Moje Řecko
V roce 2008 jsem nejprve navštívil Krétu.
Viz níže.
U nás doma v Evropě
17.
května 2008 jsem odletěl s ženou na 14 dní do krétské Mataly, hotel
Frangiskos. Jih Kréty a tím i Evropy jsem si vybral nejen kvůli ceně, ale
proto, že nesnáším hotel vedle hotelu, což je na severu ostrova běžné. Zajímá
mě divoká příroda. Matala je malá, obklopena útesy, silnice tu končí.
Noční
jízda Krétou autobusem ze severu na jih nebyla nic moc, únava a ani nevidíte,
do jaké krásy jedete. Pětileté děti pobíhající v jednu v noci jinde
asi neuvidíte tak často. Ráno v hotelu slyšíte mečení koz a klinkání
zvonků.
Ubytování
není žádný luxus, některé německé stránky uvádějí pouze dvě hvězdičky, ale o to
mi nešlo. Jídlo bylo chutné, zejména hodně masa, včetně novinky – kozího, i
když trochu jednotvárné. Např. sladkosti se tu nevedou. Víno v all inclusive se střídavou
kvalitou. Televize neběžela, internet tu nemají, jen v jedné taverně v
„městečku“.
Kréťané
jsou velmi přátelští, přirozeně hrdí na svou minulost. Považují se za základ
evropské civilizace. Na první pohled je jasné, že jsou pořádně ostří. Není tu
sklon nás okrást, to odporuje jejich naturelu. Ceny jsou mírné. Každý umí aspoň
trochu německy a anglicky. Naučil jsem se pár řeckých slovíček a to mi pomohlo
s nimi lépe komunikovat.
Panuje
tu tuhý patriarchát, žena je podobně jako v arabském světě jen stínem
muže. Muži jsou i ve stáří silnými osobnostmi, ženy v černém jen
vysedávají na židličkách v koutě… Na sousedním ostrově Karpatos je to
kupodivu obráceně.
Na pobyt jsem se připravil naučením se několika
psaných obratů v řečtině i nahrávek, zkuste
to také.
Matalská pláž je sice malá, ale v tuto dobu
postačující. Voda nebyla právě teplá, ale jsme na to zvyklí z domova.
Písek je však jen mimo vodu. V ní jsou kamenné plotny, silně erodované,
místy i kluzké. Proto jsou boty do vody nutné.
Lehátka a
slunečník byly po 2 euro, ale dopoledne bylo lepší sedět u vody a odpoledne se
nevybíralo. Stojí za to se potápět, je tu mnoho barevných velkých i malých ryb,
ve škvírách ježci, takže se nelze o ně lehce zranit.
Hosté
byli z celé Evropy a nebyli bohatí. Vládla příjemná atmosféra bez náznaku
problému. Téměř nešlo poznat o koho jde, jen podle jazyka. Paradoxně se nejvíc
lišili samotní Kréťané. Jsou snědí a koupání ani výletům neholdují. Nočnímu
životu však ano.
Z doby hippies se v Matale samozřejmě nic nedochovalo, jen
pozorování několika prošedivělých dvojic s oduševnělým pohledem leccos
napovídalo… Vedlo to k zamyšlení o celé té době, jež byla a je výzvou, na
kterou dnes už téměř nikdo nereaguje.
Jak málo o tom víme! Bylo v ní hodně naivity,
ale snaha byla správná. Kláštery přežily, ale oni jako alternativní civilizace ne,
to je škoda pro budoucnost.
Místní
komáři se liší od našich. Na jedné straně vyšší útočností. Jsou rychlejší,
schovávají se i do odložených šatů, proniknou i pod dveřmi a světlíkem v
koupelně. Na druhé straně útočí jen za tmy, takže paradoxně nejjednodušší
ochrana je v rozsvícených světlech v noci.
Že
by hotel dal do okenic síťovinu asi nikoho nenapadlo, ač jsem ji na některých
starých domech viděl. Pomohla by i moskytiéra, ale nač ji zavěsit?
Výlety
Kromě
výletu na nedaleký Festos linkovým autobusem, kde
toho moc k vidění není, jsem navštívil tato zajímavá místa:
Pláž Kommo (černá)
Je
pět km dlouhá, táhne se až do letoviska Kalimaki.
Musí se k ní
Výhled na zasněžené panoráma hor a veliké údolí
je tu však výtečný. Odtud je největší rozhled na krásu Kréty. Vilky jsou
krásné, ale vesničky jako nedaleká Pitsidia se mi
nelíbily.
Druhá
odbočka se dělí, levou cestou se dostanete ke kostelíku a pak prudkým klesáním
k taverně u břehu. Pravá vede na parkoviště kolem starobylých vykopávek,
jež je možné prohlédnout přes plot. Pláž byla téměř prázdná.
Pláž Kokkino (červená)
Je
ještě menší než matalská, převážně nudistická.
Lehátka a slunečníky jsou tu po 3 euro. Ulička v Matale se pro průchodu
pěkným údolím promění v přechod hřebene, kde je nutno se místy přidržovat
rukama. Cesta trvá tak 20 min. Obě tyto pláže mají kvalitní písek, ale tato je
místy mělká. Můžete jít přes kameny po břehu dál, jsou tam malé plážičky mezi skalami.
Kozí farmy
Přímo
z Mataly je odbočka na silnici, jež se brzy změní v prašnou cestu. Po
dvou km přijdeme či přijedeme k první kozí farmě. Zde je vidět pravá Kréta -
drsná příroda, drsní zemědělci, malá kamenitá a vyprahlá políčka, kde se nemůže
nic moc urodit. Je nepochopitelné, že mohou přežít tam, kde od jara neprší, za
celou dobu nespadla ani kapka!
Divoké útesy
Kousek
za odbočkou na pláž Kokkino je další stezka týmž
směrem, ale ještě náročnější. Lze z ní odbočit doprava na útesy. Zde je
nejlépe vidět drsný ráz pobřeží. Množství vonných bylin už druhý týden usychalo.
Horký dech Afriky je v Matale pořádně cítit.
Dovolenou považuji za zdařilou, ovšem značně náročnou. Uvědomil jsem si, že
myšlenka spojené Evropy je správná. Není veliká, přeletět ji lze za pár hodin.
Spojuje lidi a dřívější problémy s nenávistí už nemáme. Jsem rád, že jsem
volil pro ní.
O několik let později..
Řecko
má jedinou nevýhodu, nedá se tam v zimě koupat. Proto jsem po návštěvě
Zakynthosu začal v dalších letech
jezdit na Kanárské ostrovy, konkrétně na Tenerife