STARTOVIŠTĚ RAŠOVKA A OKOLÍ

Od r.1978 ho znám a přes dvacet let jsem tam létal, tak o něm něco řeknu, viz mapka s vrstevnicemi:

 Pohoří

Hřeben Lužických hor se táhne z německé Lužice mnoho desítek kilometrů. U Liberce tvoří nejvyšší horu – Ještěd (1012 m) a pokračuje až k Javorníku. Za ním je přerušen hlubokým údolím, ale pokračuje hřebenem Kopanina s rozhlednou Frýdštejn. Po přerušení řekou vytváří další slavný PG terén Kozákov, a vede dál na horu Tábor. Zbytky hřebene jsou patrné až u  Hořic. Mineralogové vědí, že drahé kameny nejsou jen na Kozákově, ale i jinde na hřebeni. Termika je tu většinou slabší než na Kozákově. Svahuje se tu nádherně.

 

Charakter startoviště

Start býval na stejné směry větru jako Kozákov, tj. J a JZ, ale nyní jen JZ. Za ta léta, co start znám, se silně zhoršily startovací možnosti. Pohled z výšky jsem si vypůjčil od rogalisty. Start je přesně uprostřed obrázku. Startoviště je menší než na Kozákově, obklopené lesem, vejdou se na něj jen čtyři padáky..

Problém je ve vzrostlých stromech před startem. Vzniká za nimi při větru turbolence, už dvakrát mi to zbouralo kus padáku. Jednou mě tam vyprošťovali z křovin pod startem. Léta jsem startoval na jižní vítr vlevo podél lanovky. Je tam je dosti úzký průsek, který již bohužel téměř zarostl vysokými a širokými korunami smrků. Vpravo na JZ je start krátký, téměř po rovině a pod ním křoviny, nic moc. Ale jde to. Pozor ale na pastičku na padákisty jako jsem já. Po startu jsem letěl ve stoupáku podél svahu a dostal se do uličky mezi svahem a stromy. Stoupák bohužel skončil, musel jsem proletět mezi stromy, což se mi nepovedlo a zůstal jsem na jednom viset. Do uličky vpravo tedy lépe nelétat. Držet se dál od svahu.

 

Paragliding na videu

Stáhněte si PG v termice. Na uloz.to je hafo videí o paraglidingu, termice i plachtění, i s příručkami atd. Kdysi jsem tohle nádherné video ze svahování na padáku stáhl z webu překlopil do avi. Na Kozákově jsem s PG mockrát takhle lítal, to byly časy... A ještě jsem přidal podobně stažené video z plachtění v termice, to jsem lítal předtím, no parádaVideo z kroužení u svahu před startem.

 Převýšení je 420 m rogalistické klubovně, ze které je dobře vidět start i celý hřeben, za ní vykukuje vršek Ještědu. Zde je startoviště přiblíženo. Jak vidíte, můžete si tam i půjčit koně.

Běžně se ale přistává v sedle ke Kamennému vrchu, což je převýšení asi 200 m. Toto přistání je prima, místa dost, zejména tam kde jsou pastviny. Místy je tam ale bláto, všude kravince. Nad sedlem už na mě dvakrát zaútočil dravec, kamarádi mi poradili, abych na něj řval a pomohlo to.

Je tam několik domů s ploty. Nepřistávejte do té velké zahrady u bílé vily, jsou tam dobrmani! Problém je dostat se ze sedla zpět na cestu ke startu. Buď je možno jít doleva horem podél plotu nahoře či dole a pak nahoru ke kapličce. Nebo přistát dál, až za silnicí, jsou tu pěkné louky. Pohled z boku na vrch Kamenný, jež vytváří s hřebenem sedlo. Je možné nouzově přistávat i poblíž vrcholu hřebene na několika loukách.

Před osadou Bláto na konci sedla kdosi zapálil oheň, vznikl stoupák a toho paraglidista hned využil a asi pět minut kroužil v dýmu. V pozadí na svahu je osada Padouchov kde se také dá svahovat na JV vítr.

Nejúplnější informace o Rašovce najdete na fotografiích z létání dne 6.7. 2008. Jsou v balíku zkomprimované ZDE a ještě tady.

        

Jak se dostat na start Rašovky

Jedete-li od Prahy po dálnici na Liberec, odbočíte v Hodkovicích. Je to romantické městečko s pěkným náměstím. Zvláštností je sportovní letiště nad městem na náhorní planině. Na jeho boku, západně od města je známý průsek, kde se létá s PG za západní vítr. Je to zejména pro začátečníky. Lze svahovat, i když převýšení je dosti malé, asi 40 m. Viz pohled od Kohoutovic. Točit termiku však nedoporučuji, kroužit nad letištěm v malé výšce nemají místní plachtaři rádi. Autem se tam dostanete po úzké silničce kolem náhorní planiny s letištěm západním směrem od města.

Když ale jedete na Český Dub, za Vlčetínem, kde je i restaurace, odbočíte doprava (na křižovatce je i málo viditelná odbočka na Starý Dub s UL letištem) a brzy startoviště Rašovka vidíte na hřebenu nad městečkem Proseč pod Ještědem. Problém je totiž v tom, že vesnička Rašovka je kousek napravo, což mnohé zmátlo a marně start hledali u ní.

Projedete serpentinami Prosečí a nad  POZOR, musíte správně odbočit na cestu stoupající mezi chatky, viz foto, kde startoviště je již zblízka vidět. Odbočka je zakryta stromy a v ostrém úhlu, snadno se tu spadne do příkopu. Pak stačí zaparkovat před spodní stanicí lyžařského vleku a podle něj pěšky rovně vzhůru až na start.

Autem to jde také, ovšem pokud někoho nestopnete, potřebujete vědět, kde odbočit k hřebenové cestě, možností je několik, první asi 300 m za odbočkou k lanovce. Je potřeba povolení, ale zda ho někdo mimo rogalistů má, je otázka. Problém je i vědět, kde nahoře zaparkovat a jak dojít na start, je to tak 500 m.

Tato odbočka k hřebenu je u bývalého pensionu Onen svět. Na vrcholku hřebene ve výšce 731 m se dostanete k slavné hospodě U Šámalů. Má moc pěkný interiér.  Spoustu dobových předmětů. Otevřeno však bývá jen o víkendech a svátcích. Ve výčepu točí svijanskou jedenáctku. Mají polévku, párky, zmrzlinu, atd. Je možno objednat větší akce s vařením, i ve společenském sále kde je zvláštní starobylé patro pro rodiče pozorující tančící potomky, tzv.hambálek. Telefon na správce je 736 754 947, email usamalu(zav)seznam.cz Sedí se i venku na lavičkách, jsou tam i koně v ohradě. Je tam i venkovní oltář na svatby! Rašovské startoviště je tímto směrem.

Pokud jedete stále po silnici přes hřeben, na něm je dražší hospoda V trnčí rozhlednou. Na jižním svahu je obec Rašovka. Na severním svahu je vesnice Šimonovice, kde také půjčují koně, a dole Doubí, okraj Liberce. Tam můžete znovu najet na dálnici vedoucí středem města.

 

Výlet po hřebenu

V sobotu 16.7.2011 jsem vyrazil na ještědskou hřebenovku přes Pláně kolem památníku na Tábor lidu z r.1870 a zastavil jsem se i na startovišti Rašovka. Bylo tam asi 10 padákistů, ale moc nelétali, protože lety byly krátké. Přitom kumulci byli pěkní a vítr slabý. Jen jedno rogalo mělo velkou výšku. Kluzákům se ale vedlo výtečně. Kdyby létali na nich, jistě by mnozí ten den měli démantová céčka za 300 a 500 km přelety!

Pak jsem došel k hospodě U Šámalů. Mám ji nejraději. Stylově se vkusem retro vybavený interiér, ale seděli jsme venku. Měli tam mnoho stolků na loučce. Ceny mírné, přátelská obsluha. Rozhled na obě strany hřbetu, to jinde není. Vedle ohrada s koňmi. Opodál na hřebenu kamenný oltář, prý ho vysvětil arcibiskup z Olomouce a daly by se tam dělat i svatby.

V neděli se vyskytla zvláštní meteolologická situace, jakou snad nepamatuji. Před studenou frontou ze západu vznikla vlna s množstvím několikavrstvých lentikulárů nad hřebenem i nad Jizerkami. Čekal jsem, že kluzáci budou létat vlnu, ale oni z Hodkovického letiště létali termiku nad Libercem! Základny byly asi v 3000 m.nm. Hodně si zalítali ve velkých výškách. To je zvláštní v tom, že vlna rozbíjí termiku a naopak, vůbec se nemají rádi.

 

Další létací terény u startoviště Rašovka

Nestojí za mnoho, jsou vhodné spíše na učení a svahování v malém. Pokud fouká východní, či jihozápadní vítr, můžete s výhodou využít dva svahy nad vesničkou Padouchov. K těm ovšem musíte ze startoviště doletět.

Lze i odbočit u hospody V trnčí doprava, je tam pár malých terénů, i na svahování, ale hlavně pěkný výhled na Jizerky a Krkonoše i k Kozákovu, Mladé Boleslavi a České středohoří. Podobně když u hospody V trnčí odbočíte doleva, svah je dlouhý asi 250m, přistání raději před silnicí.

Zvláštní kapitolou jsou starty v okolí Ještědu, zejména hlavní nad skokanskými můstky, je na SV s převýšením 480 m. přistává se na loukách pod stanicí lanovky, viz foto. Tu můžete využít při cestě nahoru, ale projdete se skoro dva kilometry ke startovišti po hřebeni na JV. Můžete též nechat auto u parkoviště a po cestě jít 600 m ke startu. I na druhém boku Ještědu lze odstartovat, např. na SZ, ale já tu zkušenost nemám.

Po válce se létalo na Pláních na JZ, je tam i hospoda. Nyní jsou tam dva vleky. Převýšení je asi 400 m, ale nikoho jsem na sjezdovkách létat neviděl. Létal jsem ale nad vesničkou Záskalí na výchovní vítr, ale svah je mírný.

 

Rašovka v roce 2016

Navštívil jsem 25.9. po 25 letech od mého počátečního letu na Rašovce a 7 let po posledním, který skončil na nedalekém stromě, abych zjistil současnou situaci. Vše se změnilo.

Hlavně stromy vyrostly tak, že se už vůbec nedá startovat směrem jih až severozápad jako dřív, ale jen jihozápadním směrem, kde je více méně volno. Startovat na jih průsekem pro sjezdovku už také nejde, je už příliš úzký. Za stromy pod startem by byla ve silnějším větru velká turbulence a pád by byl nezadržitelný.

I stromy za startem jsou daleko vyšší. To má výhodu v tom, že lze svahovat nad startem, i při startu je pořádný stoupák. Pokud je ale vítr silný a spadnete do vysokých stromů za startem, dá hodně práce padák vyprostit.

Dále jsem zjistil, že zájem o paragliding i létání na libereckém i hodkovickém letišti stále klesá, nějak to vyšlo z módy. Byl klidný slunečný den a pouze jeden padák létal!!

Hospoda Na pláních i U Šámalů stále funguje, u Šámalů jen o víkendech. Na start se autem stále bez povolení nedostanete, jen pod bývalou lanovkou vystoupat pěšky, protože lano už tam není. Nejvíc je navštěvována restaurace V trnčí na křižovatce hřebenovky a silnice do Rašovky.

 

Návštěva na Zvičině

Zvičina je vrch nad Dvorem Králové, velmi dobrý terén na severní a východní vítr. Starty jsou od sebe asi 700m.  Převýšení je asi 180 m. Šéfuje tu a 50 Kč na den či 200 Kč za permanentku vybírá pan Tomášek vyfocen na startu na sever. východním startem si dal moc práce, i výkup pozemku byl náročný. Pozor na boční vítr v průsecích!

Při svahotermice jsem udělal pár fotek, z kterých je vidět okolí i rozlehlé louky pro přistání. Nahoru se jde rovně pěšky, či po lesní silničce autem. Šikovní mohou přistát i nahoře, ale místy je tam elektrické vedení, i VVN.

1   2   3     5   6   7

 Najíst a snad i vyspat se lze na Raisově chatě, vedle je kiosek.

 

Návštěva na Rané u Loun

Zde jsem začal s paraglidingem, zde i několikrát spadl a zlomil si kosti. Je spíš na svahování na všechny směry vyjma JZ a SV, do místní termiky se kvůli malému převýšení špatně chytá. O bezvětří tu vznikají „čertíci“, kteří mě jednou srazili. Tato mekka bezmotorového létání je vybavena budovou s občerstvením ve tvaru pyramidy. Pro osvěžení tu mají dvě koupaliště. První je na sousedním vrcholu, asi 2 km od pyramidy na JZ. Po cestě zpět uvidíte svah z pěkného pohledu. Druhé koupaliště, ale menší, je ve vesnici Raná, pod hospodou jménem Ponorka. Od koupaliště uvidíte i okraj svahu, po kterém lze vylézt. Komu je paragliding s převýšením 120m málo, ať si zkusí plachtařinu na vedlejším letišti, doporučuji.

 

Návštěva na Kozákově

Kozákov je termický ráj s převýšením cca 220 m. Tento vrchol na hřebenu, táhnoucí se z Německa jako Lužické hory podobně jako Ještěd, je na stejné směry větrů, tj. J a JZ. Má proto dva starty vzdálené od sebe 30 metrů. Jsou bohužel náročnější, svah je pozvolný, zvlášť ten na jih. I zkušení piloti při startu připomínají běžce na překážkové trati, tedy s řadou mezipřistání. Na JZ svahu je to lepší, zejména při mírném větru.

Pro piloty je výhodný tím, že lezení na kopec se tu nekoná. Piloti jsou odváženi z pohodlné přistávací louky přímo ke startu. I o pohoštění je dobře postaráno. Restaurace a malý bufet je k dispozici. Pro členy rodiny je vhodná i návštěva mineralogické sbírky v blízké vesnici, či nákup minerálů přímo na parkovišti. Je tu i malá rozhledna za 15.- Doporučuji návštěvu obce i kopce Vyskeř, ze kterého je Kozákov dobře vidět. Další foto Vyskeře.

 K stažení doporučuji čtvrté video shora, jde o svahování na podzimním Kozákově.

 

Návštěva na Černé hoře

Černá hora u Janských lázní v Krkonoších je asi nejlepší termický revír pro PG v Čechách. Převýšení je asi 520 m a jižní svah je dokonale nasvícen, takže při bezvětří či slabém větru je termika na naše poměry ideální. Nevýhodou je však značná vzdálenost přistání od lanovky a cena 100 Kč za ni. Nelze také bez rizika přistávat na svahu. Start je nahoře trochu vidět. Na youtube atd.najdete spoustu videí, stáhnout je můžete osvědčeným downloaderem.

 

Přelety

Přelety jsou tím nejlepším na létání. Nejtěžší je to ovšem na padáku. Ke startu na svahu je třeba slabý vítr, protože při kroužení ve stoupavém proudu je v silnějším pilot hned za svahem a pokud se mu nepodaří nastoupat, čekají ho velké problémy v turbolenci. Vhodný je naviják či odviják.

Přesto vlivem pouhého zlomku klouzavosti, (šestina až sedmina kluzáků a polovina rogal) i rychlosti v podobném poměru, jsou přelety těžší a kratší. Kdepak se nechat vytáhnout vlečnou až do vyhlédnutého stoupáku a vypnout se až po zjištění, že stojí za to!

Dne 6.8.2007 odpoledne jsem nedaleko nejvyšší hory Vysočiny Javořice zahlédl  PK ve výšce asi1500 m.n.m. Výkon je o to pozoruhodnější, že v okolí není svah, takže buď přiletěl zdáli, či startoval navijákem. Zjistil jsem, že šlo skutečně o přelet z navijáku. Fotografie z letu to dokazují. Nejdelší termické lety v ČR jsou ZDE a ZDE. Popis a fotky stojí za to!

Není divu, že Suchánek říká, že srovnat rogalo s kluzákem je jako srovnávat kolo s Ferrari. Co by pak byl padák? Asi koloběžka. O to víc uznání zasluhují ti,kteří na něm u nás uletí několik desítek kilometrů.

 

Něco o mě

 Začal jsem plachtařit v 1975 v Aeroklubu Liberec. Nové stránky ZDE. Má bohatou historii. Začali jsme v prosinci teorii, lítat začali na jaře 1976, v létě jsem dostal pilotní průkaz a přešel do pokračovacího výcviku. Tentýž rok létal i termiku a vlnu za hřebenem Ještědu. Výcvik jsem však plachtařským céčkem nedokončil, měl jsem jen pětihodinovku ve vlně.

Létání nebylo drahé, platilo se 200 Kčs za rok. Práce byl větší problém, brigády byly jen na letišti, 10h měsíčně myslím. Hlavní problémy byly s povolením leteckých dispečerů. Kvůli Rusům na letišti Mimoň jsme ve všední den dostávali jen 300 m výšky, v sobotu víc, ale úplně volno bylo jen v neděli a to počasí není vždy OK... Proto výkonného termického létání bylo málo. Ale okruhy na navijáku, těch bylo i přes sto denně… to jsme se najezdili traktorem s lany…

Pětihodinovku jsem 29.7.1979 udělal v dlouhé vlně. Viz barozáznam. (má 1,2 Mega) Barograf byl německý značky Fuess, vyroben byl za války. Papír se tehdy musel odborně načadit a při snímání vymáchat v laku. Létal jsem jen na Blaníku. Už je mu přes padesát let!

Polovojenský Svazarm neumožňoval mnoho létání, ale ve výcviku byl důkladný. Vím tedy naprosto přesně, že jsem celkem nalétal 51.42 hod, z toho jen 32.41 v sóle. Navijáků jsem měl 271, aerovleků 108, ale stejně to stálo za to. Jiná možnost tehdy nebyla. Při plachtění v Chotěboři v srpnu 1979 jsem zkusil i rogalo první generace. Mělo úžasný klouzák 4,5!

V roce 1982 jsem přestal dojíždět do aeroklubu a na pár let jsem se pustil do windsurfingu, který tehdy procházel dramatickými změnami. Nejprve nikdo nic nevěděl o spinoutu, jež je svým utrženým prouděním podobný negativce!

Na padáku jsem poprvé létal na počátku prosince 1990 ž do r.2009, kdy jsem ho na Rašovce pověsil na strom a daroval komusi, kdo mne přiběhl zachraňovat. Naštěstí jsem z vysokého stromu slezl bez pomoci. Stejně byl padák už starý jako Metuzalém a sedačku nechtěl nikdo ani zadarmo.

Létal jsem jako host i v motorových letadlech, i na rogalu, to v roce 1979. Mohu tedy poskytnout svá doporučení na volbu létání.

Pár let jsem prodával padáky a učil jako instruktor zájemce pro firmu Galaxy Liberec, když je ještě vyráběla. Nyní dělají jen záchranné systémy pro UL.  Svahoval jsem často na Rané, ale když foukal JV vítr, zkusil jsem to úspěšně i na hradě Hazmburk. Jak jsem nedávno zjistil, jde to stále. Míst na přistání mnoho není, ale jsou jak před svahem, podobným Rané, tak vedle něj.

Viděl jsem tam i rotory z vlny za Krušnými horami. Pokud vlnění SZ větru je ve fázi s hřebenem Rané, dá se při svahování vystoupat i přes kilometr, jak bylo zjištěno na Rané už ve čtyřicátých letech.

Už jsem s PG skončil, zkusím to s motorovými UL klasickými letadly. PG je nouzovka, toť závěr po dvaceti letech. Člověk je svým pánem a nic moc nepotřebuje. Ale moc si nezalétá.

  

Takhle u mě PG začal

Kamarád mi v prosinci r.1990 řekl, že má nový padák Big, abychom ho šli vyzkoušet. Už lítal, nějaký laik ho to naučil. Bývaly to partyzánské doby. Učili jsme se od těch, co to sami neuměli. Kurzy teprve začínaly.

Tak jsme ve třech vyjeli na Ranou a chvilku poskakovali na loučce u asfaltovaného parkoviště. Pak jsme vyrazili a vylezli nahoru. Měl jsem dost kuráže a od startoval s jejich pomocí na jihovýchodní vítr. Padák se dlouho držel ve stejné výšce a skoro ani nepostupoval dopředu. Ani jsem nevěděl, co bych dělal, kdyby se zboural nebo couval, lítat jsem vlastně neuměl. Ale kus od svahu začal prudčeji klesat, protože tam svahový stoupák už nebyl.

Šel tam někdo nahoru a křičel jsem na něj, aby uhnul, že to neumím řídit, ale dopadl jsem dobře. Vylezl jsem znovu nahoru a kamarád to zkusil sám. Měl sice zkušenost z minula, ale nešlo mu to, vítr zesílil a stočil se k východu. Párkrát ho to tahalo po kamenech, až toho měl dost. Navlékl jsem to zase já a chvíli bojoval se startem.

Šlo to blbě, protože couval a já se ho naivně snažil postrčit dopředu. Postupně jsem se dostal až skoro k sedlu, kde jsem to sletěl, ale ne moc daleko, klouzák to mělo jen 4,5. Pak přijel na loučku majitel firmy Straka fly s pomocníkem. Dal jsem se  s nimi do řeči a půjčili mi padák Skippy. Měl štíhlejší křídlo a vyšší výkony, jen se mu moc plácaly uši a hůř startoval. Zlatá zkušenost…

Tak jsem se zmordoval, že jsem druhý den nemohl chodit, jak jsem měl namožené nohy. Bylo ale rozhodnuto, koupím si padák!

Tím začala má další etapa, která skončila letos pověšením padáku na strom na Rašovce. Užil jsem si dost, hodně pádů, 12 zlomenin, pár bezvědomí a dost termických letů. Celkově ale daleko míň, než jsem čekal. Byl jsem sice svým pánem, ale padák je příliš omezen počasím.

  

Chcete létat?

Pokud chcete začít létat, musíte se rozhodnout jak a čím. Rozhodnutí je velmi složité a důležité, abyste zbytečně nemarnili čas, i když každá zkušenost je dobrá. I ceny jsou v širokém rozsahu, jak nové, tak olétané typy.

Pro začátek bych doporučil se rozhlížet, neinvestovat do nákupů. Chyba se těžko napravuje. Lépe zajet na starty letadel aeroklubu i UL a debatovat, pozorovat. Mnozí vás za dobré slovo a pár korun vezmou na zkušební let. Možné je pro začátek jít i do kurzu na bezmotorový či motorový výcvik UL či v aeroklubu.

Možností je velmi mnoho – motorové i bezmotorové létání UL či v aeroklubu, rogalo (ZK) paragliding (PG). Existují i kluzáky s pomocným motorem, to je velmi zajímavá varianta. Osobně ji hodnotím nejvýš. Možností je i virník, např. www.baueravion.cz atd., výkony ale má chabé.

 Dobré je sehnat někoho, kdo má určitou praxi a je možné se od něj přiučit jak teoreticky tak prakticky. Hlavně si rozmyslet, jak bych chtěl létat, a jak intenzivně. Zda motorově či bezmotorově, či kombinací. Zda spíš v klubu kde pravidelně strávíte víkendy, nebo jen soukromě jen na své triko, příp.s kamarády.

Pokud jen rekreačně, sám a občas, pak je dobré mít padák a jste svým pánem. Létání si ovšem moc neužijete. Padák má nejvíc omezení a nejmenší výkony. Je náročný na směr a sílu větru, pro každý směr existuje jiný svah, takže se dost nacestujete. Jen pokud je bezvětří, lze létat téměř na všech.

Chcete létat daleko, nebo jen místně? Chcete soutěžit, nebo létáte jen pro kochání se? Soutěžit se dá v každé oblasti létání, ale nese to v sobě spoustu dalších faktorů, nejen cenových. Vše musíte uvážit.

Chcete létat sám, čí ve skupině? Pokud jste týmový člověk, můžete se spojovat do skupin, ušetří se benzín a lépe a veseleji se zalétá. I UL motorové letadlo je lepší mít alespoň ve dvojici. Zde je problém s jeho uložením a dojížděním.

 U bezmotorového létání platí, že pokud nechcete jen sletět s kopce, na delší let je možný jen svah a termika. Svahování ale příliš váže k místu, nelze od něj příliš čekat, přelet je možný jen v termice. Proto je královnou bezmotorového létání.

Po mnoha letech zkušeností s plachtařinou i PG jsem spíše příznivec plachtařiny. Co se týče výkonů bezmotorového létání, bezkonkurenčně vedou kluzáky s klouzavostí 28-50. Létat mohou do síly větru 12m/s. Rogalo má tak 12-17 a může létat i v 8m/s a padák klouzavost do 7,5 a vítr 6m/s je pro něj až dost.

Už z toho vyplývají velká omezení pro výkony. Výkonově je na tom padák asi 5-6x hůř, v rychlosti asi 4-5x. A to je mnoho. Uletět 50-100 km v prvním roce, v druhém roce 300 km a ve třetím 500 km není na kluzáku pro výkonného sportovce velký problém. Co se týče počasí, s kluzákem se dá létat asi 10x častěji.

A to nemluvím o akrobacii a letech v mracích. Nebo styl delfína, vůbec netočit, jen letět rovně a tahat za knipl sem a tam…

Nadto se termika dá na padáku létat jen za slabého větru, pokud startujeme ze svahu. Vhodné podmínky jsou málokdy. Naviják, případně odvíják je velkou pomocí, nejsme vázání na svah a směr větru. Na druhé straně sami s navijákem létat nemůžeme, jen se k některé skupině přidat.

Rozšířený je motorový paragliding, je sice dražší, ale víc si zalétáte. Spíše však jen večer či ráno a moc to také nelítá… S klasickým letadlem to nelze srovnat… sotva to letí, líně, zatáčky jen aby se neřeklo, a ten rachot! Je potřeba dost síly, je těžší zvládnout při startu padák i těžký motor. V termice jsem ho také neviděl.

 

Srovnejme ještě náročnost PG ve vztahu ke kluzáku v termickém letu:

Start- zde je stejná, dost veliká, ač způsob startu je zcela jiný.

Navázání na stoupák  u kluzáku daleko menší, vlečná vás zatáhne do stoupáku a daleko doletíte k případnému jinému.

Ustřeďování – stejně náročné

Přeskok k dalšímu stoupáku – i když jsou kormidla kluzáku složitější, snadno se zvládnou. Tím, že doletíte dál máte víc možností. Proto méně náročné, máte větší pravděpodobnost úspěchu.

Rozpočet na přistání – kluzák je rychlý až moc a i při plných brzdách má větší klouzavost než padák. Proto zejména v terénu je nalezení místa nouzového přistání nesrovnatelně obtížnější a manévr složitější, proto se dlouho nacvičuje. To je největší problém plachtařiny.

Přistání – padák přistane kdekoliv a jakkoliv, většinou dobře i na stromě, to je pro kluzák smrtelné. Ten přistává docela snadno, ale s padákem to nelze srovnat.

Celková bezpečnost je u PG nejhorší. O tom vím své – 12 zlomenin, několikrát v bezvědomí a mnohokrát jsem tak tak vyvázl z pádů. Na stromě jsem visel 3x.

 Na druhé straně se vám na kluzáku nestane, že byste se dostali do podobné situace jako když se zbourá větší část padáku… Je však daleko větší problém transport kluzáku z terénu. Demotáž a montáž není bez pomoci možná.

 Ale i většina motorových UL umí točit termiku, není třeba praporovat vrtuli nebo zaklopit motor. Motorové rogalo je také řešení, navíc je nejlevnější. Bezmotorové má vyšší výkony než padák a umí létat v silnějším větru, ale je dost náročné na dopravu i manipulaci a výkony zas nejsou tak veliké jak by bylo potřeba.

Rozhodnutí je přetěžké a je na vás, jak se rozhodněte…Přesto doporučuji:

 

UL letiště Český Dub

V poslední době se moje pozornost upíná k letišti Český Dub, kam chci jezdit aby mě svezli na UL, či motorovém kluzáku, což považuji na nejlepší létání vůbec. Dostanete se tam odbočením na úzkou cestu ze směru Hodkovice na Český Dub na křižovatce k Proseči. Letiště a jeho budovy jsou malé, ale praktické.

Do vzduchu mě zde vzal ing.Bábovka, šéf firmy Galaxy na záchranné systémy pro kterého jsem před lety prodával padákové kluzáky.

Byl to ULL Sova se zatahovacím podvozkem. Let trval hodinu a byl to můj nekrásnější zážitek po dlouhé době letového půstu. Po startu jsem se podíval shora na Český Dub, pak kolem Plání na obhlídku Ještědu. Pak nad Liberec a okolí, kde bydlí on i já, a přes Mlýnský rybník  Tajchmil a vrch Javorník nad Hodkovice k UL letišti Všeň a přes skalní město, kde jsme potkali balón a dva motorizované padákové kluzáky. Pak přes hrad Valdštejn až k zámku Hrubá skála a zpět přes Český Dub.

Byla to nádhera. Pohybovali jsme se po rozsáhlém území, což by na rogalu či paraglideru bylo ztěží realizovatelné. Ing.Bábovka totiž stál při zrodu létání na rogalech u nás, později i padákových kluzáků, které léta vyráběl. Dosáhly mnoha sportovních úspěchů u nás i v zahraničí, zejména v Rakousku.

Shodli jsme se po několika desetiletích praxe, že nejvíc a nejkvalitněji lze létat právě na klasických motorových UL letadlech.díky jejich velkému rozsahu rychlostí 50-250km/hod. Nemají velké požadavky na velikost letiště a umožňují i kroužení v termických proudech.

Pokud bych dnes začínal s létáním, rozhodně bych si s jedním až třemi přáteli takový pořídil a létal u nás i v zahraničí.

Udělal jsem během letu fotky  skrz kabinu, což jim moc neprospělo. Omluvte sníženou kvalitu.

  

DLOUHÁ VLNA

Bezmotorové létání v dlouhé vlně začalo před několika desetiletími jako třetí možnost dlouhodobých letů po svahování a termice. Trochu se podobá svahování u hřebenu, ale jeho princip je daleko složitější. Dlouhou vlnu lze nejjednodušeji připodobnit obtékáním překážky v řece, která rozvlní proud vody. Matematické modely byly provedeny, ale poněkud se liší od praxe. Kolik lze uletět? Bezmotorové lety o trvání až několika desítek hodin s délkou až tři tisíce kilometrů a dosáhnout výšku i nad 10 000 m.

Pokud fouká teplý vlhký vítr přes hřeben, kondenzuje a vytvoří na vrcholu fénovou zeď, neboli čepici. Pak klesá, tím se kapičky mraku rozpustí a vznikne škvíra čili fénové oko v oblačnosti rovnoběžné se hřebenem. Pak vzduch opět stoupá, neboť impuls ho rozkmital. Tak opět kondenzuje a vzniká rotor, který při malé vlhkosti nemusí být ani vidět. Řady rovnoběžných rotorů jsou klasickým krásným projevem dlouhé vlny. Nádheru doplňují lentikuláry, jež se objevují jako následek vlnového pohybu vzduchu ve výškách několika km i v několika patrech nad sebou.

Maximální výšky lze dosáhnout asi desetinásobek převýšení hřebene, pokud je ovšem ideální vítr. První rotor je v našich podmínkách vysoko 400-500 m ve vzdálenosti 2-3 km za hřebenem. Silný vítr zvětšuje délku vlny. Minimální rychlost větru bývá 5 m/s, při zemi se vítr otáčí o 90 stupňů a může být i kolem 1 m/s. Ve slabé vlně může létat bez velkých problémů i motorový paragliding, i když jeho použití, ba i závěsného létání je velmi omezené.

Nejsilnější vlna je v Čechách za Krkonošemi na polské straně. Dříve se místním vlnovým mrakům říkalo Monazogl a byly předzvěstí zhoršení počasí studenou frontou. Stoupání tam dosahuje až 8 m/s a lze dosáhnout výšky až 8 000 m. V Alpách či ve Vysokých Tatrách jsou podmínky ještě silnější. Nejsilnější je vlna za Andami, kde ve výšce 10 km ještě bývá stoupání 10 m/s. Pokud vím, do nejvyšší výšky přes 16 000 metrů se dostal pilot za Skalistými horami, ale nepřežil to.

Řada pilotů má obavy z poryvů při startu a přílišné turbulence v tzv. Aktivní turbulentní vrstvě a v rotoru, ale mnohaleté zkušenosti říkají, že není silnější než termická. Velmi závisí na převýšení i síle větru. Jakmile se pilot dostane před rotor, turbulence náhle zcela zmizí.

Problém je spíše najít místo stoupání a udržet se v něm. Proto je dobře mít na zemi pomocníka, který pilota naviguje vysílačkou, kde je možno očekávat stoupání. Změna rychlosti i směru větru se totiž hned projeví na poloze maximálního stoupání. Nebezpečí je spíše ve startu v rozmoklém terénu a v nebezpečí zavření nad mraky.

Pokud za hřebenem následuje druhý hřeben ve fázi, vlnění ještě zesílí. I např. na Rané můžeme pak dosáhnout velkých výšek vlivem primární vlny za Krušnými horami. Podobně rezonují Jizerky za Lužickými horami a Zvičina za Krkonošemi.

Termika vlnu narušuje a může ji zcela zničit. I velmi silný vítr ji může rozvrátit. Osobní zkušenosti s místní vlnou jsou proto nezbytné. Nejkvalitnější informace může tedy pilot dostat jen u místních pilotů na letištích v Liberci, Jeseníkách či jinde.

Dlouhá vlna může vzniknout i díky kumulonimbu, na který naráží střih větru. Dokladem toho jsou i časté lentikuláry. Velmi málo známým jevem je volná vlna. Ta vzniká při střihu větrů. Ten rozvlní styčnou plochu na které vznikají vlny jako na vodě při větru. Vznikají i příslušné vlnové mraky. Slyšel jsem pouze o jednom přeletu s použitím tohoto jevu.

 

MPG. Něco o vlnovém létání.

Jsem propagátorem využití vlny i pro PG a takoví MPG už létají v Liberci-Vratislavicích na cestě k hospodě Mojžíšův pramen. Pohled ze startoviště MPG na příjezdovou cestu. Pohled z druhé strany na jejich sešlost.

Když tam uvidíte fénovou zeď, můžete najisto odstartovat, ale musíte si najít stoupavé pásmo, nejlépe rotor a „svahovat“ před ním. I zde je ideální vlna s fénovou zdí.

 

Další mé stránky:

 Historie 2.sv.v., normalizace , otázka „odboje“ Mašínových  a šedesátá léta, Psychologie a sociologie islamismu a terorismu

Cestování  Řecko a řečtina na cesty

Cestování Tenerife

Další najdete v rozcestníku na mé stránce