Výprask od Sázavy

Sázavu jsem sjel mockrát, už před třiceti lety jsem začínal, ale pak se rozhodl pro dynamičtější windsurfing. Na Sázavě jsem dosud neskončil ve vodě, pokládal ji za naprosto pohodovou. Ovšem včera měla trojnásobný průtok. To jsem ještě nezažil, rozdíl je asi desetinásobný, a to ve všem.

Ráno mi intuice řekla slovo Afur. Znám tu vesničku v divokém, romantickém pohoří Anaga, kam mám namíříno. Vypadalo to ráno na déšť, ale ubezpečila mne, že problém s ním nebude. Opravdu jen pršelo na cestě tam.

První problémy vznikly v tom, že jsem cestou na Týnec třikrát zabloudil a měl na sebe vztek. U vody bylo spousta lidí, ale úplná pohoda, voda klidná, místní jez je legrace sama. Až do Brejlova to opravdu bylo klidné. Jen jsem si všiml, že po roce už nezvládám moje nafukovací Safárko. Pádluji jako opilý ponocný. Několikrát jsem totiž jel na nafukovacím dvojkajaku, a ten měl daleko vyšší stabilitu, i směrovou. Safátko se musí stále hlídat.

V Brejlovém jezu jsem bohužel jel za raftem naplněným dospělými a několika pětiletými dětmi. Uvázli na něm a děti začaly ječet.

Proud mne nahnal na ně, otřel jsem se bokem a převrátil. Vody bylo málo a tekla pomalu, tak jsem hned nasedl a nadával si. Vyfoukl jsem sedačku pod sebou, abych snížením těžiště zvýšil stabilitu. Pomohlo to.

Kaňov jako jediný jsem nesjel, je při téhle vodě děsný. Asi bych si tam nemohl dát gáblík a koukat, jak někteří riskují život a neopatrně se přibližují jezu. Pád do válce bych vidět nechtěl. Ale i ti, kdo sjeli šlajsnu, to snadné neměli. Vlnoválec měl takovou sílu, že nafukovací dvojkajak zastavil a ohnul jako luk.

Ale pod Krhanicemi to začalo. Nic takového jsem dosud neviděl. Nejhorší byly víc jak metrové vlny, asi tři metry za sebou, bylo jich tak deset. Někdy se zlomily a jedna mne skoro zastavila, v té vysoké rychlosti! Problém byl v tom, že po třech či čtyřech vlnách byl kajak plný vody, bez špricdeky to vážně nejde! Pak se skoro potopil, ztratil stabilitu a převrátil se.

Na pád do vody jsem zcela zvyklý ze surfingu. Měl jsem vestu, boty i neoprén, v tom problém nebyl. Spíš šlo o to udržet člun i pádlo v tom hrozně divokém a rychlém proudu. Na nastoupení nešlo pomýšlet, jen splývat ve vodě. Ovšem náraz do kamene, nebo do spousty vodáků kolem by nedopadl pro mě dobře. Stejně jsem narážel do kamenů na dně a byly do slušné rány. Jednou mi dokonce z lodi vypadl pytel, tak jsem musel držet i ten. Mokré bylo všecko, naštěstí klíče od auta a peníze jsem měl v igeliťáku v kapse u sebe. Musí být hrozné přijít o všecko a zůstat tam v peřejích s holýma rukama.

Nejhorší ale bylo, že jsem se při vypadávání chodidlem namotal na gumicuky ve špici a byl tak omotán kolem člunu s nosem u vody. Sice mi tím pádem neuplaval, ale příjemné to nebylo. Dalo dost práce se uvolnit. Až za velkým balvanem jsem využil vracáku a nasedl. A to se  stalo dvakrát za sebou! Při posledním pádu jsem navíc ztratil neoprénovou botu a to byl větší problém, než tři krvavé rány na ruce, ani nevím od čeho. Náraz holou nohou do dna mohl skončit velkou tržnou ránou a co pak?Rozhodl jsem se plout jen do Žampachu. Určitě bych ve vodě skončil ještě párkrát a věděl jsem už, že Safárko na tohle není vůbec vhodné. Tak jsem opatrně projel slabšími peřejemi a přistál tam.

Samozřejmě jsem se také cestou rozhlížel po vodě a bylo to moc zajímavé. Vodáci padali dost. Viděl jsem i plovoucí bezprizorný barel a opuštěnou, asi poškozenou potopenou kanoi. Kromě začátečníků tam bylo dost machrů, jen si s tím hráli. Na vodu mohl kdokoliv, i totálně nezkušený a nevybavený. Snadno mohl přijít o život. Splouvání divokých úseků bez zkušeností a vesty je pro nesportovce pokusem o sebevraždu. Vůbec nevím, jak se potopená kánoe vytahuje ze dna řeky v silném proudu. Můj nafukovací kajak měl výhodu, že se při převrácení sám vyleje, stačí ho jen převrátit a nasednout.

Překvapilo mne množství dětí na raftech, viděl jsem i pár tříletých. To je vážně riskantní, i když nají vesty. Náraz do balvanu spolehlivě katapultuje všechny a ve vodě má každý co dělat sám se sebou. Na jezu se rafty zarazily často. Dítě může proud zatlačit pod větev, a utopí se i ve vestě.

Stejně to stálo zato. Na surfu jsme mockrát dostali podobný výprask, ale moc jsme se naučili. Jen bývalo víc větru, než jsme zvládli.