Tajemství šedesátých let

Děkuji osudu, že jsem prožil šedesátá léta. Měla svoji naivní romantiku, ale to, v čem žijí a co podporují dnešní mladí je pod obraz boží. Každá doba má svého ducha, ale šedesátá léta měla velmi výrazně odlišného. Měli by to vysvětlit astrologové. Po celém světě, tak výrazně politicky rozděleném, došlo k velmi podobným projevům, které nelze přisoudit pouze módě. Jako by lidé byli čímsi osvíceni.

Její kořeny vznikly už v některých proudech padesátých letech. Projevilo se to zejména v písničkách a filmech. Byl to definitivní konec rigidity a neživotnosti předcházejících desetiletí. Objevilo se něco zcela nového, neznámého, ale bohužel jen dočasného, revoluční dobou v mnoha směrech. Na mnoha místech vznikaly komunity stejně smýšlejících hippies - Dětí květin. Byla to vlastně revoluce v životním stylu. Ne vždy to bylo bez problémů, nakonec se snad všechny rozpadly, ale nelze čekat, že by to mohlo být jinak. Ašramy v Indii jsou funkčními duchovními centry odedávna. I jinde na východě je dodnes zvykem alespoň část života prožít v klášteře.

Tento optimistický duch doby se totiž vyznačoval nevídanými atributy – Radostí, Tvořivostí, Hravostí, Duchovností, Vzájemností a poznáváním Krásy. Projevil se nejen v umění kvalitativní i kvantitativní explozí tvořivosti, vždyť např. zpěváci té doby patří dodnes k velmi uznávaným, ač jsou již důchodci.

Nebyl to křesťanský duch, ale nově vzniklého duchovního proudu New Age. Je známý zasvěcencům jako skupina IAUE. Vyznačuje se nedogmatismem i dříve nemyslitelným spojováním různých proudů a náboženství a velmi osobním přístupem s využitím všech latentních schopností člověka. Popularita jogy a buddhismu se tehdy rozvinula a nestála v opozici vůči křesťanství. I v tomto klasickém náboženství došlo k dříve neslýchaným diskuzím a změnám. Psychologie, náboženství i filozofie se v něm propojily. Bylo mnoho naivního romantismu, ale snaha byla veliká.

I sexuální revoluce spojila lidi, hrálo se, zpívalo a tančilo. Lidé vášnivě diskutovali i o tabuizovaných tématech. Vztahy mezi lidmi se zlepšily na úroveň o které dnes můžeme jen snít. Zesílila to další novinka - běžně používané měkké drogy. Pod jejich vlivem se tvořily poklady umělecké tvorby, dodnes nepřekonané. I psychologové zkoumali LSD a dospěli k překvapivým zjištěním. Do té doby téměř neznámá psychoterapie se stala velmi diskutovaným a rozvíjejícím se oborem.

Heslo Dětí květin - hippies – lásku, ne válku oslovilo celý svět a přispělo ke zmírnění studené války. Těžkopádná demagogie komunismu byla těžce narušena obrodným hnutím. Obrodě věřilo mnoho lidí, kteří měli obavy z rozpínavého kapitalismu. Vývoj se dotkl i techniky, to už si běžně neuvědomujeme, optimismus lidí byl nevídaný. Budoucnost se zdála tak krásná…

Potlačené zlo se však ozvalo. Počátkem sedmdesátých let tento krásný duch, dodnes silně zřetelný v písničkách a filmech, vymizel. Byl nahrazen komercializací, povrchností, pesimismem, negativitou a agresivitou. Kdypak se vrátí, když všeobecný odklon je čím dál větší?

Téměř neznámý je zásadní fakt, že kdo bral 60. léta vážně, přijal Boha, dostal se v dalších desetiletích do očistných a transformačních problémů temné noci duše, aniž si souvislost uvědomil. Vše je jak má být. Je to stěží pochopitelné, ale duchovnost už je taková. Cesta smrti a vzkříšení.

Vše je v cyklických proměnách pocitů sesílaných na tuto zemi, vše je zjevné v horoskopu. I to, že se znovu a trochu jinak vrátily v devadesátých letech a další, opět jiná forma po roce 2018.

 

 

Příčiny konce dětí květin

Období šedesátých let bylo v mnohém vyjímečné. Odpor proti establishmentu a generaci otců byl neobvykle silný. Měli záměr bezkonfliktně změnit svět a byli ochotni jít příkladem. Proč se jim to nepodařilo? Jednoduchá a přitom dosti úplná odpověď je - naše civilizace na to není, nejsme tak vysoko jak si myslíme. Hnutí vyšlo brzo z módy, i ta má své zákony. Povrchní přístup nedává naději na dlouhé přežití jakékoliv ideje.

Nechápali, že někdo může odmítat žít v bezkonfliktní lásce, kráse, tvořivosti a radosti. Léta se jim dařilo, silně ovlivnili celou civilizaci, ale potlačené problémy se ozývaly stále silněji. Snad v každém jsou horší části, jež se snaží po čase uplatnit, pokud se neočistí.

Někdy až bláznivá divokost a nedisciplinovanost vyvolaná touhou po svobodě vedla k excesům, zejména v sexu i vlivem zneužívání drog, což urychlilo zkázu hnutí. Aniž si to uvědomovali, mystický proces zejména některým spustil mnohaletou očistnou temnou noc ducha se zesílením problematických sklonů.

Měli se spíše zaměřit na svoji práci, než se marně snažit o vyvážet revoluci, na kterou sami nebyli připraveni ani jejich idoly a intelektuální vůdci – guruové New Age, natož oni sami. Vlastně jen silněji přáli co, lidé vždy, tedy žít Ráj na Zemi. Byla k tomu potřeba daleko větší a delší změna jejich osobnosti, než si dovedli představit.

Neznalost, nezkušenost a naivita byla proto hlavní příčinou pádu. V sedmdesátých letech se jejich vliv rychle vytrácel a dnes z něj nezbylo téměř nic. Nastalo to, co nikdo nečekal a nechtěl - protipól ducha šedesátých let. Narodila se totiž generace s úplně jinou povahou, zcela odlišnými kořenovými archetypy. Dnešní pojmy jako cool a unisex byly tehdy zcela nemyslitelné. Nejhorší je, že se snažili zapomenout na to, co v meditacích prožili. Nebylo jim to vždy příjemné, příliš to narušilo jejich představy. Mystika nikdy nebude populární. Hlavně si chtěli žít dobře, užít si života, kdepak nějaká moudrost. To jen hrstku lidí jako Allan Watts, Aldous Huxley a i ti jen omezeně.

Mnoho umělců však zůstalo věrno svým ideálům. Největší problémy pochopitelně vznikaly u komunit. Jen některým se podařilo přežít do dnešní doby a to museli hodně slevit ze svých představ. Přesto zůstaly ideje hippies trvale známé a vcelku příznivě přijímané, i když nenásledované.

Něco tak velkého se nepodařilo mladé generaci před tím ani potom. Lze očekávat, že se něco podobného znovu vrátí, ale bude to asi trvat ještě dlouho, než se změní přístup k životu, ideje a hodnoty celé civilizace, který se dnes spíše blíží té funkcionalisticko-materialisticky borgské či matrixové ze sci-fi filmů s přídechem pohanství a magie středo- a starověku. Musela by se narodit zcela jiná generace. Kdo rozumí astrologii, může si přibližný datum zjistit celkem snadno. I ta vysvětlí krásná šedesátá léta…

 

 

Touha po vizi

Lidé si vždy uvědomovali problémy v kterých žijí a chtěli změnit svět. Václav Havel v devadesátých letech byl mnohými intelektuály vnímán jako ten, který je schopen přinést novou vizi nepolitické politiky, která může ovlivnit další vývoj civilizace a přinést lepší a spravedlivější společnost.

Jejich přání se nenaplnilo a tak v současné době spěje naše civilizace k novému stylu politiky – státem regulovaného kapitalismu. Stát ho reguloval vlastně vždy, ale bude daleko více. Globalizace pokračuje a to má své klady a zápory, jako Vše.

Daleko dál se dostaly myšlenky hippies šedesátých let. Jejich ideály lásky a nenásilí oslovily mladé aktivní lidi v mnoha zemích světa a vznikaly centra, kde se novému experimentálnímu životnímu stylu dával prostor. Nelze přeceňovat úroveň šedesátých let. Jen náhodou někteří něco z božského poznali a rychle utekli. Chtěli si hlavně užívat, ale přijmout ho jako Autoritu a učit se nevyzpytatelné Jinakosti, to nechtěli nikdy.

Podobné revoluční sklony byly i dřív, například komunismus býval také intelektuály vnímán jako nová nadějná cesta k ráji na zemi, která se nikdy nikde nerealizovala. Dokonce i fašismus, který nikdy neskrýval svou agresivitu, oslovil mnohé a byli za něj ochotni položit život.

Jdeme-li ještě dále do minulosti, období příchodu Krista bylo ve znamení očekávání Mesiáše, který židy odvobodí od Římanů a nastolí božský Jeruzalém a povýší vyvolený národ. Když přišel a konal zázraky, aby ukázal Moc danou mu Hospodinem, část ho vítala, ale část zatracovala z nejrůznějších důvodů. Pár dní triumfálním vjezdu do Jeruzaléma už ale všichni volali - krev jeho na nás a naše děti, my chceme teroristu Barabáše.

Odmítli ho a nechali popravit ti, kteří by vlastně měli mít Bohu nejblíže – velekněží. Proč? Protože příliš narušoval jejich politiku, která se jim osvědčovala. O Bohu bez Boha. Hraní si na Něj. Ale ani jeho učedníci v den ukřižování nechápali, co jim vlastně chtěl Kristus říci. To poznali až o letnicích.

Lidé chtějí v něco věřit, ale místo skutečného hledání stále opakují to, co už znají. Opět sami sebe, i když třeba v převleku mysteriozních slov nové ideologie. Pochopit toto neustálé hledání a nenalézání lepšího životního stylu by nám pomohlo se vyhnout nástrahám různých ideologií.

Proč to vždy dopadne stejně? Vždyť je to vlastně logické – jaký je člověk, taková je jeho idologie a pro společnost to platí také. Je-li v lidech zmatek, agrese a nevědomost, přenese se do výsledné politiky. Nejsou ochotni k zásadní změně – učit se od chytřejšího, intuice, skutečného Boha. Že to není možné s Ním hovořit? To by bylo popření Jeho Všemohoucnosti!

Jen donekonečna hledají další a další formu iluze. Jak by vypadala škola bez učitelů, kde by si žáci výuku vymýšleli? Jistě legračně.  Přesně ale takto se vize vytvářejí.

Kristus předpovídal příchod nepravých proroků s jejich ideologiemi jež svedou mnohé a to se mnohokrát stalo a stále se děje: Mk 13,22 Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou dávat znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené.

Ale i to je nevyhnutelná součást života, patří to do něj a vždy bude patřit. Archetyp života Krista se bude stále opakovat, je v základu naší civilizace. Jen málokdo, jak Kristus říkal – malé stádce, našlo a najde cestu k Bohu a ne k představě o Něm. Není to totiž žádná selanka, jak by věřící chtěli. Zapřít sebe sama a nést svůj kříž, jak k tomu vyzýval.

 

Od hippiesNew Age

Šedesátá léta byla duchovní i kulturní revolucí, jejíž kořeny ležely v polovině padesátých let. Počátkem sedmdesátých let začal tento nový duch Radosti, Lásky a Tvořivosti slábnout pro nezájem. Revoluce se nezdařila, přišla deprese, negativismus a povrchní komerce, jež trvá dodnes.

Hnutí však nezmizelo úplně. Na jeho základech vytvořených osobnostmi jako filozof Aldous Huxley či Allan Ginsberg navázali další, např. Terence McKenna i náš Stanislav Grof. Nové hnutí nazývané New Age už není tak početné a celosvětové, ale výsledky má.

Jeho podstatu je možno vykládat různě, není v něm místo pro dogma, či vyznání víry. Nemá ani hierarchii, není to církev. Nikdo nikomu nepřikazuje v co či koho má věřit a jak to projevovat. Víra tu nic moc neznamená. Rozhodně však neodmítá žádné náboženství a využívá osvědčených metod od šamanismu až po elektronické měření stavu alfa a theta scientology. Jde v něm totiž hlavně o prožitkové sebepoznávání. Nikdo nikomu neslibuje ráj klidu na nebi, ale dlouhodobou a náročnou práci, např. regrese i holotropní dýchání bývá někdy i velmi nepříjemné.

Je na každém, aby si hledal svoji Cestu. Mnozí se sice k němu hlásí, ačkoliv pouze opakují zkušenosti jiných. Jiní ani nevědí, že takové hnutí je a přitom jsou jeho zasvěcenci. To však vůbec nevadí, ve Stvoření je místo pro všechny. Skutečnost, nazývaná mnohými Bůh Stvořitel, totiž učí každého podle jeho možností a schopností. Před milionem let i nyní v podstatě stejně.  Hlavní je ochota, to ostatní přijde ve svém čase.

Proč není hnutí tak rozšířeno? Protože pracuje se zkušenostmi, jež lidi lekají. Prostě poznávají fakta, jež nejsou běžným lidem příjemná – skutečnou roli Boha. Zasvěcenci vědí, co je ezoterika a rozhodně neříkají vše každému.

 

 

Nastává éra Vodnáře?

Srovnáme-li současnost s dobou působení Krista, nevidíme žádné zlepšení, spíše naopak. Židé věřili v Hospodina daleko více než my a farizejství bylo tehdy i dnes silné. I nyní by byl Kristus odmítnut jako tehdy. Téměř nic jsme z Něj za 2000 let nepochopili. On vlastně je archetypem, vše v Novém zákoně je stále stejně platné. Jen malé stádce obdrželo Jeho blahoslavenství. Vše je jak předpověděl.

V mnoha soudobých duchovních textech se hovoří o očekávané éře zesílení duchovní aktivity lidstva. Názvy pro ni se dávají podle vyznání. Hovoří se i o duchovním probuzení, o charismatické obnově, přechodu z třiapůlté do páté dimenze v roce 2012 atd. Touhou je napravit úpadek, sekularizaci církví, které již nemohou příliš nabídnout.

Doba šedesátých let byla skutečným duchovním probuzením. Už v polovině padesátých let se začalo objevovat něco nového, co nebylo zatíženo chybami klasických náboženství. Prostě logická cesta sebepoznání, ve které se využilo zkušeností šamanů i všech náboženství bez toho aby se vytvářela vlastní věrouka oddělená od ostatních. Zapojily se i nové proudy v psychologii, filozofii i umění a výsledky se dostavily. Uveďme např. Aldouse Huxleyho. Lidé se však začali dozvídat více, než byli ochotní přijmout. Například, že Bůh není vágní představou, ale objektivní Realitou, tak odlišnou od našich představ a přání.

Tato tvůrčí svobodomyslná léta jsou již dávno pryč a popularita New Age, které tehdy vzniklo, je dnes velmi nízká. Rigidní dogmatismus i v mimokřesťanských duchovních proudech je opět velmi vysoký a konkrétně u nás povrchnost i materialismus nyní zesílil na úroveň daleko převyšující dobu totality. A to byla porevoluční devadesátá léta velmi nadějná…

Prostě se nestalo to, co lidé očekávali – naplnění vědomých i nevědomých nenaplněných potřeb ega. Nelze to však odsuzovat. Vše má svoji hlubokou logiku a vše je paradoxně vůlí Stvořitele, Boha.

Mluvit o éře Vodnáře je vlastně druhem reklamy, tedy povrchnost. Bůh není módní spotřební zboží a cesta k Němu je těžká a bolestivá, jen místy extatická. Kdo by Ho však toužil opravdu poznat? Katolická církev vyhlašuje za svaté ty, kteří Boha nikdy neviděli… A to jsou knihy oficiální Učitelky církve Terezy Ježíšovy i ostatních mystiků tak dostupné a podrobné. Následuje je vůbec někdo?

 Všechna slova o duchovní obnově zůstávají zatím spíše na papíře. V naší civilizaci však nelze čekat zázraky, tato planeta je zvláště nyní spíše polepšovnou hříšníků. Věčnost je však dostatečně dlouhá na obrácení. Inkarnací máme a budeme mít víc, než si myslíme. Náš život není určen k zahálce a nicnedělání, ale k učení. I negativní zkušenost je zkušenost. Chyby druhých nás mají varovat před našimi vlastními. Kdo se z nich poučí, dostane se daleko…

 

 

Hippies a mystika

Hippies nebyly jednotným proudem, o to jim nikdy ani nešlo. Pro mnohé to byla jen móda. Proto i vztah k mystice se lišil ve velice širokých mezích. Ani neměli o mystiku primární zájem. Tím byl pocit vzájemnosti, sex, radost ze života. Chtěli napravit, co se jim na společnosti nelíbilo. Shon, stres, agrese, chamtivost a pokrytectví. Mystika byla spíš vedlejším produktem jejich snah zdokonalit filozofické a psychologické úvahy či tvůrčí umělecké schopnosti novinkou - drogami.

V začátcích to byli filozofové a organizátoři éry květinových dětí - Leary, Huxley, Watts, Wasson, jež využili prastaré šamanské metody, texty svatých knih i prožitky svatých a na základě vlastních zkušeností se snažili popsat a zveřejnit mystické prožitky. I v tehdejším Československu byly tyto snahy, mnoho psychologů a psychiatrů se zabývalo výzkumem tzv. psychedelik a stejně tak jako jejich kolegové v zahraničí zjistili víc než mohli unést a to s všeobecným zákazem těchto látek vedlo k ukončení výzkumů.

Jen málokteří, např. dr.Grof, měli dostatek vůle pokračovat. Podařilo se mu nahradit účinek aktivátorů autohypnózy - psychedelik hyperventilací a rozpracoval staronovou metodu holotropního dýchání, které se provádí dodnes. I v zahraničí byl po desetiletích relativního klidu obnoven výzkum tranzovních stavů Terrencem McKennou a jinými, ovšem s daleko menším ohlasem než tehdy.

Hippies, tedy jejich zbytky, nyní tají své bohaté mystické zkušenosti, protože vědí, že vztah veřejnosti k nim je jednoznačně negativní. Jsou navíc silné i pro ně. Nechtějí také brát božské osobně jako Učitele a o odevzdanost mnoho nestojí. Prožívají jen náznaky toho, což je brzdí v duchovním vývoji. I tak pro sebe udělali velmi mnoho.

Díky jim vzniklo New Age, zcela nový přístup od duchovnosti oproštěný od demagogie farizejství a prázdnému dogmatismu. Je to volné společenství pro Sebepoznání, jež je založeno na prožitkovém vnímání. Charakteristické pro něj je, že přináší stejné výsledky nezávisle na sobě, je to tedy zkoumání objektivní Reality. Dříve i nyní. Doba však není a jen tak nebude připravena přijmout něco tak revolučního.

 

 

New Age

New Age není klasickým náboženstvím se svou věroukou a hierarchii kněží, kteří dbají na její správný výklad a prováději pravidelné rituály a určují, v co se má věřit, co je správné a co není. Nikdo není nikde zapsán, nijak to nezdůrazňuje.

Je to zcela volné duchovní hnutí či proud, který nemá ani jednotného Spasitele, svatou knihu či vyznání víry. Ochotně využívá osvědčené postupy jiných, ale vymýšlí i vlastní. Podstata je ve zkušenosti a tou je Prožitek. K němu vede rozšířené vědomí do sféry božské intuice v tranzu, jež lze dosáhnout mnoha metodami od bubnování, přes holotropní dýchání a pobyt ve flotačním tanku. Někteří umějí telepaticky komunikovat s tímto dokonalým guruem uvnitř každého z nás. K Sebepoznání a očistu též využívají hypnotickou regresi a progresi

Nikoho však New Age apriori neupřednostňuje. Katolící a protestanti ztrácejí mnoho energie vyhraňováním se vůči sobě a společně nedůvěřivě až odmítavě pohlížejí na jogu a budhismus. Nezbývá jim pak dost prostoru na naplnění podstaty křesťanství. To přenechávají svým dávno zemřelým svatým. Chovají se, jako by měli jiného Stvořitele než ostatní.

New Age však zkoumá duchovní zkušenosti všech a hledá optimální cestu pro každého zvlášť. Každý jsme jiný, každý zvládá více či méně z Poznání, jež stejně nelze popsat slovy. Přesahuje totiž všechna lidská měřítka. Není to tedy ani víra, New Age je založen na opakované duchovní zkušenosti. Mnozí ovšem bohužel zůstávají u slov.

Je tu paralela s využitím počítačů. Je nakonec jedno, zda máme Windows, Linux, či Mac. Je na každém, jaký si sežene PC a programy tak, aby mohl objevovat, prožívat, poznávat. Literatury je dost. Každý může experimentovat a postupně se vypracovat na experta. Proto je New Age duchovním hnutím budoucnosti.

Někteří jsou sice označováni za guruy New Age, ale to jen znamená, že ovlivnili mnoho lidí, ale nikdo nikoho nemá právo poučovat. Na demagogii a předstírání proto není příliš místa. New Age je spíše psychoterapií a uměním než náboženstvím. Ba i vědou, viz kvantová teorie a její paradoxy. Mnoho vědců spojuje duchovní zážitky s vědeckými poznatky, což nikdy nebylo běžné v žádném náboženství.

 

 

O prázdnotě mysli v metodách New Age

Rozšířená představa o usilování o prázdnotu mysli v meditaci je bohužel značně zjednodušena. Je třeba mít mystické zkušenosti, abychom se mohli orientovat v záplavě mýtů. Pravdou je, že lidská mysl je plná myšlenek, z větší části zmatených a naivních. Často se pokouší o pochopení skutečnosti, či spíše jen omílá staré vzory. Pletou se do ní emoce pudů, které jsou ještě méně kvalitní. Tato směska zabraňuje přístupu všeho nového, ale vytváří určitou jistotu že existujeme. Myslím, tedy jsem. Je tedy reakcí na strach, nedůvěru a nejistotu z vágní představy o jakési obávané neexistenci, neznáma, protože tuší, že toho moc neví, ale snaží se neznalosti zalátat. Je to tedy současně projev nedostatku lásky k sobě i světu.

Ticha myšlenek se mysl bojí, ale současně chce poznávat, ovšem jen v malém rozsahu, protože se obává, co by se mohlo stát, či by se mohla dozvědět. Důležitá je tedy motivace ke zkoumání. Pokud je malá, daleko se nedostane. Většinou vůstává u vágních výroků nebo citátů z knih o Prázdnotě, ale vlastní zkušenost chybí.

Může se vyskytnout i sklon k sebedestrukci, k jakési sebevraždě duše. Prázdná mysl pak vede do tuposti, jež se vydává za osvícení. To je však Poznáním přesahujícím lidské, neboť má božské atributy Vševědoucnosti a Dokonalosti. Pokud tedy není vůle překonat omezenost myšlení, ani teoreticky ticho mysli nemůže nic přinést.

Pokud je skutečně vůle k Sebepoznávání, alespoň jakási otevřenost poznávat, skutečně se po čase objeví ve vědomí něco, co tam ještě nebylo – projevy nevědomí, zejména nadvědomí, tj.intuice. I ta má svou vlastní, velmi složitou strukturu, v zásadě hierarchickou. Mohou to být vyšší Já, nebo i zevní božské Síly.

Tedy zpochybněním, odmítnutím vědomí se objeví neznámé, vyšší části psychiky. K navození změněného stavu vědomí, tedy tranzu může pomoci řada technik od bubnování, tanec či holotropní dýchání. New Age vyvinul i HD ve vodě, ve flotačním tanku či Terapii tmou.

Část vědomí může tyto projevy odmítat, protože je považuje za konkurenci a bojí se jich, zejména tajuplných ohromujících vysokých část jáství, v literatuře popisovaných jako Duch, brahman či átman. Bohužel jen málo lidí překoná tyto problémy a přijme svou intuici jako duchovního Učitele - Gurua. Postupně se jim trvale rozšíří vědomí a jejich duševní vývoj se silně urychlí. Nese to sebou nutnost očisty.

New Age používá i metody této psychoterapeutické očisty pracující s práznotou mysli i mimo meditaci. Sleduje, co se v ní děje. Jakmile se objeví strach, nejistota, nějaká hloupá iluze či přání nebo dokonce agrese, vymete ji rituálem pryč. Platí totiž pravidlo, že žádná myšlenka je lepší než nečistá. Tato metoda tedy patří k nástoji duševní hygieny. Tím se oslabí zlozvyk mysli strašit nás iluzemi a zavládne přirozený klid řízený intuicí. Pokud se do mysli něco dostane, je to vždy jen kvalitní podnět.

Mysl nesmí být tedy mrtvá prázdnota, ale má spíše připomínat dokonalou firmu, která pracuje těmi částmi, které jsou právě potřeba. Tedy od Ředitele po dělníka, protože psychika je vlastně symbolem Stvoření, tedy Obrazu Boha.

 

Od hippiesNew Age

Šedesátá léta byla duchovní i kulturní revolucí, jejíž kořeny ležely v polovině padesátých let. Počátkem sedmdesátých let začal tento nový duch Radosti, Lásky a Tvořivosti slábnout pro nezájem. Revoluce se nezdařila, přišla deprese, negativismus a povrchní komerce, jež trvá dodnes.

Hnutí však nezmizelo úplně. Na jeho základech vytvořených osobnostmi jako filozof Aldous Huxley či Allan Ginsberg navázali další, např. Terence McKenna i náš Stanislav Grof. Nové hnutí nazývané New Age už není tak početné a celosvětové, ale výsledky má.

Jeho podstatu je možno vykládat různě, není v něm místo pro dogma, či vyznání víry. Nemá ani hierarchii, není to církev. Nikdo nikomu nepřikazuje v co či koho má věřit a jak to projevovat. Víra tu nic moc neznamená. Rozhodně však neodmítá žádné náboženství a využívá osvědčených metod od šamanismu až po elektronické měření stavu alfa a theta scientology. Jde v něm totiž hlavně o prožitkové sebepoznávání. Nikdo nikomu neslibuje ráj klidu na nebi, ale dlouhodobou a náročnou práci, např. regrese i holotropní dýchání bývá někdy i velmi nepříjemné.

Je na každém, aby si hledal svoji Cestu. Mnozí se sice k němu hlásí, ačkoliv pouze opakují zkušenosti jiných. Jiní ani nevědí, že takové hnutí je a přitom jsou jeho zasvěcenci. To však vůbec nevadí, ve Stvoření je místo pro všechny. Skutečnost, nazývaná mnohými Bůh Stvořitel, totiž učí každého podle jeho možností a schopností. Před milionem let i nyní v podstatě stejně.  Hlavní je ochota, to ostatní přijde ve svém čase.

Proč není hnutí tak rozšířeno? Protože pracuje se zkušenostmi, jež lidi lekají. Prostě poznávají fakta, jež nejsou běžným lidem příjemná – skutečnou roli Boha. Zasvěcenci vědí, co je ezoterika a rozhodně neříkají vše každému.

 

 

Téma pokračuje tísnivou dobou normalizace

 

ZPĚT