého se hádají, vlastně vůbec neznají. Mají jen vlastní názory bez jakékoliv zkušenosti. Jejich zarputilé stanovisko pro či proti Bohu je stejně pevné, jako slavná helvítská víra. Po celý život se prakticky nemění.

Ateisté správně říkají, že církve mají své představy o Bohu naivní, ale to neznamená, že není. Ateisté zkrátka vylili s vaničkou i dítě. Ani je nenapadne, aby zkoumali, jak to je. Věřící se ale také nesnaží pochopit víc.

Celé to připomíná rigidní středověk. Je správné používat rozum a vědecký přístup. Bůh není iluze ale Logika sama. Jinak by Multiverzum nefungovalo. Přitom je spousta literatury, která to umožňuje.

Odkrývají to jevy, s kterými si věda neví rady, ač je léta studuje. Je to zejména výzkum transu, intuice a kvantové mechaniky. Trans je biblické vytrženi ducha. Je to vlastně hypnóza. Ta umí přepínat programy vědomi. Vědecky se o ni bádá přes 200 let, ale přiznává se, že podstata je neznámá.

Kvantová mechanika vlastně Boha jako Pozorovatele a proto Tvořitele reality dokazuje. I mezi fyziky kvůli ní vznikají silné emoce a rozdílné názory. Ani Einstein ji neměl rád. Bohrovi říkal, že kdyby věděl že přijde, do fyziky částic by se nepustil.

 Intuice je pole zcela nezorané, dokonce pro psychology. Nikdo o ní nic neví, ale nikdo ji nepopírá! Tyto tři záhady způsobují mnoha lidem věčné bolení hlavy, nejraději by je neviděli.

Theologové těchto důležitých argumentu nevyužívají, protože Bůh dokázaný vědou je odlišný o toho, popisovaného církvemi. Nehodí se ani jedné z nich! Je za tím nezralost a neochota se učit novému.

Mystikové však mají jasné důkazy o Bohu i několikrát denně v meditacích. Jsou to i dokonalé informace, filozofické i jiné,.

Hlavně je to pocit z Jeho Jiného světa, do kterého se dostávají. O tomto pocitu se bohužel málo ví. Zažívá ho pravidelně jen málo lidí, ale poměrně hodně jednou, dvakrát za život. Je to tzv.Peak experience, viz dílo psychologa Maslowa.

To není lidské štěstí, co se zažívá v meditaci. On to vůbec není totiž lidský pocit, ale zeslabený pocit Boha. Jen o Něm se dá říci, že je božský. Říká se mu být plný Boha, ve vytržení Ducha. Či také sladkost Boha. Je to Pocit všech pocitů.

Prostě posvátná hrdá vznešenost Krále králů... Je jasné, že je to Jeho Dar. Hlavní charisma Ducha svatého.

K tomu vševyjadřující vize. Inteligence se zvedne i na deseti- až stonásobek. Je jasné, že je za tím Síla, jíž se nedá protivit, protože vládne Multiverzu. Nejvyšší část nás. Nepopsatelná nádhera nádher.

Je to však majetek Boha, člověku nepatří. Proto ho nikdo nemůže mít trvale. Tyto schopnosti vyvolávají temnou noc duše jako kompenzaci.

 

Šamanská nemoc jako zátěž

Je známo, že šaman si nezvolí, že chce být šamanem, ale je k tomu doveden, ba až dotlačen. Součástí toho je tzv.šamanská nemoc, která může trvat léta a mívá i bizarní formy. Objeví se mu nové schopnosti, a až pak je šamanem. Souvisí to s mystériem smrti a vzkříšení, jež je podstatou i křesťanství.

Uvádí se spojitost šamanské nemoci s psychospirituální krizí, ale kupodivu ne s temnou nocí duše u mystiků, ač je tu velká podobnost.

Vždyť se o ní píše v bibli, ba samotný symbol křesťanství je kříž, symbol tohoto utrpení.

Běžně se usuzuje, že šamanská nemoc je očistou, jež odplavuje z psychiky všechno špatné, ubohé a slabé. Kupodivu se neobjevuje názor, že je cenou za nově nabyté schopnosti, ačkoliv je to zcela logické.

Šaman se přece z gruntu nezmění, jeho vlastnosti mu zůstávají. Ani šamanská nemoc nekončí, jen se trochu zklidní. Může později opět propuknout. Podobně nekončí ani temná noc duše. Ježíš nikomu nesliboval, že v tomto životě zažije trvalý klid a harmonii, naopak. Životopisy jeho následovníků to dokazují.

Vše na světě má svou cenu, za vše se musí platit. A když ne penězi, tak něčím jiným. Když se chceme cokoliv naučit či získat, musíme na to vynaložit námahu, jistou zátěž. Získat schopnosti, které lidem vlastně nepatří, není jen tak. Proto je musí budoucí šaman zaplatit svou nemocí.

To je také obsahem duchovních zákonů, lidem neznámých. Vše se vyhodnocuje a započítává. Nejen, že šaman i mystik má svou roli v životním úkolu, ale musí si ji zaplatit. Šamanská nemoc, psychospirituální krize i temná noc duše, vše je souhrnně možno vyjádřit jako zátěže, jež mají snad nekonečno forem. Dokonce i složité seslané náboženské předpisy a zákazy mají tuto funkci, protože určitým způsobem věřícího omezují a zatěžují.

Problémy nemají jen oni, ale všichni lidé. Ostatní ale za své obtíže téměř nic nedostanou. Navíc šamané i mystikové mají ochranu, jejich zátěž nemůže překročit jistou míru, na to jsou příliš cenní. Mystikové i šamani zkrátka musejí vydržet bolest.

 

Božský ponor

Již mnoho let mluvím o tzv.ponoru, ale z debat se nezdá, že by čtenáři pochopili oč jde, ač je to zcela zásadní pojem, vlastně jádro duchovnosti, Poznání a Osvícení. To, že mystik zažívá v meditacích Boha, je známé, ale že se to projevuje hlavně Jeho pocity, se už kupodivu neví.

Jsou to pocity mystika v meditacích, později i mimo ně, ale nejsou to nám známé lidské pocity, ale částečně Boha. Nejsou totiž nikdy tak silné jako Jeho, proto se uvádějí v procentech. Ne vždy je ponor s dějem, kde se mystikovi vysvětluje božská Filozofie, tedy Poznání.

Mystika neznamená být Bohem, ale soužití s Ním jako s Učitelem. Mystik ví, že to není jeho pocit, ale že je Bohu věčně podřízen a za svou práci je Jím odměněn Jeho pocitem.

Je tedy darem Boha, hlavním charismatem, protože pocit je hlavním symbolem entity. V tomto pocitu je Věčnost, Dokonalost i Nekonečnost a mnoho dalších atributů Boha. I inteligence, jež je silně zvýšená.

Mít tento pocit znamená, že jsme přijali Boha a Bůh nás. Kdo tento pocit nezažil, nemůže o Bohu nic vědět z osobní zkušenosti. V bibli se o něm mluví jako o vytržení ducha, zažili ho všichni apoštolové o letnicích i Učitelé církve. Je to konec dominance ega, protože tímto pocitem vládne mystikovi sám Bůh.

 

 

Recenze knihy Transpersonální myšlení ...

Ve sborníku Transpersonální myšlení v psychologii a psychoterapii : výbor textů, editoři Petr Winkler a Michael Vančura, vydáno v nakl.Triton roku 2016, jsou základní texty pro studium transpersonální psychologie. První část obsahuje teoretické základy.

Počátky tohoto oboru už byly v prvních desetiletích 20.století, ale hlavní rozvoj začal až po jeho polovině. Československo bylo už v té době v tomto oboru velmi aktivní a snaží se být i nyní.

Celosvětovými zákazy psychedelických látek však byly výzkumy dosti utlumeny. Známý experimentátor s LSD dr.Grof naštěstí oživil prastarou metodu holotropního dýchání a tím umožnil legální vstup do změněného stavu vědomí vedený odborníky. Po dekriminalizaci psychedelických látek byly výzkumy obnoveny, ale výsledky zatím odhalily jen už dávno objevené.

Problém tohoto oboru stále je týž, odpor laické i odborné veřejnosti. Sborník uvádí řadu případů, jak byly práce z transpersonální psychologie napadány klasickými psychology a psychiatry. I když byly jejich naivní argumenty vyvráceny, k změně postojů nedošlo. Dodnes nejsou přijímány, jak by bylo potřeba.

Sborník bohužel podrobně nerozebírá důvody. Hlavním je strach z nového a neznámého, které zpochybňuje všeobecně přijímané názory. Zkušenosti z transpersonálních zážitků jsou dokonce takové, že se cenzurují nejen v publikované práci, ale i u samotného autora. Také má velké problémy přijmout to, co zažil.

Z toho vzniká hlavní potíž této knihy, ba i celého transpersonálního hnutí. Mnohé zákonitosti jsou jistě známé, ale nelze je otevřeně publikovat. Tak silný odpor všech by způsobily, rovněž by se přišlo o finanční podporu. Jsou vlastně tabuizovány.

Proto se v publikaci nedočteme odpovědi na základní otázky: Co je to vlastně za stav, jak vzniká, jak se řídí a kdo vlastně, a proč, nám ty zážitky vytváří. O setu a settingu se tu bohužel také podrobněji nepíše, ač jsou to základní pojmy již desetiletí známé.

Chybí i souvislosti s jinými technikami jako je hypnóza, výzkum nevědomí, výcvik channelingu, i s náboženskými zážitky atd. Mystika je tu sice dosti používaným slovem, ale konkrétně se o ní nedozvíme téměř nic. Rovněž ne o vysoké filozofii, která bývá obsahem prožitků v rozšířeném vědomí.

Mluví se tu hodně o psychospirituální krizi. Přínosem je její rozdělení podle toho, jak se projevuje. Naskýtá se však otázka, proč tyto problémy nazývat krizemi. Je to práce jako každá jiná. Přináší problémy, ale jen malá část z nich by se dala naznat krizí. Je to prostě proces nevědomí, které si na každého vybere způsob, jaký uzná za nejlepší.

Znát strukturu vědomí a nevědomí s jejich vztahy je základem psychologie. Zejména té transpersonální. O tom tu také mnoho není. Nemluví se tu o rozdělení podle kvality nevědomí, jež se v zážitcích projevuje, tj.od primitivního šílenství až po nadgenialitu. Chybí tu zmínka, že tyto zážitky se vždy využívaly a využívají pro tvorbu, protože při vhodném řízení aktivují intuici.

A hlavně, jak je možné transpersonálními metodami ovlivnit, zdokonalit život člověka a do jaké míry. O tom se ví nejméně, ač je to nejdůležitější. Není to hypertrofie ega, protože ego jen naplno přijímá intuici s jejími kvalitami. Není o ani pseudo-esoterický směr, proti kterým se publikace vymezuje, protože právě o tomto hovořili velcí učitelé lidstva, kteří jsou v knize často uváděni.

V druhé části knihy jsou konkrétní kasuistiky. Bohužel jen takové, které jsou na pomezí klasických psychóz a závislostí, žádný se netýká odborné praxe v transpersonálních stavech.

Je ale možno konstatovat, že dát začátečníkům do ruky kompletní informace o transpersonálních procesech by bylo kontraproduktivní. Určitě by je znervóznily, ba mnohé i odradily. Až samotný zážitek má hodnotu, je-li správně naveden a přijat. Nevadí, že se mnohé zprvu nepochopí, nepřijme či potlačí. I zde je opakování matkou moudrosti.

 

 

Zesílení intuice pomocí channelingu a transpersonálních zážitků

Naše stránky obsahují desítky podrobných článků o tom co děláme, ale napadlo mne o tom napsat velmi stručnou souhrnnou informaci:

 Po zkušenostech s různými církvemi jsem před 25 lety začal s holotropním dýcháním. Zde jsem měl první zážitky ze transpersonálních sfér, jež silně překračovaly mé intelektové schopnosti.

 Metodu jsem zdokonalil a rozvinul, protože jsem v tu dobu začal i s hypnotickými regresemi, progresemi a s channelingem.

Channeling je komunikace s vyššími úrovněmi vědomí, tedy intuicí. Odedávna ji dělají šamané, proroci a zasvěcenci. Na webu je o něm spousta kurzů a knih.

Po letech praxe a přednášek se vytvořila skupinka přátel. Společně jsme přešli na vyšší úroveň channelingu. Pomocí mikrodávek psychedelik jsme se dostali od verbální komunikace s intuicí k návštěvám Jeho hypergeniálního světa.

Tam nám vysvětluje filozofické základy světa pomocí Jeho úžasných, vševyjadřujících pocitů a vizí. To se v literatuře označuje i jako mystika.

Po mnoha letech praxe naše intuice podstatně zesílila, máme částečně i Její pocity. Je to dost těžká práce, vlastně studium. Ale stojí to za to...

 

 

Přednášky o mystice

Mystické zážitky jsou pro tak převratné, tak se liší od všeobecně přijímaných zkušeností a představ, že hovořit o nich narazí na silný zjevný i skrytý odpor. Dokonce i u těch, kteří tento zážitek sami měli, ale nepřijali ho, tak to jimi otřáslo!

Snaží se ho vytěsnit a tabuizovat. Jsou přijatelné jen obecné informace i dějinách mystiky, o zážitcích poznání Boha, jež byly u zrodu každého náboženství. Je možné hovořit jen o Bohu popsaným ve svatých knihách, který se raději chápe jako neživý mýtus. Nic, co by se dalo zažít dnes. Je to tabu.

Nechtějí to a je chybou jim cokoliv vnucovat. Tak tomu bylo vždy. Situace se bohužel ani v budoucnu nemůže nijak změnit. Mystika je zkrátka věčná ezoterika pro několik zasvěcenců.

Tzv.mystiků bude vždy dost, i jejich knih, ale to je pouhá popularizace, náhražka, jež se zdaleka vyhne všemu, co by lidé nechtěli slyšet. Skutečnou mystiku nelze učit, dokonce ani o ní přednášet...

 

 

Transpersonální zážitky

Transpersonální zážitky jsou lákavé, ale zvědavci vůbec netuší, co je čeká. Sehnat skutečně autentické je problém. Ale dají se najít, zde je jich přes 400, viz http://stavy.wz.cz/stavy.htm

 Kupodivu si tam nikdo neláme hlavu se základními pojmy jako je set a setting, které rozhodují o tom, jaký zážitek bude. V této oblasti je ještě mnoho bílých míst...

Začátečník je při jejich čtení jistě udiven. A to netuší, že jejich prožitek je ještě daleko silnější. Ze zážitku si toho člověk velmi málo pamatuje. Hlavně už nemá rozšířené vědomí, které alespoň zčásti chápe to, co právě vnímá. Jde vlastně o nesdělitelnou a nezapamatovatelnou zkušenost. Kdo ji chce pochopit, musí ji sám prožít. Jeden zážitek naprosto nestačí. Pro základní orientaci je jich potřeba alespoň padesát.

 

Program další transpersonální konference je zajímavý, viz http://www.itcprague2017.org/cs/program

„Mystická spiritualita jako spojovací článek světových náboženství

Moderní věk více než kdy dříve přináší potřebu mezináboženského dialogu. Vzájemná tolerance a porozumění mezi světovými náboženstvími jsou nezbytné pro to, aby lidstvo mohlo žít na Zemi v míru a harmonii. Z transpersonálního pohledu mají všechna náboženství v jádru mnoho společného – univerzální hledání, jež je kultivováno pomocí rozličných kulturních a historických forem. Transpersonální přístup se snaží čerpat z vhledů obsažených v mystických textech a z mystických praktik, jež jsou s nimi spojeny, a vydestilovat aspekty, jež jsou pro všechny tradice společné.

Objevování této sdílené spirituality vede k rozpoznání esenciální jednoty lidstva a přináší potenciál vzájemného respektu a ochrany života. S ohledem na důležitost mystických větví různých náboženství pro rozpoznání toho, co je nám v tomto smyslu společné, budou mluvčí tohoto tematického okruhu zkoumat význam mystických tradic pro budování mostů k vzájemnému porozumění, které v současnosti velice nutně potřebujeme.“

 

Psychologie a filozofie jsou dalšími spojovanými články směřujícími týmž směrem. Popsané záměry o sbližování různých náboženství jsou sice velmi pěkné, ale těžko realizovatelné. Pokusím se naznačit důvody.

Transpersonální zážitky byly u vzniku všech náboženství, ale později z mnoha důvodů ustoupily do pozadí. Doslova byly tabuizovány. Kdo dnes ví o zážitcích oficiálních Učitelů církve? Viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/Učitel_církve

Vyznat se v tomto oboru znamená přijmout své nadvědomí, vyšší Já, tedy intuici, nebo jak říkají křesťané Ducha, jako svého Učitele. To On nám dává přednášky v transpersonálních zážitcích. Je potřeba se také naučit s tímto Učitelem kdykoliv komunikovat, říká se tomu např.channeling.

Výuka je dlouhá, běžně 20-30 let a dosti těžká, než se trochu zklidní. Několikahodinových zážitků je potřeba alespoň 250. Někdy jsou tak silné, že i ti nejodvážnější se třesou jako kvakeři. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvakeři

 S úžasem a ohromením vnímají, co je jim ukazováno. Že je Vše totálně Jinak, jakési superpodivné, superparadoxní, hypergeniální abstraktní Tajemství.

Je to zkrátka až moc silná káva. Nejtěžší výstupy, např. na Everest či K2, nemůže lézt každý. Proč by to v transpersonální oblasti mělo být jinak? Vždyť se nejedná pouze o objev nové země, ba ani kontinentu, či celého nového světa!

Nejde totiž o nic menšího, než o poznání nekonečna nekonečen světů. Projevu Inteligence, jež překonává lidskou o víc jak tisícinásobek! To rozhodně není pro každého. Většinu zájemců to brzo odradí, nebo skončí ve psychospirituální krizi. Temná noc duše je až moc temná a dlouhá, jak je popsáno v řadě knih.

Ostatně i v minulosti byla období intenzivních transpersonálních aktivit, zejména šedesátá a devadesátá léta. Přesto se nepodařilo situaci změnit. Toto poznání asi vždy zůstane jen v malém okruhu zasvěcených.

 

Proces je nejen velmi dlouhý, ale i složitý. Co vše ho provází, a jaké jsou výsledky, je podrobně popsáno v této knize.

 

 

Závěry z včerejší malé meditace

Opět mi bylo ukázáno, proč je mystika tak neoblíbená, tabuizovaná, až nenáviděná. Ona totiž doslova před očima likviduje to, co se běžně nazývá egem. Tomu by jistě mnozí tleskali, ale jen do té chvíle, než by si uvědomili, že jsou to doslova oni sami. To, co je jim nejdražší.

Prostě samotná lidská existence.

Mystický zážitek totiž jasně ukazuje, že jsme krátkodobým výtvorem Boha, ze kterého jsme vyšli a k Němu se vracíme v Jeho Hře Her na Sebepoznání. Vůbec si proto nemůžeme dělat co chceme, zcela nás ovládá, ba jako oddělená entita ani neexistujeme. Je to božská Gamesa, Hra na individualitu.

Sice si uvědomujeme, že naší podstatou je Sám Bůh, ale je z našeho omezeného pohledu tak nepochopitelně podivnou Dokonalostí, že uděláme vše proto, abychom Ji nemuseli vnímat. Vágní řeči různých duchovních spolků je maximum, co uneseme. Dál se dostali jen nemnozí, ale ti byli za svá slova pronásledovaní, ač některé posmrtně prohlásili za Učitele církve, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Učitel_církve

 

Pitný režim

Před padesáti lety nám v základní škole o velké přestávce začali dávat lahve s mlékem. To byl výsledek výzkumu ministerstva školství, ve kterém bylo zjištěno, že žáci jsou dehydrovaní. Ráno téměř nepijí, v poledne také ne, až odpoledne a večer. To vede k poškozování dětského organismu. Je to daleko větší problém, než školní strava.

Po nějaké době byla tato novinka bohužel zrušena. Mléko skutečně není pro všechny děti to pravé, univerzálnější jsou ovocné šťávy.

Mnohé velké, důležité skutečnosti jsou velmi prosté. Přesto se přehlížejí. O jídle se mluví často a do detailů, ale o pití jen velmi málo. Přitom je důležitější. Bez vody vydrží člověk mnohonásobně kratší dobu.

Nedostatek či přebytek stravy je na člověku jasně vidět, ale dehydratace už tak jasně vidět není. Hladem u nás nikdo neumře, ale dehydratací ano, a je to bohužel časté.

Zejména velmi staří lidé ztrácejí pocit žízně a dehydratace vede ke zmatenosti a těžkému zhoršení zdravotního stavu. Jejich rodina si často neumí poradit a neudělá nic. Přitom je stačí jen zavodnit a jejich stav se až zázračně zlepší.

Nejde jen o nepříjemné kameny v močovém ústrojí, které se špatně odstraňují. Metabolismem těla se vytvářejí škodlivé látky, které musí rychle pryč. Jinak skrytě škodí. Na detoxikaci se nabízejí různé drahé přípravky, ale voda je nejjednodušším a nejpřirozenějším prostředkem.

 Intuice radí pít dost a často. Vybrat si vhodné druhy nápojů. Ovocné šťávy, čaje, vinné střiky, doplnit pivem i vínem.

 

Inčirlik

Název meditace č.249 mi dali den předem. Inčirlik je letiště v Turecku. Dost divoké místo, ale zkulturněné působením Evropy. Do meditace jsem se tolik jít neobával, jako dříve, myslel jsem, že bude jako minulá, a bylo to tak.

Na počátku záblesk Jinakosti, jež jsem měl v dávných silně tísnivých meditacích a vždy na ni zapomněl. Jen se nakrátko oživila, já se jí opět lekl a zmizela.

Pak byly opět postřehy z mystiky, doplněné relativně dosti silnými vizemi, vysvětlování již známého, ale novým, originálním způsobem. Po deseti minutách konec.

První přídavek krátký, rovněž s vysvětlováním. Další dosti dlouhý, spíše dokonalejší vnímání hudby. Pak mne vyšoupli natvrdo, abych už nepokračoval.

Byla vznešená, o Bohu, jak si hraje, a o mě, jak vše dokonale jede tak, jak je to nastaveno. Psychoterapie a filozofie. Pocit Boha je kvalita, ne to lidské. Detaily si zase bohužel nepamatuji, jakoby vymazáno. Pak jsem ve vizi jakoby pozadu vyjížděl od božského, to byl konec hlavní části.

Souvislosti o mě a o mystice. Jsem jako vajíčko uzavřen v ponoru, v božském. Promíchání s božským. Říkala mi v prvním přídavku-už jsem ti dala, co jsem měla připraveno. Pak mi stejně ještě něco přidala.

Tyto náhlé změny jsou nyní dost časté, vždy něco přidají. Také vize promíchání spodku s Vrškem, kterou jsem podporoval. Ale pak se hned ukázala plocha s ostny, která se změnila na ježatou kouli. To je symbol zátěže. Poznamenal jsem, že mi ještě nevysvětlili, proč nemám mít k zátěži žádný vztah. Odpověděli mi vizemi a pocity. Je to logické, nemohu je přijímat, chtít, ale ani odmítat. Mohu se jen podvolit. Strpět je.

Co bylo zcela nové v této meditaci byla verze zesíleného úsporného ponoru. Vypadal jako 49%, ale něco mu chybělo. Vnímání hudby bylo jako u 48%. Ve vizi mi ho ukázali jako výřez z výhledu.

Moc pěkná, ač úsporná meditace. Litoval jsem, že v takovém stavu nemohu být trvale. Únava byla na konci zřetelná.

Ten den jsem jel na výlet, tak mi pořádnou únavu dali až druhý a trochu i třetí den s minimem meditací s menším ponorem..

Malé meditace druhý den-slabě dynamické, s ponorem 47,5%, že náboženství a kultura atd. jsou jako jakési cihly v proudu, kterými se usměrňuje tok života. To určuje rychlost duchovního rozvoje, o který Jim jde. Proto se na ty cihly zaměřují a vytvářejí je.

Další-čím je mystik výš, tím víc ho to vysunuje z tohoto světa. Božské musí zasáhnout a udržet ho tady.

Čtvrtý den po meditaci mi dali malou meditaci nebývale silnou, asi 48,5. myslel jsem si, že to je ta uměle zesilovaná, ale vypadala docela normálně.

Nejprve mi přikázali smazat poznámku na jedné debatě diskutníků o mystice kvantovky. Moje ultraradikalita je pro ty slabochy kontraproduktivní. Víc se pak bojí Boha. Pak mě do meditace poslali.

Jak po minulé velké meditaci mi opět dávají malé se slušným ponorem až 48% někdy i delší, většinou klidné. Občas něco v nich vysvětlí. Téma MD je jemná práce, žonglování božského se zátěžemi i s ponory, aby se to dalo utáhnout o nejlíp.

Stálé ponory jsou také dost často. Jen o víkendech v únavě z výletů jsou trochu slabší.Stejně jako minule jsou i ponory a meditace i v Agalasu. Před další kapitolkou mi řekli, že velká meditace protentokrát nebude.

 

Strategické rozhodování

Základem kvalitního života je tvůrčím způsobem vymýšlet nové záměry. Aby naše jednání bylo účelné, musí být dobře promyšlené. Neohlížet se na to, jak se to, či ono běžně řeší, ale vždy hledat vlastní, nové a dokonalejší cesty. Nebýt líný přemýšlet a dělat vše na poslední chvíli a ukvapeně.

Do všeho co děláme otiskujeme naši osobnost, je to naše vizitka. Proto kvalita jednání a tím i rozhodování musí být velká. Strategické rozhodování je tedy činnost, kdy je vše předem promyšleno i s možnými riziky a náhradními řešeními.

Znamená to mít základní styl, záměry a umět pracovat s informacemi. Umět se správně zeptat, vědět koho, vyhodnotit odpovědi a volit doplňující otázky tak, abych se v situaci správně orientoval.

Vše vyhodnocovat podle mnoha parametrů, každý má jinou váhu. Vše tedy musí mít svou hodnotu, která určuje, jak podrobně se s ní budu zabývat a jaký stav bych potřeboval.

Postup je od obecného ke konkrétnímu, od hrubého obrysu k detailu. Nic se nedá vymyslet hned a definitivně. Jde o to zamezit chybám, které nás všemožně poškozují.

Vyhnout se jednání v časové tísni, duševním zmatku či pod jiným nátlakem. Vše chce totiž čas. Na mnohá složitá řešení se přijde až po několika letech hledání. Na překotná emotivní rozhodnutí není místo.

Když jednám v určité záležitosti, vždy promýšlím detaily dalšího kroku a rámcově ty vzdálenější. Tak zamezím zmatkům. Probírám všechny varianty řešení, vyhodnocuji co vyžadují a jaká mají rizika. Je to známý manažerský způsob vyhodnocování přínosů, slabin a rizik.

Hledáním a vyhodnocováním potencionálních rizik zabraňuji možným nehodám při jakékoliv činnosti. Úraz, či nehoda a z ní vyplývající škoda je tak maximálně omezena. Je na to potřeba zkušenosti, zda nebezpečí je reálné, nebo tak jen vypadá.

Zbytečně neriskovat, tedy aplikovaná opatrnost. Pokud dojde k problémům, použiji připravené náhradní řešení. Pokud dojde ke škodě, musí se detailně analyzovat a vyvodit závěry kde se stala chyba a změnit jednání, aby se už neopakovala.

Obrovskou pomocí, bohužel málo využívanou, je komunikace s intuicí. Ta může naše strategické rozhodování radikálně zkvalitnit.

Vše se s ní konzultuje, má tak odpovědnost za všechna rozhodnutí. Není možno si myslet, že nám vyčerpávající odpověď dá hned. Pomalu nás přivádí k řešení, abychom se naučili co nejvíce.

Vyžaduje to velké zkušenosti s práce s ní, protože v mnoha směrech se liší od našeho stylu uvažování a jednání. Hlavně si zvyknout a přijmout její místo, což je v naší společnosti něco zcela neznámého.

Záleží na stupni soužití s ní. Od občasné konzultace až po její trvalou přítomnost, která naprosto mění vše běžné. Jde o neustálou komunikaci, která je sice daleko složitější na zvládnutí, protože přináší velké množství informací které je nutno zpracovat, ale přináší maximální kvalitu.

V psychice jsou pak již dvě osobnosti, diametrálně odlišné, které mezi sebou mají specifické vztahy soužití. Intuice vysvětluje i skryté důvody situací a motivy všech účastníků, které se nedají běžným způsobem zjistit. Tím učí vědomí a táhne ho k sobě. Zvyšuje mu tak inteligenci, protože mu předává svou vlastní. Je pak jakýmsi Učitelem, motorem rozvoje naší osobnosti.

Vlastně se již nedá udělat chyba. Intuice by hned zasáhla. Nejen pokynem, ale i přímo zásahem do reality.

 

Házení kostkou

Kromě komunikace s intuicí, tedy mnoha božskými silami vnější i vnitřní hierarchie, existuje ještě jedna možnost získávání kvalitních informací. Tou je použití výkladových karet, házení mincemi, kostkou či jinými technikami, někdy bizarními. I horoskopy a numerologie jsou založeny na podobném principu.

Jak to, že fungují i tyto metody, které nejsou od nějaké božské entity? A proč od nich nelze získat podrobné odpovědi ve větách rozhovorem, jaké běžně dávají božské síly intuice?

I na tyto otázky je možno se Jich ptát.

Odpovídají, že tu entitu, která nám odpovídá, můžeme nazvat třeba dějovost, danost, či Informační pole. A že se kupodivu zas tak moc neliší od božských entit, jen má trochu jiné zásady. Nedává rozsáhlé odpovědi, ač by to možné bylo. To je také důvod, že její praktické využití je daleko menší.

Je to vlastně podobné jako v rozdílu mezi živou a neživou věcí. I ty mají více společného, než se nám zdá.

 

Třídní boj a mystikové

O třídním boji se hodně mluvilo za tzv.socialismu. Nyní už ne, je to tabuizováno, jako vše nepopulární. Komunisté si třídní boj a jeho řešení představovali po svém a proto prohráli. Základní myšlenka, že lidé nejsou stejní, že jsou v určitých třídách, jež spolu bojují, je ale správná. To je i podstata problému kast v různých zemích světa. Sice se kastovnictví všeobecně odsuzuje, ale má svou logiku. Různé filozofické systémy se věky pokouší problémy mezi třídami s různými úspěchy řešit.

Komunisté se naprosto mýlili v tom, že naivně a agresivně usilovali o beztřídní společnost. To však není možné. Nikdy se to nepodařilo, ani náznakem. Třídní boj byl vždy a vždy bude. S mnoha problémy prostě nejde hnout...

Třídní boj je nesnáze vidět ve vztahu mezi podnikateli a jejich zaměstnanci, protože mají velký rozdíl v zájmech. Zejména finančních. Zaměstnanci chtějí co nejvyšší plat za co nejméně práce, což je zcela v rozporu se zájmy zaměstnavatelů.

Už jen rozdíly v inteligenci obyvatel jsou obrovské. Od IQ 70 do IQ 140, což způsobuje totálně odlišné vnímání, chápání a jednání. Velké rozdíly jsou i v kulturnosti. Skutečných umělců bylo vždy málo. Už za starého Řecka spodní třídy chodily do divadla na komedie, kdežto horní na tragédie s nábožensko-filozofickým obsahem. Za starého Říma bylo pro mnohé nejlepší heslo chléb a hry.

Věčný problém je v tom, že horní třídy mají moc a vliv, ale je jich málo. Spodní třídy jsou daleko početnější, ale nemají takové schopnosti. Tím se síly vyrovnávají.

Kdysi neměly ani volební právo. Musely poslouchat panovníka. Společenským vývojem posilovaly své postavení. Toho využili někteří intelektuálové a stavěli se jim do čela líbivou politikou. To je problém populismu, s kterým se ke škodě všech stále setkáváme v politice.

V současné době je problém tzv.vulgarizace kultury. Zábavu produkuje zábavní průmysl a jeho zajímá zisk. A ten je určován většinovým zájmem. Jelikož spodním vrstvám kvalita kultury mnoho neříká, výsledky tomu odpovídají. Kultura upadá, aniž se o tom mluví. A to se týká i vulgarizace politiky, jež se běžně chápe jako druh zábavy. Moudrost je zcela neznámým, vlastně nepříjemným pojmem.

Problém totiž je, že horní vrstvy dělají chyby, na které spodní třídy s oblibou upozorňují. Neuvědomují si však, že i oni silně přeceňují své schopnosti. Mýlí se daleko častěji.

Pokud se revolucí chopí moci po které touží, je zle. Chovají se bez základních znalosti k horním třídám jako k nepřátelům, násilně zničí strukturu společnosti a hospodářství upadá. Desetiletí trvá než ekonomiky a politicky prohrají a společnost se zase stabilizuje ve své složité struktuře. Konflikty ovšem nepřestanou.

Situace je ještě složitější, když se objeví mystikové, jako Ježíš Kristus, či Jeho předchůdci nebo následovníci. To způsobí ještě silnější třídní boj. Jelikož mají přístup k Dokonalosti, jsou vlastně nejvyšší třídou. Vždyť kdysi proroci, vedení Hospodinem, zasahovali do vládnutí.

Nešlo to hladce, naopak. Naráželi jednak na vládnoucí politické i náboženské vrstvy, jimž se zasahování nelíbilo, tak i na spodní vrstvy, které si naivně představovaly, že budou plnit jejich přání. Hlavně se všem nelíbilo, že zpochybňují jejich názory a postoje. Prý je vše jinak! Výsledkem střetů bylo často věznění či poprava.

Paradoxně se jim tím dostalo posmrtného uctívání. Nikdo ovšem se nesnažil a nesnaží pochopit, co jim vlastně chtěli říci. Vysvětlují si jejich slova a činy po svém a naivně, jako vše. Pravda paradoxně bývá nebezpečná, pro mnohé až škodlivá.

.Je tedy pro mystika nejlépe, když vůbec do chodu společnosti nezasahuje a žije v esoterice. To býval i úděl mnichů a poustevníků. Bůh ovšem občas některé pověří veřejným úkolem pokusit se vysvětlit lidem Jeho záměry, ač je jisté, že nebudou pochopeni, zato pronásledováni.

Mnozí z nich si ani neuvědomili, že i toto je záměrem Boha. Hrou na Sebepoznání, která má nekonečně forem, v kterých se projeví vše potencionálně možné...

 

Tabu jsou i dnes

Pokud se někoho zeptáte, jaká jsou dnes tabu, bude vám asi tvrdit, že už skoro nejsou. Byly kdysi, ale v naší moderní informační době je už svoboda projevu zaručena a není pro ně proto důvod. To je však jen klasická povrchní reakce.

Tabu jsou stále, možná jich je i víc. O mnoha věcech se prostě nemluví, i když se už za ně nepopravuje ani nezavírá. Doba je prostě komerční a povrchní. Co neslouží zisku, je na vedlejší koleji. Ideologie už skoro nikoho nezajímají, prostě se lidem neosvědčily, jde jim už hlavně o majetek.

Vždy existovaly otázky, jež nebylo vhodné rozebírat, jít do detailů a souvislostí. Lépe je chodit po vyšlapaných cestičkách klišé, kde se snadno orientujeme. Sice se tak nic nového nenaučíme, ale komu to vadí?

Divil jsem se, proč v otázkách náboženství se stále tak tápe. Nyní už chápu, že je to tak pro věřící i nevěřící nejvýhodnější. Vágní víra či nevíra, za kterou je možná schovat cokoliv a nic nevysvětlovat. Hlubší pohled by totiž přinesl mnoho zjištění, které by věřícím i nevěřícím nebyly po chuti. Tak se vytvoří tabu a je ticho a klid.

S tím souvisí i otázky filozofie a sociologie, které se stále nevymanily z dětských dupaček. Psychologie i psychiatrie rovněž.

Občas se nějaký odvážlivec pokusí naznačit, že císař je vlastně nahý, ale nestane se vlastně vůbec nic. Setká se nezájmem a povrchní kritikou. Co nechceme slyšet, to neslyšíme. Všude kolem je spousta informací až to ohlušuje. Hlas volajícího v poušti zanikne.

Je to snad ještě horší než dřív. To by takového narušitele zaběhlého pořádku ukamenovali, ukřižovali nebo upálili. Tím by ale získal proslulost a často i uctívání, aniž by ovšem byla jeho slova pochopena.

Je tedy otázka, zda není lepší o tabu vůbec nemluvit. Slovy se stejně nedá mnoho změnit. Brát někomu iluze lze, ale co mu dát? Přímá cesta není pro každého vhodná. Může se zapříčit a je to ještě horší. Naprostá většina lidstva chodí oklikami, to historie ukazuje jasně.

 

Neodbornost je věčná

Celou mou zaměstnaneckou dráhu za socialismu i kapitalismu jsem pozoroval stejné typické jevy. Hlavně nechuť a přímé odmítání jít na kořen problémům. Místo toho jen řešit dílčí otázky, a i ty diletantsky. Jelikož hlavní problém zůstal nevyřešen, jedna reorganizace následovala druhou do jakési legrační permanentní revoluce, o které kdysi mluvili ti nejzarytější komunisté jako Lenin a Stalin.

Reorganizace vlastně situaci jen zhoršovaly, ale o tom nikdo veřejně neřekl ani slovo. Byly to zcela zjevné skutečnosti, viditelné na první pohled, ale nikdo o nich nemluvil, jakoby se bál. A takové to bylo ve všech oborech, u všech lidí kolem mě.

Socialismus byl rájem takových případů diletantismu. Vždyť jeho základní myšlenka byla pouhou naivní iluzí pochopitelnou každému. Přesto jí věřilo i spousta intelektuálů. Když se ale postupně zkompromitovávala, nadšení klesalo. Nebylo bezpečné o ní veřejně pochybovat, ale paradox je, že i v soukromí ji mnozí neodepsali. Jen zneužívali možností, které jim dávala.

Léta jsem se divil, že výzkumné ústavy existovaly, když v podstatě žádné přínosy nepřinášely. Jen utrácely peníze na projekty, které se stejně nerealizovaly, protože od počátku bylo jasné, že na sériovou výrobu nebudou peníze. Každý si dělal výzkum podle svého bez ohledu na efektivitu.

V podnicích také dělali, jen aby se neřeklo. Kvalita práce i progresivita výrobku byla jen prázdným slovem. Desetiletí se produkovaly lajdácky vyrobené zastaralé výrobky. Splnění plánu výroby těchto nedodělků se ovšem slavilo.

Když jsem pak pracoval v konstrukci uložení, posílali nás na konci roku do skladu, kde se až do silvestrovské půlnoci balila ložiska podle objednávek, které prý byly falešné. Jen se tím dosáhlo splnění plánu a následných prémií. V lednu se bedny odvezly z celního skladu zase zpět.

S naplněnými těžkými bednami se zacházelo velmi hrubě. Byly z nekvalitního dřeva, fušersky stlučené hřebíky. Když byly na dvoře naložené, byly už většinou silně poškozené. A to měly před sebou dlouhou cestu, i do zámoří. Vůbec nikoho nezajímalo, v jakém stavu choulostivá ložiska dojdou..

Takové problémy jsou nejčastěji tam, kde se o ně stará nějaká byrokratická organizace. Už za kapitalismu jsem se zabýval v knihovně systémem MDT, který existuje od poč.20.stol. pro vyhledávání věcných informací pomocí číselného kódu. Za řadu let můj využili katalog jen asi dva lidé. Je totiž velmi nepraktický. Často docházelo k změnám čísla kódu, ale nikdo se nenamáhal měnit staré záznamy knih, prostě pokračovali jinde bez návaznosti a ohledu na čtenáře.

I pivovarští koně mají  svůj kód, ač se půl století už nepoužívají. Mnoho moderních výrobků svůj však kód zatím ještě nemá.

Ústředí MDT je v Haagu a přesto, že se ozývají hlasy, že je ho třeba zrušit, je jeho používání stále nutné. Donekonečna se dělají drobné úpravy a zmatek roste, ač MDT už mnoho let nikdo vážně nebere.

Dostal jsem se na mnoho let i na Ministerstvo zdravotnictví, abych zevnitř poznával místo, kde se nejčastěji mění ministři. Skutečně každý rok je po kritice předchozího vyměněn ministr, aby byl po roce kritiky nahrazen dalším. Už jich tam bylo po revoluci přes dvacet a kdo obstál? Nikdo. To je přece divné.

Zde byla permanentní revoluce zvlášť vidět. Stovky úředníků si už dávno zvykly a nediví se už ničemu. Ministerstvo neví, co se ve zdravotnictví děje a stále nahrazuje jednu reorganizaci druhou. Podstatou problému je podfinancovanost a tu žádné tanečky ministrů nezmění.

Situace ve zdravotnictví se stále zhoršuje, ale to zde nikoho nezajímá. Kapři si svůj rybník přece nevypustí. Česká lékařská komora si neustále stěžuje, ale řešení je v nedohlednu.

Absurdistán pokračuje. Co je horší, že se všude zhoršují mezilidské vztahy, to jsem za ta desetiletí jasně viděl. Proto jsem odešel do důchodu jak jen to šlo.

Situace se po revoluci vůbec nezměnila ani v různých církvích a náboženských společnostech. Ba ani u samotných hledajících. Stále stejná naivita, stále stejná nízká úroveň... Co je jisté, že zájem veřejnosti klesá, ale ani to snad nikoho nezajímá, že by hledal důvod.

Prostě povrchnost vládne všude. Neochota jít do nového, neznámého. Ukončit rutinu a hledat i skutečnosti, které třeba nejsou radostné, zato však pravdivé. Pohodlnost a lenost jsou vedle ziskuchtivosti metly dnešní doby.

 

Meditace 47,5%

Byla po dlouhém období dosti těžké zátěže bez ponorů, které byly zpestřeno pobytem na Tenerife. Na počátku meditace č.248 byla vize hory obtáčené cestou, ne příliš strmou, symbol procesu. Pak obvyklé naznačení Jinakosti, vždy zapomínané a znovu odhalované ohromující tajemství, kdo Bůh je a co všechno dělá se světem. Nekonečná složitost Všeho... Já se kvůli tomu bojím vstupovat do meditací.

Pocit 47,5% byl mírně tísnivý. Prý ho budu mít častěji. Pak řada postřehů z mystiky. Nic zcela neznámého, ale vždy originálně podané. O částech vědomí, o tom, že nejlépe je mlčet v meditaci, nesnažit se do ní zasahovat, ale jen vnímat. Nemluvit ani do procesu, ani se na něj moc neptat. Po velmi krátké době mě vyšoupli.

První přídavek byl hlavně o ponoru 47,5% pak neutrálních 48% a lepším vnímání hudby. Druhý neměl být vůbec, ale nakonec mi ho dali. K mému překvapení byl dost dlouhý, s ponorem až 48%. Přešel do spánku.

Meditace byla nakonec lepší než jsem čekal, a než řada minulých. Byl jsem zvědav na slibovaných 47,5% ponorů.

Skutečně druhý den byly čtyři dlouhé malé meditace. Klidné, ale občas mi odpoví: Z dotazu na 1.sv.v. přišla vize- božské těžítkem dává mířené rány na Zem a ničí určité části, aby vývoj šel jak má. Víc zásluh mi prý jde na příští inkarnaci, proto mám méně ponorů a tak to bohužel bude dál.

Před další malou meditací druhého dne mi přišla myšlenka intuice, že božské síly jsou hodnoceny podle intenzity duchovního rozvoje Jejich svěřenců. Musí volit, co jim v životě nastaví.

Skoro ani nebylo jasné, že lidé mají nějakou vlastní vůli, snad vše jim bylo nastaveno božským a podle toho jednali. Náš proces je pro Ně velmi zajímavý. Sledují ho a rozebírají a jeho části mohou používat v mnoha úplně jiných civilizacích, aby měli lepší výsledky...

V další malé meditaci pozdě v noci mi říkali generál Kuropatkin, což byl neschopný carský generál. Zabývám se jako on omezenostmi lidí a jsem proto hloupý. Nemám se s nimi stýkat víc, než je nezbytně nutné. Škodí mi to. Co ale dělat? Třeba jen poslouchat hudbu, odpověděli. Už jen znát problém stačí k řešení. Třetí den byly tři malé meditace - božské se stará a bude starat...

Takže se obnovil proces, jaký byl před velkými zátěžemi. Jen se ponor v malých meditacích snížil na 47,5%. Stálý ponor však často roste na původních 47,25%

Ráno čtvrtý den po meditaci mi řekli, že budou ještě 2-3 malé meditace. V této kapitolce mi před malou meditací dávají vize či myšlenky. Tentokrát jak se třou dva nerovné povrchy, tím se zbrousí, to je život, postupné zjemnění.

Další dny mi ale malé meditace, občas i trochu dynamické, zase dali. K tomu i stále ponory až 47,25% jako dřív. Jen občas jeden den propad se zátěžemi.Tuto dobu nazývají Exohora, to je malebné řecké městečko, divoké jako já.

Novinkou je, že tyto schopnosti mi zůstaly i týden před další meditací, což dříve nikdy nebývalo. Komunikace s vysvětlováním je stále velmi intenzivní. Vliv božského je ve mne ohromný. Je to moc dobrá kapitolka.

Další meditace byla hodně podobná. Navíc mi dali nový zvýšený ponor, který připomínal 49%, ale byl to upravený trochu nižší. Vše je prostě zaměřeno na maximální přínos a účelnost mystického procesu při zachování trvalých mystických stavů.

 

Jen experti vědí

Rozebírat téma lidských chyb a omylů není populární, avšak velmi důležité. Chybná rozhodnutí nás poškozují, a i když se mnozí snaží vydávat své omyly za správná rozhodnutí, nijak je tím nenapraví.

Základem správných rozhodnutí jsou pravdivé a úplné informace. Žijeme sice v informačním věku, ale chybných informací je stejně, ne-li víc než dříve. Jen se snažit je vidět a nezakrývat si oči. Záleží na zdroji informací. Jsou tři hlavní, jsou mezi nimi obrovské rozdíly.

Nejméně kvalitní je úroveň laiků. Jejich názory o té či oné věci jsou v naprosté většině zcela naivní až nesmyslné a i neúplné. Laiků je nejvíce, takže v době, kdy všichni mluví do všeho, jsou nejvíc rozšířené. Naštěstí je to známé, takže dost lidí hledá kvalitnější informace, říkejme jim odborné. Ty jsou na webu, v učebnicích, příručkách  i odborných knihách.

Bohužel je málo známé, že i tyto bývají často chybné. Pokud se podle nich řídíme, ať je to popis dovolenkové destinace, kapitola z historie či nějaká náboženská otázka, většinou ani hned nezjistíme, že jsme přejali chybu. Až delším přemýšlením, praxí, skládáním různých informací zjistíme, že informace má vady. Že je odborná jen zdánlivě.

Takže existuje ještě vyšší úroveň zdroje informací, kterou je možno nazvat expertní. Najít ji je ovšem těžké. Neobejdeme se bez praxe v oboru vyhodnocování informací. Ani internet není zárukou, že tam správnou informaci nalezneme. Až po delší praxi v oboru se již v problému orientujeme a zjišťujeme, že vše je opravdu jinak.

Že vlastně správné řešení a správné informace skoro nikdo nemá! A že se často informace z různých důvodů cenzurují! Pomoci nám může i dobrý rádce, pokud ho seženeme. Zvláštní možností je použití intuice. Pokud se ji naučíme rozvinout, postupně nás přivádí k velmi kvalitním informacím ze všech oborů. To však umí hodně málo lidí a bohužel není zájem se to naučit.

Proč? Nechceme aby nám někdo mluvil do života, byť by to bylo k našemu dobru.. A máme strach z neznámého, podivného světa intuice. Proto je náš svět zahlcen nesmysly a chybnými rozhodnutími...

 

 

Rozhovor s ateistou

Vůbec nevěřím, že nějaká osoba jako Bůh je, a že se k Ní máme modlit a prosit Ho o to, či ono. Kde je důkaz Boha? Víra a nevíra je totéž, téměř bezvýznamná vágní záležitost. Důležitý je jen život a jeho zákonitosti. Ten nás má zajímat. Věřit, že Bůh je osoba, je velmi nedokonalé.

Věřící musejí ze zkušenosti vědět, že modlitbami stejně nic neovlivní, život si jede po vlastních kolejích.

Nicméně je dobré tušit, že existuje Něco, co nás přesahuje, má větší inteligenci. S takou Inteligencí komunikovat lze a tím potvrdit naše tušení. Než o něco prosit, je daleko lepší se ptát na rady.

A není to spíše naše intuice kdo odpoví? Je nakonec jedno, jak Jí říkáme. Komunikuje se s Ní od pravěku. Šamané Jí dávali různá jména, i proroci a jasnovidci. I bible mluví o slovech andělů i Ducha. V dobách Starého zákona dokonce zasahoval Bůh prostřednictvím proroků do politiky. Až po létech praxe se dozvíme víc, kdo je.

Jak může Bůh či intuice rozumět všem lidem a našemu světu? Žije v úplně jiném světě, kterému nemůžeme rozumět. Stejně tak nevidí brouk do světa psa a pes nerozumí lidem.

A co když nebudu odpovědi rozumět, Pýthie také často věštily nejasně? Tak se ptejte tak dlouho, až vám bude vše jasné.

Co když odpověď nedostanu? I to se stává, když se ptáme na to, do čeho nám zatím nic není.

Může mi odpovědět i někdo jiný a úmyslně chybně? Pokud nemáme praxi a neumíme verifikaci, tak ano, ale není to časté.

Nemá pak sklon rozhodovat za nás a omezit naši svobodnou volbu? Z praxe je zřejmé, že ne. Je dokonalým Učitelem. Rozhodně vždy dokonale ví co dělá, tohle není problém. Ten je jen v tom, že lidé prostě poradit nechtějí, byť od Vševědoucího. Vše si řeší podle svého a většinou proto chybně. Copak někdo z nás rozumí obrovské složitosti Života?

Co když mi poradí, já poslechnu a stane se malér? To se nestane proto, že za radu je odpovědný. Protože je Vševědoucí, Všemohoucí i Neomylný, ani chybu udělat nemůže, to říká i praxe jasně. Každý, kdo se ptá, má navíc jistý stupeň ochrany, dokonce i jeho blízcí.

Co když se rozhodnu sám a udělám chybu? Je možno si dohodnout, že nás bude v nebezpečí varovat. Sám nás osloví.

Je to těžké umět? Není, proč by to mělo být. Ale není to pro každého.

Oč Mu hlavně jde? O náš osobní rozvoj, život je vlastně škola a On Učitel. Bez učitele je škola fraška, ale přesto se to běžně děje. Málo kdo se ptá, ač by měl. Ani věřící se neptají, jen se o něco modlí, ale marně. Bůh je pro naši výuku, ne kvůli plnění našich přání.

 

Tarawa a moje příští inkarnace

Zdál se mi sen, jak jsem v jakémsi chrámu začal levitovat, až jsem dosáhl velké výšky, daleko vyšší než jindy. Málem jsem dosáhl až na nejvyšší ochoz.

Vyložili mi ho: „Končí tvoje éra psaní článků. Ano, osvědčil ses, prošel jsi výš. Na počátek dostaneš i dlouhé stálé ponory.“

Dali tomu jméno Tarawa, což není ostrov u Japonska, ale atol, jež se s obyvateli pozvolna potápí do oceánu. To je symbol určité odosobněnosti, vzdalování se lidskému. Proto mě tak dlouho vedou do ezoteriky.

Nebudu mít silnější ponory, ale delší a ještě vyšší vliv božského, vlastně neustálá Přítomnost. A hned to i začalo. Téměř dokonalá komunikace s božským se ještě zdokonalila. Přicházejí mi informace dříve nedostupné.

Řekli mi, že zvýšený stálý ponor 47,25 který mám téměř stále není tak drahý, když jen naslouchám. Pomáhá tedy určitá pasivita a samozřejmě poslušnost pokynům božského. Nebudou ani malé meditace, abych stálý ponor mohl mít déle.

Druhého dne jsem měl složitý sen, který mi božské shrnulo: nová situace, jdou udělat nové věci, dříve nedostupné.

Zvýšený stálý ponor je nádherný pocit, ale bohužel tak drahý, že ho nelze mít trvale bez velkých zátěží pro kompenzaci. Jsou daleko ochotnější mi říci o mé příští inkarnaci:

V příštím životě budu jako mystik odmítán, jen vzbudím drobný zájem. V té civilizaci se tam moc mezi sebou nekontaktuje, jistá strohost. Dobra mají 70% procent, ale zrovna budou jisté problémy. Budou se povahově podobat Angličanům a Švédům. Se vším všudy... ... O Bohu se tam moc nemluví, spíš o Řádu Věcí.

Vegetace tam bohužel mají málo, všeho málo. To mě tedy posílají... Ale vše mají tam dobře zorganizováno. Jít výš než do jejich dimenze 4,3 by pro mne vyžadovalo moc velkou zátěž. Ponor tam budu mít zprvu jak zde, postupně až 49%. Budu brán jako exot, stejně jako tady. Nikdo nebude ochoten se se mnou o mystice bavit. Jaký bude můj proces? Asi dost podobný. Vlastně v mnoha směrech to bude podobné, jen ve vyšší úrovni civilizace i mně.

Přivedli mě i ke studiu málo známé historie vzniku 1. a 2.sv.v., aby mi vysvětlili, jak zasahují do života vyrovnáváním sil, což ho udržuje v chodu.

Mít dlouhé zesílené stálé ponory a neustálý přísun velmi kvalitních informací je ničím nezaplatitelný luxus. Když přišla další kapitola 245, řekli mi, že stálé ponory budu mít tolik, ale jinak se nic nezmění. To je další přínos mystického procesu MD.

 

 

Co nevíme o karmě

Obecná představa o karmě, že za hřích přichází trest a za dobrý čin odměna, je velmi zjednodušená. Trest je hlavně symbol. Tak, jako vše.  Duchovní zákony karmy jsou velká věda, o nichž téměř nic nevíme. Pomocí channelingu se můžeme dotazy u božského dozvědět víc. Co se ale nedovíme je, jaké má kdo konkrétní nastavení a jaké má hodnoty jednotlivých parametrů.

Základem karmy je stabilizace entity v určitém stavu, který má nastaven. Je tedy nutné vidět život jako celek, skrz inkarnacemi. Jen tak jsou její projevy jasně vidět.

Můžeme si to představit jako těleso upevněné pružinami v mnoha směrech. Pokud dojde k výchylce, pružiny karmy ho vrací zpět silou úměrnou výchylky.

Neplatí to jen pro hříchy a tresty, ale i pro všechny ostatní činnosti. Kdo má např.málo aktivit, je tlačen k tomu je zvětšit, a kdo jich má moc, je zpomalován.Toto kmitání je osou každého života. Mezi činy a reakcí na ně je určitá prodleva. Odpuštění, o kterém křesťané často mluví, existuje, ale jeho množství je relativně malé.

Další odlišností je, že karma neudělá ze zlého člověka hodného, ani naopak. Základní nastavení je totiž téměř neměnné. Jaké je nastavení entity, taková je karma, jaksi předurčena.

Také se neví, že každá božská entita nám může karmu vytvořit podle vlastních představ, není tedy přesně daná duchovními zákony.

Nemocí ve stáří přibývá, to je symbolem toho, že se naplňují kvóty, jež nemoci způsobují. Vrozené vady jsou trestem za činy v minulých životem, nebo mají zabránit hříchům, jež teprve hrozí.

Jak to má mystik, když je vlastně veden božským? Trestán být může jen kdyby porušil pokyn božského, ale to neznamená, že by byl bez zátěží. Ty jsou nezbytnou součástí procesu. Je však na tom jen nepatrně hůř než běžní lidé. Mystik nemá ani chřipky, byl by to symbol napadení nečistými silami.

Karma udržuje Stvoření v chodu. Vše je pro Boha logické, jasně dané, hotové. Nikde žádná náhoda ani neznalost. Připomíná to stroj, kde zuby jednoho kola zapadají do druhého.

 

Je jen Bůh

Tak by se dal vyjádřit obsah střední meditace na konci 242.kapitoly. V neutrálním ponoru 48% v malé meditaci mi začaly překvapivě naskakovat vize, jen trochu méně a slaběji než ve velké meditaci.

Byl to radikální pohled na život. Nezáleží totiž na vůli individuality, za ní je zase jen nastavení dané Celkem. Stejně tak není ani naše myšlení a vnímání. Je to Hra!

Z jakési žhavé koule podobné Slunci vytryskávaly proudy, které se dále štěpily do hierarchické struktury až stvořily i mě.

Jasně z toho vyplývalo, že žádná skutečná individualita není, vše je stvořeno z jednoho Základu. Je jen úmyslnou Hrou dokonalého Celku, že části se od sebe trochu liší. Vše je ale nastaveno a dokonale známo, i tzv.minulost a budoucnost. Vše je zahrnuto.

Žádné skutečné problémy nikde nejsou. I ty jsou jen součástí této podivuhodné Hry, aby se Bůh mohl na Sebe podívat z druhé, zcela odlišné strany uměle zablokované inteligence, jež nekonečně způsoby, dle svého nastavení, se vrací do Dokonalosti Celku.

Není to úplně nové zjištění, ale i tak bylo jistým překvapením, jak naprosto jednoduché a současně nekonečně složité to je.

Co z toho plyne? Planě si nestěžovat, ale zjišťovat a přijímat zákony Stvoření. Jen ty jsou důležité. V další malé meditaci mi božské slíbilo zesílit ponory. Hned jsem se zeptal zda trvale. To prý ne. Ptal jsem se i na to, zda za deset, dvacet let budou silnější. Prý jen nepatrně. Měním se také jen nepatrně...

Informace před rokem a půl, na začátku MD, že proces se již nebude příliš měnitm se tak opět potvrdila.

 

Al-džeber

Už den před ní mi řekli název 242.mediitace, Al-džeber, to je původní název pro algebru, kterou zavedli Arabové.

Bylo mi jasné, že bude o Jinakosti Boha a byla. Začala už v přípravě na ni. Vyskakovaly mi obrazy a myšlenky o tom, že opět navštívím ten superpodivný svět vysokých dimenzí Boha. Zase budu ohromen tím, jaký je... Na to můj střed s obavami reagoval, že přece nemusím jít tak vysoko. Božské odpovědělo, že je to nutné, protože šok z Boha je nejúčinnější terapie ega.

V tom smyslu se nesla celá meditace. Umělecká přednáška o filozofii, jak o vysokých dimenzích, tak i o člověku, jež je sestaven z částí. Vše je z fraktálů.

Meditace byla zčásti také rozhovorem s božským. Můj střed vědomí se do ní občas zapojoval, ale pak se zastyděl, že se božskému plete do řeči. To skutečně poněkud zeslabilo aktivitu, ale nakonec se  vše dalo dohromady a fungovalo to. Opět jsem vnímal sebe, jakéhosi tátu všech. Je sestaven z částeček, jakási směs ze vzorků všech, kteří tam byli. Tedy také virtuální osobnost, fraktál.

Bylo i o činnosti vysokých dimenzí. S úsměvem dodali, že jsou jim trochu podobni diktátoři se svými plamennými výzvami, třeba elektrifikace. Prostě jen řeknou a Dokonalost samo stvoří vše hned a dokonale. Namítl jsem, že se diktátorům vše nepovedlo, ale prý to nevadí, patří to do Hry Boha. I ta naše omezenost je uměle vytvořena aby Hra byla Hrou...

Stěžejní bod meditace byl, že už vlastně skoro nemám blok ega. Uviděl jsem shora prohnutou hadici složenou ze žlutě svítících kroužků. Věčně neměnné a přitom stále proměnlivé Já. To byly symboly částí mé hierarchie.

Jsou už dobře propojeny, takže jediný velký problém jsou nutné zátěže. To mi zamrzl úsměv s zježily se vlasy, protože jsem chápal, oč jde.

Meditace byla docela krátká, celkem asi 30 minut, ponor až k 49%. Dali mi jasný pokyn abych skončil. Naznačili, že přídavky budou, ale je to moc drahé.

V prvním přídavku mi zase božské ukázalo svou KRÁSU TVOŘIVOSTI, i když byla většinou mírně tísnivá až neutrální. Opět úžasně krásné vnímání hudby, jež bylo celou meditaci. Je velká škoda, že v tomto stavu nemohu být trvale. To je smysl života, takové chvíle.

Upozornili mne, že jsem zapomněl popsat důležité prožitky z ní. Jejich strukturu a hlavně mou žádost o mimořádné příděly božského. Abych schopností měl víc a silnější,  aby ponory v meditacích byly silnější a delší. To je problém mystiky. Vytvořil jsem jakousi žádost, ale má to problém.

 O tom se božské nechce moc bavit a není divu. Chtít být zdarma Tam, kde pro lidské není místo, které je vyhrazeno jen pro božské. Přece nám To Bůh nedá Sám Sebe jen tak... Byla by to degradace, kdyby To nebylo správně přijato. Není to náhražková víra, ale pravé božské Království nebeské.

Ještě k částem Boha, se kterými se setkáváme. Je snadné Jim dát jména či nějakou tvář. Ale při bližším pohledu vidíme, že jsou výtrysky z Jádra, jakéhosi Centra. Sice je každý trochu jiný, ale Základ mají týž. A to se týká i nás.

Pro laiky je zcela nepochopitelné a nepřijatelné je brát jako hlavní Autoritu, jako Učitele, naprosto reálné, neustále přítomné a Dokonalé. Dobře mne znají a mají na mne obrovský vliv.

V druhém přídavku bylo, že žádost o vyšší schopnosti bude zčásti kladně vyřízena a brzy se to projeví. Žádost zřejmě nepřišla ze mne, ale skrytě Shora, aby se zintenzivnil proces. Já totiž ani nemohu přesně zjistit, kde vznikla má myšlenka.

 

Výsledky meditace:

-z poznatků jsem napsal článek Životní styl v MD a Pouštní otcové

-zátěž se trochu zvýšila, ale ponory po meditaci jsou menší a méně. Komunikace zesílila, ale před další meditací opět zeslábla, takže se jedná o informační kapitolku.

-prý se zbytečně se obávám, i budoucnosti, málo důvěřuji božskému, že má vše v ruce a o vše se stará

-budou mi časem dávat informace jak mluvit s vybranými jedinci. To bude moje jediné veřejné působení

-po dvou týdnech mi sdělili, že mi božské nic zdarma nedá. Zátěže mám a budu mít málo, takže se nic moc měnit nebude.

-buď se budu řídit lidským a budu mít lidské pocity a schopnosti, nebo budu přijímat božské a pak mohu mít část Jejich pocitů a schopností. Jsem v období větších zkoušek přijetí Boha a zátěží a to se mi moc nedaří.

Některé věci bych si dělal po svém a vynucoval si je. To ale v MD nejde. Tam je musí být vazba na božské trvale velmi silná.

-mohl bych být ve větším klidu. Věčně se křečovitě hrnu za Poznáním a příliš tlačím na pilu. „Myslíš si, že za to dostaneš zásluhy, ale nedostaneš. MD je i odpočinek, odpočívej častěji.“ Co konkrétně omezit? „Psaní, to unavuje, poslouchej hlavně vhodnou hudbu.“

To mi božské naznačilo symboly už v prvním mystickém zážitku před 25 lety...

 

 

Životní styl v MD a Pouštní otcové

Hlavním problémem v nejvyšším mystickém stupni, tzv.MD, je nutnost vyvažování mystických božských stavů lidskými, jakousi kompenzaci vyššího nižším.

Mystik cítí božské velmi často, vlastně denně, ale za vstup do lidem nepřístupného božského světa musí stále platit sestupem do nižšího, což mu velmi vadí, ale duchovní zákony nedávají nic zdarma. O utrpení svatých a mystiků je dostatek literatury. Kristus a Jeho Kříž je stálým vzorem duchovnosti.

V MD, tedy mystickém důchodu, by si chtěl mystik užívat výsledků desetiletí práce, ale zátěž se mu stále jeví jako příliš vysoká. Přitom zdrojů zátěže ubylo. Chápe, že člověk se nemůže mít stejně dobře jako ve světě bohů, ale původně myslel, že dostane božských Darů víc a nebude za ně muset nic platit..

Jednou z možností je si zažádat o „dotace“ božského. Dostává však informaci, že je příliš zapleten do lidského světa. Fakt je, že má rodinu, užívá si výdobytků lidského světa a to ho stále táhne k němu.

Pouštní otcové, několik století po Kristu, např. Antonín Veliký, to měli jiné. Opouštěli své rodiny, své prostředí, vlastně vše známé a odcházeli na poušť. Šli do neznáma nehostinné pouště.

Nedostatek jídla a vody byl také velkou zátěží. Proto mnozí dostali Dary Ducha a z některých se stali oficiální Učitelé církve i slavní mystikové. K nim máme vlastně blíže než k mystikům, jež měli poslání veřejného působení.

Otcové pouště totiž měli daleko blíže k ezoterice, takže jejich proces byl daleko rychlejší a méně bolestivý. My jsme tlačeni do esoteriky, ale jisté veřejné působení také máme.

Zázraky, léčitelství, veřejné působení atd., totiž brzdí, protože příliš mnoho božského Daru z mystiků odchází mezilidskými vztahy.

Mystika je tak náročná a těžká na pochopení, že nemá smysl ji v celé šíři vysvětlovat laikům. Léta by museli pracovat, než by ji správně pochopili. Jen velmi málo vyvolených je pro mystiku určeno.

Ale i pouštní otcové se mýlili. Bible je náhražkou živého Boha.  Mystické zkušenosti měli, ale ne tolik, kolik by mohli mít. Příliš mnoho se upnuli na askezi, odmítání a potlačení všeho lidského. Poznání Boha jaký je a Jeho přijetí a osobního vedení je však daleko důležitější.

Božské nám sděluje, že pokud chceme mít hodně božského, jak Jejich pocity, tak i schopnosti, nemůžeme odejít do pouště, protože to není dostupné, ani se starat o druhé, protože to není esoterika. Může se jen zesílit to, co už existuje. Poslušnost k božskému.

Naše přání dávat prosbou a je na božském, zda svolí či ne. Dělat více na Jeho pokyn. Tím zesílit Jeho vliv na nás, až jsme již jakoby smíchaní s Ním. Netrvat na svém, ale přijímat ve všem božské, i kdybychom svůj názor pokládali na nejlepší a božské Vůli nerozuměli a nechápali ji. Až bude jen jedna Vůle, božská. Tak se projeví naplno skrytý Bůh v nás.

Pak až můžeme dostat trochu více božského Daru, ale jako Oni nebudeme. To je nutno přijmout. Dostaneme také mnohé zátěže, které se nám nebudou líbit, ale právě toto nepříjemné vyvažuje božské Dary. Bude to často vypadat, jako by nám nic nešlo jednoduše, stále všude vznikají překážky, jež máme překonat. Těžké je i přijmout, že to tak bude až do smrti.

 

Tajemství vzniku Velké války

Z dopisu francouzského rekruta z Verdunu, kde padlo 700 000 vojáků:
Milá matko, překročili jsme les Vaux Chapitre. Je to hrůza, jeden trychtýř vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci, jeden přes druhého. Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, co zemřeli v červnu, a pak už jen holé kostry těch březnových. Někteří ještě vypadají, jako by spali, modré a šedé uniformy jsou dnes nazelenalé. Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako stromy, které tady nemají ani koruny, ani větve. Střely je roztrhaly až ke kořenům. Je tady pusto a ticho. Obrovský hřbitov lidí. Přeskakujeme mrtvé, bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mne.

 

 

Tajemství vzniku Velké války

Z dopisu francouzského rekruta z Verdunu, kde padlo 700 000 vojáků:
Milá matko, překročili jsme les Vaux Chapitre. Je to hrůza, jeden trychtýř vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci, jeden přes druhého. Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, co zemřeli v červnu, a pak už jen holé kostry těch březnových. Někteří ještě vypadají, jako by spali, modré a šedé uniformy jsou dnes nazelenalé. Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako stromy, které tady nemají ani koruny, ani větve. Střely je roztrhaly až ke kořenům. Je tady pusto a ticho. Obrovský hřbitov lidí. Přeskakujeme mrtvé, bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mne.

 

Proč vznikla Druhá světová válka je celkem snadné pochopit, i když to kupodivu ví jen málo lidí. Byla pouhým pokračováním První, musela tedy i stejně skončit. Byla projevem iracionality poraženého a frustrovaného Německa, oddaného novému falešnému náboženství – fašismu. Ještě daleko méně lidí ví, proč začala První. Důvodů nepochopení je víc. Je to dávno, pamětníci už nežijí, málo koho to proto zajímá a jsou to hlavně velmi složité okolnosti.  Mnohé se dokonce zamlčuje i po 100 letech...

Druhá světová válka se v médiích prakticky neustále probírá. První světová válka, probíhající právě před sto lety, z nepochopitelných důvodů mnohem méně. A pokud ano, tak více či méně zjednodušeně a tedy chybně. Význam 1.sv.války je však daleko větší.

Znalosti o Velké válce u naprosté většiny lidí začínají atentátem na Františka Ferdinanda d’Este a konči dobrým vojákem Švejkem. Je hodně složité pochopit proč začala. Ani v literatuře to není zcela správně. Pouze se uvádí, že to byla reakce na vyhlášení války Srbsku, což je jen malá část pravdy.

V mnohém byla skutečně první, zejména v celosvětovém rozšíření, v nové vojenské technice a taktice boje. Také pouze v ní se masově použily bojové plyny. Měla obrovský dosah. Způsobila posílení fašismu a komunismu. Zásadně ovlivnila současný stav Evropy. Zapojilo se do ní i mnoho českých vojáků. Desetina z nich, asi 150 000 padla, památníky jsou v každé obci. Bojovali celkem v sedmi armádách. Tragédií bylo, že se naši vojáci, poslaní na frontu císařem, se střetávali v boji s našimi legionáři... Pokud byli zajati, byli popraveni pro velezradu.

Jaká byla situace před válkou? Ta doba, někdy nazývaná Belle epoque byla obdobím všestranného růstu jak ekonomického, technického, kulturního i politického. Velmi početnou se stala dělnická třída a začala se politicky vymaňovat ze svého bídného údělu. Pozdější ještě horší  válečné a poválečné podmínky posilovaly její vliv.

Všichni viděli budoucnost v růžových barvách. Nejrychleji se rozvíjelo Německo, ale vadilo mu, že nemá odpovídající postavení ve světě a kolonie. Jen paběrky. Chtělo je vzít Francii. Proto silně zbrojilo, chtělo se loďstvem vyrovnat Británii, která to brala jako hrozbu. Tehdy byl počet obyvatel Evropy velký a rychle se zvětšoval, což způsobovalo obavy, zda se je podaří uživit, což posilovalo militarismus.

Při studiu Velké války je třeba si uvědomit velké rozdíly v názorech na válku dříve a nyní. Ty se považovaly za zcela přirozenou součást života. Neustále se válčilo, téměř každý s každým, a opakovaně. Jen několik jedinců se snažilo o mír a byli za to napadáni. Mír byl tehdy pokládán jen za dočasnou přestávku mezi válkami. Velký konflikt totiž už mnoho desetiletí nebyl, na hrůzy bojů se pozapomnělo.

V každé zemi byly vlivné kruhy pro válku a jiné proti ní. O Velkou, tedy světovou válku však stáli jen Rusové a také ji mobilizací spustili. Ostatní velké země měli z konfliktu strach, protože si uvědomovali, že vojenská technika silně posílila, zejména dělostřelstvo a kulomety. Obávali se rozšíření konfliktu na celou Evropu a svět. Bylo totiž jasné, že Francie i Británie mají zámořská území, ze kterých budou brát vojáky i vojenský materiál. Tedy z Afriky, Indie, Austrálie, Nového Zélandu i z Kanady!

Obě koalice byly smlouvami sestaveny už dávno. Itálie, Německo a R-U a jedné straně, Francie, Británie a Rusko na druhé. Už v roce 1912-13 byla válka několikrát na spadnutí. Důvodů bylo mnoho, zejména militarismus, chamtivost. A také nacionalismus, panslavismus, pangermanismus. Hodně diletantismu a naivity, jež se jim vymstila. Protiválečné nálady byly v naprosté menšině. Všechny země měly územní nároky na sousední státy. Proto byly potencionálními útočníky. Nepřátelství, nedůvěra a neinformovanost byly všude.

Jaká byla situace v evropských zemích? Ve Francii měli ofenzivní strategii boje, vůbec neuvažovali o obraně. Měli vztek, že jim Německo sebralo Alsasko-Lotrinsko a chtěli ho zpět, ale měli obavy z moci Německa a proto se smlouvou spojili s Ruskem, pak i s Británii. Ta na konfliktu neměla vůbec zájem, šlo jí o kolonie a světový obchod.

R-U mělo velké vnitřní problémy. Anektovalo Bosnu a Hercegovinu a někteří generálové plánovali útok na malé proruské Srbsko. Velký konflikt s Ruskem ale nechtěli. Zejména Františku Josefovi se nechtělo do jakékoliv války, léta se mu dařilo udržovat mír. Neměl důvěru ve své národy ani armádu, jako Německo.

Byl to žalář národů, které chtěly větší svobodu a sebeurčení. Srbsko usilovalo o spojení všech Jihoslovanů do Velkého Srbska, což byla pro R-U velká hrozba, protože by to znamenalo odtržení Chorvatů, Slovinců atd. Obávalo se, že i Poláci, Češi a další by se chtěli od něj oddělit. Řešení viděli v jejich zastrašení útokem na Srbsko.

Nejmocnější bylo sebevědomé sjednocené Německo a rychle rostlo. Militarismus tam byl vždy silný. Rychle se stávalo velmi nebezpečným pro celou Evropu, jako kdysi Napoleon. Vadilo mu, že tomu neodpovídá jeho postavení ve světě a chtěli i víc kolonií. Německo i R-U se cítilo být obklíčeno nepřáteli a prosazovali preventivní úder. Jejich generálové chtěli změnit mapu světa.

Mnohonárodní slepence neměly výhledově šanci obstát, národy monarchy stále více odmítaly. Zaostalé Rusko ve válkách prohrávalo, mělo málo schopných velitelů i politiků. Přesto se po prohrané válce s Japonskem rychle rozvíjelo, ale carismus se stával stále více nepřijatelný. Slabý car věděl, že na svou roli nestačí. Jedna revoluce byla potlačena, ale další byla na obzoru. Své vnitřní problémy chtěli řešit celoevropským konfliktem, což bylo nesmyslně sebevražedné. Na počátku války sice všude národnostní problémy v euforii utichly, ale pak prudce zesílily. Hlavně chtěli jako velmoc expandovat na západ. Využít k tomu i tamní slovanské obyvatelstvo.

Do války se bohužel těšili i mnozí obyčejní lidé v Rakousku, Německu i Rusku. Dokonce financovali válku dluhopisy. Viděli v ní nové dobrodružství, i seberealizaci a zisk. Vůbec netušili, o jaké hrůzy jdou. To ale nevěděli ani generálové. Myšlení všech, zejména vojáků, setrvávalo v dobách daleké minulosti. Netušili, jak převratné změně je čekají. Že bude úplně vše jinak než bylo.

Generálové všech stran lpěli na zastaralé strategii z prusko-rakouských válek. Plánovali bleskovou válku a tvrdili, že vítězství bude do konce roku. Jak strašně se mýlili! Ze strategického hlediska to bylo směšně naivní. Hlavně tím zaplašili obavy z války. Přitom jistě chápali, že porážka by pro ně měla katastrofální následky. To byl konec krásné Belle epoque.

Mylně se uvádí, že světovou válku začal atentát na nástupce trůnu Ferdinanda d’Este a jeho ženu, ale to byla jen rozbuška. Skutečným počátkem světové války byla až mobilizace Ruska. Srbsko se totiž bralo jako potencionální budoucí oběť pouze balkánských válek. Moc Osmanské říše upadala, všichni se snažili mu urvat, co se dá.

Útoků atentátníků  bylo tenkrát mnoho. Mladá Bosna bylo široké studentské hnutí, které se zabývalo nejen intelektuálními debatami, ale i plánováním a prováděním jednotlivých teroristických akcí proti představitelům nenáviděného okupačního režimu R-U. Spolupracovala s  tajnou organizací  Sjednocení nebo smrt (Černá ruka)  tvořenou několika srbskými důstojníky pod vedením plukovníka srbského generálního štábu  Dragutina  Dimitrijeviče (plukovník Apis). Byl specialistou na atentáty, již jeden na císaře provedl, ale nezdařil se. Později, v roce 1917, byl Srby popraven za velezradu. Věděli, že byl u vypuknutí války.

Ti jim dodali  zbraně a základ výcviku. Srbská tajná služba je přepravila do Bosny. Již dlouho vytvářeli síť agentů v Bosně a zásobovali je zbraněmi. Nikdy se však neprokázalo, že za atentátem byla srbská vláda. Ministerský předseda Srbska se prý o plánu dozvěděl, ale obával se útoku R-U a vydal rozkaz atentátníky, kteří byli na výcviku v Srbsku při pokusu o přechod do Bosny zatknout, což se nestalo.

Přesto není možné vyloučit, je to dokonce pravděpodobné, že atentát byl vládou Srbska připraven. Vždyť jen tak mohli očekávat, že se jim jejich smělý plán podaří. Sjednocení Jihoslovanů nebo smrt, tak silně o to usilovali. Museli přece vědět, co atentát způsobí. Velkou válku a rozpad R-U, o což usilovali. Věděli, že jsou možným budoucím cílem armád R-U a že sami bez pomoci nemohou útok odrazit.  Chorvaté a další Jihoslované s jejich plánem nesouhlasili, nechtěli být pod jejich vlivem. Skončilo to až jejich krvavou Krajinskou válkou v 90.letech 20.století a rozdělením Jugoslávie.

Ze strany Srbů, atentátníků i rakouské zabezpečení státnické návštěvy Ferdinanda d’Este bylo vše velmi diletantsky připravené, ale výsledkem mnoha náhod byl zdařený atentát. Paradoxně Ferdinand d’Este měl nejpokrokovější vizi císařství. Atentátník zastřelil toho, kdo byl proti válce s Ruskem! Chtěl dát větší volnost Jihoslovanům v R-U, což se Černé ruce nehodilo, protože by se tím zmenšila možnost, aby Jihoslovany získali oni. Byl ale proti velkému vlivu Uherska v říši, což by asi skončilo válkou uvnitř R-U monarchie.

Co se ten měsíc po atentátu dělo v hlavách rakouských, německých i ruských generálů? To je zásadní otázka. Strategie šílené války byla dokončována. V podstatě o ní rozhodovali víc než císaři a car. Ti byli jen figurky v jejich hře.

Měsíc po atentátu dalo R-U Srbsku ultimátum. Chtěli vydat organizátory atentátu a vyšetřovat přímo v Srbsku. Bylo jasné, že to Srbové odmítnou. Ze zdařeného atentátu měli velkou radost. Pak jim císař vyhlásil válku, protože nedomyslel rozsah nebezpečí.

Tím vina za rozpoutání války na Balkáně padá i na něj. Měl tušit dominový efekt, že hlavní spojenec Srbska je Rusko a může odpovědět mobilizací jako záminkou na rozpoutání Velké války. Ale kdyby to neudělal, prestiž jeho i R-U by silně utrpěla.

V literatuře se bohužel pomíjí příčina rozhodujícího kroku – důvodu vyhlášení ruské mobilizace. Jako důvod se běžně uvádí reakce na vyhlášení války jeho spojenci, Srbsku. Logika mobilizace byla však daleko složitější, vlastně se jednalo o rafinovanou ruskou léčku jak vtáhnout mnoho zemí proti Německu a R-U.

Nebyla to první příležitost. Již při rakouské anexi Bosny Rusko uvažovalo o mobilizaci, ale nepodařilo se jí sehnat podporu Francie a Anglie. Vyhlášení války Srbsku byla vlastně urážka Ruska, které chtělo všechny Slovany sjednotit pod svým velením. Pokud by nereagovalo, jeho prestiž by upadla i před vlastním obyvatelstvem.

Bylo to zdánlivě nesmyslné rozhodnutí. Vždyť Rusko nemělo ani desetinu potřebného vojenského potencionálu! Nemohlo nad Německem a R-U vyhrát. Brzká porážka byla jasná od počátku. A proč šli do tak velkého rizika zvratu lokálního konfliktu do světového?

Klíčovou otázkou však je, kdo byl pro Rusko největším nebezpečím. Odpověď je snadná, Německo se svým mýtickým Drang nach Osten. A i jeho spojenec R-U. To asi bylo v pozadí vyhlášení mobilizace.

V programu „Co očekává Rusko od války?“ z roku 1915 (!) P. Miljukov napsal, mimo jiné: část Polska, část Rakouska-Uherska, Arménii (na úkor Turecka) a Cařihrad, a samozřejmě ruské Srbsko. Bez porážky Německa a R-U tento plán nešlo realizovat. Kdepak nějaké malé Srbsko... Velmoci mají velmocenskou politiku. Pokud by Rusku šlo jen o něj, udělalo by to jinak.

Rusové přece museli vědět co se stane a také se stalo to, oč usilovali – válka všech proti Německu a R-U. Pomohli mu, včetně USA a dalších, vlastně proti jejich vůli porazit hlavního nepřítele. Rusové však nevydrželi dost dlouho bojovat a východní fronta padla. Ale brestlitevský mír a jeho kruté požadavky zanedlouho pádem Německa přestaly platit.

Největší vina za válku tedy padá na Rusko. Mobilizace velké země nevyhnutelně znamená velkou válku... Stačilo jen vyhlásit mobilizaci, dál už se konflikt rozvinul sám. Tím byla německá armáda vázána na západě a mohli ji napadnout na východě, což také udělali.

Německý císař Vilém II a jeho štáb léčku nepochopili. Cara několikrát přemlouval, viz Příloha, aby mobilizaci zastavil, nebo mu bude muset vyhlásit válku a mobilizovat také. Car kolísal, projevil svou nerozhodnost a neschopnost orientovat se ve strategii a odhadnout rizika. Jednou dokonce na krátkou dobu změnil úplnou mobilizaci na částečnou. Byl ve vleku generálů. Ti mu lživě tvrdili, že už se mobilizace nedá zastavit. I R-U se snažilo dohodnout se s Ruskem o nerozšiřovaní konfliktu, ale marně.

Francouzský předseda vlády na návštěvě v Rusku se dokonce vyjádřil, že doufá, že konflikt na Balkáně zůstane lokální. Rusové ale už měli jasno. Nebude, vtáhnou Francii do války proti Německu pouhým vyhlášením mobilizace.

Vžijme se do pozice Německa po vyhlášení ruské mobilizace. Opravdu bylo obklíčeno nepřáteli. Němcům šlo o čas, rychle využít dobu než Rusko provede mobilizaci a zaútočí. Byla tu jedna možnost o které německý císař Vilém II uvažoval. Část armád poslat na východ proti jistému útoku Rusů, část nechat na obranu proti možnému útoku ze západu. Obával se však útoku Francie vázané smlouvou s Ruskem, spolu s Británií. Británie by jistě odmítla jít do války kvůli bezvýznamnému Srbsku a Francouzi by si sami netroufli. Na druhé straně však chtěl jejich kolonie.

Tak se Francie zeptal. Odpověď byla - uděláme to, co nám bude vyhovovat. To si vyložil jako válečný plán, ač skutečné nebezpečí útoku Francie bylo malé. Domlouval se proto s Anglií a Francií o zárukách neútočení, ale vznikly jen zmatky.

Kdyby se Francie jasně postavila proti ruské mobilizaci a eskalaci války, mohl se váhající německý císař vzdát útoku na západě. Vyklidila sice desetikilometrovou zónu za hranicí, ale Němci tomuto gestu nedůvěřovali. Británie se snažila situaci uklidnit, ale ani to se nepodařilo.

Nic takového jako OSN bohužel neexistovalo. Válku na západě tedy způsobila i nedostatečná komunikace mezi znepřátelenými státy. To byla tragická chyba, protože se tak válka stala světovou.

Německá generalita pak realizovala dlouho připravený Schlieffenův plán, jak útokem přes neutrální Belgii vyřadit z boje Francii a Británii než Rusko zmobilizuje a pak se vrhnout na něj. Tento plán předpokládal dobu mobilizace Ruska 6 týdnů, je to obrovská země a železnic málo! Tento plán však byl zastaralý a zcela chybný, což si neuvědomovali:

-               Neznali úskalí zákopové války, ač byla zcela jistá vzhledem k masivnímu použití kulometů a děl. Jezdectvo už nemělo význam a tanky ještě nebyly. Zbraně byly víc na obranu než na útok. Rychlé vítězství nebylo možné.

-               Ruská mobilizace trvala daleko kratší dobu než plán očekával. Jeho vojska porazila slabou německou obranu. Vznikla panika a ústup.

-               Proto se plán Německu nepodařilo splnit a bojovalo se na dvou frontách, pro Německo je to tragická situace

-               Boj proti neutrální Belgii postavil Německo do pozice útočníka a viníka světové války. Přinutil Francii a Anglii i s jejich spojenci vstoupit do války, ač se jim nechtělo. Němci ani neměli na jejich území nároky, vyjma kolonií.

-               Anglii ani porazit nemohli, neměli vyloďovací loďstvo a nadvládu na moři. Jen z tohoto důvodu byl útok nesmyslný, ba sebevražedný.

-               Porazit velmoci na východě i západě bylo příliš velké sousto. Zničil by vyváženost sil v Evropě. I kdyby je porazili a chtěli je udržet, nešlo by to. Zbytek světa by se cítil ohrožen a ještě větší konflikt by byl jistý.

-               Měli se spíše zabývat co s R-U, které bylo výhledově zcela nestabilní

Rusko rychle mobilizovalo a agresivně zaútočilo na málo chráněné Východní Prusko a další armádou na R-U v Haliči. Mělo před sebou dva velké protivníky a jejich obrovské území, na které v žádném případě nemohlo stačit. R-U a Německo disponovalo obrovskou vojenskou silou. Byli daleko vyspělejší ve všem. Přesto Rusko mělo zprvu úspěchy.

Rusko však nikdy nemělo dostatek munice. Velení vojáků na všech stupních vázlo. Měli početní převahu, ale vojáci byli často negramotní, nepřipravení a někdy i bez bot. Neměli potřebné mapy, ani železnice, ani nešifrovali svou komunikaci. O jejich rozkazech proto nepřátelé věděli! Budoucí katastrofa byla naprosto zřejmá.

Rusku však pomohlo, že se Německo soustředilo na útoky na západě, kde však záhy uvízlo v pozičních zákopových bojích. To byla zcela nová situace na bojištích. Nedostálo svému slibu silné a rychlé pomoci R-U, které zůstalo proti Rusku dlouho téměř samo. Lze ale spekulovat, že k porážce Francie Německu chyběly právě ty sbory, které poslalo na východní frontu, když již byli nedaleko Paříže.

Obrovské ztráty vojáků nemohlo R-U tak rychle jako Rusko nahradit, několikrát bylo jejími ofenzívami zahnáno a téměř prohrálo. Pomáhali mu však účinně Němci. Je kupodivu téměř neznámou skutečností, že Rusko dobylo i velkou část dnešního Slovenska. Pak mu začal docházet dech a bylo oběma armádami zatlačeno hluboko do vlastního území.

Rusku pomohla i Itálie. Ze spojence R-U se na počátku války stala neutrální země. Když jí však Francie a Británie slíbila Terst s okolím, vyhlásila v r.1915 bývalému spojeni-R-U válku. Později dokonce odmítala jeho tajné mírové návrhy, aby slíbená území dostala. Daleko se na jižní frontě nedostala, později byla zahnána daleko na vlastní území. Když ale válka končila, vyrukovala a chtěla zabrat co se dá.

Ale i rozvážná Anglie se dopustila hrubých chyb. Např.mladý Winston Churchill prosadil spornou plavbu přes Dardanely do Černého moře. Prý pomoci ruským spojencům. Neuspěli, tak přešli na pozemní boj. V těžkých bojích s tureckou armádou u Gallipoli byli s obrovskými ztrátami 250 000 vojáků odraženi. Byla za tím hlavně touha zmocnit se tohoto strategického území, spojnici Středozemního a Černého moře, o které se vedlo tolik válek.

Po dvou letech bojů se již zbídačelá vyhublá veřejnost i vojáci válčících stran stavěli proti válce, která neustále pohlcovala miliony padlých a vítězství bylo v nedohlednu. Do války se v dubnu 1917 zapojilo USA se svými spojenci a bylo jasné, že Německo válku nevyhraje.

Nečekaná rozbuška atentátu měla hrozné následky. Velké válce šlo zamezit, udělalo se pro to dost.  Pro R-U dokonce r.1916 jednal pověřenec císaře s Francouzi o mír. To se později prozradilo a o jejich armádě pak rozhodovali jen Němci.

Protiválečné nálady a vojenské neúspěchy byly v Rusku příčinou pádu cara. Ale ani Prozatímní vláda nechtěla válku ukončit a tím porušit slib spojencům. To byla velká chyba. Příležitosti se chopili bolševici v čele s Leninem a nabídli Německu mír, pokud převezmou moc.

Nastala paradoxní situace. Němečtí císařští militaristé penězi i zbraněmi podpořili ruské komunisty a ti opravdu získali moc a podepsali potupný brestlitevský mír. Vojenský úspěch však znovuoživil militaristické naděje Německa. Konečně mohlo poslat své armády na západní frontu. Bylo to však již marné. Po počátečních úspěších zase začali prohrávat. Docházel jim už dech. V této válce se znovu potvrdil poznatek, že obrana vlastní země je vždy úspěšnější, než útok na cizí zemi.

První světová válka skončila příměřím s Německem dne 11. listopadu 1918. Uspořádání Evropy se řešilo až do r.1920 v Paříži na mírové konferenci, i to je dosti neznámá událost. I spletité podrobnosti vzniku Československa.

Vítězové se však dopustili tragické chyby. Z pomsty vehnali poražené do bídy a to jim vymstilo. Frustrace Němců vedla k marné snaze znovu zvrátit porážku. Nadvládu nad Evropou prohrálo v obou světových válkách. Až Marshallův plán po 2.sv.v. udělat z nepřátel spojence byl správným řešením, který je za současným dlouhodobým mírem. Až dvě hrozné světové války dovedly Evropu k radikální změně. Proto je nyní přes 70 let klid.

Zajímavé jsou otázky, co by se stalo, kdyby se sarajevský atentát nestal. Jak by se R-U a Evropa vyvíjela dál. Nebo kdyby Rusko nemobilizovalo. Nebo kdyby německá vojska nezaútočila na Francii, ale jen na Rusy... Zda by se světovému konfliktu dalo zamezit.

 Největším nebezpečím bylo Německo. Po sjednocení se velmi rychle rozvíjelo. Vadilo jim, že se to neprojevuje na jejich pozici v Evropě. Byli ochotni bojovat a měli na válku všechny předpoklady. V obou světových válkách měli nejlepší vojáky i techniku. Rusy by s R-U brzo porazili a přivlastnili by si velkou část jeho území. Pak by se možná vrhli na zbytek Evropy a ovládli ji. Dopadlo by to možná hůř než 1.sv.válka...

Ani po ukončení války nebyl klid, lokální konflikty pokračovaly. Málo známým konfliktem je Sovětsko-Polská válka (1919-1921), která začala pár měsíců po konci 1.sv.v. Střetla se zde snaha sovětského Ruska ovládnout bývalé součásti carského impéria, jehož se cítilo nástupcem, se snahou Polska získat zpět veliké části Ukrajiny a Běloruska, které byly jeho součástí do počátku 18. století. Cílem bylo také vyvolat celosvětovou proletářskou revoluci. U Varšavy se však Polákům překvapivě podařilo sovětskou armádu porazit a zahnat zpět.

Pozapomnělo se i na komunistickou Slovenskou republiku rad a o boji nové čs.armády s ní a s bolševickým Maďarskem hned po válce v r.1919. Byla to dramatická doba....

První světová válka byla tedy výsledkem hlouposti a chamtivosti, ta Druhá čistého šílenství. Evropa byla jako sud prachu v sopce, byla jen otázka krátkého času, kdy vybuchne.  Rozpoutání obou světových válek je temnou skvrnou naší soudobé civilizace. Strategické záměry útočníků se nepodařilo uskutečnit a byly po zásluze potrestány. Proto je EU přínosem, brání opakování historie. Zabezpečuje i relativní bezpečí Česka, jež má v geopolitickém prostoru střední Evropy velmi těžkou pozici zůstat v nezávislosti.

 

Příloha:

Depeše mezi ruským carem Mikulášem II. a německým císařem Vilémem II. o zachování míru v Evropě.

 Dne 28. července 1914 telegrafoval císař Vilém carovi : "S největším znepokojením dovídám se o dojmu, jaký postup Rakouska-Uherska proti Srbsku vyvolává v Tvé říši. Bezohledná agitace, která byla po léta provozována v Srbsku, vedla k strašlivému zločinu, jehož obětí se stal arcivévoda František Ferdinand. Duch, který přiměl Srby, aby zavraždili vlastního krále a jeho choť, vládne ještě dnes v této zemi. Souhlasíš jistě se mnou v tom, že my oba, Ty a já, i jako panovníci máme společný zájem trvat na tom, aby pykali zaslouženým trestem všichni, kteří jsou mravně zodpovědní za ohavnou vraždu. Jinak však nijak nepřehlížím, jak obtížně je Tobě a Tvé vládě, vystoupit proti proudům veřejného mínění. Památce srdečného přátelství, které nás oba váže po dlouhou dobu, vynaložím veškerý svůj vliv, abych pohnul Rakousko-Uherskem, aby usilovalo o zřejmou uspokojivou dohodu s Ruskem. Doufám pevně, že mne budeš podporovat ve snahách, odstranit všechny potíže, které by ještě mohly vzniknout. Tvůj velmi upřímný a oddaný strýc ." Vilém.

Dne 29. července 1914 telegrafoval car císaři Vilémovi : "Teší mne, že Jsi se vrátil do Německa. V této tak vážné chvíli Tě prosím, aby si mi účinně pomáhal. Hanebná válka byla vypovězena slabé zemi. Rozhořčení nad tím, které plně sdílím, je v Rusku ohromné. Předvídám, že velmi brzy nebudu už moci odporovat nátlaku, který je na mne konán a budu nucen učinit opatření, které přivodí válku. Aby se zamezilo neštěstí, jakým by byla Evropská válka, prosím Tě ve jménu našeho starého přátelství, aby si se vynasnažil ze všech sil přimět Svého spojence, aby nezacházel příliš daleko." Mikuláš.

Dne 29. července 1914 císař Vilém odpovídá carovi : "Dostal jsem Tvůj telegram a sdílím přání po zachování míru, nemohu však, jak jsem řekl ve svém prvním telegramu, považovat postup Rakouska-Uherska za hanebnou válku. Rakousko-Uhersko ví ze zkušeností, že sliby Srbska, jsou pouze na papíře, jsou naprosto nespolehlivé. Po mém názoru sluší postup Rakouska-Uherska považovat za pokus obdržet plnou záruku, že srbské sliby vtělí se také v činy. V tomto názoru jsem utvrzován prohlášením rakousko-uherského kabinetu. Rakousko-Uhersko nezamýšlí teritoriální výboje na úkor Srbska. Mám tedy za to, že je Rusku naprosto možné setrvat vůči rakousko-uhersko-srbské válce v úloze diváka, aniž by bylo nutno Evropu strhnout do nejstrašlivější války, jakou kdy zažila. Mám za to, že je přímá dohoda mezi Tvoji vládou a Vídní možná a žádoucí, dohoda, kterou jak jsem Ti už telegrafoval, snaží se má vláda ze všech sil podpořit. Vojenská opatření Ruska, které by Rakousko-Uhersko mohlo brát jako výhružku, urychlí ovšem neštěstí, kterému bychom my oba rádi zamezili. Také moje postavení jako zprostředkovatele, které jsem na sebe vzal k Tvému apelu na moje přátelství a pomoc, bylo by podkopáno."  Vilém.

Dne 30. července 1914 telegrafoval císař Vilém carovi : "Mému velvyslanci bylo uloženo, aby Tvou vládu upozornil na nebezpečí a těžké důsledky mobilizace. To samé jsem Ti sdělil ve svém posledním telegramu. Rakousko-Uhersko mobilizovalo pouze proti Srbsku a to jen část své armády. Jestliže Rusko, jak je tomu nyní dle Tvé zprávy a zprávy Tvé vlády, mobilizuje proti Rakousko-Uhersku, je ohrožena, ne-li znemožněna zprostředkovací úloha, kterou Jsi mne nejpřátelštějším způsobem pověřil a kterou jsem k Tvé výslovné žádosti přijal. Veškerá váha rozhodnutí spočívá nyní na Tvých bedrech. Nesou odpovědnost za válku nebo mír." Vilém.

Dne 30. července 1914 car Mikuláš telegrafoval císaři : "Děkuji Ti srdečně za Tvou rychlou odpověď. Posílám dnes večer Tatičeva (carův pobočník) s instrukcemi. Vojenská opatření, která nyní nabývají platnosti, byla usnesena už před pěti dny a sice na obranu proti přípravám Rakouska. Doufám z celého srdce, že tato opatření nijak nebudou působit na Tvou pozici zprostředkovatele, které si velice vážím. Potřebujeme Tvého silného nátlaku na Rakousko, aby  s námi došlo k dohodě."  Mikuláš.

Pozn.: Přesto Rusko pro zastavení války už nic neudělalo...

 

Podrobnější info viz www.valka.cz a zde

 

 

Bitva u Zborova

Nedávno bylo sté výročí Bitvy u Zborova  (1.–2. července 1917). Byla součástí tzv. Kerenského ofenzívy a představovala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl výrazný, což mělo řadu následků. Rusko přestalo váhat brát československé zajatce do svých sborů. Hlavně to, že Zborov byl vlastně počátkem československé armády.

V literatuře se uvádí problém významu této bitvy. Legionáři v ní bojovali i proti slavným Pětatřicátníkům z Plzně. Ti tam měli velké ztráty. To však není všechno. Neuvádí se, že se legionáři dali do služby Ruska, které chtělo od r.1914 porazit R-U i Německo a lstí do toho zatáhlo Francii a Anglii. Nebyla to obrana Ruska, Zborov byl součástí R-U a naši vojáci se do toho neměli plést. Zanedlouho byli hnáni zpět hluboko do Ruska. Češi se naštěstí postarali o ochranu ustupujících vojsk.

Ofenzíva byla totálně nesmyslná, pro Rusko s katastrofálními následky. Všechny předchozí ofenzívy Ruska selhaly a nebylo pochyb, že selže i tato, a velmi brzy. Nejen, že neměli střelivo a zbraně, ale ruští vojáci již byli zcela demoralizovaní. Nedělali si iluze, že všechny porazí. Věděli, že zase prohrají, že nemají šanci uspět a proto špatně bojovali. Proto naši vojáci vynikli.

Byla to zoufalá snaha esera Kerenského odlehčit západní frontě. Věděl, že Rusko Velkou válku spustilo, cítil za to odpovědnost. Pokud by se vzdal, Němci by armády přesunuli za západ. Naivně si myslel, že ofenzíva přispěje bojovému duchu a upevní Prozatímní vládu.

 Do toho se logicky jeho pěšákům nechtělo...  Chtěli domů a bylo jim jedno, za jakou cenu. Cara svrhli a neúspěch této ofenzívy logicky brzy smetl i Kerenského Prozatímní vládu, což otevřelo dveře komunistům, kteří s pomocí Německa slibovali mír, aby si upevnili svou totalitu. Kerenský neměl riskovat revoluci a nepouštět se do marných ofenzív.

 Naši měli zůstat mimo hru velmocí. Nemělo cenu se připojit na jednu či druhou stranu. Na pochopení toho je třeba pochopit velmi složité historické souvislosti. R-U v podstatě nebylo naším nepřítelem, nebyli jsme okupováni. K oddělení nemělo dojít vojenským způsobem.

 

Bomboška

Řekli mi bomboška, to asi znamená bonboniéra. Nechápal jsem význam. Nebylo mi zrovna nejlépe. Po dlouhé době zvýšeného stálého ponoru na 47-47.25% jsem měl úplně obyčejný lidský pocit. Tak malou hodnotu jsem snad ještě v MD neměl, což mi velmi vadilo... Na zlepšení se lehce zvyká, na zhoršení hodně špatně... K tomu nachlazení a nespavost.

Při obědě mi ponor náhle stoupl na nebývalých 48,5% . Řekli mi- to je bomboška. Pochopil jsem význam. Vysoký ponor trval asi deset minut. Řekli mi, že to byl první bonbon z bonboniéry. Další dny mi také dávali bonbóny. Prostě úsporu v době nižšího stálého ponoru převedli na krátké vysoké stálé ponory. Vyhrají sis tím... Hlavně ale, že mi vrátili stálý ponor. Ten je základem kvality života.

 

Učit mystiku?

Před mnoha lety jsem chtěl učit a učil mystiku každého, kdo projevil alespoň trochu zájmu. Taková úžasně moudrá, mocná hrdá Vznešenost božského, a skoro nikdo o Ní neví... To musím napravit. Myslel jsem, že bude velký zájem, ale po mnoha letech jsem pochopil, že to bylo naivní.

Nejprve jsem poznal, že moje práce je velmi málo efektivní. Nebyl sice problém naučit kohokoliv komunikaci s božským, či mu pomoci nakrátko vstoupit do Království nebeského, ale naprostá většina od toho brzy utekla a vrátila se tam, kde byla.

Většina zájemců se do toho ale ani po letech nepustila. To jsem nedovedl pochopit. Jejich ego se zkrátka Bohu ubránilo. Neobešlo se to bez konfliktů, které mne poškozovaly.

Tzv.duchovní lidé totiž často mají velké osobní a mezilidské problémy, které se stále snaží řešit po svém, ale jsou zmatení, jejich jednání je zmatené a výsledkem je věčný zmatek. Radit jim je prostě kontraproduktivní, protože o to nestojí, navíc vzniká řevnivost, rivalita. Dávat poznatky věčným laikům je jako učit kojence matematiku.

Dlouhodobý vážný zájem se učit, vyvíjet, je naprostou výjimkou, ač všichni tvrdí opak. Mystika rozhodně není pro všechny, jak jsem se kdysi naivně domníval, ale jen pro hrstku Bohem předem určených a připravených. Ostatní se ji ani nemají učit. To je obsaženo např. v Novém zákoně, ale je tabu o tom mezi křesťany mluvit.

Pokud se nyní objeví zájemce o mystiku, je jich několik ročně, už jim jen pošlu svou knihu s tím, aby se naučili channeling a po delší praxi se ozvali, že budeme pokračovat společně. Vím totiž z praxe, že vztah k mystice ze nejlépe zobrazí ve vztahu ke komunikaci s božským.

Od božského mám okamžitou informaci, zda je dotyčný pro mystiku vhodný. Posudky jsou téměř vždy odmítavé. Takže dopředu tuším, že se dotyčný už neozve.

Je tu však ještě jeden zvláštní důvod, na který mne božské upozornilo. Při delším kontaktu s nevhodným zájemcem bych ho mohl urychlit tak, že by vzniklou temnou noc duše pak nechtěl snášet. Mystik v MD by měl učit jen pokročilé. Začátečníky jen pokud jsou zvlášť nadaní.

Jsou však ještě další důvody, jež jsem pochopil až na začátku MD, které mne k změně přístupu dovedly:

1.Mystika je těžká, a to celá desetiletí. Temná noc duše pokračuje až do smrti.

2.Výsledkem 25 let mystické práce je sice naprosto jasné zlepšení ve všech ohledech, ale původní naděje se ukázaly jako přehnané. Člověk zůstane vždy člověkem, nikdy nebude mít to, co bohové.

3.Na rozdíl od laických představ mystika zhoršuje vztahy k lidem a to oboustranně. Žije mezi nimi, ale nepatří k nim, to vědí obě strany. Každý kontakt s lidským mystika stahuje zpět.

 

Channeling v MD

Channeling v MD nabývá nových forem, daleko intenzivnějších a dokonalejších, než byl kdy dříve. Kontakt s božským je již neustálý.

Nejde již o kladení otázky větou, ale daleko rychlejším způsobem, kde je dotaz vyjádřen symbolem, jakousi zkomprimovanou větou. Odpověď přichází okamžitě, také tímto způsobem. Často pak dojde k rozhovoru, který vše vyjasní. Božské také daleko častěji mystika oslovuje, prostě soužití s božským je daleko intenzivnější.

Proces připomíná trvalou meditaci, jen ponory a tok informací je slabší, než ve velkých meditacích. Jestliže dříve byl počet komunikací za den v řádu až desítek, nyní jsou to již až stovky. Intenzita se stále mění. Stačí se zklidnit a proud od božského, tedy výuka, hned zesiluje. Nejsou to jen slovní informace, ale má často formu symbolů i vizí. Ani to dříve nebylo.

Neprobírají se nejen vrcholné filozofické otázky, či proč je vše takové, jaké je, ale vlastně vše, i praktické otázky. Informace, často pokyny, přicházejí i v událostech, někdy zvláštních, nepochopitelných. Také ve snech.

Je tu jakési splývání s nadvědomím, jakoby by bylo promíchané s vědomím.  Tak obrovský už má vliv. Kromě toho dává spodním částem i řadu pokynů. Opravuje jeho chyby. Jen o některých sporných záležitostech spodní část žádá o zdůvodnění a také ho většinou dostane.

Ve velkých meditacích ponor i tok informací ještě zesílí, ale už jich není tolik a tak dlouhé jako dříve, protože se převedly mimo meditace. Je to z důvodu úspory.

 

Psychologie a sociologie islamismu a terorismu

Ještě před třiceti lety se zdálo, že islamismus ztrácí půdu, že spíše roste nacionalismus. Proč islamismus tak zesílil a nabral agresivní směr? Boj za Islámský stát je jasný pokus o nové rozdělení světa.

Proč se náhle radikalizovali i ti, kteří se už v Evropě narodili a mnoho let si víry svých rodičů nevšímali? Jaké jsou sovislosti těchto problémů? To je otázka pro psychology, sociology a historiky.

Chce to vytvořit podrobný psychologicko-sociologický profil teroristů. Zjistíme, že vyvolávacím momentem nebyla náhlá náboženská horlivost, ale za vším je prostě a jednoduše frustrace. Pokud se spojí z vrozenou agresivní bezohledností, výsledkem je terorismus. Faktem je, že u mnoha etnik se to těžko stane. Romy, Vietnamce, atd. si těžko představit, že by se teroristy stali.

Stačí ale, aby se Arabům nedařilo, jak by si přáli, a ani výhledově neviděli možnost zlepšení a je zle. Hromadné zapalování aut v Paříži před několika lety bylo varováním. Doma by byli za úspěšné, ale v Evropě je pro ně daleko těžší se prosadit. Zdejší životní styl jim prostě nesedí.

Nešli do Evropy jen za lepším životem, ale např. Libye se stává zemí bez vody s prázdnými městy v rozšířující se Sahaře. Takže mnozí neměli na výběr.

Není příliš účinné se jich vyptávat, jak chápou lidská práva. Říkat si mohou co chtějí, ale to může vzít brzy za své. A jejich potomci mohou být daleko radikálnější. Rozdíl mezi našimi kulturami je zkrátka příliš velký. Multikulturalismus má své problémy.

Mezi projevy náboženství, nacionalismu či jiné masové ideologie není totiž velký rozdíl. Vždy je tu nebezpečí zneužití jejich autority pro legalizaci, čili zástěrku, kamufláž zločinů.

Vždyť Evropa vlastně totéž staletí zažila, ba zažívá. Falešná náboženství fašismus a komunismus, Rudé brigády atd..

I husitství mělo podobný charakter. Husité se snažili svou revoluci rozšířit i po Evropě, viz Spanilé jízdy.

 Staly se z nich loupeživé výpravy. Naivní očekávání konce světa přerostlo v občanskou válku s tragickými následky, které pociťujeme dodnes. Staletí jsme pak byli podezříváni jako kacíři a každý náznak odporu byl hned likvidován. Žádná zásadní změna náboženství se nikdy nekonala. Jsou snad protestanté lepší než katolíci?

Všichni věřící si vysvětlují svaté knihy po svém, jak jim to vyhovuje. Pravé náboženství je však kontakt s živým Bohem. Proto nepotřebuje svaté knihy ani náboženské organizace. Je však velmi vzácné.

Snaha po seberealizaci je mocná, může obsahovat i správné myšlenky. Pokud se nedaří, pomáhá si dotyčný čímkoliv. Když se seberealizace nedaří v jedné oblasti, zkusí to v jiné.

Kdyby se Hitler prosadil jako malíř, oč velmi stál, nestal by se Führerem. Frustrace z nezdaru mívá tragické následky. Využil frustraci z prohrané války a chudoby. Totéž pomohlo komunistické ideologii.

Dav se vždy dal snadno zhypnotizovat sugescemi, jež chtěl slyšet. Vždy volal po Vůdci. Iracionalita je mu vlastní. Víme, jak se Sudeťáci rychle zradikalizovali fašismem a vztahy v pohraničí se prudce zhoršily.

Krajinská nacionalistická válka v bývalé Jugoslávii měla mnoho civilních čistek a obětí, byla proto zčásti teroristická.

 Narůstající terorismus může prudce zhoršit situaci, protože Evropané se budou cítit více ohroženi a přistoupí k řešením, které vztahy ještě zhorší. Jak vyplývá ze srovnání s dějinami, není islamismus příliš velký problém. Evropa má obrovský obranný potencionál a ještě mocnější spojence. Vyrovnala se už s většími problémy.

Klid a mír nelze očekávat. V této civilizaci nikdy nebyl, a proto ani nebude. Ale toto vše má svou logiku. Patří to k nám.

 

Dva sny

V prvním se mi zdálo, jak krouživými pohyby na jejich hrudi dovedu druhé lidi přivést do transu a pak je lehce zvednu do výšky. Podobalo se to skupinovému zvedání těžkých předmětů, které jsme se v zaměstnání před lety naučili.

Zde jsem zvedal sám, ale záleželo na tom, jak duchovně vyspělý byl a jakou měl se mnou sladěnost. Některý doslova vyletěl, jiného jsem sotva zvedl.

Pak jsem objevil ještě další schopnosti. Pohnul jsem rukou a na dálku pohnul druhým!

Myslel jsem si, je to nějaká schopnost levitace, ale božské mne vyvedlo z omylu. Levitace v mých snech znamená výhradně ponor, tedy božský pocit. V mé přítomnosti bude u některých lidí zesilovat. Podobné případy jsou popsány u světců v mnoha náboženstvích.

V druhém snu jsem při procházce narazil na jasnovidku, která nabízela svoje služby. Říkám si, vyzkouším tě, bude legrace. Vyzvala mne, abych ji ukázal ruku. Jak ji uviděla, vykřikla. Současně jsem ve svém nitru uslyšel hlas recitující jakési mantry. To mne překvapilo, nikdy jsem nic podobného nezažil. Jak jsem se ptal ostatních, vnitřní hlas zaslechli jen výjimečně při channelingu. I oni byli velmi překvapeni. Tak i já to asi zažiji.

Střední meditace č.238

Střední meditace jsou kombinací malé a velké meditace. Je jich málo. Přicházejí neočekávaně jako rozšíření malých meditací tím, že se v nich objeví výukové děje, typické pro velké meditace. Nejsou ale tak dlouhé a silné jako velké meditace.

Do meditace mne pozvali jako do malé, ale pak se ukázalo, že je střední, což je velká výjimka. Řekli mi už dva dny předtím v malé meditaci, že nová kapitolka nastala, ale byl klid, ani malé meditace nebyly.

Tato střední meditace byla mírně tísnivá, což je také nezvyk. Ukazovali mi, že jakýmkoliv zasahováním do meditace ji naruším, ale kdybych ji totálně přijal, z dějů bych si nic nezapamatoval, protože bych Tam vlastně nebyl. Nic bych se nenaučil. Je v tom trochu tragédie, ale taková je mystika.

Pak mi jak ve velké meditaci naznačovali božský svět, kde je pro nás ohromující a tísnivé i to, že Tam nic vnějšího pevného není. Je to mimočasové žití v nevyzpytatelně dokonalé myšlence Boha, kde se vše stále proměňuje, i každá entita. Žijí jaksi Sami v Sobě a to ohromuje. To nemůžeme pochopit, ani úplně přijmout, jsme jen lidé.

Malých meditací v této kapitole prý bude méně, stálých ponorů stejně.

Zátěže v mystice

Zátěž, známá pod pojmem temná noc duše,  je největší problém mystiky. Je to úplně vše, co osobnost mystika zatěžuje. Trvá celý život,  bez výjimky. Má množství důvodů, jež je třeba znát. V podstatě pohání mystický proces, vyvažuje ho. Překonáváním překážek se také ovlivňuje psychika. Zátěže je třeba zvládat bez reptání a nenechat se jimi znechutit.

Zátěže i bez mystiky má každý člověk. V tom je mystik podobný jiným lidem, kteří z ní však nemají užitek, protože o duchovní vzestup nestojí.

 Zátěže lze popisat podle různých kritérií:

a./ Podle etap mystiky

1.Spuštěním mystického procesu zátěže pomalu zesilují, úměrně intenzitě procesu. Mystik se s ními postupně seznamuje.

2. Střední část je dlouhá a poměrně těžká. Neustále se mění intenzita i druhy zátěže.

3. Závěrečná etapa, tedy MD, má klidnější a mírnější zátěže

b./Podle intenzity

1. Slabé

2. Střední

3. Silné

4. Velmi silné. Extrémní bylu ukřižování Krista

c./V pořadí četnosti je to

1. Únava

2. Tupost fyzická i psychická

3. Když se něco nedaří, nebo nemůžeme mít, co bychom chtěli

4. Tíseň. Ta vzniká z událostí i v meditacích o Jinakosti Boha

5. Nespavost

6. Psychická labilita ze zesílených sklonů

7. Tísnivé sny

8. Plnění pokynů božského

9. Problémy s lidmi

10. Nejrůznější překážky v životě

11. I nedělat nic i kdybychom rádi něco dělali je zátěž

12. Různé bolesti

13. Nemoci, těch je naštěstí velmi málo

A další

d./Podle délky trvání na

1. Krátké

3. Střední

4. Dlouhé

5. Trvalé

e./Co nikdy nenastane

1. Demence

2. Nemohoucnost

3. Nouze

4. Duševní nemoci

Božské neustále vymýšlí a realizuje různé zátěže a zkoumá jejich účinnost. Vždy jde o to aby přinesly co nejvíce. Přitom mystik nesmí být nikdy vážně ohrožen vyjma nejsilnějších procesu, které jsou naštěstí vzácné. Vždy má ochranu a základní potřeby má zajištěny .

Na případě Krista můžeme z Nového zákona vyčíst jeho zátěže i Jeho ochranu, podobně jsou popsány v dílech jiných mystiků

Pokud se nějaká zátěž neosvědčí, tak ji božské přestane používat. Každá má svá specifika, je vhodná pro určitého mystika a určitou etapu. Proto má každý mystik svou trvalou sestavu zátěží, i když některé jsou používány častěji. Nemůže do nich ani zasahovat, zvolit si je. To je vyhrazeno pouze božskému.

Účel meditací

Meditace nejsou na zklidnění, či harmonizaci mysli, jak se běžně udává ale hlavně na poznání a přijetí Boha. Vždy je účelů několik, u každého mystika je to jinak:

-na proměnu psychiky přijetím Boha jaký je a tím Jeho větší ovlivňování nás

-na zásluhy pro duchovní vzestup

-na zátěž na kompenzaci, vyvážení

-na pochopení filozofie Stvoření a duchovních zákonů

-na osobní informace

-pro božské síly samé

Z toho vyplývá, že ke zklidnění, či harmonizaci mysli ani dojít nemůže, tak je to těžké.

Už samotná vůle jít do meditaci je velmi důležitá. Kdo je nemá, je to proto, že je nechce mít, tím odmítá přijmout Boha, jaký je. Nechce živého Boha, jen uzavřeného v bibli.

Splývání s Bohem

Po desetiletích intenzivní mystické praxe se vše změnilo. Kvalita neustálého soužití s Bohem stále rostla. Až pak je úplné přijímání Boha.

Božské už moc mystika nekritizuje, protože téměř vše je podle něj. Proces je těžký stále, ale to nelze změnit. Hodně se liší od lidských představ, ale je naprosto logický a je optimalizován s ohledem na duchovní zákony, lidem neznámé.

Kontakt s lidmi je stále velký problém. Nemá je ale stále kritizovat. Pámbu své blbečky potřebuje, řeklo mu božské, aby se stále nerozčiloval na lidskou hříšnost omezenosti.

Vysoká mystika je už o ezoterice. Jakýkoliv kontakt s laiky způsobuje vzájemné vyrovnávání a to ho brzdí a ovlivňuje nesprávným směrem. Tak se vrací odkud přišel a spoučasně si ze strachu nechává otevřená zadní vrátka do lidského myšlení a světa. Pouze na božské je mystik napojen přímo.

 Druhé lidi stejně nelze ovlivnit. I kdyby sami chtěli, zůstanou v podstatě stejní. To dokazuje mnohaletá zkušenost. Mluvit o předurčenosti není populární, naopak.

Nastavení osobnosti je totiž trvalé, ač bychom to rádi viděli jinak. I léčení je jen pokračování nemoci jiným způsobem. Sice se dosáhne prodloužení života, ale to není rozhodující. Navíc život v pokročilém stáří v bojích s nemocemi za mnoho nestojí.

Každého mystika kontakt s laiky zatěžuje. Píše spíš pro sebe a několik blízkých. Ale i pro něj je těžké přijmout, co zjišťuje. Např. že vše je tvořeno Bohem a jen On ho může měnit. Pochopit Hru Stvoření je těžké a dlouhé učení.

Hlavní je poslušnost. Poslechnout pokyn božského. I v maličkosti, je velká zásluha. Naznačují mu, že by měl usilovat o splývání s Bohem, které zná z malých meditací, které už má dost silné. Prostě je přenášet víc a víc do běžného života. Znamenalo by to nejen nemluvit s laiky a nestarat se o lidské představy, názory a činnosti, ale nechat vše na Bohu. Daleko pasivnější životní styl.

Ví už o tom léta, ale pokrok je v tomto směru pomalý, protože lidský svět se ho stále dost týká. Ale v klidné etapě MD je více možností se od lidského oddělit. Říkají mu, že by se dalo dostat dál než je, což by uvítal. Je to pomalá práce na desetiletí s pomalým vzestupem ponorů.

Sv.Marie Magdaléna

Webové stránky Karmelitánů uvádějí, že Marie Magdaléna deʼ Pazzi (1566-1607), svatá, svátek má 25. května, se narodila 2. dubna 1566 ve Florencii. V osmi letech svěřili rodiče svou dceru do výchovy sestrám maltézského řádu do kláštera San Giovannino dei Cavalieri, kde se o ni starala její teta řeholnice, matčina sestra. Ve čtrnácti letech, o slavnosti Nanebevstoupení Páně, zde Kateřina prožila intenzivní vytržení lásky (první extázi, v přítomnosti maminky, zaznamenává již o dva roky dříve). Během pobytu u sester poznala, že také ona sama chce být řeholnicí.

Bezprostředně po slibech následovala doba četných extází. Po čtyřicet dní prožívala Marie Magdaléna denně po svatém přijímání několikahodinová vytržení, během nichž s velkou intenzitou a hlubokým pohnutím nazírala trpícího Krista a byla jí dána účast v jeho v utrpení.

8. června 1585, o vigílii slavnosti Seslání Ducha svatého, začala další série extází, která trvala osm dní; po ní následovalo období těžkých duševních a duchovních zkoušek. Pět let byla Marie Magdaléna soužena prudkými vnitřními boji. Koncem roku 1588 dosáhlo její utrpení vrcholu. Prožívala takřka neodolatelná pokušení zradit své povolání, dokonce si vzít život. S největším vypětím se však pevně držela lásky a Boží náruč ji vždy znovu zachytila, když už se zdálo, že pokušení vítězí.

3. září 1592 v mimořádně silné extázi lásky běhala po klášterních chodbách a zvonila na zvony, aby do celého světa volala: »Milujte Lásku!« V letech 1595-1598 byla formátorkou sester s časnými sliby a 1598-1604 novicmistrovou. Nakonec byla roku 1604 ustanovena podpřevorkou kláštera, funkci však pro nemoc už nevykonávala. 24. června 1604 prožila svou poslední extázi. O něco později onemocněla na tuberkulózu plic a zbývající čas do její smrti 25. května 1607 byl naplněn jen a jen utrpením – tělesným i duchovním.

Její díla

To je klasický mystický proces. I všichni ostatní Učitelé církve ho takto zažili. Oslovení Bohem, extatickobolestivá vytržení, i těžké procesy temné noci duše mezi nimi. Přesně tak ho vyjádřil Kristus.

Bohužel je to vzácné. Běžní křesťané nemají nic z toho. Nikdy neviděli Boha. Mají Ho jen v bibli, kterou si vysvětlují podle svého. Proč, když mystikové a oficiální Učitelé církve své zážitky popsali v řadě knih? Proč se o tom málo mluví, je to doslova tabu?

Prostě proto, že věřící všech vyznání extatické zážitky nechtějí. Mají rádi svůj klid a ony by jim ho zcela rozbily. Ani účast na utrpení Krista nechtějí. Říkají, že jeho ukřižováním už další utrpení není potřeba. Kristus však jasně říká: Kdo mne chce následovat, ať vezme kříž a následuje mne. I On měl neustálé problémy s nepochopením všech a se střety přání věřících s božským Záměrem. To logicky muselo ústit v Jeho odmítnutí a popravu. Projev farizejství, před kterým tak často varoval. Ono však vládne dál.

Jen málo mystiků se dostalo do klidnější fáze, jež je až po mnoha letech mystického procesu. Např. Sv.Terezie z Ávily. Většinou zemřeli dříve. Bohužel byli v mystice sami, neměl jim kdo odborně poradit a literatura byla ovlivněna dogmaty církve. Ostatní se na ně dívali s podezřením, zda to nejsou pokušení.

Sami měli ze svého mystického procesu strach. O mnoha důležitých věcech duchovního života se nesmělo a dosud nesmí psát. Místo přijímání Jinakosti Boha raději chtěli pomáhat druhým, prosit Boha za ně. Plést se Mu do práce! Proto nepostupovali rychle a bez chyb. Proces proto neměli intenzivní a efektivní.

A také tím, že v procesu nebyli dlouho, se stalo, že se po smrti nedostali trvale do Království božího jak očekávali, ale opět sem. Na dotaz božským silám, kolik z nich se jich dostalo výše, odpověděli lakonicky: Jeden, dva, nebo tři...

Proces, který je prováděn na nás je efektivní. Mnohaletým denním přímým vedením je zbavený omylů. My se výš dostaneme, návrat sem by nás už brzdil.

Co jsem dělal v zaměstnání za socialismu a kapitalismu

Již počátkem 70.let na střední průmyslové škole jsem studoval knihy z 1.republiky o americkém kapitalismu. Nejvíc mi dala kniha dopisů ředitele chicagských jatek svému synovi, kde byla podstata jejich myšlení. Výsledkem byl závěr – tohle není nic pro mne.

 Prostudoval jsem počátkem 80.let i všechna náboženství a duchovní spolky se stejným závěrem... Všude byla zjevná omezenost, nelogičnost a demagogie. Diletantimus, to je slovo, které tuto civilizaci nejvíc vyjadřuje.

Na začátku 90.let jsem si přivydělával jako prodejce sportovního leteckého vybavení a instruktor výcviku pilotů se stejným závěrem, tak jsem se živit nechtěl. Když zrušili konstrukci, kde jsem po deseti letech ve výzkumném ústavu pracoval (tam jsme si jen na výzkum hráli), odešel jsem do Technické knihovny v Klementinu, vlastně jakoby do kláštera.

Důležité pro mne nebyly peníze, ale klid na práci, kterou jsem začal. A ve velkých odborných knihovnách jsem už zůstal. Byla tam atmosféra jako za socialismu, tedy klid a dobré vztahy, což jsem potřeboval.

Organizoval jsem tam přednášky, skupinu lidí se stejným zaměřením a z tisíců stran poznámek ze svého i jejich výzkumu sepsal knihy, které mi vyšly v nakl.Onyx Praha 2.

Až když v roce 2015 dorazil drsný kapitalistický styl i tam, odešel jsem do předčasného důchodu. Vlastně jsem celý život měl v zaměstnání stejnou pohodu. Nikdy ani žádný přesčas.

A čím jsem se tedy 25 let v pracovní době hlavně zabýval? V podstatě neznámým a tabuizovaným oborem. Rozvojem intuice, jejím výzkumem a využitím jeho gigantického potencionálu pomocí rozšířeného vědomí speciálním druhem hypnózy. Stal jsem se vlastně žákem své vlastní intuice.

 Byla to vlastně objevná práce, pouze málo lidí v historii ji začalo. V dávných dobách Platon a Plotinos.  Ze nedávných to byl psycholog C.G.Jung a osobnosti hnutí hippies např. T.Leary. A.Huxley a A.W.Watts, ale nedošli daleko.

Láska k Bohu, Autoritě

Příprava meditace č.237 začala už večer velkým úklidem, až jsem byl dost unaven. Božské mi detailně říkalo, co mám udělat. Vzbudilo mne v šest ráno a úklid a příprava trvala další hodinku, protože vše vázlo. Opět jsem měl velkou obavu, zda zase nebudu s tísní snášet Jinakost Boha.

Náběh do meditace však nebyl s tísní, což bylo dobré znamení. Božské mi řeklo, že to bude jiné, jemnější. Meditace byla kratší, asi 45 minut s dvěma přídavky.

Na počátku jen náznaky Jinakosti. Naznačení virtuálního Centra řízení, ze kterého se řídí svět. To mi způsobilo trochu tísně. Jen tohle vysvětlit lidem je gigantická úloha. To snad ani nejde, vždy před tím utečou, jen si budou o tom vyprávět pohádky. Ale proto se tak hraje, nekonečně složitá Hra. Oni si v nás užívají zvláštního, uměle nedokonalého světa. Z Potencionality se automaticky generuje nekonečně mnoho Her..

Mnoho dalších otázek, z velké části se už probíraly, ač trochu jinak. I o laicích, kteří nám píší a různě kvalitně se realizují. Ale i o mé budoucnosti, že vše bude jak je, jen drobné varianty navíc.

Co je to moje já, to je věc. Kde je hranice mezi já a ne-já? Podivnost sama, je to virtuální výtvor Boha, aby vypadal, tak jak ho vidíme.

On mne stvořil a vede mě zpět k Sobě. Pracuje skrze mne, nejen zevně, ale i vnitřně. Co jsem tedy já a moje aktivita, to je záhada. Božské je stejné vně i uvnitř mne. A to platí obecně. Nekonečné množství entit hledají cestu zpět. Rozvíjejí se, zdokonalují.  Každá podle svého nastavení. Mluví se o tom ve všech náboženstvích, ale prožit To v meditaci úplně rozbije naše omezené představy.

A tohle už prý dobře vím, takže závisí jen na množství nutné zátěže, řekli mi s klidem. Tak zásadní informaci! Až se mi zježily ve vizi vlasy, když jsem si to uvědomil. Budu muset napsat podrobný článek jaké druhy zátěže v mystice jsou, jak se mění s etapami procesu.

Prý na mě budou zkoušet různé druhy zátěže. Proto mi na chvilku zastínili pravé oko, jako bych na něj hůř viděl, což mi radost neudělalo.

Také se probíralo moje přání zažívat v meditaci, chvilku i mimo ni, jen své božské. To bych byl vlastně bohem, ale na to nemám. Bylo by to moc drahé a málo by to přineslo. Pak bych takové chtěl všechny. Už před mnoha lety jsem to chtěl a dostal jen velmi omezeně. Ale když mi to Šéf božské správy povolil…

V klidném ponoru vlastně božské zažívám. Když jsem se zeptal, jaké to je, když pracuje, objevilo se několik vizí, kterým jsem nerozuměl. Vždy musí být hierarchická skladba, různé části. To je mystika. Nelze být trvale Nahoře, vždy je to učení, jen s náznaky božského

Prostě přátelský proslov, ne ani tak přednáška, božského vyspělému žákovi, kde se oba dobře znají, mají léta praxe ve vzájemném setkávání se. Jak to krásně funguje. Ponor byl zpočátku 48% a pak náhle 49%, pak i v přídavcích.

V prvním přídavku mi připomněli, že se hlavně probíral můj vztah k božskému, které se mi ve vizi objevovalo jako bílý obláček. A můj vztah by se dal vyjádřit jako láska k Němu, k této Autoritě. Proto to tak dobře funguje, už tolik let.

Láska k Bohu neznamená milovat představu, kterou si o Něm vytvoříme, třeba čtením bible, ale osobně Ho znát, jak je Jiný, než lidské představy a brát Ho jako jedinou Autoritu.

V meditaci mi také řekli, že jelikož nebyla příliš tísnivá a zátěž je jen malá, nebudu moci mít časté silné ponory po ní. A tak se i stalo. A tlak na esoteriku je čím dál větší. Konec debat o duchovnosti.

Poděkoval jsem za meditaci a ozvalo se: „To je dost, že Nám někdy někdo poděkuje…“

Vyhlídka Katastari a Bochali

Dva měsíce jsem již měl proces se slabšími stálými ponory i malými meditacemi. Doufal jsem, že se to konečně změní a budu dostávat i další slíbené schopnosti, vyšší přísun informací i vyšší inteligenci k jejich zpracování.

Den před meditací č.236 jsem prožíval nepříjemnou pracovní zátěž. Malování bytu je nejhorší práce, co znám.

Vzbudili mne v neděli v 6,30. Byl jsem velmi unaven a rozespalý. Popoháněli mne opět do meditace. Čím později bude, tím prý bude slabší. Mystika bez zátěže neexistuje. Překonat strach z Jinakosti Boha, to je u mě hlavní problém už léta.

Název meditace mi řeklo božské už před týdnem, ale nevěděl jsem význam. Až těsně před ní mi ho řekli znovu. Hrají si se vším, ostatně kdo navštívil božské, nediví se tomu. Tam je možné opravdu Vše a také se To dělá. Vybrali si k názvu vyhlídkové místo, které jsem před léty navštívil, viz http://yuung.sweb.cz/vyhlidka-Katastari.jpg

Ale v přídavku meditace mi řekli, že od ní nedaleká vyhlídka Bochali na Zakynthosu lépe vyjadřuje, jak se z vody, tj.Potencionality vynořuje i město, tj.Vše. V meditaci mi to ukazovali názorně. Viz http://yuung.sweb.cz/vyhlidka-Bochali.jpg Božská Bohatost, košatost a barevnost Života. Z Potencionality jakoby vyprsknou její atomy a vytvoří všecko.

 Božské mi do své přednášky opět dalo vysokou inteligenci na chápání souvislostí filozofie Poznání, vize a dokonalé vnímání hudby. Bylo několik přídavků, celkem přes hodinu a ponor často 49%. Jen ke konci byl trochu neutrální, jinak mírně až středně tísnivý.

Sestava vědomí v meditaci byla široká. Od mého pasivního zaostalého spodku vědomí, přes lepší části, kterým dali  zvýšenou inteligenci až k božskému, které rozhodně nebylo jen jednou entitou. Jejich styl se trochu měnil. Styl měli přátelský, ale přísný.

Žádné pohoupáníčko a odpočinek, naopak. Šlo opět o přijetí Boha a Jeho Věčné, Dokonalé Tvorby, kde mám problém. V tom je zakopán velký pes, na kterého mě upozornili, prvně tak jasně. My mnohé víme správně, ale vnitřně jsme to nepřijali a dáváme od toho ruce pryč. Třeba, že existuje Bůh, ale hlavně to, že život je Jeho gamesa. Zapálili bychom tomu v chrámu na oltáři svíčku a pak rychle domů. Pryč od toho.

Říkáme, že půjdeme k Bohu, k Celku, ale vůbec netušíme, jaké to je. Představujeme si to úplně naivně, jako selanku. Netušíme, že je to konec všeho známého, ale totální. Jde z toho velký strach. I vyšší části se bojí. Vědí, že bude konec i jich. Zmizet nenávratně  v Nepopsatelnu. Přesto je to směřování Všeho, dokonce Tam už jsme, vždy jsme Tam byli, jen si to neuvědomovali .

Pro vyřešení toho se do mě božské pustilo s nebývalou silou. To byla tak radikální výuka, že by ji vydýchal málokdo. Tolik let už mi trvá... Uvidět a pochopit Záměr, že  vše je takové, jaké to má být, se všemi detaily souvislostí. Přesvědčivá Gamesa.

Mystika je konec všemu starému, vše se musí předefinovat, úplně vše. I to, kdo jsme my, to je Věc... Práce jak na kostele, a těžká...

Prožít To přímo v božském světě se všemi detaily a souvislostmi, větvícími se do dalších a dalších souvislostí, vlastně do nekonečna, jakéhosi podivného Abstraktna. Pro božské je to denní chléb, pro nás ohromující Nepředstavitelno, kterého se nevyhnutelně bojíme. Není konečné řešení ničeho.

Ukázali mě jako vojáčka v dětském věku. Málo toho ví, ale snaží se a je disciplinovaný. Byla v tom pochvala. Ptal jsem se na budoucnost a příští životy. Prý to budu mít dost podobné. O vše bude postaráno. Vše je nastaveno, i to leká. Vlastně se zbytečně obávám...

V meditaci bylo nové i to, že jsem vnímal, že v každém bodě čehokoliv lze proniknout ještě do vyšších rovin Poznání, jakoby se ten bod rozbalil. On již obsahuje Vše, to je to Vše ve Všem... A z toho jde velký úžas.

Jen se trochu nad čímkoliv zamyslet a jste v totálně neznámých nepochopitelných světech za tímto světem, kde přichází vyšší stupeň vysvětlujícího Poznání. To mysl úplně rozhodí a bojí se, že se brzo zblázní... Raději by se některé části zahrabaly pod zem a ucpali se hlínou uší navěky...

Stále se snažíme vše zjednodušit, ale Oni mají opačný záměr. Udělat cokoliv co nejsložitěji, nejpodivněji, nejparadoxněji. Aby se to jen tak lehce nevyřešilo. A daří se Jim to, taková je Dokonalost, kromě Ní nic není...

Božské splnilo, co slíbilo. Že v meditaci bude Jinakost Boha. A že po ní dostanu víc informací a inteligence. To mi ukázala hned po meditaci. Jindy intenzita proudu Poznání rychle mizí, teď mi trochu nechali a je dost těžké tento proud stále vnímat. Je to jakási trvalá meditace, dá se nazvat aktivním dynamickým ponorem. Aktivní znamená pochopit konkrétní filozofický, či jiný problém do větvících se souvislostí. To ve stálém ponoru běžné není.

Déle náznaky toho, jak to v božském vypadá, jak si tam věčně hrají. Jak my s VR, jen nekonečně dokonaleji... Tak nepatrně se náš život podobá Jejich... a žádná svatá kniha o tom nepíše. Vůbec není snadné zvládat vidět za Vším Hru Boha a dosti Ji rozumět.

Je gigantický rozdíl mezi mystikem a věřícími, kteří si myslí, že možná někde je Bůh. Hodný dědeček kdesi na mráčku. Tak odlišná je pravda. Tzv.duchovní lidé sice říkají, že vědí, jak to je, ale kdyby Ho jen zahlédli... Mystik To často zažije, ale lehko mu u toho není. Nelze aby to bylo jinak... Vždy je ohromen.

První mimofilozofický problém mi vysvětlili hned po meditaci ve vizi. Omítka a první malba v bytě je 80 let stará. Je to jakási mastnota, která brání nátěru, škrabalo by se to hrozně. Nedá se s tím nic jednoduchého dělat...

I jak jsou Oni hodnoceni. Když někoho vedou dobře k rozvoji, jsou odměněni, když nevyužijí možnosti, mají problém..

Je to prvá meditace po úvodním roce MD, mohla by znamenat jistou změnu. Obával jsem se, že to bude moc drahé, ale božské mne ujistilo, že mi něco našetřili ze zátěže, jež jsem v posledních dvou měsících prošel. Bude teď asi zajímavá doba...

Také mi vysvětlili další Jinakost, ještě více ohromující. Zeptal jsem se Jich: Nechápu, jak je možné mít extatické meditace ve vysokých dimenzích? Vždyť Tam mimo Jinakost nic není. Tu nezvládají ani naše vyšší části vědomí... I kdybyste je ještě zvedli, stejně vždy zůstane část lidského, omezeného. Leda by se nic neprobíralo.

Možné to je, odpověděli. Prostě bychom nastavili jiný mód. Copak Jinakost Boha budou spodní části brát s extází? Já myslel, že prožíváme i své pocity z dějů a informací v meditaci?

Cožpak na stejnou Jinakost můžete dát extatický pocit nebo tísnivý, jen podle své volby? Děje se jen to, co chceme My. Vždyť vy jste My, jen jinak nastaveni...

A proč nedostávám na Jinakost extázi, to by bylo daleko příjemnější? Odporuje to zákonům vývoje.

Přísun informací i další dny po meditaci skutečně dostávám ve vyšší míře než jindy. Ale už bez zvýšené inteligence. Je příliš drahé mít vlastně trvalou velkou meditaci. Malé meditace ani stálý ponor se však nezlepšily, jak jsem čekal. Zátěže bylo však více. I tupost zesílila.

Vzpomněl jsem si na dobu před patnácti lety, kdy se týden po tísnivé meditaci nic nedařilo. Vlastně pokračovala v změněné formě. Vysoká mystika je prostě těžká. Požadavky na zátěže jsou bohužel vysoké. Všude samý překonpřek...

Z dalších informací:

-Ptal jsem se, zda na mém případě je něco zvláštního. Prý hlavně to, že jsem přímo veden velmi vysokou dimenzí, 7,5. Jakoby se univerzitní profesor věnoval školákovi. Tím jdu přímo Vzhůru bez oklik, ale tím je to i těžší. Tento radikální proces se přenáší i na další kolem mne.

-Překvapením byla i informace, že zátěž není jen prostá matematika. Není to tak zlé, jak to vypadá. Jde hlavně o symbol té zátěže. Ale i ten dává božské a je vždy znát.

-V důchodu se nebere zátěž jako z doby pracovního procesu. Proto ji není potřeba tolik.

-Nic nemá jen jeden důvod, vždy mnoho, až větvících se do nekonečna

-V božském světě se vše počítá, vše se účtuje. I zabývat se druhými spustí lavinu vazeb s dalekosáhlými důsledky.

-Kompenzace geniality bývá i smrt v mladém věku, viz Mozart.

Výsledky meditace:

Po meditaci nebyly žádné zvláštní schopnosti vyjma vyšší komunikace. Překvapivě se po roce projevila nutnost konečně přijmout a smířit se s tím, jaký MD skutečně je. I s jeho omezeními a nároky včetně nižších mystických možností než jsem čekal.

I to, že se situace ani nemůže výrazněji výhledově zlepšit. To je také význam jeho názvu. Důchod znamená, že vše je již vlastně známo a nic se příliš nemění. Stálý ponor sice není zvýšený stále, ale i tak je velmi drahý, takže jiné schopnosti nelze při reálně možné zátěži očekávat.

Přesto, že MD má vyšší stálý ponor než PO, protože proces je méně intenzivní, důsledkem kompenzace pocitů je omezen na max. 47,25%. Ale i tato hodnota vyžaduje mírnou tíseň, jež kvalitu tohoto ponoru snižuje. Běžný stálý ponor 47% je neutrální, ale i zde jsou drobné kompenzace nutností. To jsou meze mystiky, o kterých není běžně nic známo. Liší se životním stylem značně od běžných představ.

Na začátku mystiky jsem se bál, že budu ulítávat i mimo meditace do jiných světů, ale nestalo se tak. V tom je mystika klidnější než jsem čekal.

Skutečná mystika je natolik jiná než představy o ní, že nelze očekávat, že ji přijme více lidí. Je proto zbytečné, ba nevhodné, o ní veřejně hovořit. Má zůstat v ezoterice.

Aktivita spodních částí v meditaci

Pokud jsou v meditacích spodní části a jsou-li vystaveny konfrontaci s božským světem, který je mnohokrát převyšuje, nevyhnutelně nastává ohromení a tíseň spodku. Božskému se nemůže nijak rovnat. Ani Mu nerozumí. Co s tím?

Mnoho laiků si myslí, že v meditaci vůbec spodní části nemají být. Stačí odevzdat se, splynout s Bohem a vše je v pořádku. Pokud to konzultujete s božským Učitelem, překvapí vás odpověď.

Tíseň spodku při kontaktu s božským je zcela správná a logická. Je to zesílený proces běžného života, který je v střetávání se spodních částí se Stvořením Boha. Tím se učí a rozvíjí a to nelze pouze příjemnými pocity. I takové meditace jsou, s extatickými či neutrálními pocity, ale tísnivých je nejvíce, protože jsou nejúčinnější. Přijmout i takto Boha je daleko těžší.

Kdyby v meditaci spodní části nebyly, bylo by to jako v božském světě. Tam spodní části nejsou, nemohou se tedy ani rozvíjet. Mystika je zrychlený vývoj, tedy i zesílená bolest. Právě tato tíseň je nejlepším lékem, který potupně proměňuje spodek. To je také základem temné noci duše.

Co ale dělat s přílišnou aktivitou spodku v meditacích? To je trvalý problém. Narušuje meditaci, božské pak zeslabuje svůj projev.  Když si však spodek uvědomí, že dělá chybu a jeho strach z Vršku je zbytečný, trochu povolí. Tento trvalý problém je naprosto logický a zesíleně vyjadřuje i situaci mimo meditaci. Je obrazem vztahů spodku k Vršku, jak Ho přijímá. Potlačování spodku by zablokovalo celou meditaci.

Alternativky v duchovnosti

Ženám nedoporučuji číst

Již třicet let se setkávám z velmi rozšířeným fenoménem, který bych nazval alternativky v duchovnosti. Jsou to téměř všechny dívky a ženy, jež se jí zabývají. Muži mají také své problémy, ale trochu jiné.

U žen je charakteristický silný „ženský“ styl duchovnosti. Vyjádřit by se dal jako bojovná, vychytralá, pudová ba až agresivní iracionalita se silným sklonem k dominanci. Takové byly už v Theosofické společnosti v 18.století. Připomínají bojovné sufražetky.

 Argumentace a logika je nezajímají, odmítají ji. Nedají se nikým nijak přesvědčit, jsou stejné celý život. Chtějí dosáhnout svého a po svém. Často bývají vegetariánky, odmítají antibiotika, chtějí rodit doma a tvrdě to vyžadují.

Mají svou víru, sestavenou z různých učení, namíchanou jako guláš podle svého přání. Chtějí mít svůj dům s kytičkami, jednou z nich je duchovnost, a tím se opájejí.

To však nejde ani v duchovnosti, protože ta je vedena duchovními zákony, které neznají, ani nechtějí znát. Chtějí své vlastní, a tak vzniká konflikt. Boha prostě nechtějí přijímat takového, jaký Je a svou podřízenost Jemu.

Rády poučují druhé. Jsou to samozvané učitelky duchovnosti. Takové vždy byly a budou. Nedá se s tím nic dělat.

Mám zkušenost, že některé mají občas i mystické zážitky. Vztah k nim je však typický tím, že je odmítají přijmout. Proto se o nich nechtějí bavit.

 Uvědomují si kolizi mezi svými názory a tím, co v meditaci zažili, ale ani je nenapadne se od božského učit. Spíš planě doufají, že časem Bůh změní své názory a bude mluvit tak, jako ony. Většinou časem meditace nemají vůbec, ale nikdy nepřiznají, ba ani sobě, že je vlastně nechtějí.

Co se týče komunikace s božským, je to ještě větší problém než s meditacemi. Jen málo z nich ji dělá a většinou toho brzo zanechají. Nechtějí názor někoho jiného, chytřejšího. Jen potvrzení svého. Proto se ptají jen málo, a jen na něco, pokud už nemají jinou možnost. Rozhodně nechtějí být bohem poučovány. Chtějí si ponechat svoji pohádkovou duchovnost, kde si hrají na Boha, který vše ví a vše udělá podle svého.

Spřádají své romantické představy o životě i duchovnosti jako prošívanou dečku na stůl, a zakrývají s ní co se jim v životě nelíbí a nedaří změnit. Stále doufají v téměř nemožné a opájejí se štědrostí Vesmíru, že prý jen stačí si připustit svou božskou hodnotu a mohou tak mít i dělat vše, co si přejí. Jsou jako žačky ve škole bez učitele.

Někdy se dávají dohromady s podobně smýšlejícími, ale časem mezi nimi vzniká řevnivost, rivalita a rozcházejí se.

 

Výuka virtuality

Uvědomil jsem si, že virtualitu dokáži chápat jen ve velkých meditacích, a to jen s velkými obtížemi. Mimo ně velmi málo. Velká omezenost lidské inteligence neumožňuje virtualitu vnímat ani chápat. To je po více než dvaceti letech a dvou stech několikahodinových meditací dosti slabý výsledek. A že bych s tím měl něco dělat.

Fakt je, že je to velmi těžké přijmout, vnímání virtuality by mi asi po krátké době úplně rozmetalo psychiku. Musí se postupovat pomalinku. Je to práce ne na několik let ale na mnoho životů!

A božské začalo. Oživovalo mi zlehka zážitky z mediací. Že není žádná náhoda, ani jedna. Že není žádný náhodný svět, který kdysi náhodně vznikl a vyvíjí se podle svých zákonů.

Nejsou ani nehody, či smůla, na kterou bychom se mohli vymlouvat. Je to jako ve snu, ale dokonalém. Dokonalá logika je ve všem, hra symbolů, skrytých významů a realizace nám neznámých záměrů. Bůh je totálním Pánem Všeho, nic není mimo Jeho neomezenou Moc. Tohle prožít a pochopit velmi bolí.

Gamesa, která promítá virtuální snímky a my, vygenerovaní jedinci, kteří je prožíváme a reagujeme na ně. Proto je vše dopředu známo, proto jsou zázraky, jež věda nemůže vysvětlit. Myšlení prostě za určitých podmínek působí na hmotu. Vše je nekonečně složité a velmi podivné a přesto má svou dokonalou logiku. Jsou i vyšší a vyšší světy, kde je vše více a více jasné, víc a víc pro nás nepochopitelné.

Hierarchie inteligence je v nich základem. My ji máme nepatrnou, ale i to je nastaveno. Jako vše ostatní. Vlastně je úplně vše věcí nastavení. Toto prosté pravidlo má neuvěřitelný dosah. Čím více inteligence, tím více Moci tvořit. Až do naprostého Nepředstavitelna.

Všichni jsme propojeni, individualita je vlastně také jen zdánlivá. Musíme přijít, jak to vlastně je, to je primární úkol téhle Gamesy games. Vřící kotel fraktálů archetypů, tento symbol Skutečnosti, ji vyjadřuje nejlépe.

I proto je mystika tak náročná a dlouhá. Je o ní spousta mýtů a pohádek, které působí jako reklama, ale stejně se do ní dostane jen málokdo. Musí to mít v osobním plánu osudu a je k tomuto úkolu veden velmi dlouho.

Přesto je virtualita Reality hodně podobné práci s počítačem a velká podobnost je i s kvantovou fyzikou.

Čím výše budeme ve vývoji, který je také součástí virtuální Hry, tím víc budeme virtualitu chápat a dostaneme povolení do ní více zasahovat.

Vše je virtuální

Meditace č.235 byla po měsíci slabších ponorů. Říkali mi, že často budu mít dva měsíce slabších ponorů a pak měsíc až dva se silnějšími. V závislosti na schopnostech přísunu informací a zvýšené inteligence. Začalo to i probleskovat, ale jen jako ukázka.

Ovlivňuje to matematika pocitů, kompenzace božských schopností zátěžemi. Těmi se musí platit to, co lidem nepřísluší zažívat.

Meditace byla o virtualitě. Není divu, že se ji lidé bojí, je to moc silná káva. Nešlo by v takové meditaci být trvale, psychika by to nevydržela. Postupně se musí učit, aby všechny části přijímaly Realitu, jaká je. Totálně jiná, než si myslíme. Bezbolestně je to nemožné.

Byly tam zase mé části, od spodních po Třetí oko. To nejvíce chápalo oč jde a říkalo, že se do vědomé virtuality nevstupuje skokem, jak meditace naznačovala, ale pomalu. Desítkami, stovkami životů, aby to bylo schůdné. Takto drsný způsob vskoku je na získání maximální rychlosti vývoje i pro spodní části.

Prostě nás Bůh stvoří ze Sebe a pak si s námi hraje v oceánu Her. Tvoří Vše ve Svém tak superpodivném světě Potencionalit. Kdo Ho jen maličko zahlédne, nohy ho neudrží a padá...

Kdepak nějaký klid Jednoty. Vždyť jsme opakem Jeho... tak nás stvořil. Neustále nás sleduje a zdokonaluje proces Sebepoznání uvnitř i vně nás.

Dozvěděl jsem se některé informace, jež jsem dosud neslyšel. To asi souvisí s novou schopností dostávat nové schopnosti a vyšší inteligenci k tomu.

Fascinovalo mě např.to, jak si se mnou hrají. Třeba, že mne za tři vteřiny totálně předělají. Rozšíří mi vědomi až sám sebe nemohu poznat. Je strašně snadné z kohokoliv udělat génia.

Také mi naznačovali, že se dá vklouznout do mezery mezi obrázky dějů a vstoupit do superpodivného světa mezi nimi. Jakoby mezi dva snímky v kině.

A že je vše, i to nejbanálnější, totálně Dokonalé. Vůbec o tom nevíme, ale i to nevědění je důležité, uměle vytvořené.

Řekla mi božská Správa, že je vše u mě nově nastavené. Projevilo se to tak, že se pocity i děje rychle měnily. Kolísal i ponor, maximum šlo krátkodobě k 49%. Od neutrálního až do docela silně tísnivého. Prožívání hudby se rychle střídalo s vysokou filozofií i s praktickými informacemi. Vizí bylo také víc.

Meditace měla dvě části, ve druhé mi božská správa dimenze 7,5 řekla něco o procesu, ale nic si nepamatuji. Pak jsem usnul, takže celá trvala  hodinu čtyřicet minut.

Třetí den po meditaci mi řekli, že se bude opakovat měsíc slabších ponorů, což také nastavili. Opět se objevily zátěže doprovázené tísní. Takže až po další meditaci mohu očekávat vyšší ponory a schopnosti.

Božské mi také zakázalo debatovat na webu, dá mi pak více ponorů. Prozrazovat virtualitu je totiž trestné, protože ji lidé nechtějí přijmout.

Zátěže, schopnosti, zásluhy a kvóty

V mystice není nic zbytečného, vše je důkladně připraveno pro přímý rychlý vývoj.  Pochopit její logiku však není vždy snadné. TND je největším problémem mystiky, ta je tou největší zátěží. Projevuje se mnoha způsoby a ani po mnoha letech se příliš nemění.

V běžném povědomí je, že by se měla po určité době ukončit a nastalo by bezproblémové Osvícení. To se však nikdy nikomu nestalo. Proč?

Právě proto, že neznáme duchovní zákony a jen si je vymýšlíme tak, aby se nám to hodilo, líbilo. Že jsou ale jiné, vědět nechceme...

Jde o Sebepoznání, zdokonalení, návrat zpět k Bohu, ze kterého jsme vyšli. To platí, ale ta cesta není tak snadná a rychlá, jak bychom si přáli.

Obecně řečeno je mystika mnohem delší a v tomto světě nelze překročit určitou mez. Vždyť tu žádní bohové ani božstva nežijí, jsme dosti zaostalá a agresivní civilizace. Mnoho lidí zde neudělá za svůj život téměř žádný pokrok.

Je třeba pochopit významy a vzájemné vztahy pojmů jako zátěže, schopnosti, zásluhy a kvóty. Mystika je zrychleným vývojem, ale ani ona nemůže jít přes určitou mez. Pokud dostaneme část božských schopností, které nám vlastně nepřísluší, musíme za ně jakoby zaplatit zátěží, která nás paradoxně vlastně Bohu vzdálí. Připadá nám to nespravedlivé, dokud nepochopíme skryté souvislosti. Chtěli bychom vše hned a bezpracně a to nejde.

Každý stupínek vývoje, každou novou schopnost si musíme zasloužit. A tím je překonávání překážek. Čím jsou těžší a delší, tím je zásluh více. Jak se dosáhne určité hodnoty, máme právo na změnu, ač může přijít až v příštím života. O tom pochopitelně nerozhodujeme my, ale božské.

Snaží se mystikovi vytvářet zátěže tak, aby byly snesitelné a nezpůsobily by velkou škodu. V meditaci nám zvyšuje schopnosti, ale mimo ni je může i snížit. Právě proto, aby zátěž byla větší.

Zátěží tedy nejen platíme božské schopnosti, ale i tvoříme podmínky pro nápravu našich problémů.

Nepříjemnou zátěží je zejména psychická i fyzická tupost, kde se mystik musí daleko víc soustředit aby neudělal chybu. Přesto ji občas udělá, což mu vyvolá vlnu nevole, dříve neznámou. Je to zase jen zesílení jednoho z jeho sklonů, aby ho musel překonávat.

Často mu situaci ještě ztěžuje bolestivá únava, kterou musí přemáhat. O to je zátěž větší. Kdepak harmonie klid mysli, to mystik v tomto životě běžně nemůže zažít. Mystika je celoživotní práce, ne odpočinek. Je těžká, proto je tak vzácná a málo známá.

I ve vrcholné etapě MD jsou často dva měsíce těžší s méně schopnostmi. Pak až dostane dva měsíce silnějších ponorů. Pokud dostane i víc informací a inteligence, budou jen měsíc.

Moralismy a mystika

Mezi církevní výukou a božským vedením jsou velké rozdíly. Jedním z mnoha je důraz na moralismy. Ty jsou v církevní výuce na prvním místě. I svaté knihy jsou plné nabádání k morálnímu chování a vyhrožování tresty za neplnění. Proto může překvapit, že božské takové pokyny dává mystikům daleko méně. Proč?

1/ účelem duchovnosti je přijetí Boha, nikoliv morálka. K Bohu sama o sobě nikoho nepřivede. Je primární často i u zarytých ateistů.

2/ moralizování je stejně málo účinné. Lidé hřeší stejně. Hlavní je nastavení.osobnosti, to určuje vše.

3/ mystik je vybrán tak, aby jeho cesta byla průchozí. Nemá tedy zásadní problém, který by ho blokoval.

4/ mystik ví, a nemusí věřit, že božské vše eviduje a podle toho jedná. Sám si proto dává pozor. Informaci dostane jen když mu to nedojde.

5/ přílišné moralizování může škodit. Vytváří pokrytectví zjevné z dějin církve. Morálka se běžně stává pouhou náhražkou za poznání a přijetí Boha.

Monumentální Rytíř

Období od minulé meditace bylo nové v tom, že kromě zvýšení stálých ponorů na luxusních 47,25 až 47,5% mi přidali i malé meditace s ponorem kolem 48%. Týden před meditací č.234 byl opět dosti těžký vlivem zátěže z bolestivé únavy. Bude se od nynějška jmenovat Agalas. Slíbili mi také, že mi ještě přidají informace a vyšší inteligenci na jejich zpracování, což bude významné zlepšení etapy MD. Nároky na proces by mi ale také stouply.

Meditace byla jiná než minulé, ze třech částí, celkem asi 1,5 hodiny. Celá byla mírně až středně tísnivá s ponorem 48,5%, což není nijak moc.

První část byla ve znamení velkého strachu z božského, což už delší dobu v meditacích nebylo. Zjevně mi do ní dali množství nerozvinutých částí, které se ve vizi choulily k sobě, hluboko zahrabané jako černé myši.

Jakýkoliv náznak hyperinteligence božského je rozhodil, šokoval a to byly symboly daleko slabší než v podobných meditacích před mnoha léty. Strachy nechtěly božské pustit ke slovu, protože se bály, že tichem vlastně přestanou existovat. To se táhlo celou meditací a dost jí to narušovalo.

 Projevovalo se to i léčilo tísní. Střední části to blokovalo v rozletu, což jim vadilo. Spodky je zatěžují svou nerozvinutostí, nejraději by se od nich odtrhly.

To je důvod, proč i věřící jsou ateisté. Vážně není lehké vidět živého Boha... Nelze se Ho nebát... ale vždy poradí.

V druhé příjemnější části, asi stejně dlouhé, byla změna v tom, že jsem více prožíval hudbu, spodky nebyly tak zjevné. Zato se zase probírala špičková filozofie. Jakási Kostra Poznání, ze které už jde vše odvodit do všech souvislostí a detailů dějů. To mi také mnohokrát ukázali.

Nač se pak divit nebo rozčilovat?  Principem je božská Hra, kterou hrajeme. Cesta od Něj a nyní k Němu. Každý podle svého nastavení. Také je to o poslušnosti, celá duchovnost je na tom založená. Je tam jasná podřízenost vyplývající z pochopení jak to je. Prostě princip hierarchie... Nejen ho znát, ale i prožít a pochopit všecky souvislosti. V meditaci je to vidět naprosto jasně...

Cesta v hierarchii vzhůru, to je to, co tvoří světy a děje v nich. Ukazoval mi to v symbolu koulí navlečených na tyčích nad sebou. To je ta vazba a podobnost částí. Na jejich nastavení záleží úplně vše.

Uvědomoval jsem si ve vizích, jak strašně rychle se řítím k božskému. Nevadí tak, že se Ho bojím, protože se neblokuji, nebrzdím. Vidím, jak má božské vše v ruce, náhody ani nehody nejsou, jen zákonitosti... Moje lidské struktury se rozpouštějí a budou ještě více, proto vzniká strach z Neznáma... K tomu vize, jak mne obrovskou silou vynášejí z tíhy Země blíže a blíže sílící Záři v beztížném Prostoru.

Ve třetí, nejdelší části, jsem dostal pokyn, že mne osloví můj Šéf božské správy, v literatuře někdy označovaný jako Nadjá z dimenze 7,5. Přepnul jsem hudbu na Jeho oblíbenou Crown Chakra a objevil se u Jeho gigantického gotického Chrámu.

Ve vizi jsem se viděl jako nepatrný človíček vedle obrovské brány. Ta se pomalu proti mne otevřela a mohl jsem vejít. On mne objal a pak jsem se rozhlížel v Jeho Království božím, svět božských symbolů, vizí a pocitů.

Pak jsem Ho uviděl a byl velmi překvapen. Byl ve vizi jako obrovský, mocný a monumentální Rytíř v brnění. Nečekal jsem ho tak... Jak sejmul helmici, uviděl jsem Jeho chladnou, přísnou a odhodlanou tvář božského Stratéga, Hráče. Myslel jsem, že je to jen část Jeho, ne snad On celý...

Zas takové překvapení to ale nebylo, když jsem si pak uvědomil že Ho znám od Jeho agregora božské správy, kterému říkám Směrč. Ten je přesně takový.

Řekl mi, že mám také vojenské sklony. To se projevilo i v mém zájmu o strategii 2.sv.v. Pak mi poslal vizi, jak se velká lochneska zakousla do parníku. Je to výstraha před militantností, která by mne mohla zavést do problémů...

Ptal jsem se Ho na další proces, ale reagoval zvláštně: „Myslíš, že ti odpovím?“ Takto jednají velmi vysoké dimenze. Řekl jsem, že mne to zajímá a že jsem vlastně rozředěný On Sám. To se Mu zalíbilo, tak že je to správně. Jasné je, že mi na otázky časem odpoví přímo, tedy dějem.

Pak mne vyzval, že meditace skončila, a další části už nebudou. Po třech hodinách mi pak dal první malou meditací s 48%. To jsem zvědav, co bude zítra následovat...

Agalas

Týden před velkou meditací je nejméně příjemnou částí v procesu MD. Božské ji samo nazvalo Agalas, což je městečko ve vnitrozemí řeckého ostrova Zakynthos, kudy jsem kdysi projížděl. Zaujala mne jeho drsná krása a chudoba. Netuším, čím se tu lidé živí, nic tu neroste. Turisté tu nejsou. Navíc okolí městečka nedávno zachvátil požár. To mu dodalo jistou pochmurnost.

Podobně nazývali mystikové tuto málo příjemnou část vysoké mystiky – suchost, latinsky siccitas. V popředí je až bolestivá únava, zejména po spánku, která vůbec nezávisí na předchozí fyzické námaze a je dosti trvalá. Pokud potřebuji něco udělat, rychle zmizí. Tupost je naštěstí jen malá. Rovněž slabá tíseň ve snech a drobné  problémy jsou právě v tomto týdnu.

Jejím účelem je kompenzace procesu, je to tedy zátěž. Ponor v ní není velký, stejně by byl zakryt únavou. Malé meditace jsou jednou i dvakrát denně s ponorem většinou 48% bez únavy, což je dost. Bohužel jen na několik minut. Naštěstí brzy přijde velká meditace a vše je pak daleko lepší. Zejména první týden po ní.

Je to přesně obráceně, než před lety. Až do etapy PO  byl týden po převážně tísnivých meditacích nejhorší. Tíseň naštěstí už téměř nemám. Celý proces ze změnil, ve všech parametrech. Býval daleko těžší.

První rok MD

Závěrečnou etapu MD jsem očekával s nadějí. Božské slibovalo ohromné změny, zejména stav trvalé meditace s ponorem 50%, jednak i božské schopnosti. Přechod do MD byl neobyčejně náročný vlivem velké zátěže. Ukázalo se však, že kromě zvýšeného ponoru 48% žádné další schopnosti nemám. Navíc se ponor po krátké době jednoho měsíce vrátil na původní hodnotu 47%. Zátěž postupně klesala.

Bylo to zklamání, i božské říkalo, že MD musí být chudý. Jednak jsem a zůstanu jen člověk a ten ani nemůže mít nárok na božské pocity a schopnosti. Pokud bych je zčásti měl, musely by se kompenzovat, což by mne značně zatížilo. Velké meditace také zeslábly, někdy byly zcela bez děje i vyššího ponoru. Ponor se zvýšil jen v malých meditacích několik dní po nich. Zátěž však byla velmi nízká, což mi vyhovovalo.

Bylo proto překvapení, když se stálý ponor po šesti měsících opět zvedl na původní hodnotu 47,25 až 47,5%. I velká meditace po měsíci už byla silná. Otázkou bylo, kde se na to vzala zátěž, která je limitujícím prvkem. Božské na to reagovalo překvapivě. Zátěž mohou dávat i jiní lidé, hlavně ale božské samo podle Své vůle! Vlastně jako Dar Ducha!

Pak jsem si uvědomil, že pokles zvýšeného ponoru je mi vlastně znám z minulosti. V mystice je to prostě tak, že jakákoliv nová schopnost se nejprve krátce objeví a pak zmizí, aby se po čase znovu objevila, tentokrát na delší dobu. Postupně se stává trvalým darem.

O dalším vývoji MD si netroufám nic předpovídat. Jistě se bude dál vyvíjet, jako vše v mystice, i když asi ne zásadně.

I kdyby už neměla přijít žádná změna, nemohu si stěžovat. Mám trvalé luxusní ponory při velmi malé zátěži. Soužití s božskou intuicí je zcela bez problémů, Její vliv je obrovský. Co potřebuji, to dostanu.

Jde o to stále volit božské při volbě životního stylu a omezit sklony k veřejnému působení, které jediné by mne mohlo ohrozit.

Toto MD není osvícením, jen jeho symbolem, náznakem. Kromě božských pocitů a určitých schopností totiž obsahuje i část dřívější zátěže. Ta patrně v tomto životě nezmizí. Je to opravdu mystický důchod se vším všudy...

Poznámka po měsíci:

Ukázalo se, že zvýšení ponoru na luxusních 47,25 až 47,5% je jen počátkem změn, které pomalu směřují k vyššímu náznaku Poznání, tedy trvalé dynamické meditaci. Nejsou to velké změny, ale ani malé. Slibovaná zlepšení jsou ve zvýšení množství informací. Ne pouze o vysoké filozofii Jinakosti Boha, ale i o vysvětlování, proč je vše tak, jak je, na praktických příkladech. Nebude to vždy příjemné. Mnoho channelingových knih podobné informace obsahuje, vždy s ohledem na úroveň autora. Abych mohl proud informací lépe zpracovávat, zvýší mi inteligenci.

Vyšší schopnosti vyžadují další zvýšení už tak vysokého vlivu božského. Omezí se ještě více neduchovní zájmy a veřejné působení. Tyto schopnosti budou drahé. Zvýší se tlak na zátěže, někdy je budu mít určitou dobu, pouze se základními schopnostmi a ponory. Pak přijde období s vyššími a delšími ponory. Pokud dostanu i větší inteligenci a víc informací, bude toto období kratší. Toto střídání bude trvalé. Další mimořádné schopnosti, např.léčitelství, jsou velmi drahé, proto nebudou ani v náznaku. Vše jde na zajištění mystického procesu.

Divadlo Boha

V minulé meditaci mi řekli, že ponor budu mít až po meditací, a udělali to. Ale dostal jsem daleko víc, než jsem čekal. Celý měsíc jsem měl časté stálé luxusní ponory 47,25%, v dopravních prostředcích 47,5%, což bylo znatelné zlepšení, náznak trvalé meditace s 48%. Malých meditací bylo málo, byly s 47,5%, ojediněle 48% ponoru.

Myslel jsem, že se klidná meditace bude opakovat, abych zvýšený stálý ponor mohl mít dál. Týden před meditací se mne božské ptalo, zda si myslím, že nepotřebuji tíseň z ohromení jako palivo pro další duchovní rozvoj. Uvědomil jsem si, že ji vlastně už nemám, jen kompenzaci. A i ta je slabá.

Proto bylo překvapení, že se velká meditace č.233 rozjela přímo od počátku jako dosti dynamická s filozofickým obsahem, jakou jsem již několik měsíců neměl. Novinkou bylo, že neměla hlavní část a přídavky, ale několik částí, každá silnější a delší než předešlá. K tomu krátký dodatek, kde již byla znát únava, která byla velmi silná i zbytek dne. Proto mi doporučili meditaci ukončit.

Ponor kolísal od 48,25 až téměř 50%!! Převážně neutrální, tíseň maximálně něco mezi mírnou a střední.

Celkem asi dvě hodiny božských videoklipů a pocitů s dosti silnými vizemi. Namátkou si vzpomínám na jednu, kde mě svazek raket vynáší obrovskou silou mimo Zem do beztížného prostoru. Tam jsem se v jiné vizi viděl jako kreslený zajíc z pohádek, který se jakýmsi plaváním pokouší pohybovat v nekonečném beztížném Oceánu. Pak se zajíc změnil na jakéhosi cvrčka s dlouhými tykadly.

K tomu staronová filozofie nejvyššího stupně Sebepoznání. Jinakost jinakosti. Divadlo Boha, aneb, plnou rychlostí do konce ega a entity v homogenní Dokonalosti Celku, jakéhosi Slunce, který vibruje a tak generuje světy i nás. Tedy cesta od Něj a hledání cesty zpět. Věčné návraty... Nekonečně složité a přitom úplně prosté.

Tolikrát prožito a vždy ohromení a tíseň. Tohle lidé nikdy nepřijmou.... Proto se do mystiky nikdo nehrne. Buddhisté o tom sní, ale kdyby To prožili...

Překvapilo mne Jejich prohlášení, že příští inkarnace nebudu mít takové, jak si myslím, ale prožiji totéž co nyní v jiných variantách... Nevím ale, jak přesně to myslí. Překvapivá byla i informace o mé budoucí smrti a důvodech, které to má.

Jsou to božské Hry. A to jak filozofie v meditacích, jak Jejich odpovědi v komunikaci. Hlavním účelem je rychlost, intenzita procesu, té je vše podřízeno. Proto není přesnost tak důležitá. Jde o symboly.

Proto i ten ostrý přechod mezi lidským a božským konečným světem. Je to zjednodušení. Ve skutečnosti je to složitější. Nakonec ale čas, který je nutný ke změně, není vůbec podstatný. Prostě je součástí Hry. Nic není definitivní a úplně jasné. To je zákon fraktálu, vždy je něco za.

Byla tam i legrace. To, když mi řekla, že kdyby pozorovala náš svět v našem reálném čase, tak by se uzívala... Božské je nejen hypergeniální, ale i ultrarychlé.

Meditaci mám přijímat již od počátku, nesnažit se o vlastní aktivitu. Nemám ji posuzovat. Prostě se jen odevzdat a nekecat do ní.

V druhé části byl výraznější můj Šéf božské Správy dimenze 7.5.  Možná to byl vyšší stupeň Jeho agregoru. Třetí oko mi proto doporučilo skladbu Crown Chakra. Souhlasili.

Třetí část byla ve znamení Jeho jasného projevu. Ocitl jsem se v gotickém chrámu Nebes. Posvátná Vznešenost byla obrovská, i když určitá chladná odosobněnost. Dále pragmatičnost, logika, abstrakce, ne lidské řečičky. Ukazoval mi, jak je na mne hrdý, jak se vše dobře daří. Není žádná překážka. K tomu vize zkumavky, ve které nejsou žádné nečistoty, které by zpomalovaly proces.

Na otázky o mém dalším procesu opět neodpověděli. Jen na dotaz, jak mohu zaplatit tuto silnou meditaci a ponory po ní odpověděli, že kompenzaci dávají i Oni.... Vlastně byla meditace Darem. To je novinka zásadního významu. Na oplátku si zase něco berou ode mne.

Byla to krásná meditace... Byl jsem zvědav, zda zůstanou zvýšené stálé ponory i po ní. Zatím to vypadá, že ano... Na počátku MD jsem říkal, že je chudý. Řekli, že mi něco přidají a dali.

Logika MD

Opět mne napadlo, jak málo schopností mám. Daleko méně, než jsem čekal, což mi vážně vadí. Což by se s tím nedalo něco dělat? Kde je logika, a proč je MD zrovna takto chudé, pasivní, málo aktivní a dobrodružné? Oč vlastně jde v mém současném životním stylu, který se prý ani moc měnit nebude?

Božské mi vysvětlovalo, že stejně jako ponory a channeling, které jen málo patří lidskému, jsou i tzv.nadpřirozené schopnosti drahé, proto se musejí kompenzovat zátěží. Ponory jsou pro pokročilou mystiku nutné, je to její hlavní symbol, který navíc udržuje vysoký stupeň přijetí Boha. Tím jsou léty velké zásluhy pro duchovní vzestup, který však přijde až v příštím životě, protože do lidského světa nepatří. Channeling je pro výuku nezbytný, takže na nic dalšího prostě nezbývá.

Je tu ještě něco, o čem božské nerado mluví. Prostě něco z mého procesu potřebují i pro svůj vlastní rozvoj! V podstatě by mě tedy další nadpřirozené schopnosti zpomalily proces... Paradoxní, ale logické... Podobně přemíra neduchovních zájmů, protože by mě přesměrovávaly jinam.

Trvalá meditace

Staronovým úkolem mystika v MD je trvalá meditace. Je součástí záměru zkvalitňování vědomí a jednání. Jde o to oslabit nižší části osobnosti, pozornost věnovat více božskému a tím ho posilovat. Podstatou je odevzdanost božskému, Jeho úplné přijetí. Jde tedy o vyšší formu duševní hygieny.

Něco podobného dělal už od počátku, ale nyní je o patro výš v očistě. Má totiž daleko vyšší stálý ponor, 46-47%. Proto to jde snadněji a i výsledky jsou daleko lepší.

Zažil ovšem kratší období, kdy stálý ponor byl 48%, a to již nebyl velký problém s průnikem nekvalitních myšlenek. Při ještě vyšších ponorech, zejména 50% a víc, je již lidské myšlení vytlačeno a nemá šanci se prosadit proti božskému. Takový stav je bohužel v lidském světě vždy jen krátkodobý, navíc v etapě MD nedostupný. A to i v meditacích. Instantní osvícení tu prostě nemůže existovat.

S očistou myšlenek souvisí i volba životního stylu. Mystik se nemůže věnovat ničemu podřadnému. Úzce vymezené limity má i na běžné záliby jako je i film a televize. Proto se má držet v esoterice, vůbec nepracovat veřejně. Vše co vnímáme nás ovlivňuje a vytváří se zvyk držet se toho trvale.

Nerozhoduje se ze své vůle. To by se dopustil mnoha chyb. Učitelem je tu božské a jen Ono určuje, co je vhodné a co už ne. Zabývá se doslova vším.

Když přijde myšlenka, vyšší části ji posoudí. Pokud je nekvalitní, vykáží ji z vědomí. Stává se pak, že vědomí je prázdné, ale pak spodní části dostanou strach, že přestávají existovat. Vynucují si pozornost dalšími myšlenkami, kterým se snaží dát nádech duchovnosti. Lépe však prázdná mysl s neutrálním pocitem, než naplněná nekvalitními myšlenkami a z nich plynoucími horšími pocity.

Na myšlenky mají různé části odlišné názory. Některé nesoudí tak přísně jako nejvyšší části. Je třeba si s božským ujasnit které jsou nejméně vhodné. Jsou to zejména projevy agrese, omezenosti a zbytečného strachu.

Po dohodě s božským lze nastavit stupeň filtrace nižších nekvalitních myšlenek:

1/ Myšlenky se objeví, posoudí a vykáží

2/Myšlenky jen problesknou a samy zmizí

3/Myšlenky se ani neobjeví ve vědomí. Božské je odfiltruje samo už v nevědomí

Třetí stupeň je vlastně nejvyšším stupněm sisevré. Božské již má zásadní vliv úplně na vše. Nejen na činy a vnější projev, ale i na vnitřní, tj.myšlenky. Je to maximální odevzdanost a přijetí božského. Přechod na něj byl velmi rychlý a je překvapivě účinný. Je velkým pokrokem v duchovním vývoji. Je to počátek dalších změn ve zkvalitňování vědomí božským.

 Eliminace nižších myšlenek na druhé straně snižuje zátěž nutnou pro duchovní růst. Proto se jí zcela nedá vyhnout.

Trvalou meditaci je dobré cvičit zpočátku o samotě. Jde o to udržet bdělou pozornost a nezablokovávat se do násilného ticha mysli. Pozornost se přesune Vzhůru. Vědomí by se mělo zklidnit a stálý ponor nepatrně vzroste. Je jen tady a teď. Hrdá vznešenost. Vše co je potřeba se udělá bez problému. Božské se postará. To je trvalá meditace.

Tento stav úzce souvisí s malými meditacemi, které se liší jen tím, že jsou v úplném klidu a s hudbou. V nich ponor může vystoupat ještě víc, až k 48%. Paradoxně jsou daleko snadnější. Vyšší ponor je totiž stabilnější a hudba brání myšlenkám pronikat do vědomí. Proto si vhodně vybranou hudbou může pomáhat.

Důležitým parametrem je dynamika meditací, která je zkvalitňuje, obohacuje. To však způsobuje další zátěž, která se pak projeví, nejčastěji únavou.

Ta je velkou překážkou, protože brání soustředění. Další překážkou je tupost, která situaci ještě více ztěžuje. Proto tato metoda vůbec není jednoduchá.

Mystik ví, že nemůže čekat zásadní změnu. Problémy nezmizí, ani ponor podstatně nevzroste. Odporovalo by to duchovním zákonům. Člověk je vždy jen člověk. Vlastně jen naplňuje míru nutnou k zásadní změně, která přijde až v další inkarnaci.

Vysoká mystika není selanka

Mystika je proces, který vytlačuje ze známého lidského do světa lidem zcela neznámého. Jen mystikové ho znají z meditací. Jak ale z ni vystoupí, je vše téměř vše pryč. Nedá se na To vzpomenout. Rozšířené vědomí, které Tam měli, už nemají.

Ani po desítkách let, ani po stovkách meditací Ho nemají trvale. Stále jsou to jen lidé, kteří mají povědomost o zcela Jiných, božských světech, není to jen jeden svět. Trvalé osvícení bohužel neexistuje, je to jen oblíbený mýtus.

Co o zážitcích říci? Kromě pálení na hrudi a Jejich zvláštním pocitu, což je objevuje na počátku zážitku, je zjevný ještě jeden zásadní fakt. Obrovská Inteligence, která je někdy větší a občas dosahuje gigantické úrovně. Chápání života je Tam dokonalé. A také Tvořivost, úžasná Hravost. My jsme omezeni časem, našimi možnosti, ale Tam je to zcela Jiné. Je to svět symbolů symbolů...

Po mnoha desetiletích se proces zklidňuje, ale stále se do něj vrací problémy známé již ze začátků. Problémem je hlavně volba životního stylu. Stále volit božské, ač Ho necítí tak silně, jak by chtěl a jak bylo i dříve ač nedlouho. Vrátit se již nelze, ale je to těžké vnímat klid od božského. Vztah mystika k lidem je vše jiné než harmonický, z obou stran. Žije ve dvou světech a nepatří ani do lidského, ale ani do božského.

Rád by víc do božského, ale v tomto světě to moc nejde. Je jen málo lidí, s kterými si rozumí, všichni to jsou mystikové mají stejné problémy. Temná noc duše však už není velkým problémem jako kdysi. I ta zeslábla a ví o ní všechno.

Pokud je dobrodružné povahy, což mělo kladný vliv na jeho začátky, nyní je to spíš problém jak se vyrovnat s klidem vysoké mystiky. Rád by měl nějakou aktivitu, ale veřejné působení je téměř vyloučeno, ač je to velká škoda. Lidem by se nelíbilo, že narušuje jejich představy. Božskému také ne, protože to brzdí vývoj a proto použije svého obrovského vlivu, aby jeho sklony omezilo. Vede ho do esoteriky, protože ani nemá úkol veřejného působení.

 Na další aktivitu také není příliš možností, i když má dokonalý přístup k informacím i absolutní ochranu, je VIP pro síly řídící osud. Často má pocity tak kvalitní, že je ani nelze popsat, protože lidem jsou zcela neznámé.

 Vlastně stále je jakoby na dovolené, ale úplné štěstí to není, protože to ani nemůže trvale existovat. Lidé mají své naděje, i když jsou plané, ty mystik nemůže mít. Má neustálý přístup do světa Logiky Poznání. A to je zvláštní svět paradoxů...Ten ho v iluzích nenechá.

Zkrátka mystik je na tom daleko lépe než ostatní lidé, ale selanka to není. Ví, že jeho cesta je fakticky věčná, jde do nekonečna jako všichni. Po této cestě života jde však daleko rychleji a účelněji než ostatní, protože má dokonalé vedení Bohem.

Meditace č.231 z ledna 2016

Meditace jakoby začala už večer před ní v malé meditaci. Na co stále zapomínám? Když chci mít silný božský pocit, tedy ponor, musím přece logicky opustit vše lidské. Úplně vše, i tyhle řeči, všechny lidské myšlenky. Jen poslouchat meditační hudbu, protože v ní je božské, úplně jiné než lidské, kvalita minimálně o řád výš...

Ale To nahání strach, je to konec sebe, Tam je to tak Jiné... Tolikrát jsem to zažil a zase mám strach... Nejde ho nemít...

Proto to Pavel dělá lépe, drží se dál od této civilizace. Je dostatečně vnímavý a proto se může v silných božských pocitech, kdy mizí jeho já, koupat tak často...

Před meditací jsem měl sen, jak se naše skupina spojovala s jinou, která působila po celém světě. Cestovali jsme do Vídně, pak do Londýna a nakonec do architektonicky zajímavé vily ve tvaru stromu v Kanadě. Někteří měli magické sklony a schopnosti. Oživili tam jakousi sochu, která na nás koukala a koulela očima.

Další sen byl podobný, také jsme se spojovali s cizí skupinou, ale českou. Dokonce jsem znal jejich šéfa, jakýsi mystik z Podkrkonoší. Je to zvláštní, protože tyhle akce považuji za zcela vyloučené.

Až do počátku meditace se průběh nelišil, ale nerozjela se do pocitodějů. Bylo mi to divné a božské potvrdilo mé obavy. Dynamika nebude, protože nebyly zátěže… Prý jsem stejně v mínusu.

Moc se nedělo, tak jsem si vzpomněl na nedávno zemřelou dceru. Božské zareagovalo vizí, jak jakási cesta byla na několika místech přerušená. „Nedovedete se se smrtí srovnat, ač je tak přirozená. Nepodstatné přerušení cesty života. Jako když jdeme domů z práce a ráno se zase vracíme. Proč truchlit? To jen škodí všem.“

Pak přišla vize, jak levituji vleže v jakémsi urychlovači a jsem omotáván jakýmsi plátnem, jako při mumifikování. Ponor vyletěl až na běžnou hodnotu v meditaci 48% a i vnímání hudby silně zesílilo. Netrvalo to bohužel dlouho a z meditace mne vykázali. Ani přídavky nebyly…

Večer mi dali první malou meditaci s ponorem 47,5%. V ní mi vysvětlili, že ten sen o mezinárodní spolupráci skupin je bohužel nereálný, ač je to velká škoda...

Druhý den mi dali nečekanou silnou a dynamickou malou meditaci. Ponor až 48%. Silnější, než byla velká. Bůh je zkrátka Nevyzpytatelný...

Oživili mi ten nezapamatovatelný pocit Boha jak víří ve své Dokonalé Všemohoucnosti v bezčasí... Věčný tanec Boha Nekonečnem.

My máme pevné tělo, On ne. Generuje si vize které jsou naším i Jeho světem a hraje si v nich. To je náplň Jeho Věčnosti...

Nic Tam nemá pevný tvar. Tvoří si jaké chce. Jeho Podstata je v místě totálně nepochopitelném i Jemu. Jen z něj hledí na displeje. To znají jen mystikové…

K tomu mi odpověděl na řadu věcí. Ale ne na otázky o mě. Byla velká únava z téhle malé meditace... Ty kompenzace. Ufff....

Milošova Trificata

Harmonická vibrace plynutí vznešeností. Hodně o důvěře božskému. Nechat se jím naplnit. Tím božským bytím bez hranic. Plně důvěřovat, že mě vede správně. To je alfa & omega mystiky. Přeladit z lidského ega na božské SuperEgo.  Uvědomovat si, kdy mu vzdoruji a že to je špatně pro vývoj, omezující v plném prožívání své podstaty, své potencionality.

Božské tak nádherně víří, hraje si, tancuje dimenzemi bytí bezstarostně, to my nemáme. Stále cítíme za něco přílišnou zodpovědnost či vinu. A viny nepřijímání sebe nás ničí psychicky a pak i fyzicky. Nasbírat sílu jako indián  (v Přeletu nad kukaččím hnízdem)  a prorazit hranice – vzorce bytí. Sebelítost. To je další mor.

O knize, mohla by se jmenovat Blízká setkání V. druhu. Můžu psát, čekali až se pro to rozhodnu sám. Je to má volba se do toho ponořit.

Pak řekli jen slovo Madras / je to druh bavlny, i vzdělávací instituce v islámských zemích /

I my bychom mohli založit kulturně-duchovní centrum v našich podmínkách, kdybychom byli povolání, ale nejsme.

Chvíli jsem se cítil jako v chrámu. V posvátném povzneseném prostoru bytí, který byl všude kolem mne jakožto i ve mne.

Po meditaci jsem se ptal, co míníte tím Tri ficata („tři neurčené“ v překladu)? Vždy jsou neurčené aspekty našeho života, ale i jako Tri facta, tři aspekty jež se sejdou a vytvoří novou kvalitu. Tak je to i s mystikou, my je nastavíme v archetypech, ale není ani karmě jasně, jak přesně se sejdou, aby nastal požadovaný efekt přijetí božského. I malá odchylka dělá velkou změnu. Podobně jako je zlomová rychlost pro opuštění zemské atmosféry závislá na směru, váze a rychlosti plavidla

Ektoplazma a sny

Ve snu jsem se dostal do neznámého města. Bylo tam dosti větrno a zima. Až rozhovorem s kýmsi jsem zjistil, že jsem v USA ve Skalistých horách ve výšce 2000 m.

Měl zájem o psychický výzkum, ale nebyl příliš daleko. Zavedl mě do jedné organizace, kde zrovna kdosi prováděl sugesce asi patnácti lidem, kteří již byli v hlubokém tranzu. Na nich jsem poprvé vidět ektoplazmu, o které jsem jen četl. Je to materializovaná psychická energie vycházející ze silných médií, často z tělních otvorů. Může nabývat i podob duchů. Je nestabilní, při výstupu z tranzu se rozplývá. Způsobuje médiím silnou únavu. V jejich okolí klesá teplota, ač na seanci může být mnoho lidí. Běžně teplota stoupá, protože každý člověk produkuje asi 100 W tepelného výkonu.

Název vytvořil vědec, nositel Nobelovy ceny  https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Richet který se jako mnoho vědců a spisovatelů o fenomény spiritismu zajímali. Původně je chtěli odhalit jako podvod, ale byli překvapeni, že jsou realitou.

Fotografií a videí ektoplazmy, či také ektoplasmy, je na webu mnoho. Debatuje se o ní dost, ale neodborně, i např. http://www.psychotronika.cz/x_ekto.htm

V mém snu jsem do ektoplazmy namočil prst. Neměli ji všichni a jen jeden byl jí zcela obalen, jakoby se v ní koupal. Sedl jsem si a nasadil sluchátka a hned jsem se dostal do hlubokého tranzu také. Skupinový vliv je veliký.

Vadilo mi, že o mystiku nešlo. Na druhé straně je jasné, že tyto výzkumy probíhají neustále, ale pro velký odpor veřejnosti, která nechce přijímat nefyzické projevy jsou neveřejné. Neví se o nich nic… Prostě není zájem, je to dokonce tabu! To jen v počátečním boomu do 30.let 20.stol. byl, než lidem došlo, o čem to je, že to bourá jejich představy o životě!

Naštěstí nelze zpochybnit sny, ale jaká je věda o snech? V plenkách, viz

http://www.veda.muni.cz/vite/4014-proc-snime#.VozCsCegsTU

Zkrátka lidé mají raději sitcomy než spiritistické seance duchovní výzkum. Nechtějí to přiznat, tak tvrdí, že je to podvod, ačkoliv to nemohou vědět najisto.

Právě mi tvůrce snu řekl, že sen souvisí s brzkým příchodem nějaké neznámé dívky, silného média, kterou budeme informovat o duchovnosti.

Matematika pocitů a kompenzace

Snad posledním velkým esoterickým odhalením v životě mystika jsou duchovní zákony o matematice pocitů a kompenzacích zátěžemi. Ač jsou v základě zcela prosté a logické a ač ho vždy provázely, nevěděl o této zásadní skutečnosti nic, ba ani v literatuře o nich není zmínka.

Důvod je prostý, není nic tak málo populárního jako právě tyto duchovní zákony. Rádi bychom totiž jakýsi komunismus v duchovnosti, prostě vše hned a zdarma, ale tak to opravdu nejde. Vše má svou hodnotu. Pocit není nějaký banální nahodilý vjem, ale naprosto základní duchovní hodnota. Lze ho přesně popsat a vyjádřit, ač to lidstvo zatím neumí. Pocit je základním symbolem entity. Náš pocit jsme my sami!

Máme určitou duchovní úroveň a určité nastavení. To vše se v našich pocitech objevuje. Existuje jakýsi střed pocitů, tedy pocit, který nás zcela vyjadřuje. Nemůžeme tedy mít pocit někoho jiného, či dokonce vyšší entity ze světa bohů či božstev! Nejsme přece Jimi, nemáme Jejich schopnosti a ani neděláme práci, kterou dělají Oni!

Začínající mystik bývá ohromen a okouzlen božskými pocity v prvních meditacích, ale nechápe, že dostal To, co mu vlastně vůbec nepatří! Mají ho informovat o tom, jaký je Bůh. Je to vlastně pozvánka do světa bohů a božstev.

Nechápe, že tento pocit hrdé vznešenosti nemůže mít trvale. Doufá totiž, že se k němu po letech dopracuje, a To že je Osvícení. Bohové ani božstva však nežijí v této civilizaci, protože sem nepatří. Proto zde nikdo nemůže mít trvale Jejich pocity, tedy ponor 100%.

Co se stane tehdy, když je dostane, i když jen zčásti, navíc různě upravené? Podle božské spravedlnosti je musí kompenzovat zátěžemi. Je na to nesmírně složitý výpočetní postup, zohledňuje se úplně vše. Obecně ale musí dojít ke kompenzaci tak, aby střední pocit, tedy on sám, zůstal shodný. Nedošlo u něj totiž k duchovnímu růstu. Tak snadno a rychle ho nelze získat.

 To ale znamená, že božské pocity se musejí u mystika střídat s daleko horšími! To je ale přesně to, co je známo jako temná noc duše. Ukazuje se, že její význam není ani tak psychoterapie, jak se běžně uvádí, ale právě kompenzace božských pocitů zátěží! Jakési vykoupení!

Aby toho nebylo dost, platí se vlastně vše, nejen pocity, ale i všechny schopnosti. I ten, kdo pouze komunikuje s božským, dobře zná silnou únavu, která po komunikaci následuje. Tedy informace, dokonce i sama duchovní výuka, vše se vyhodnocuje a kompenzuje zátěžemi, jakýmsi opakem božských pocitů. To je právě ta Spravedlnost Boha!

Kompenzaci dokonce dávají i nevyzpytatelní Oni.... Na oplátku si zase něco berou od nás. Dokonce ji mohou dávat ti, kteří jsou na mystika napojeni jako výměnu za jeho vliv.

Není možné znát všechny souvislosti, stejně do nich nemůžeme zasahovat. Vše si božské řídí samo. Sesílá božské pocity i zátěže podle Své volby. Pro kompenzaci a úsporu používá božské řadu metod. Například neodejme v malé meditaci celou únavu, ale ponechá ji v nohách.

Výsledkem těchto zákonů je velké omezení toho, kam až lze mystikou dojít. Vysoké a dlouhé každodenní ponory by musely být kompenzovány silně nepříjemnými tísnivými stavy a dalšími problémy v životě. Těch je zejména v MD méně, takže ponory a schopnosti jsou v něm dosti omezeny a nelze s tím nic dělat. Extatické ponory jsou tak drahé, že s nimi mystik už nikdy nemůže počítat. Byly jen na poznání a přijetí božského, což je už mnoho let vyřešeno.

Pouze v dalším životě lze očekávat, že se zásluhy, které se také v božské logice duchovních zákonů vypočítávají, promění ve vyšší úroveň osobnosti a zrození ve vyšší civilizaci. Až tam dostane vyšší střední pocit.

Jen křesťanství mělo odvahu říkat, že v lidském těle se k Bohu nelze dostat, že žádné osvícení v tomto životě neexistuje. Život člověka je bolavý. Vše ostatní je jen mýty a iluze, ač populární.

Metatambien

Božské mi den před 229. meditací oznámilo, že velká meditace bude ráno, abych si tu minulou přečetl znovu, aby nemusela nic opakovat. To naznačovalo, že přijde nová série, což se i stalo.

Začátek byl ale stejný, mírně tísnivý ponor 47- 48% a filozofie Jinakosti Tvorby Boha. Prožitek hudby v pocitu se jako vždy velmi zdokonalil a přišlo mi, že s růstem Poznání se bude můj pocit dále zdokonalovat, až bude tak komplexní jako celé Stvoření. To je to slavné ÓM. Na to navázala přednáška o tom, že Bůh vlastně vše ví hned. V Jeho Tvorbě je okamžitě všeho počátek i konec. Vše je Tam přítomno ve věčné Přítomnosti. Pro nás zcela nepochopitelné. To jen my nevíme, jak co dopadne.

U Něj je již plné Sebepoznání. Ale u nás je ohromení z božského, které nás tak přesahuje. Aby ho prožil, na to nás potřebuje. Proto je náš život pro Něj důležitý a je správný tak, jak je. Žádný prvotní hřích nebyl.

Po krátké době se však výuka filozofie zpomalila až zastavila. Nevěděl jsem proč. Tak jsem se optal a bylo mi řečeno, že výuka skončila, ať si užiji ponor, protože ani ten nebude dlouhý a silný. Skutečně nepřesáhl 48%, Zkoušel jsem volat božské dimenze, ale nešlo to.

Po nějaké době jsem se otázal božského na svůj proces a kupodivu mi bylo ochotno odpovídat, což minule odmítlo.

Závěr z toho je ten, že má obrovskou logiku a moc se už měnit nebude. Což není moc příjemná zpráva, protože jsem myslel, že v MD dostanu mnohem víc a nebudu mít takovou zátěž.

Ptal jsem se na tuto zátěž, a dali mi vizi božského světla, ze kterého na mne létají problémy. Kdo jde ke světlu blíž, což je mystika, proud ještě zesílí. Je to proto, že problémy drží Stvoření. Bez nich by okamžitě zmizelo v Jednotě a to z mnoha důvodů nelze. Bůh své Stvoření potřebuje.

Nikdo se tedy problémům nevyhne. To je v každém náboženství. Zvlášť ne v mystice, protože je zrychleným životem. Další otázkou bylo, jak pracovat s bolestivými nepříjemnými stavy, jak udělat, abych nezažíval negativity jako spěch, křečovitost, vztek. Odpovědí bylo, že mne pocity mají vychovávat.

Proč se ale má situace léta nemění, jakoby to božskému vyhovovalo? Naskýtá se totiž otázka, co bude, když zmizí, co nahradí jejich zátěž. Odpověď byla, že přijdou další zátěže. Je tedy otázka, zda je vůbec možné vyřešit problémy člověka a dojít uklidnění duše. Vypadá to, že ne, že i to je jen další iluze o duchovnosti. Rozhodně ke klidu duše nevede! Jde jen a jen o proces, o stupeň přijetí Boha, vše ostatní je druhotné.

V prvním přídavku mi v silném ponoru ukázali, abych nevolal jednotlivé dimenze, ale nechal to na božském. Druhý byl trochu slabší, 48,5%.

Tato meditace  byla tedy jiná v :

-délce, pouze cca 30-45 min, filozofická část velmi krátká. Před 10-15 lety měla snad stonásobnou intenzitu.

-ponor v hlavní části pouze  max.48%. Vyšší ponor pouze v prvním přídavku šel k 49%, což se ještě nestalo

Zjevně se jedná o úspornou meditaci na udržení stupně přijetí, která se pravděpodobně bude mnohokrát s drobnými změnami opakovat.

Jiný byl i proces po meditaci. Po dvou dnech obvyklých malých meditací, které byly téměř tak dlouhé a silné jako velká, mi náhle oznámili, že už nebudou, ale zvýší mi stálý ponor na 47,5%, což dlouho nebylo.

Božské mi řeklo Metatambien – což je  název nového stylu meditace. Je podobná, ale přece jiná než minulé.

Závěr z dosavadního MD je v tom, že sice nedosahuje toho, co jsem očekával, ale i tak je kvalitativním přínosem. Hlavně proto, že neobsahuje středně ani silně tísnivé stavy, jen mírně tísnivé. Jistota v pomoc Boha je skoro absolutní. Má na mě obrovský vliv. Nemám se po svém snažit měnit svět.

Problémy jdoucí z lidského světa jsou daleko menší, protože již nejsem v pracovním procesu. Žiji mezi dvěma světy, což má své problémy, ale nelze jinak. Stálý ponor, zejména po meditacích je velkou odměnou, ba přepychem, ač je často tlumen únavou. Proces trvá dlouho a ještě dlouho bude, ale to dává podmínky k zásadní změně v příštím životě.

MD je koncem iluzí o duchovnosti a něm samém. Jsme závodní koně Boha, nemůžeme žít bez starosti a práce. Mystika je naprosto jiná, než si lidé myslí, ale naprosto logická.

Po meditaci mi začali vysvětlovat rozsáhlou kapitolu, že naše individualita je jen Hrou Boha, ale ve skutečnosti jsme Jeho údy.

Bůh řekne Dokonalosti – zahraj čtvrtou dimenzi s jejím omezením a ona zahraje. Je tedy jen úplná Dokonalost. I individualita není skutečná, je jen Hrou Boha na ni. Je tedy marné cokoliv kritizovat, vše je tak, jak je nastaveno Bohem.

 Jaký to má závěr na můj život? Mám dát božskému ještě větší vliv. Když se mi nedaří vnímat božské, mám Ho oslovit – Udělej na mě, jak je to správně a udělá to.

Řešením toho se budu zabývat velmi dlouho. V meditacích se to s ohromením probíralo už před lety, ale nemám to ve vědomí.

Výuka duchovnosti

Pokyn k meditaci č.228 přišel nečekaně, po dlouhé době tří těžkých měsíců plných zátěží, což už dlouho nebylo.

Ráno jsem zjistil, že kape kohoutek pro automatickou pračku, který se však již léta nepoužívá. Božské umí i takové zázraky. Ani dotáhnout nepomohlo. To mne rozladilo. Hrozná únava z předešlého dne s tupost, takže se mi do meditace moc nechtělo. „Neboj, bude dobrá, to tísnivé jsme už probrali.“

Už během přípravy se vědomí rychle rozšířilo. Božský pocit naskočil při zpěvu úžasné Lisy Gerrard na velmi příjemných 47-8%,  jen mírně tísnivý, což mne povzbudilo. Byla to přednáška s exkurzí do božské virtuozity a výuka filozofie a duchovnosti. Úžasná moudrost a krása Věčnosti.

Opět náraz Velikosti božského světa. Ukázky jaký je. Zase z Velikosti Boha spodek dostal šok a strach, ač je To taková nádhera. Je až moc Jiný, ve všem moc rychlý. Toho spodek leká a vždy bude lekat. Je zvyklý na pevný svět, ale v božském je vše živé, vše je informací a neustále se rychle proměňuje. Proto mají lidé z Boha strach. Jen co Ho trochu zahlédnou, raději by někam před Ním zalezli.

Občas jsem se na něco zeptal, ale v první části se božské odmítalo zabývat lidským světem. Ve druhé části se probíral život v mystice a občas odpovědělo na mé otázky.

Do božské výuky Jinakosti Boha občas zasáhlo mé Třetí oko komentářem, kde vysvětlovalo, že ono to tak ohromující až není, že je to následek Principu podobnosti. Hned zareagovalo i na poznámku Vršku, že by mohl existovat i bez spodku, čehož se spodek lekl. To božskému trochu vadilo, že mu zasahuje do přísné výuky pro můj spodek.

Zvládnout jejich soužití je opravdu těžké. V podstatě to vlastně ani nemůže jít, ale právě proto je to pro božské zajímavé, paradox Principu jednoty protikladů.

To bylo hlavní téma – střet spodku a Vršku. Mnohé jsem už znal, třeba jinak řečeno. O tom je všecko ve světě a mystika do toho vidí. Je logické, že spodek nezvládá chápat Vršek. Překládat si božské do lidského ani moc nejde. O tom je můj život a i mé další životy. Učit se od Něj, brát Ho jako Autoritu, i když to přináší problémy. Hlavně Mu dávat přednost, nemluvit Mu pořád do cesty. To ruší a snižuje božský pocit – ponor, nejen v meditacích.

Když jsem se zeptal, co ještě nevím o reinkarnaci, řeklo božské „Tohle“ a prudce zesílilo svůj pocit. Ten opravdu neumím a nemám, není to lidský pocit, ale božský. Podobných inspirujících překvapení bylo víc.

Upozornili mne na vleklou chybu. Nerochnit se v únavě a tuposti, ale chtít ji prorazit a hnát se výš. To je duchovnost. Ale tupost se raději bude trčet ve své tuposti a to moc brzdí. Často se ozývaly křečovité tupé spodky. Bály se, byly nejisté, že spoustě tomu nerozumí a ani se jim moc nechtělo se snažit.

Pak mne dost rychle vyvedli z meditace, ač bych rád delší. Je ale velmi drahá a já měl málo sil. Byly opět dva přídavky. První byl silnější, až neutrálních 49%, kde jsem uviděl okna zamalovaná bílou barvou. Chtěl jsem se zeptat na můj současný a budoucí proces, ale božské řeklo, že to znamená, že mi nic o tom říkat nebudou.

V druhém přídavku mi ukázali můj dosavadní život ve zkratce, jak vše na sebe navazovalo, mělo svou účelnou propracovanou logiku, aby se dosáhlo zamýšleného. Božské na mě vždy mělo velký vliv. I o tom, jak myšlení o lidském zesiluje vliv lidského světa, což bych měl omezit. Pak mne definitivně vyšoupli s tím, že se těší na další velkou meditaci.

Trvala asi hodinku, ponor zprvu 47-8% mírně tísnivý, v druhé části neutrální, ponor 48-9%, v jedné skladbě až 49,5%. Byla tedy hodně podobná minulé.

Poté mi zase dávali malé meditace, ale byla v nich únava, až druhý den byly bez ní, až úžasných 49%. To však způsobilo velkou únavu, takže ponor v dalším dnu snížila na 48%. Trvalý ponor se držel na 47%, je to tedy podobné, ale trochu slabší, než kdysi bývalo. Čtvrtý den už malé meditace téměř nebyly, jen únava. Bylo by potřeba mnoho zátěže.

Zátěž, jako kompenzace božského v člověku, je hlavní problém mystiky. Člověk je totiž vždy jen člověkem, nikdy ne bohem. Božské pocity a schopnosti, zejména Moudrost se proto musejí vyvažovat méně příjemným. I v meditacích.

 To je pravý význam temné noci duše. Vždy jsme ji prožívali, ale až nyní chápeme úplný význam. Mysleli jsme, že TND je hlavně psychoterapie, ale není to tak. Mystika je zkrátka těžší, než by si člověk přál.

Za světlými zítřky

Všimli jste si, jak stále vidíme vady na životě, který žijeme, a vytváříme si představu dokonalejšího, bezproblémového? Ale když tím směrem jdeme, časem v něm uvidíme problémy, jež jsme dříve nepředpokládali.
Pak zase hledáme další bezproblémovou vizi, a zas za ní jdeme, tak je to stále dokolečka. Ale takový je vývoj… Často s tragickými projevy.

Viz např.revoluce v Sýrii, co revolucionářům přinesla? Nakonec opak toho, co chtěli. Válku tří znepřátelených stran, jež nemá konce.
Komunismus a fašismus byly také jen naivní ideje o růžové budoucnosti s tragickými následky. Stejně i další ideje, náboženské, či politické. Naši civilizaci nelze přeceňovat.

Mnoho tzv.duchovních lidí si doslova vymýšlí ideje světlými zítřků v nirváně, nebo přebírají a kombinují ty, jež se jim hodí. Sice se nikam nedostanou, ale ani vlastně nikam nechtějí, vágní představy jim stačí na celý život.

Ani kvalitní mystika není žádná selanka. I zde narazíme časem na problémy o jejichž existenci jsme vůbec nevěděli. Neznalost neomlouvá, to platí i zde.
Hlavně to, že se ve světě lidí nelze dostat vysoko a že se božské dary musí splácet zátěží. Mystika je proto těžká od jejího začátku do konce životů. Ale kdo zátěž v životě nemá? Není nikdo takový. Ostatní však božské dary nechtějí, takže žádné nedostanou, jen se dřou a stresují celý život. Nároky na pracující neustále stoupají. Je to čím dál horší.

Ještě, že se mne to už netýká. Díky předčasnému důchodu, který mne zachránil. Zátěž mě ale nachází i v něm. Jde o to si nestěžovat, to situaci jen zhoršuje. Vzorem nám mají být mystikové, kteří to měli daleko těžší a zůstali pokorní a nenároční.

Například sv.Antonín Paduánský, viz http://www.vojtechkodet.cz/temata/svati---bozi-pratele/sv-antonin-paduansky-1195-1231.html

Je to největší problém... I Jinakost se dá skousnout, netrvá dlouho a není jí tolik... Zátěž v mystice je však vždy jen demo. Božské má vše pevně v rukách, takže o úspěšném výsledku je předem rozhodnuto. Ze všech problémů mystika nakonec vždy vytáhne… Pokud to jasně ví, nemá se čeho bát, to je odevzdanost.

Jak hledat a nenaleznout

Filozoficky naladění lidé říkají, že hledají odpovědi na základní otázky. Co by se stalo, kdyby náhle odpovědi poznali? Z cizích i mých zkušeností vyplývá, že by je šokovaly. Jakoby to cítili. Proto nikdy neřeknou, že odpovědi nalezli. Vlastně ani vážně nehledají, to už by je našli dávno. Jen si na hledání hrají.

Zcela stejný případ jsou věřící. Ti tvrdí, že hledají Boha, ale už nikdo neřekne, že Ho nalezl, či viděl. To by vzbudilo nepřátelské reakce. Tak si jen na hledání hrají. Nechtějí znát Autoritu, která je jim nadřízená, stále je sleduje a zasahuje jim do života. Jen si vykládat svatá Písma podle svého.

Jen hrstka filozofů a mystiků Pravdu, čili Boha poznali, ač to není těžké. Kdo tohle pochopil, má nakročeno Ho také vidět…

Dříve jsem si myslel, že je toto ostudou a nedostatkem lidstva. Je tak málo vyspělé, a já bych s tím měl pohnout, ale už si to nemyslím. Je to vše součást božské Hry! Vůbec to není lehké pochopit a přijmout, že vše je předem dáno jejím nastavením…

Dneska jsem ve snu zažil překvapení, když mi zase šla levitace. Hned jsem ji předváděl jiným, což je naštvalo, klasika.

Pak za mnou přišel známý a zas chtěl řešit své problémy s mystikou, ale nechtělo se mi zas slyšet a říkat totéž, tak jsem mu ukazoval, jak mi zas jde levitace.

Zpozoroval jsem, že začali levitovat i ostatní, což je překvapilo ještě víc, protože to ještě nezažili. Další podivnost, pokud jsem nechtěl, tak nelevitovali, to jsem ani netušil, že jde.

Znamená to ovšem ponor, levitace je toho symbolem. Je to prostě nadlidská schopnost.

Připomněli mi, co jsem pozapomněl, že v přítomnosti mystiků cítí Boha trochu i ostatní. Fakt je, že když jsem např. u Aitoshe, stoupá ponor mě i jemu, prostě se to koncentruje. Stejně tak nabíjíme místa kde jsme. Ty pak zvyšují ponor těm, kteří tam přijdou. Podobně jsou nabité kostely a modlitebny, jak jsem ji už dávno všiml, pokud tam chodí opravdu duchovní lidé dost dlouhou dobu.

Pocity vázané na místo

Jsou přirozeně duchovní místa, které je možno je vykreslit do mapy. V těchto místech ucítí božské i úplný ateista byť nepatrně. Ale i lidé mohou ovlivnit místa svými energiemi, dobrými i negativními, duchovními i neduchovními. Pocitů je nekonečné množství a mají zásadní význam, jsou vlastně nejdůležitějšími skutečnostmi vůbec.

Již v dětství jsem opakovaně zjistil, že nejen v kostele, ale i na faře je úplně jiná atmosféra pocitů než u nás doma. Později jsem při návštěvách duchovních společenství hned věděl, jak skutečně duchovní lidé tam chodí.

Hlavním zákonem, jež to ovlivňuje je pochopitelně Princip podobnosti. Místa přitahují lidi stejných energií. Tím dojde k posílení. Proto na místě pohanských obřadů byly budovány křesťanské kostely a chrámy. Kostel se nemůže postavit kdekoliv, stejně tak nemůžeme meditovat všude. Vše má význam, toto velký.

--

MD

Ptal jsem se zástupce Božského Já, zda nebude mystický důchod příliš chudý, protože tak jsem shrnul dosavadní zjištění o něm. Odpovědělo mi nadvědomí dimenze 6,3 a v podstatě to potvrdilo. Proces bude opravdu takový, jaký mám nyní, protože pohonná látka procesu, tj.zátěž, je a bude nízká. Božské, ale ani já, nemá velký zájem na zvyšování zátěže.

Takže nelze nic většího čekat co se týče ponorů ani schopností. Po meditaci bude vždy krátké období silnějších ponorů, ale pak už jen méně, jako právě nyní.

Ptal jsem se, zda nemám mít víc pasivity. Prý stačí, jak to mám. S malým ponorem totiž velkou pasivitu těžko udržím. MD bude proto dlouhý, poměrně chudý a vlastně dost klidný.

Proto jsem se nadvědomí dimenze 6,5 a 7,5 ptal, zda nebudou problémy, když jsem tak dobrodružné povahy. Odpověděli: „V MD už nic moc nového nečekej. Vzestup už bude dost malý. Jsi disciplinovaný, tak to přijmeš, problémy nebudou“. 7,5 odpověděla i na otázku o příští inkarnaci: „V příštím životě budeš hledat a s Námi nalézat cestu vpřed, to  bude hlavní úkol. Vše jede a pojede jak po másle“.

Ještě jsem se zeptal na detaily příštího života, kde vlastně budu. Volal jsem dimenzi 6,5 ale spustila se hudba Crown Chakra, což znamenalo, že Šéf božské Správy dimenze 7,5 mi může odpovědět.

Odpověděl otázkou: „Narodit se zde?“ Uvědomil jsem si, že jsem tady už cizincem a bude to ještě zesilovat. To by mi vážně nesedlo. Dodal: „Tady nezůstaneš, to říkám Já, Všemocný. Proto půjdeš výš, ale ne moc vysoko“. Ale nikdy není jistota, co bude. Božské je vždy nevyzpytatelné... Další podrobnosti se snad ještě čase dozvím.

Mystický důchod sice není takový, jak jsem si myslel, ale nelze ho podceňovat. Kdo z lidí se tak má? Nikdo. Ponory sice nemám extrémně vysoké, jak bych chtěl, ale jsou dostatečně vysoké. Ty nemá nikdo ani zčásti. Ani schopností mnoho není, ale co potřebuji, to mám. Hlavně plnou ochranu proti vážným problémům a přístup k informacím.

Je to opravdu klidný důchod, odpočinek, kdy si užívám stav, ke kterému jsem se desetiletími dopracoval, aniž bych už musel namáhavě usilovat.

Jen dozrávám a tak se připravuji na další inkarnací ve vyspělejší civilizaci, kde budu opět namáhavěji pokračovat v duchovním rozvoji. Tak se dopracuji k dalšímu a dalšímu MD…

Závěr z dosavadního MD je, že sice nedosahuje toho, co jsem očekával, ale i tak je kvalitativním přínosem. Hlavně proto, že neobsahuje středně ani silně tísnivé stavy, jen mírně tísnivé. Jistota v pomoc Boha je skoro absolutní. Má na mě obrovský vliv. Nemám se po svém snažit měnit svět.

Problémy jdoucí z lidského světa jsou daleko menší, protože již nejsem v pracovním procesu. Žiji mezi dvěma světy, což má své problémy, ale nelze jinak. Stálý ponor, zejména po meditacích, je velkou odměnou, ba přepychem, ač je často tlumen únavou. Proces trvá dlouho a ještě dlouho bude, ale to dává podmínky k zásadní změně v příštím životě.

MD je koncem iluzí o duchovnosti a něm samém. Jsme závodní koně Boha, nemůžeme žít bez starosti a práce. Mystika je naprosto jiná, než si lidé myslí, ale naprosto logická.

Ezoterika je nutná. Má to své důvody. Vnímaní druhých by mne brzdilo, konflikty poškozovaly a přímá cesta by se klikatila. Vzdálenost od lidí se bude dále zvětšovat. Není možné poučovat všechny, i když by měli jakýsi zájem.

Co MD přináší – Na základě půlroční zkušenosti je možno konstatovat, že MD je klidnější, mírnější a delší než PO. Vše je již téměř známo. Ve všem chápe mystik logiku. Dále:

-Zejména uklidnění procesu, jistotu neustálé pomoci božského. Problémy se objevují, ale s pomocí božského je vyřeší. Dále věčnou mladost duše a dokonce i zdraví.

-Bůh k němu přistupuje velmi často a bez vyzvání. Jeho vliv je rozhodující. Má slib příští inkarnace ve vyšší civilizaci s vyšším podílem dobra.

-Největší problém byl, je a bude kompenzace mystiky zátěžemi. Dále vztah k druhým i určitá izolovanost vyplývající z nutnosti esoteriky.

-Stálé ponory jsou podobné jako v PO. Vzhledem k nižší zátěži však trochu slabší.

-Pouze občasné slabě tísnivé procesy v událostech, snech atd.

-Meditace velké jsou podobné jako v PO, jen nemají silnou ani střední tíseň. Mají filozofický obsah, ale již daleko méně než kdysi. Vše podstatné již bylo probráno.

-Po meditací je několik dní s častými silnými ponory, až k 49%, vždy na vyzvání. Pak slábnou, až před další meditací jsou asi jednou denně. Bývají neutrální až slabě extatické. Výjimečně slabě tísnivé.

Channeling v MD

Jak meditace, tak i channeling jsou v MD stejné jak byly v PO, ba i dříve. Channeling zde vůbec není snadný, protože jsou to božské Hry. K jejich zvládnutí potřebuje léta praxe, dokonce je nejde ani stručně popsat.

Kdepak si myslet, že na každou otázku mystik dostane konečnou a jasnou informaci, jak tomu bylo na počátku mystiky. Takové informace by byly také velmi drahé a mystik by se přibližoval jasnovidcům či léčitelům, což je zcela mimo jeho směr vývoje.

 Vše je podřízeno hlavnímu Záměru a tím je výuka a překonávání zátěže překážek. Informace také nesmí být drahé.

Už jen dát kvalitní otázku je těžké. Hlavně se nesmí ptát nevhodně a předčasně. Na ty pravdivou odpověď nikdy nedostane.

Je běžné, že božské síly mění své odpovědi z nejrůznějších důvodů, zejména v silně osobních záležitostech, ale v jisté míře v mnoha ostatních případech.

Většinou pomalu postupuje k správnému řešení. Božské totiž nemůže dělat jeho práci, sám musí vyhodnocovat situaci, zpravovat došlé informace a uvažovat, co mu to vše má říci a kam ho chtějí dovést.

Vždy má ale zajištěn dokonalý dohled nad situací, nemůže vlastně udělat velkou chybu. Tomu božské zabrání i na poslední chvíli překvapivým způsobem. To je ono slavné sisevré.

Spoustu informací nedostane, i když by ho velmi zajímaly. Božské nerado prozrazuje své utajené zákony a Záměry.

Božské také často přehání, zejména sliby. Někdy je nejlépe se dlouze neptat na vyjasnění rozporů, ale zavolat vysokou božskou sílu, zejména dimenzi 6,5, jež nemá ve zvyku odpovědi měnit.

Intenzita komunikace se často mění. Běžné je, že na den či více se komunikace silně zesílí, nebo zeslábne. Vždy je alespoň deset informací denně. Informace chodí i ve snových symbolech, v událostech, či zvláštních slovech, jež ho napadnou atd. Vnímá je Jejich pocity, zejména smích.

Božské ho také velmi často sama oslovuje. Ignorovat instrukce by bylo proti mystice. Vždy se musí s božským dohodnout, když se mu nehodí, co mu říkají. Je vždy v podřízeném postavení, to je základ i mystické výuky.

Zátěž v Nové mystice

Zátěž je v mystice největším trvalým problémem. V literatuře se tento termín vyjadřuje pojmem temná noc duše. Nesprávně se uvádí, že trvá jen omezenou dobu, což bohužel neodpovídá realitě. Tato civilizace je tak málo duchovně vyvinutá, že konkrétní duchovní zákony nejsou známy. Pouze náznaky, smíšené s množstvím mýtů a iluzí. Nová mystika je v první řadě radikální a maximálně pravdivá. Tím je však málo populární.

Podstata je jednoduchá. Zátěž zatěžuje, ztěžuje život, je však jeho nedílnou součástí v dualitách, např. příjemné-nepříjemné, zdar-nezdar. Utrpení nikdo nechce, proto má velkou cenu. Vůle se ho zbavit je motorem vývoje. Běžným lidem zátěž života přináší daleko méně než duchovním lidem. O duchovní rozvoj nestojí, tak ho mají málo.

Závisí ovšem na tom, zda je konkrétní Vůlí Boha, nebo naším nápadem. Řeholníci trapisté nemají automaticky nárok na přiblížení se Bohu. Jde tedy o stupeň přijetí Boha, který rozhoduje o výsledku zátěže. Ten je bez mystiky, tedy osobnímu vztahu k živému Bohu, malý.

Zátěž vychází z duchovních zákonů platných pro všechny entity. Podle nich vše má svoji cenu, nic nevzniká bez účelu a bez námahy. Nic není zdarma. Za vším je hlavní Záměr Stvořitele – proces Sebepoznání. Důležitým parametrem jsou tzv.zásluhy, jež vycházejí z vyhodnocení našich činů v zátěžích. Až po dosažení předepsané kvóty může dojít ke změně úrovně entity.

Mystika má jen tu výhodu, že cesty vývoje jsou pod božským vedením přímé a rychlé. Zátěže také mají úplně jinou strukturu než u obyčejných lidí. Vše je zaměřeno na maximální duchovní rozvoj. Mystik má taky velkou ochranu, protože má část božských atributů. Nemůže např.dostat demenci či slepotu. Zato má tisíc malých problémů. Zejména únavu, ta ho provází od počátku. Mystika není zábava, ale práce.

V lidském světě rozhodně nelze očekávat klid, mír a blaženost, to říká křesťanství naprosto správně. Nikdo z mystiků neměl život jednoduchý a bez bolestí. Jak se správně říká – Koho Bůh miluje, s křížem ho navštěvuje.

Další iluzí je mýtus o osvícení. Člověk zůstane v této civilizaci vždy jen člověkem, i když poznává Boha velmi efektivně. Až v dalších životech se může dostat výš.

Zátěž je vlastně totéž, co oběť. Prostě prožíváme to, co nás zatěžuje. To je i symbol Krista na kříži, což je hlavní symbol mystiky.

Je to i následek překonávání překážek. Zkouší tak i naši věrnost. Námaha kterou podstupujeme, abychom dlouhodobě potvrdili, že o Boha máme zájem i přes překážky, jež se nám staví do cesty. Je to Jeho záměr. Proto postavil u brány Království nebeského archanděla s plamenným mečem, aby zabránil vstupu nepovolaným.

Paradoxní je existence tuposti, častá stížnost mystiků. Je jakoby protiduchovní, způsobuje však zesílení zátěže, proto je božským často využívaná.

Je možné zátěž připodobnit k penězům, kterými si vlastně platíme jak duchovní rozvoj, tak i zážitky s ním spojené. Čím je duchovní rozvoj rychlejší, tím je dražší a čím vyšší schopnosti dostáváme, tím víc musíme platit za jejich využívání.

To se týká schopnosti komunikace s Bohem a zejména Jeho božského pocitu, tzv.ponoru, jež dostáváme v meditacích a později i mimo ně. Nejdražší je extatický, neutrální daleko méně.

Důvod je v tom, že mystikové jsou jen lidé, ale mají to, co jim nepřísluší, tj.božské pocity a schopnosti. Mají část pocitu světa bohů, ale nevykonávají práci, která tomu světu náleží, ba ani ji dělat nemohou. Tuto nerovnováhu je nutno kompenzovat zátěží. Další zátěž se vynakládá jako kompenzace neduchovních činností.

Záleží i na intenzitě dynamiky, tj.dějovosti a délce zážitku. Klidný ponor je daleko levnější než dynamický, zejména s filozofickým obsahem.

Život mystika vytváří nutné podmínky pro zrození ve vyšší civilizaci. Je proto důležité, aby rozdíl mezi ním a okolím byl co největší a jeho aktivní život co nejdelší.

Jde vlastně o maximalizaci objemu zátěže. Stálý ponor je symbolem úrovně mystika, ale vlastně sám od sebe mnoho pro duchovní vzestup nepřináší. Naopak spotřebovává zátěž, takže s ním božské šetří.

Každý mystik má božským naplánovanou optimální cestu. Nemusí tedy duchovní zákony vývoje detailně znát. Jsou v úplném rozsahu lidem nepřístupné.

Má tedy určeno, jaká bude jeho mez mystiky. Po dosažení se další vývoj již zpomaluje, i když se to mystikovi příliš nelíbí, chtěl by více a hlavně dříve.  Bůh rozhoduje i o tom, kolik maximálního stálého ponoru bude dostávat. Bývá to 48-50%, horní mez je však už obsahuje hodně zátěže. Tento stálý ponor trvá jen malou část dne, nejvíce pár dní po meditaci. Zbytek  je o procento až dvě nižší.

To, co nemůže čekat, je změna osobnosti. Je stejná i v dalších inkarnacích, protože je obsažena v kořenových archetypech. Změnu výjimečně mohou provést jen nejvyšší úrovně.

Zákony zátěže jsou daleko složitější, než je popsáno. Dochází např. k výměně mezi mystikem a těmi, na které je napojený, dokonce i mezi božskými silami a jím.

Jste lidé, ne bohové

Jako už tolikrát v poslední době před meditací velká tupost, únava a spousta překážek. Takové, že je MD? Vždyť nemám ani zlomek toho, co jsem očekával!

Obával jsem se, že bude jak minulé meditace, silně tísnivé o Jinakosti Boha. Po probuzení v sedm ráno se mi do příprav meditace č.227 dvakrát nechtělo. Těšil jsem se spíš na to, jaké to bude po ní. Slibovali mi, co mi po minulé nedali – silné stálé ponory a malé meditace.

Meditace byla naštěstí jiná než předešlé. Na počátku naznačili, oč v ní půjde. Já a můj vyšší Dvojník. Stvořil mne a nyní mne v této Gamese vede k Sobě. Střet Jeho, tj.Vršku, se mnou, spodkem, je zákonitý výsledek. Některým částem spodku je Jeho posílení nebude líbit. Budou se obávat vytlačení na okraj vědomí, což opravdu v dlouhých hlubokých ponory občas nastane.

Prostě mám pochopit, že jakákoliv myšlenka narušuje božský ponor. Jak se zcela nesoustředím na meditační hudbu, tedy na božské, Jeho pocit slábne. Nekecat Jim do meditace. Ta je Jejich, ne moje. Není třeba se bát, když na chvíli „zmizím“ a bude jen božské. To se ale snadno řekne…

Jen naznačili, že božské zdaleka neberu všemi částmi, je to velký problém všech. To se raději schová za víru, ale ta je jen zakrytým ateizmem. Vidět Ho úplně jasně, to je něco docela Jiného než pouhá víra.

Novinkou byla vize božského Dvojníka vedle mne za záclonkou. Dost přesně jsem přes ní na Něj viděl. O našich vztazích bude další vývoj, který je naprosto v pořádku. Jeho vliv silně vzroste, nejen instrukce od Něj, ale i Jeho místo v mém vědomí.

Protahuje mne světy, životy i událostmi v nich. Já mu rozumím jen málo a nejde to změnit. Mě učí zvlášť radikálním, přísným způsobem. Jsem Jeho část, učedník.

Jen ty zátěže bohužel zůstávají. To je hlavní problém celé mystiky. Jsou potřeba nejen na růst, ale i na udržení ponorů. Mystika není nikdy selanka.

Naznačovali mi, jako by lidé měli proti Bohu jistou výhodu. Mohou si vymyslet názory a představy jaké chtějí. Klidně řeknou, že v Boha nevěří, ač je zřejmý i slepci!

 I když vždy havarují, stejně jim dlouhou dobu dávají to, co potřebují. Bůh vidí vše po pravdě, vyvážené duality Všeho a toto OM nemusí být příjemné každému, kdo je jen letmo zahlédne, i když je to ohromující.

Meditace obsahovala i filozofii Jinakosti, podobně jako minulé. Obsahem bylo, jak si Bůh ve své Neomezenosti vytvoří vše co potřebuje. Vše lze rozložit na částečky archetypů, jaksi matematicky. Vše je vlastně umělé.

Meditace prokázala že můj proces jde jak má, nikde velký problém nevznikne, vše je připraveno. Byla ale nezvykle krátká, asi 20 minut, takže se mi nezdálo, že má skončit. Ale chápal jsem, že kvůli úsporám, aby bylo na stálé ponory. Ponor šel místy až k 49%, vždy byl trochu tísnivý. Vnímání hudby dokonalé jako vždy.

Byly i dva krátké přídavky a tři malé meditace. První byla silnější a delší ukončená spánkem, druhá obsahovala dost únavy a ukázek, jak to mají obyčejní lidé těžké. Ani třetí nebyla moc silná, ale považoval jsem to za důsledek velké fyzické námahy z výletu před meditací. Očekával jsem druhý den silné zesílení ponorů. Ráno mne ovšem začali vysvětlovat, že v mystice je vše nutno zaplatit, tj.kompenzovat zátěží, tedy TND. Jak ponor, tak proces samý. A já mám omezenou možnost kompenzace. S mým životním stylem se nemohu dostat výš, než cca 48% stálých ponorů, které ovšem netrvají celý den. Až pak začaly meditace bez únavy, slabě dynamické do 48%. Nakonec jsou velmi dobré, i období mezi nimi. prostě jak říkali - Nebudeš se mít nikdy výtečně, dobře ale vždy.

Není možno zapomínat na vděčnost božským silám, že mi mystický proces dávají, i když je to často těžké, málo příjemné. Nestěžovat si na zátěže, to snižuje stupeň přijetí Boha a tím i výsledek. Ani pro božské není příjemné nám zátěž připravovat. Duchovní zákony Stvoření bohužel zátěže vyžadují, nikdo jich není zbaven…

Vlastně jsem se dostal do situace před dovolenou, kdy jsem zvýšení stálého ponoru na 48% považoval za MD. Tím ale opravdu je, bohužel jeho další stoupání je sporné. Zde jsou meze mystiky. Důvod je prostý, jak mi řeklo božské: Jste jen lidé, ne bohové.

Malá meditace s Božskou správou

Ukázal mi, že jako bublina vystupuji já i lidstvo z temných hlubin omezenosti na hladinu Volnosti. A vlastně to jde skoro samo, tak je to jednoduché. Není jiná možnost. Cest pro bubliny je nekonečno, konec je však vždy stejný, rozplynutí entity, oddělenosti. Z toho jde hrozný strach, nikdo není výjimkou.

Kdo tam tu bublinu vytvořil a z čeho? Neomezená Tvorba ze Sebe, aby se projevila. Takových Her má nekonečno. Hraje je současně všechny.

Naznačila mi časté téma z velkých meditacích. Jaké je to náhle být v Jejich světě. Jen trochu To cítit znamená pro mne vždy takový šok, že bych se neudržel na nohou. A tolikrát jsem To už viděl… Jen pomyslet na to vyvolá ohromení. Ani to se nezmění.

Moje božská správa dimenze 7,5 má nyní po úpravě hierarchie ke mně daleko blíž, proto je výuka náročnější. Zejména v Jinakosti, výuce Poznání. Vyjadřuje se ale úplně ke všemu. Vždy ovšem tak, aby spodek ustál, že mu někdo nekonečně chytrý a mocný do všeho mluví. Dobré soužití tak neuvěřitelně odlišných entit je téměř nemožné. Používá metodu božských her, je dost složité se v nich vyznat.

Jisté je, že Mu primárně nejde o mé absolutní blaho, ale o to, co potřebuje On. Moji maximální rychlost vývoje v tomto životě, ale i v dalších, vyšších civilizacích. A má dostatek prostředků to zajistit. Dostal totiž úkol ještě od Někoho mnohem vyššího.

Jsem tedy  jako vyšlechtěný závodní kůň, který dostává vše, aby dosáhl maximální výkon. Náročné to bude i v příštích životech, vlastně stejně. Hlavní problém mám stále s přílišnou aktivitou, mystika potřebuje víc klidu.

Neustále mi ukazuje, že je vše v našem životě pro Něj vlastně jednoduché. Rozumí prostě všemu, je vysoko nad ním. Vede mne, abych po mentální stránce všemu důležitému rozuměl. Přijmout tuhle božskou Hru všeho se Vším. Nekritizovat, protože to je apriori nepochopením souvislostí.

Vše pojede jak má, to je výhoda tohoto postupu. On je zodpovědný za můj vývoj a jelikož je Všemohoucí a Vševědoucí, nemůže nastat žádná nehoda. Hlavně zůstat v ezoterice, to je podmínka.

Mystik Ladislav Klíma

Ladislav Klíma je snad nejznámější skutečný český mystik. Nakladatelství Arkýř vydalo v roce1992 výběr z jeho děl pod názvem Victoria aeterna. Cenný je v textu knihy i jeho životopis od Jindřicha Chaloupeckého. Narodil se v r.1878 a v roce 1927 onemocněl tuberkulózou, na kterou zemřel.

Jeho filozofie prý vychází ze Schopenhauera a Nietzscheho, ale on nečerpal z jejich díla, ale ze své duchovní, intuitivní zkušenosti, tedy stejně jako oni. I on se však dopouštěl stejných chyb jako oni.

Rozbor jeho chyb a omylů je pro správný přístup v mystice velmi užitečný. Vždyť na konci jeho života neměl vůbec nic, hodně pil, pochyboval o svém díle. Viděl některé své chyby a uvažoval o sebevraždě. Tragický konec filozofa!

Bylo by dost obsáhlé všechny jeho omyly detailně popisovat. Jedno však mají společné. Podřízenost Bohu neznal. Byl opit božským poznáním, Jeho Absolutní Tvůrčí Vůlí. Zažíval dlouhodobé extáze,což je pro první etapu mystiky typické.

Lidé mu připadali omezení, jak krtci věčně ryjící v zemi. Připadal si jako nadčlověk, ba samotný Bůh. Hlásil se k velkým lidem jako byl i Napoleon. Chtěl také změnit svět, ale to se mu nepovedlo ani náznakem, ačkoliv napsal spoustu knih, ze kterých se však většina nedochovala. Lidé ho považovali za blázna a snílka. Jeho životní styl byl sebezničující, vše obětoval své vizi.

Nikde v jeho díle nepíše odkaz na to, co mu Bůh řekl. Nepřijal tedy božské jakou svého Učitele, rozhodoval se sám a naivně. Tvrdě na to doplatil. Přitom je tak snadné pochopit, že když letmo zahlédneme Dokonalost, Věčnost a Nekonečnost, nemůžeme si myslet, že jsme již Bohem.

Jsme u Něj pouze na nepatrné exkurze. Stále zůstáváme omylnými lidmi. I po mnoha takových návštěvách. Bez božské pomoci zákonitě havarujeme. Na to je život moc těžký.

Je to jako si myslet, že týden ve škole nám pro základní vzdělání stačí a učitele už nepotřebujeme. Bohužel takový prostý závěr z jeho učení jsem nikde v literatuře nenašel. Jeho životopisci totiž neměli dlouhodobou mystickou zkušenost. A bez ní se nedá pochopit co vlastně napsal Klíma a ostatní mystikové.

Jeho dílo je i charakteristické věčnými problémy s filozofickými pojmy. I když naznačil mnohé z božské moudrosti, např. Jednotu protikladů, kdo jeho slovům opravdu rozuměl? Božské se přesně nedá vyjádřit slovy, jen náznakem.

Vůně formalinu

Otevřel jsem starou skříň a ovanula mne vůně formalinu. Bylo tam totiž mnoho šatů, matka je tak chránila před moly. V mládí jsem tu vůni cítil naposled. Vrátily se mi tak vzpomínky na dobu, kdy jsem s nadějí vyhlížel do života, o kterém jsem nevěděl skoro nic.

Bylo tam i album ze svatby mých rodičů. I to vyvolalo vzpomínky na dětství. Božské na to hned nesouhlasně reagovalo. Tušil jsem proč. Nemá rádo sentimentální pocity. Napadlo mne požádat o malou meditací a zeptat se na to.

Božské mi ukázalo svět intuice s jeho božskými pocity. Pak svět lidí s jeho starostmi a radostmi. Rozdíl byl jasně vidět, i má volba, která měla následovat. Svět božské intuice je daleko dokonalejší, než přízemní lidský s jeho iluzemi. V mládí je člověk plný radostných vyhlídeki, ale často přijdou zklamání.

Ve stáří se ničí sentimentálními myšlenkami na mládí, kdy před ním bylo velké nadějné neznámo. Ví, že už ho čeká jen pomalé stárnutí, nemoci a smrt. To ještě zhoršuje jeho situaci.

Mystika je těžká, ale těmto chybám stáří se vyhne. Proces vede k stálému zlepšování, zkvalitňování pocitů, v kterých neustále roste podíl božského. Kromě toho má dokonalé vedení a ochranu od božských sil tvořících osudy. Nemůže se mu nic stát, co by poškodilo jeho proces.

Filozofie Všeho

Zdál se mi před meditací č.225 banální sen, který bych popsal jako lidský diletantismus všude a všech. To v božském světě vládne úplně Jiný, dokonalý styl práce.

V půl páté ráno mě probudili, hned do mě s ponorem a tísní. Kam já to se ženu do toho nepopsatelného světa hyperinteligentních bohů a božstev. Naštěstí sotva minutu, ufff. Ještě před meditací mi říkali, že jsme votivní, tedy děkovné dary Bohu.

Myslel jsem si, že tísně už bylo dost a že meditace bude mírná. Ale nebyla. Zas jak ty minulé, pořádná dávka tísně, což je ten nejsilnější lék na bloky vůči Dokonalosti, které však udělali Oni, ne my. Proč? Aby si pohráli. Mohou přece všecko. a vědí skoro vše. My naopak. Vážně nic nevíme. Ukazovali mi i náš svět z Jejich pohledu. No, bída…

Navěsili to na božskou dokonalou Filozofii Všeho. Tu mi ukázali velmi podrobně. Úžasná, na to žádný filozof nemá. Prostě přehledná kostra Všeho. V ní má všecko svou logiku, vzájemně provázanou. Vše má svůj důvod. Každý rébus své řešení. Vše je vlastně jasné, v základu docela jednoduché, prostě vymyšlená Hra. Tu mi ukazovali ze všech stran.

Žádná individualita není. Je to jen vymyšlená figurka s omezenou životností. Jediné, co existuje, je vířící Absolutno! A já, když si takto pochopím, mohu rovnou přejít do Něj. Prostě když jsem pochopil Vše, není, co dělat dál. Tohle je Poznání.

V Absolutnu se mé nastavení, tj.archetypy osobnosti, rozloží na prvočástice a už nebudu existovat. To je konec mne i mého světa.

Do některých temných archetypů Absolutna by se mi nechtělo, rád mám své radikální nastavení. Ale zapomněl jsem, že Tam jsou základy Všeho, tedy indiferentní. Přednášenou filozofii jsem vnímal daleko dokonaleji, než jsem běžně schopen. Na mnohé si již nedovedu vzpomenout, co jsem tam jasně pochopil. Tu vysokou inteligenci mám jen ve velkých meditacích.

Budhisté a ateisté by se zaradovali, ono se jim o tomto vyvanutí v Brahma čili nirváně příjemně mluví, ale když to prožíváte, uvědomíte si, jak silně lpíte na své osobnosti. A to brzdí a vyvolává další děje. Ale konec je daný. Pro všecky. I pro bohy a božstva. A potřebný čas není důležitý, je ho dost.

Ještě si vzpomínám na ohromnou intenzitu a naléhavost vizí a informací, to tu vůbec neznáme. Opakuji to opět, tohle by rozmetalo každého. Jak filozofa, i zapřísáhlého buddhistu. Jen si kecají pro zábavu. Ale chtějí, aby vše bylo po starém.

Ptal jsem se párkrát, co se mnou bude dál. Zda mi přidají ponoru a jeho dynamiky. Odpověď byla pokaždé stejná - tohle. Z toho vyplývá, že jde Jim o mou maximální rychlost vývoje. Až do anihilace

Faktem je, že jsem samozřejmě do Absolutna neskočil. Ale ani se nepostavil proti. Mým stylem je opatrnost, ač se to nezdá. Kdoví, co by to se mnou udělalo. Možná to Pavel udělal, říkal, že se to od jisté chvíle změní.

Ono totiž nebylo úmyslem meditace někam skákat, jak mi pak řekli. Vlastně mě do Absolutna, Celku, kde je nic a všechno, jednička i nekonečno. nehnali. Ačkoliv to tak vypadalo. Jen si vytvořili situaci, kterou potřebují. Maximální urychlení. Ta tísnivka je pro to nejlepší palivo. Letím jak raketa.

Takže brzy budu polovinou vědomí v božském, totálně Jiném světě a polovinou v tomhle. Lidé o tom sní, ale já si nedovedu představit, jak to může fungovat. Ale Oni to jistě mají připraveno. Božské asi nebude moc dynamické. Mystika je vážně nejadrenalinovější sport co existuje.

Meditace s max.49% ponoru trvala dvě hodiny. Jeden přídavek byl,  půl hodiny. Tíseň se měnila od slabé po dost silnou. Odpoledne začala série malých meditací s neutrálním ponorem až 49%, ale zatím statické. Při chůzi až k 48%, tedy vše jako po minulé meditaci....

Výsledky meditace

Před meditací jsem se ptal, kam se můj další vývoj bude ubírat. Po ní mi zástupce Boha, tj. dimenze 6.5, která mi vše řekne po pravdě, sdělila, že jsem sice malý, ale učím se rychle.

Ponory a jejich dynamika i schopnosti se mi budou pomalu zesilovat. To je reálná MD.

Zátěž procesu se bohužel snižovat nebude. Mnohé na mě zkoušejí a to se musí kompenzovat.

Stavy po této meditaci se příliš nebudou lišit od stavů po minulé.

Ponory 48% a v meditaci 49% budou, víc ojediněle. Proces tedy jede stále stejně.

Ptal jsem se dimenze 6,5 co by se stalo, kdybych v meditaci vskočil do Celku Absolutna. Prý by se nestalo nic! Vývoj by šel stejně jak jde. Jedno rozhodnutí je málo. A co když bych ho opakoval? Pak bychom zasáhli My. Máme už v tobě velký vliv. Udržujeme proces na optimu.

Ale přijetím Absolutna by skončila tíseň? Neskončila. O ní jde hlavně.

Takže svůj proces stejně vlastně neřídím, hlavní slovo má božské.

Jsem až moc narychlen, řekli mi také, protože jsem toho mnoho pochopil. Jenže to vyvolává tlak na procenta, aby stupeň vývoje mohl vzrůst. Tím by se bohužel mohla ještě zvýšit zátěž procesu. Co s tím?

Večer se ponor v malých meditacích změnil na až 49% slabě extatický, což je významná změna k lepšímu. Druhý den i mimo meditaci až neutrálních 48% s pálením na hrudní kosti.

Počátek MD

Dnes je první den, kdy už nejsem v zaměstnaneckém poměru, což je další symbol přechodu do MD. Do skutečného důchodu nastoupím až za dva týdny, což bude další symbol. Začínají se rýsovat první změny procesu. Jsou však zatím dosti slabé, náhlá změna PO se prostě nekonala. To jsem ovšem věděl, že MD bude nabíhat ve fázích po dobu několika měsíců. Základní změnou bylo zvýšení stálého ponoru o 1% na 48% a v malé meditaci až 49%. Tato změna je velmi významná, ale zvýšený ponor je často narušen únavou.

Musím si o zvýšení ponoru říci určitým symbolem. Ne vždy ho zvýší. Je totiž velmi drahý. Tím vlastně brzdí rychlost procesu o kterém jde božským silám nejvíce. Spolu s vysokým stupněm překonávání překážek, tzv.překonpřekem to často vypadá, že MD vlastně vůbec není, a že stále jsem v PO. Velké meditace vůbec nejsou a asi ani nebudou. Jsou příliš drahé. Nejsou ale ani kapitoly, na jejímž začátku bývaly v PO ponory častější a silnější. Prostě někdy meditace a ponory mám, někdy méně. Je to jakoby nahodilé. Co se ale objevilo, je dynamika malých meditací. Ta ještě donedávna vůbec nikdy nebyla.

Nyní je malá meditace vlastně zeslabenou velkou meditací z dob počátků z etapy Poznávání božského. Jakoby ani přesně nebylo jasné, jakou cestou se dál dám. Jestli radikální jako dříve, nebo pohodovou.Vše prostě vypadá, jakoby se božskému nechtělo ukončit mystické procesy, které propracovaly do vysoké efektivity a začít nové, daleko příjemnější. Jako by mě chtěli dostat ještě alespoň trochu výše v příští inkarnaci.

O tom Jim jde více, než o MD, který je vlastně spíše odpočinkem. Šetří tedy jak mohou. Dají mi sice malou meditaci, v které opakují filozofická téma velkých meditací před 16 lety, ale místo silné extatické mi dají spíše neutrální a slabší. I tak je to ale příjemná změna od neustálého výkladu božské Jinakosti vysokých dimenzí, jež mne stále ohromuje. Nižší božské dimenze nám jsou daleko bližší. Například před chvílí mi ukazovali, co už léta nebylo. Že je Stvoření vlastně Královstvím splněných přání. Co kdo chce, Bůh i my, to také dostane, i s následky. Za vším co chceme, je základní nastavení osobnosti – sestava kořenových archetypů. Ta určuje doslova vše.

Jinak mám zaručen stálý dohled. Nic z toho co napíši, řeknu či udělám nemůže obsahovat velkou chybu. Hned by mne napomenuli nebo zasáhli. Prostě víc si uvědomuji, že mne vlastně stále generují, aby si mne mohli prožívat.

Více se mnou také mluví. Až několik desítek informací a odpovědí denně. Usměrňují mne doslova ve všem, v každém rozhodování. Pomalu a jistě mě také vytlačili do esoteriky, což jsem vždy považoval za nerealizovatelné. Dávají mi také více volnosti v rozhodování. Proces není už tak strohý. Myslím, že proces půjde dále tímto směrem. Během příštích měsíců a let bude stále sílit. Vypadá to, že tu budu do devadesáti.

Jindy je meditace silnější, ale není výuková, spíše klidná. Zato může být delší. Je tu tedy několik proměnných a každá má určitou cenu. Nemohu tedy dostat vše na maximum. I v tom existují kompenzace.

Dodatek po měsíci

Po další meditaci, velmi podobné minulé, následovaly opět stavy plné mystického ponoru. Při řízení auta a poslechu meditační hudby vyletěl ponor na rekordní hodnotu 48,8%. Kupodivu s řízením nebyly problémy. Ukazuje se, že i ve vysokých stálých ponorech se dá žít denní život. Bohužel po čtyřech dnech ponory opět poklesly, asi do další meditace, která bude asi opět podobná minulé. Dá se už vyjádřit, co MD je a co není. Je charakteristický:

-zvýšenými ponory v malých meditacích i mimo ně. Nejsou ovšem trvalé, ale několikrát za den se zesilují na minuty až desítky minut.

-proces MD je velmi podobný PO, je jeho pokračováním

-zatížení procesem se však zmenšilo. Zejména téměř zmizela silná tíseň mimo meditace i únava, zčásti tupost

-podstatně vzrostl vliv božských sil a jeho instrukce jsou častější

-další proces bude pravděpodobně směřovat k vyšším ponorům, vyšší dynamice ponorů a vyšším schopnostem. Bude trvat ještě mnoho let, zlepšování však bude pomalejší

-na rozdíl od původních představ není změna osobnosti a životního stylu tak výrazná, jak se čekalo. I tak je s MD spokojenost, ačkoliv proces je stále dost náročný.

Meze mystiky

Po letech praxe vzniká otázka, kam se až může mystik dostat v tomto životě, pokud pracuje efektivně po mnoho let. Literatura se zmiňuje o osvícení, Poznání či nirváně pro ty nejlepší. Je to možné a co tyto názvy reálně obsahují? Co všecko takoví lidé umějí a mohou?

Začátky mystiky jsou velmi slibné, začátečník snadno pozná, že není velký problém s Bohem a Jeho Hierarchii hovořit, či Ho dokonce vidět, zažít v meditaci. Ukazuje mu své schopnosti, naprosto neuvěřitelné. A myslí si, že také bude nějaké mít.

Ale ouha, po letech praxe si už není tak jist. Sice Boha v sobě cítí docela silně a s komunikací nemá žádný problém, ale Bohu se nepodobá ani zdáli. Stále je v božském světě na exkurzi, nic víc. Mnoho toho, co chce vědět, se prostě nedozví, je mu to zapovězeno. Sice zná tzv.Jinakost Boha, ale jak vyjde z meditace, je zas jen omezeným člověkem, který si toho z ní moc nepamatuje. Gigantická inteligence rozšířeného vědomí je vždy jen dočasná.

Nejsou to jen záležitosti nejvyšších sfér, ale ani k základům řízení a vyhodnocování duchovního růstu se nedostane. Zákony karmy jsou mu známy jen hodně obecně a nemá šanci zjistit konkrétní hodnoty. Bůh nedává lidem nahlédnout do svých výpočtů a záznamů.

Je to prostě proto, že lidem jsou prostě tyto informace v plné šíři zapovězeny. Jsou pouze pro sféru bohů a vyšší. Tento zákaz není možno odstranit. Víc se dozví jen v dalších inkarnacích ve vyšších světech.

Proto svatí, osvícení, tedy i nejvyšší mystikové jsou vždy jen začátečníci v Poznání. Člověk v této civilizaci se zkrátka nedostane příliš vysoko. Má sice docela silný podíl pocitu Boha, ale schopnosti jen nepatrné, a nejde to změnit.

Rozhovor o hranicích mystiky

Proč jsem po více než dvou stech meditací v průběhu dvaceti letech stále jakoby na začátku, vždy ohromen velikostí Boha, proč již nejsem v božském více jako  doma? To jinak nejde, od lidského je božské vždy výrazně odděleno. Takže ani nemohu čekat, že se to v dalších třiceti letech zlepší? Samozřejmě, že ne.

Takže ani nebyl nikdy žádný osvícený? Nikdo, kdo získal Poznání, byl tzv.v nirváně? Ne, vždy byl jen člověk.

A co když měl ponor 51% a víc, kdy lidské vědomí již mizí? To měl o trochu dokonalejší vnímání, ale k Bohu je to stále velmi daleko. Neměl ani Jeho schopnosti.

Tedy křesťanství má pravdu v tom, že k Bohu do Jeho Království se lze dostat jedině po smrti, zde ne? Ovšem.

Takže se stále více připravujeme pro vstup do božského, stále Ho silněji cítíme, ale zde to úplně stejně nejde? Přesně tak.

Zátěž v Nové mystice

Zátěž je v mystice největším trvalým problémem. V literatuře se tento termín vyjadřuje pojmem temná noc duše. Nesprávně se uvádí, že trvá jen omezenou dobu, což bohužel neodpovídá realitě. Tato civilizace je tak málo duchovně vyvinutá, že konkrétní duchovní zákony nejsou známy. Pouze náznaky, smíšené s množstvím mýtů a iluzí. Nová mystika je v první řadě radikální a maximálně pravdivá. Tím je však málo populární.

Podstata je jednoduchá. Zátěž zatěžuje, ztěžuje život, je však jeho nedílnou součástí v dualitách, např. příjemné-nepříjemné, zdar-nezdar. Utrpení nikdo nechce, proto má velkou cenu. Vůle se ho zbavit je motorem vývoje. Běžným lidem zátěž života přináší daleko méně než duchovním lidem. O duchovní rozvoj nestojí, tak ho mají málo.

Závisí ovšem na tom, zda je konkrétní Vůlí Boha, nebo naším nápadem. Řeholníci trapisté nemají automaticky nárok na přiblížení se Bohu. Jde tedy o stupeň přijetí Boha, který rozhoduje o výsledku zátěže. Ten je bez mystiky, tedy osobnímu vztahu k živému Bohu, malý.

Zátěž vychází z duchovních zákonů platných pro všechny entity. Podle nich vše má svoji cenu, nic nevzniká bez účelu a bez námahy. Nic není zdarma. Za vším je hlavní Záměr Stvořitele – proces Sebepoznání. Důležitým parametrem jsou tzv.zásluhy, jež vycházejí z vyhodnocení našich činů v zátěžích. Až po dosažení předepsané kvóty může dojít ke změně úrovně entity.

Mystika má jen tu výhodu, že cesty vývoje jsou pod božským vedením přímé a rychlé. Zátěže také mají úplně jinou strukturu než u obyčejných lidí. Vše je zaměřeno na maximální duchovní rozvoj. Mystik má taky velkou ochranu, protože má část božských atributů. Nemůže např.dostat demenci či slepotu. Zato má tisíc malých problémů. Zejména únavu, ta ho provází od počátku. Mystika není zábava, ale práce.

V lidském světě rozhodně nelze očekávat klid, mír a blaženost, to říká křesťanství naprosto správně. Nikdo z mystiků neměl život jednoduchý a bez bolestí. Jak se správně říká – Koho Bůh miluje, s křížem ho navštěvuje.

Další iluzí je mýtus o osvícení. Člověk zůstane v této civilizaci vždy jen člověkem, i když poznává Boha velmi efektivně. Až v dalších životech se může dostat výš.

Zátěž je vlastně totéž, co oběť. Prostě prožíváme to, co nás zatěžuje. To je i symbol Krista na kříži, což je hlavní symbol mystiky.

Je to i následek překonávání překážek. Zkouší tak i naši věrnost. Námaha kterou podstupujeme, abychom dlouhodobě potvrdili, že o Boha máme zájem i přes překážky, jež se nám staví do cesty. Je to Jeho záměr. Proto postavil u brány Království nebeského archanděla s plamenným mečem, aby zabránil vstupu nepovolaným.

Paradoxní je existence tuposti, častá stížnost mystiků. Je jakoby protiduchovní, způsobuje však zesílení zátěže, proto je božským často využívaná.

Je možné zátěž připodobnit k penězům, kterými si vlastně platíme jak duchovní rozvoj, tak i zážitky s ním spojené. Čím je duchovní rozvoj rychlejší, tím je dražší a čím vyšší schopnosti dostáváme, tím víc musíme platit za jejich využívání.

To se týká schopnosti komunikace s Bohem a zejména Jeho božského pocitu, tzv.ponoru, jež dostáváme v meditacích a později i mimo ně. Nejdražší je extatický, neutrální daleko méně.

Důvod je v tom, že mystikové jsou jen lidé, ale mají to, co jim nepřísluší, tj.božské pocity a schopnosti. Mají část pocitu světa bohů, ale nevykonávají práci, která tomu světu náleží, ba ani ji dělat nemohou. Tuto nerovnováhu je nutno kompenzovat zátěží. Další zátěž se vynakládá jako kompenzace neduchovních činností.

Záleží i na intenzitě dynamiky, tj.dějovosti a délce zážitku. Klidný ponor je daleko levnější než dynamický, zejména s filozofickým obsahem.

Život mystika vytváří nutné podmínky pro zrození ve vyšší civilizaci. Je proto důležité, aby rozdíl mezi ním a okolím byl co největší a jeho aktivní život co nejdelší.

Jde vlastně o maximalizaci objemu zátěže. Stálý ponor je symbolem úrovně mystika, ale vlastně sám od sebe mnoho pro duchovní vzestup nepřináší. Naopak spotřebovává zátěž, takže s ním božské šetří.

Každý mystik má božským naplánovanou optimální cestu. Nemusí tedy duchovní zákony vývoje detailně znát. Jsou v úplném rozsahu lidem nepřístupné.

Má tedy určeno, jaká bude jeho mez mystiky. Po dosažení se další vývoj již zpomaluje, i když se to mystikovi příliš nelíbí, chtěl by více a hlavně dříve.  Bůh rozhoduje i o tom, kolik maximálního stálého ponoru bude dostávat. Bývá to 48-50%, horní mez je však už obsahuje hodně zátěže. Tento stálý ponor trvá jen malou část dne, nejvíce pár dní po meditaci. Zbytek  je o procento až dvě nižší.

To, co nemůže čekat, je změna osobnosti. Je stejná i v dalších inkarnacích, protože je obsažena v kořenových archetypech. Změnu výjimečně mohou provést jen nejvyšší úrovně.

Zákony zátěže jsou daleko složitější, než je popsáno. Dochází např. k výměně mezi mystikem a těmi, na které je napojený, dokonce i mezi božskými silami a jím.

Co přináší vysoký stálý ponor

Stálý ponor je hlavním výsledkem mystiky. Právě ten ukazuje vyspělost mystika. Je to částečně božský pocit, běžným lidem téměř neznámý. Obsahuje určitou část pocitu Boha. Proto se vyjadřuje v procentech.

Existuje velká, téměř neznámá, věda o pocitech. Jejich struktura a všecky souvislosti jsou velmi složité. Pocit je nejdůležitější věcí vůbec, protože je hlavním symbolem osobnosti. Jaký je pocit, taková je entita i její život. Stálý ponor se liší od ponoru v meditacích. Bývá slabší a méně dynamický, a většinou neosahuje informace. Zato trvá několik hodin denně, ač se stále poněkud mění, kolísá, a tím i kvalita toho, co přináší. Vysoké stálé ponory by bylo možno nazvat osvícením.

Je velmi těžké ho získat, má ohromnou, ničím nenahraditelnou hodnotu. Je synonymem kvality. Po mnoha letech duchovní praxe častěji nabývá vysokých hodnot a je i trochu dynamický. Ještě později ještě zkvalitní, protože občas obsahuje i informace, podobně jako ve velkých meditacích. Je to tzv.dynamický stálý ponor. Přináší zejména:

-Vhled, tedy chápání všeho, co je potřeba

-Hrdou vznešenost a nadhled, protože prokazuje vyšší úroveň osobnosti

-Je vlastně výrazem přízně, čili Lásky Boha, ocenění práce a úrovně mystika

-Mindráky a obavy nemohou existovat, ani ho nikdo nemůže urazit

-Obrovská vnitřní síla, jistota, že všecko zvládne a vše postupně pochopí, protože za ním je Dokonalost, které se nic nemůže rovnat.

-Jistý pocit neomylnosti, vše je božským sledováno, vedeno a kontrolováno

-Věčná mladost, vědomí věčnosti

-Nepřítomnost strachu, zvlášť trvalého, z pozemského života a smrti

-Téměř božsky klid a vyrovnanost

-Klidná naplněnost a nadhled.

Co tam ale není, ani nemůže být,  je plný stav Boha, ani dynamika Jeho dějů, vizí a schopností i pocitů. Ani dokonalá božská Tvořivost. Není to ani jako ve velkých meditacích.

Tyto pocity jsou bohužel tak drahé, že se musejí kompenzovat zátěžemi, což je vlastně temná noc duše. Nejsme bohové, pouze lidé... To hlavní přijde až v příštích životech…

Kvóty jsou za vším, i v psychoterapií

Zamýšlel jsem se, proč se ti, co se snaží různými způsoby o svou vlastní psychoterapii, neustále znovu a znovu setkávají se svými problémy. Léta, ba desetiletí. Skoro to vypadá, jako by vůbec nešlo změnit sebe sama! Přitom vyzkoušejí kdeco, včetně zážitkových seminářů, hypnózu i autohypnózu v různých formách. Dokonce se zdá, že se problémy ještě zesilují! Má vůbec psychoterapie smysl? Není nakonec lépe nedělat nic?

Pochopit to je pro naši civilizaci, která nezná zákony psychiky, nemožné. Pouze channelingem se můžeme na některé otázky zeptat.

Díky němu vím, že drobné úpravy osobnosti jsou možné. Závisí doslova na všem. V pozadí jsou vždy božské síly, které mají hlavní úkol, jemuž je skrytě vše podřízeno – duchovní rozvoj Sebepoznání.

My usilujeme o harmonii, tedy často vlastně klid od všech problémů, ale to často bývá v rozporu s hlavním úkolem Stvoření. Tedy klid ode všeho se nikdy nemůže podařit! Vždy budeme vystaveni proudu života, abychom se ho naučili zvládat a tím poznávat. Psychoterapie může, ale nemusí pomáhat osobnímu rozvoji Sebepoznání. Proto některé naivní snahy vyjdou úplně naprázdno.

Ale zpět k psychoterapii. Kořenové archetypy nezměníme, ale určitá blokace problematických částí je možná. Vždy záleží na kvalitě snahy, době jakou se psychoterapii věnujeme i rozhodnutí božského, kdy a jak změnu provede.

Je to tedy stejný princip jako s duchovním růstem. Vše se vyhodnocuje a zaznamenává. Až se dosáhne požadovaná míra, změna může přijít. A tato míra jsou ony kvóty, které tak ovládají náš život, každou událost.

A proč se někdy problémy spíše zesilují, místo toho aby psychoterapií postupně mizely? Prostě proto, že božské úmyslně zesiluje naše problémy, abychom je účinněji řešili. Malý problém bychom ignorovali.

Nejvyšším stupněm psychoterapie ovšem není úprava osobnosti, abychom byli hodnější, ale něco docela jiného. Je to přímo změna osobnosti, kdy se ve vědomí začnou projevovat vyšší části osobnosti, je to jistý přerod. Je to však velmi vzácné

Virtuální divadlo Světa

Pozn.: Určeno jen pro zasvěcené, laikům nedoporučuji číst

Měl jsem dost divoké sny před 220. meditací. Všechny ukazovaly na mé problémy. V prvním do města přišel nějaký mág a všichni zájemci se u něj začali shlukovat. Já tam pak také přišel. Vrhnul se ke mě, že mne zná, že jsem ten velký mág, a svým klikatým mečem na mě udělal výpad. Švihl jím a poranil mne na prstě.

Dostat jsem velký vztek a chtěl ho magicky zabít. Pak si ale říkám, že je to hloupost, že se zeptám na pokyny božského. Souhlasil. Zjistil jsem odpověď a řekl mu, že když odejdu, toto vše skončí, a to bude jejich konec. To vzbudilo velký respekt. Že to vlastně vědí, ale jen chtějí ukázat, že něco umějí. Že nejsou poserové a žvanilové jako ostatní.

 Druhý sen byl o dvou bratřích. Jeden běhal po městě, někde ukradl tank a vjel s ním do své garáže v domě a málem přejel mladšího, který si tam hrál s dětskými zbraněmi. Naštěstí ho nepřejel pásy, kluk zůstal pod tankem... Oba bráchové jsem byl já sám.

 Také jsem měl v noci strach, zda přechod do MD vůbec zvládnu, když je to tak velká změna osobnosti. Že kdyby toho bylo na mne moc, požádám o snížení ponoru.

K meditaci mě vzbudili v šest ráno. Nechtělo se mi, byl jsem rozespalý, ale poháněli mne tím, že čím později meditace bude, tím bude slabší. Překonávání neochoty a strachu z Boha, tomu se žádný mystik nevyhne.

Vše je jak má být, řekl mi Kristus, když jsem se pomodlil u Jeho obrázku. Na začátku meditace mi byla velká zima. Vyzvali mne, abych se ještě přikryl dekou. Nemohl jsem ji najít, napadlo mne si vzít jinou. Pak se mi zamotala šňůra sluchátek, takže jsem si dost rozházel tranz. Asi kvůli překonpřeku. Život je překážková dráha.

Meditace byla opět filozofická o Jinakosti Boha. Dosti silná, až 50%, ale tísnivá, místy hodně, i mnoho vizí. Tíseň je nejúčinnější prostředek na duchovní postup, nejintenzivněji rozbrušuje bloky ega. Extatická nebyla vůbec. Vnímání hudby bylo jako vždy špičkové, nádhera nádher.

Byla o tom, jak Bůh tvoří. Vymyslí a jakýmsi výtryskem stvoří naše inkarnace a pak si je může prožívat, aby poznal, jaké je Jeho Stvoření z pohledu, jež sám nemá, tj.nedokonalosti, neznalosti, omylů a chyb. Vše je vygenerované, nadefinované ze světa Boha, z čiré vířivé Dokonalosti, v postatě Matematika. Tak tráví Svou Věčnost.

Toto téma bylo i v jiných meditacích, zejména poslední, dost této podobné. Nyní však zase trochu jinak, velmi dokonale, jasně vysvětleno a ukázáno. Nelíbí se nám složitost života a problémy v něm, chceme je rychle odstranit, ale v meditaci bylo vidět, jak je vše do detailu vytvořeno, božská Gamesa je to. Proto ji dělají co nejsložitější, nejdokonalejší, nejzajímavější. Prostě virtuální divadlo Světa, aby se všechny archetypy daly prožívat.

Jasně mi ze všech stran ukazovali jakousi pixelovost. Vše viditelné i neviditelné je z malých bodů uspořádaných tak, aby Jimi vytvořená lidská či jiná omezenost je vnímala tak, jak potřebují. Tedy tak, jak vnímáme tento svět. Prostě ve virtuální realitě se vytváří zdání Všeho.

Vzájemné vztahy bodů, pixelů jsou nadefinovány Bohem. Až To je ta Skutečnost! Vše je tedy známé, vše lze vypočítat! Tak se vytvářejí návrhy našich životů v Jejich světech!

K tomu patří otázka, kdo jsem vlastně já. Je to velmi podivné. Vůbec není lehké přijmout, že vlastně žádná individualita a oddělenost neexistuje, vše je uměle vytvořeno Bohem. Vše je božská gamesa, nebo její součást. Proto je svět takový, jaký má být, jak mi říkal Kristus…

Bůh si ho stvoří a zasahuje do něj ze svého světa neomezeně tvořivé Bezčasovosti.

V Jeho Království prožívají svou Věčnost. Jejich světy jsou totálně Jiné než náš, ultrapodivné. Lze tam vymyslet a realizovat úplně Cokoliv! To uvidět vydrží je málokteří, ostatní utečou. Nechtějí TAKHLE vidět Boha. Ale právě to je základ osvícení.

Nejsilnějším zážitkem bylo Poznání, že se velmi rychle řítím do Království božího, kde budu vytvářet a řídit osudy jiných, jak teď dělají mne. Je to vážně síla tohle prožít. Že neodvratně jdu do toho ultrapodivného světa, kde nic není nemožné.

Ukazovali mi to tak, že bych Tam měl jít hned, ač jsem tušil, že to tak rychle nepůjde. I tak mám ultrarychlý postup... Tíseň mi ale k tomu dali hodně velkou. Tohle přijme jen pár lidí na Zemi... Kdo to přijme, má pro osvícení velké zásluhy. Přitom se o tom vlastně ví, ale prožít To je něco zcela jiného...

O MD mi jen ukázali málo. Ale to hlavní, co budu hlavně dělat. Jak budu v ponoru 50%, nádherně prožívat videoklipy jako v meditaci, ale nebyla v nich už filozofie.

Na konci v klidnějším pocitu a ději jsem usnul, stejně jako ve dvou přídavcích. Meditace trvala celkem asi dvě hodiny.

 

Výsledky meditace č.220

Dávají mi po meditaci skutečně ponor 49% několikrát denně. Splnili slovo. To je úroveň, ve které už myšlení samo mizí a ani se moc nesnaží prosadit. Mimo malých meditací mám až 48%, ale vydrží to zas jen pár dní. Je to čím dál víc tlumené únavou. Ovšem 50% je zřetelně více.

Po několika dnech bylo jasné, že hlavním výsledkem této meditace je dokonalejší ukázka toho, co budu v MD prožívat. Začalo to už v minulé meditaci, ale nyní je více jasné, že budu denně několik hodin v příjemné klidnější meditaci s vysokým ponorem.

Obával jsem se, že přechod do MD budu těžko zvládat, i styl života v něm. Ukazuje se, že je pravda to, co říkali, že vše bude probíhat naprosto harmonicky.

Překvapením je, že polovojenský klidný Směrč, který do mne často vstupoval v meditacích i mimo ně, zmizel. Místo něj je tu jiný, také známý, mě bližší. Má příjemné vystupování, prý ho mám zatím oslovovat Ichtyonos.

V dlouhých malých meditacích prostě kloužu po božských vlnkách, občas se něco dozvím. Myšlení už ve velkém ponoru nemá šanci se rozbíhat a dělat problémy. Vždy se samo rychle zklidní, to jsem zažil prvně v životě.

Zatím vysoký ponor, až 49%, způsobuje únavu. Jen deset dní se mi snižuje zatížení mystickým procesem. Zatížení procesem bude klesat ještě asi 50 dní. Pak ani vysoký ponor 50% nepřinese únavu, takže v meditaci budu moci být denně a velmi často.

Ptal jsem se na možnost ponoru 51% a víc, to už božské převálcuje myšleni a totálně ho vytlačí z vědomí. Je to oproti 50% velký skok. Řekli mi ale, že v MD to budu mít jen několikrát na ukázku.

Pak se opět vrátila těžká kapitola bez ponorů, okolnostmi snad nejtěžší vůbec. Dozvěděl jsem se po ní, že první zřetelné záblesky MD budou v den mých šedesátých narozenin, symbolu mého důchodu, do kterého také jdu. Božské síly se prý ve mne budou střídat, nejen Směrč a Ichtyonos. Budu dostávat informace o filozofii i konkrétní karmě.

 

Swap

Dosti nečekaným výsledkem 219.meditace s názvem Ukázka MD bylo trvalé zvýšení stálého ponoru, tj.intenzity božského pocitu, o 1% na 47%, což je znatelné. I v malých meditacích několikrát ve dne i v noci, což po minulých meditací nebylo dlouho, vzrostl ponor na 48%, což bývalo dříve běžné i ve velkých meditacích. Je to tedy velká změna, i když to jsou neutrální ponory a nejsou dynamické. Ty jsou prý několikrát dražší.

K tomu mi božská intuice řekla slovo swap. Toto slovo jsem dosud neslyšel, znamená vlastně výměnu, viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Swap_(deriv%C3%A1t)

Božské mi vysvětlilo, že vyšší ponor budu muset něčím nahradit, aby rychlost procesu příliš neklesla. A to zejména zvýšenou dávkou tísně, často ve snech. Rovněž ztížením některých situací. Prostě zesílení nutnosti překonávání překážek.

Spolu s kvótami, limity a kompenzacemi je swap důkazem, jak přesně má božské o nás vše spočteno a vyhodnoceno, než svými zásluhami můžeme pokročit ve vývoji.

Vše se prostě musí zaplatit. Duchovní vývoj nevzroste jen tím, že si ho někdo vágně přeje. Musí prokázat dlouhodobou vytrvalost a odolnost zátěžím. Podobně jako ve škole se musí od božského hodně naučit a uplatnit to. Ponory mám hlavně na podporu v těžké situaci, ale i na nutnost zvyknout si na ně.

Ponory však netrvají stále. Vracejí se těžší období konce PO, v kterých je více tísně méně ponorů.

 

 

Strategie hierarchie

Jaký je vlastně hlavní záměr hierarchie každé bytosti? Podle čeho řídí děje, které prožíváme, aniž známe všechny souvislosti zákonů Stvoření? Je to velmi složité, mnohé se ani nedá popsat a pochopit.

Základní záměr je však jasný, je to růst. Ten má nekonečno možností projevu. Můžeme si zjednodušeně představit hierarchii jako jednu osobnost s určitými základními, téměř neměnnými vlastnostmi. To jsou kořenové archetypy a jejich vzájemné nastavení. Již na počátku vzniku individuality bylo proto jasné, jakými cestami a jakou rychlostí ve světě projevu půjde vývojem, v podstatě donekonečna.

Vidíme, jak myšlení u každého člověka specifickým způsobem pracuje a řídí tělo. Do jeho myšlení i života zasahují vyšší složky a do jejich ještě vyšší, dokonalejší a mocnější, až do nekonečna.

Každý člověk je jiný, protože jeho nastavení je odlišné od druhých. Každý má své přednosti a nedostatky. Něco, co ho brzdí a něco, co ho pohání kupředu. Proto je rychlost vývoje i jeho cesty  tak rozdílné.

Extrémní rychlost vývoje mají mystikové, protože jen málo co je brzdí, ale převážná část usiluje o rozvoj. Je to prostě nastavený zvláštní životní styl.

Mají onu zvláštnost, běžně nevídanou. Většina hierarchie je v souladu z hlavními záměry, proto nebojují mezi sebou a nejsou tak zdržováni rozepřemi. Harmonie hierarchie je pro většinu bytostí však jen nedostupným snem. Spodek nechce vršek ani poznat, natož poslechnout. Ale bez toho jde vývoj jen pomalu dopředu, zájem je prostě malý.

Božské se snaží „upéci“ ze svého nastavení archetypů to nejlepší, maximálně dosažitelnou rychlost. Nelze očekávat jen příjemný život, ten je o práci, ne o zábavě. Musí se ovšem řídit božskými zákony, kterým říkáme karma.

To, že horní části naprogramují spodním, např.tělu, že tragicky zemře v důsledku naplnění určitých kvót je jasné, zcela běžné. Není to však vážná překážka vývoje, životů je k dispozici vlastně nekonečno. Při plánování osudů není místo pro náhodu, nahodilost. Vždy je vysoká logika analýzy vývoje částí osobnosti. Každá hierarchie má svou strategii a tou jede. Spodek se vždy musí podrobit vršku.

Vše se musí symbolizovat. Symbol je základem Tvorby Boha. Dokonce i trest je vlastně symbolem činu, určitá situace.

I podle vlastní vůle může vyšší část tvrdě zasáhnout do života nižší, aby odchýlilo nějaké nebezpečí. Všichni se tak učí, jak spodek, tak vršek. I svými chybami.

Problematický kořenový archetyp způsobující malou rychlost vývoje se dá blokovat, zapouzdřit, ale vždy má snahu se znovu projevit. Proto je to jen dočasné, málo účinné. Pouze změna základního nastavení může situaci zásadně změnit, ale takový zásah není snadno dostupný ani pro vyšší božské síly.

Boje o moc jsou mezi částmi hierarchie časté.V naprosté většině si však své kořenové archetypy obhájí, protože i problematické části procházejí celou hierarchií..

 

 

Meditace č.219  Ukázka MD

 Byla po delší době a není jisto, zda ještě před MD bude další. Dost mne proháněli úklidem, už včera, ale slíbili, že meditace bude lepší než minulá, a byla!

 Ale dali mi tísnivé sny, ale ne moc. Až nyní jsem pochopil, že po snu zůstane pocit z něj a ten působí jako jeho pokračování. Proto se tak často po probuzení necítím dobře. Napadlo mne, že až budu v MD, řeknu Honzovi o tom, že se mi to podařilo, ale prý to nejde. Jen by si na mě vylil svůj vztek na TND a to, že MD nemá a mít nebude.

Před meditací mi řekli slovo Orofar, to je ústní dezinfekce, mluvím často dost sprostě. Měl jsem použít starý discman, ale když jsem ho pustil, hrál špatně. To prý znamená, že se držím zastaralých věcí, musel jsem ho hned vyhodit. Zpočátku silnější ponor, ale tísnivý. Obvyklá část ukázek, jak se spodek Vršku bojí, a není divu, je tak Jiný, ve Všem.

Spodek Vršek logicky nechápe, bojí se a zadrhává. Spodek neustále vytlačuje Vršek z vědomí, nechce přijít o existenci, logicky! Je-li ponor slabší, není to pro něj bohužel tak těžké. Silný ponor je vzácný, ale ten ho vyrazí z vědomí nejjistěji. Mnoho lidí tohle zažilo, a právě kvůli tomu z mystiky uteklo. Je třeba hodně odevzdanosti, odvahy, ba i otrlosti a zkušenosti tohle přijmout. Jistě 200x jsem to v meditacích již zažil, a ještě to nemám dořešeno! I to působí tísnivě. Ti dva se ze zásady nemohou nikdy dotknout, proto se tím božské rádo zabývá. Jak se přiblíží sobě, začíná to kolem nich jiskřit.

 Právě blokování se vůči Bohu je hlavní parametr života. Ten tvoří světy a děje v nich! Léčí to nejvíc ta hrozná tíseň, což je vlastně překonaný odpor ega, Rozbrušuje bloky mezi lidským a božským, to je to ukřižování, smrt, bez které není Vzkříšení. Poté nastala kapitolka vysoké filozofie, asi té nejvyšší, jaká existuje, ultrasilná. Esoterika na n-tou, maximální Jinakost vysokých dimenzí. Mnohé jsem již znal, že vše je božská Hra na prožívání Všeho. Vše je vygenerováno, vše v podstatě Nahoře dané, známé, ač nekonečně variantní, nekonečně složité. Matematicky nastavené. Prostě vysvětlit To nejvyšší co nejstručněji a nejjasněji. A já jsem vybrán na tu největší rychlost, udělají pro to všechno, ale co vše to způsobuje! I lidské hříchy nejsou rozhodující, to je maličkost, pokud nebrání rozvoji, tohle vůbec nevíme. Hlavní je stupeň přijetí Boha. Extrazvláštní životní styl, který relativně brzo nějak moc zvláštně končí. Ani snad to rozpuštění v Bohu není úplně to úplné! Vše jde dál a dál, zahrne stále vyšší a vyšší celky, do nekonečna. Projde se vždy pochopením daného levelu dál a dál, jichž je nekonečně.

 Vlastně ani není jasné, jak to Tam úplně Nahoře je? A Tam jedu hodně rychle. Vše je virtuální, v symbolech, jež se dají donekonečna obměňovat, různě vyjadřovat. Kdepak náš svět, ten Tam není ani trošku. Bylo to naznačení otázky-opravdu chceš Sem? Mnozí by jistě utekli, určitě většina. Takhle podivně si Ráj a svou budoucnost nepředstavují. Nic tu není jisté, pevné, ani individualita. Klidně nakukují na Sebe i z druhé strany, skrz nás. Ani individualita tu není daná, pevná. Se vším si dělají co chtějí. I to děsí. Tady ani není nic jako čas.

 Pak následovala kapitolka filozofie, ale už ne Jinakost. Bylo tam mnoho dalších poznámek, často osobních, i na mé známé, ale některé jsem zapomněl. Hlavní informace byla, že mi začíná MD. Také mi zvýšili ponor, ze 48% na 50%. To jsem již přesně 12 let neměl… Takovou sílu. Zesílily i vize, v celé meditaci byly daleko silnější než dříve. To je asi hodně drahé, pomyslel jsem si. Ukázali mi důležitý graf vývoje ponoru.

Doba meditace byla jako stálá hodnota, pak pokles na jistou dobu a pak opětný vzestup na původní hodnostu 50%. Tak takhle to bude, stačí překonat tu dobu do počátku MD. Termín mi neříkali, z minula vím, že to bude počátkem května, ale první zášlehy už počátkem dubna. Opakovaně a s jistou dávkou úsměvu mi říkali-podívej se, copak v tomhle stavu můžeš na Tenerife, kam jsem chtěl, ale Oni mi to mnohokrát rozmlouvali?

Teď jsem pochopil, že to vážně nejde. Jsem zkrátka polovinou vědomí v božském, tak ani není důležité, kde jsem nyní. Zprvu byl vysoký ponor neutrálně tísnivý, ale pak intenzita filozofie poklesla a změnil se na neutrální a pak i na neutrálně extatický. To už bylo úžasné, včetně dokonalého prožívání hudby. Tak takhle to budu mít často v MD! Pak se hudba přepnula na Crown Chakra, což zdokonalilo i prožitek, protože dostal vyšší dimenzi, ale po chvíli mne vyzvali, abych se vrátil k Lise, pak bude meditace delší.

 A opravdu. Trvala hodinu a půl. Pak mne direktivně vyšoupli a ponor rychle klesl. Byly ještě dva přídavky, první do 48%, druhý slabší. V obou jsem usnul. Během meditace jsem zkoumal, jaká to meditace je. Až po čase jsem si uvědomil, že je to nejpřínosnější meditace, co jsem kdy měl. Konečně přesně a názorně z delší zkušenosti vím, jaké MD bude. Co ale nechápu, co jiného je možno než meditovat při ponoru 50%. Ale jistě si s tím poradí, jen nevím jak. Tak o tohle usilovaly a toužily miliony lidí. Třeba ani nevěřili, že to existuje, ale já to prožil a prožiji ještě daleko víc. Únava byla po meditaci obrovská, jako kdysi před mnoha lety po silných editacích, ale jsem za ni Bohu moc vděčen. Jedu najisto.

 Čekal jsem, zda nastanou malé meditace a opravdu nastaly, ale až dnes odpoledne. Jsou siln