Pokračování článků o dr.Grofovi a jeho práci. První část

Audiorozhovor dr.Grofa a V.Havla

Co v nich není řečeno? Že je to jedna z účinných metod meditace a současně rozvoj intuice. Tedy psychoterapie a sebepoznání. Byla známá už v pradávnu, on ji pouze oživil.

LSD a holotropní dýchání jsou dva z mnoha katalyzátorů změněného stavu vědomí. Jinak lze použít tanec (např. v súfismu), pobyt ve flotačním tanku, zpěv či poslech hudby atd, atd. mnoho lidí se do stavu božského vytržení (tranzu) dosane zcela spontánně (např. Pavel z Tarsu na cestě do Damašku či v Janově apokalypse). Americký psycholog Maslow je nazval Peak experience.

 

Články z webu:

Experiment s vědomím

  Jarka Haladová 26.04.2002 

    Duben je Měsícem bláznů. Letos druhým rokem tento měsíc bláznům věnovala Česká asociace pro psychické zdraví. Snaží se tak upozornit na to, že tady "blázni" jsou a že je nemůžeme jenom někam uklidit. Minimálně proto, že potencionální blázen je v každém z nás.

 

Existují témata, která "je" a "nás" spojují, "jejich" svět "nám" má co nabídnout. Jasným důkazem byla diskuse, která v rámci Měsíce bláznů proběhla nedávno v Klubu v Jelení. Téma: Drogy-Hypnóza-Změněné stavy vědomí a Umění. Už od 3. dubna byla v Galerii Jelení k vidění výstava, která prozrazovala, o čem konkrétně se bude mluvit. Obrazy, které by asi samy o sobě divákovi nic moc neříkaly, spojovala jedna věc - autoři na nich zachytili svoje zážitky z psychoterapeutických sezení, při kterých byli léčebně intoxikováni LSD.

 

Dnes už se o zajímavém experimentu moc nemluví, a tak ne každý ví, že v 60. a 70. letech se u nás, v tehdejší ČSSR, lékaři pokoušeli využívat změněných stavů vědomí navozených právě LSD k psychoterapii. O LSD se přemýšlelo také jako o možné válečné zbrani, ale o tom už asi nemluví vůbec. Každopádně rok 1974 znamenal konec léčebných experimentů. Snad právě proto, že lékaři odmítali předat svoje výsledky armádě. Historie mluví mlhavě, o to zajímavější je, když promluví lidé, živí účastníci. K tomu došlo právě v Jelení. Diskutovat sem totiž přišli psychiatři a psychologové, kteří se experimentů s LSD zúčastnili - Doc. Vojtěchovský, MUDr. Sobotkievičová, Prof. Hoskovec a MUDr. Merhaut. Bývalé pacienty reprezentoval Boris Hybner. Průběh samotných sezení je osobní, intimní věc, konkrétní prožitky tedy nikdo neprozradil. Boris Hybner terapii chválil, jemu samému "ty návštěvy sebe sama, toho kosmu uvnitř každého člověka, za pomoci strážného anděla, nesmírně pomohly". O tom, jaké má tato terapie obecné výsledky, se mohli lékaři přesvědčit jen po jejím ukončení, dodnes nebyla zpracována tzv. katamnéza, to znamená zjištění stavu pacientů třeba po deseti letech. Rok 1974 novou terapii prostě jednorázově ukončil. Psychologové a psychiatři se tak museli vrátit o krok zpátky, k povrchnější psychoanalýze a podobným metodám. Že tato cesta není jediná možná a že zakázanou drogu lze obejít, ukázal MUDr. Stanislav Grof, který původně také patřil do týmu experimentátorů s LSD. Vymyslel holotropní dýchání, techniku, pomocí které se člověk může prodýchat do podobné dimenze, kterou mu otevírá LSD. Dnes holotropní dýchání u nás provozuje asi dvanáct odborníků, kteří se vycvičili přímo u MUDr. Grofa, a jedna z lektorek, MUDr. Kmoníčková, také přišla do Jelení.

 

Téma LSD pochopitelně přilákalo do publika "mladé experimentátory", a tak v závěrečné diskusi zazněla i otázka, co by právě jim mohli odborníci poradit. Bez odborné asistence se raději do experimentů nepouštějte, "bad trip" může být někdy i životně špatný výlet. Další odpověď, na dotaz, jestli se někdo k terapii LSD znovu vrátí, také nebyla optimistická. V nejbližší době určitě ne, nikdo nemá odvahu se teď do něčeho takového pouštět. Díky Měsíci bláznů za odvahu tohle zajímavé téma alespoň oprášit.

 

 

Holovědomí

"Tento pátek převzal profesor Grof cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97."

Dámy a pánové, ve vší úctě, to to trvalo.

 

Dozvěděla jsem se to ve vlaku z Prahy před několika týdny. Přisedla si ke mně Lída a zeptala se mě, jestli vím, kdo letos dostane cenu Vize 97. Nevěděla jsem. Moje učitelka tanců a facilitátorka mého prvního Holotropního dýchání a jiných věcí seděla proti mě a povídaly jsme si. Zase se mi splnila jedna "objednávka zaslaná tam nahoru". Ve chvíli, kdy mi to řekla se ve mě objevil pocit toho, že věci se dějí tak jak mají. Dlouho jsem se s Lídou chtěla sejít a promluvit si. Teď jsme se potkaly a ona mi s neskrývanou radostí oznámila, že je pozvaná na předávání cen spolu s Michaelem a ještě jedním profesorovým žákem , jehož jméno mi vypadlo, protože ho osobně neznám.

 

Myslím si, že profesor Grof si pozornost zaslouží. Za své celoživotní snažení, upřímnost a nesmlouvavost ve věcech, které se ho týkají a za odvahu samosebou. Ve chvíli svého zklamání z dosavadních způsobů nahlížení na lidskou psychiku se setkává s látkou, která mu zprostředkuje mystický zážitek, potká důležité lidi a jsou mu zpřístupněny prostředky, které s místem kde se vyskytuje, umožní jeho rozvoj. Nenechává spát své zkušenosti a objevy a jde tudy, kudy mu naznačuje jeho cesta. Jeho směr je cennější o to, jak nevyšlapanou stezkou se jeho práce a život ubírají.

Se svou ženou léta pracovali a pracují na metodě Holotropního dýchání. Našli způsob jakým lze z procesu sebeobjevování hlubokých skutečností života vynechat LSD a za pomoci dýchání, evokativní hudby a práce s tělem nalézt poklady ukryté v nás samých.

Zakládá v roce 1968 Společnost pro transpersonální psychologii a na dlouhá léta se stává jejím nepostradatelným článkem. Píše a přednáší o Psychospirituální krizi, nadále se zabývá psaním a práci na nutných změnách současné psychiatrie. Jeho práce jde dál, nad rámec dnes uznávaných měřítek. Sleduje potřebu změny ve spoustě oborů. Mluví o změně paradigmatu ve společnosti. Pracuje a žije v USA a přednáší všude na světě.

 

Moje první mandala z holotropního dýchání má datum 4.10.1994. Přesně třináct let a jeden den před tím, než profesor dostal cenu a pozornost, kterou si neoddiskutovatelně zaslouží. Vzpomněla jsem si na ten víkend, kdy jsem s téměř žádnými informacemi vcházela do světa Holovědomí , obrazů a stavů, které mi změnily život. Každý má svou cestu a já po třinácti letech v duchu slavím s profesorem a dalšími, kteří mi zprostředkovávají zážitky ze svých cest. Někdy v takové intenzitě, že se mi můj vnitřní prostor obrátil naruby. Odmítám se nechat léčit zastaralou metodou potírání příznaků nemoci. Odmítám popírat zážitky svých spirituálních bloumání prostorem, ve kterém žiju. Odmítám tvrzení, že člověk je stroj, který lze opravit výměnou látek v podobě léků. Mám vlastní zkušenost s holovědomím. Mám další zkušenost s tím, že o holovědomí se téměř nedá hovořit s člověkem, který ho nezažil, ať už je jakkoliv blízko.

 

Ale na druhou stranu mám dobrý pocit, že věci se pomalu mění k lepšímu .....

Lenka Březinová, úterý 9. říjen 2007 17:45

 

 

Zajímavé výzkumy o podstatě hmoty a vědomí (2.)

Pozoruhodnou cestou se během své odborné kariéry vydal světoznámý psychiatr a psychoterapeut Stanislav Grof. Jeho názory a poznatky nashromážděné během dlouholetých výzkumů změněných stavů vědomí přispěly k formulování nového převratného pohledu na psychologii. Grofa a další podobně smýšlející osobnosti spojuje snaha o vytvoření odlišného vědeckého paradigmatu nezávislého na dosud převládajícím mechanistickém světovém názoru.

 

Stanislav Grof

Stanislav Grof se narodil v roce 1931 v Praze. V roce 1957 vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a jako spoluzakladatel Výzkumného ústavu psychiatrického se věnoval mimo jiné zkoumání účinků LSD na lidskou psychiku. V Československu působil až do roku 1967, kdy odcestoval do USA na pozvání svých kolegů z Lékařské fakulty Univerzity Johna Hopkinse v Baltimore (Johns Hopkins School of Medicine). U své specializace na účinky psychedelických látek a projevy změněných stavů vědomí setrval i za oceánem. Po násilném politickém převratu v ČSSR v roce 1968 se už do své vlasti nevrátil.

 

 V roce 1969 přijal vedoucí pozici ve Výzkumném ústavu psychiatrickém pro stát Maryland v Baltimore (Maryland Psychiatric Research Center, MPRC) a místo profesora psychiatrie na Univerzitě Johna Hopkinse (Johns Hopkins University). Do roku 1972 byl vedoucím výzkumu psychedelických látek v USA. V roce 1973 využil nabídku na místo vědeckého pracovníka Esalen Institutu (Esalen Institute) v Big Sur v Kalifornii a zůstal zde až do roku 1987. Pak se přestěhoval do kalifornského Mill Valley, kde dodnes vede mezinárodní program profesionálního výcviku holotropního dýchání (technika řízené práce s dechem navozující rozšířený stav vědomí). Současně vystupuje jako profesor psychologie na Kalifornském institutu integrálních studií (California Institute of Integral Studies, CIIS) v San Franciscu.

 

Stanislav Grof společně s Abrahamem Maslowem a Anthony Sutichem začal v roce 1968 vydávat časopis Journal of Transpersonal Psychology. V roce 1972 byla za Grofova přispění založena Společnost pro transpersonální psychologii (Association for Transpersonal Psychology, ATP), v roce 1977 vznikla i Mezinárodní transpersonální společnost (International Transpersonal Association, ITA). Grof byl zvolen jejím prvním prezidentem. V listopadu 1992 se konference ITA konala v Praze.

 

Od poloviny 70. let publikoval Prof. MUDr. Grof přes 20 knih s psychologickou tématikou. Po roce 1989 byly některé z nich přeloženy do čekého jazyka, např. Za hranice mozku (Beyond the Brain, 1985), Dobrodružství sebeobjevování (The Adventure Of Self-Discovery, 1988), Holotropní vědomí (The Holotropic Mind, 1992), Kosmická hra - zkoumání hranic lidského vědomí (The Cosmic Game: Explorations Of The Frontiers Of Human Consciousness, 1998), Psychologie budoucnosti (Psychology Of The Future, 2000). Se svou ženou Christinou spolupracoval při psaní knih Krize duchovního vývoje (Spiritual Emergency: When Personal Transformation Becomes A Crisis, 1989), Nesnadné hledání vlastního já (The Stormy Search for Self: A Guide to Personal Growth Through Transformational Crises, 1990).

 

Bratrem Stanislava Grofa je Paul Grof, slavný psychiatr a bývalý expert Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, WHO).

 

Kritika materialismu a mechanistického světového názoru

Ve své knize "Za hranice mozku" se Grof zamýšlí nad přínosem vědy pro moderní společnost a vyslovuje přesvědčení, že karteziánsko-newtonská věda vedla k vytvoření velmi negativního obrazu lidských bytostí, když je popsala jako biologické stroje hnané zvířecími impulsy. Není v ní místo pro opravdové uznání vyšších hodnot, jako je spiritualita, pocity lásky, estetické potřeby nebo smysl pro spravedlnost. To vše je degradováno na úroveň derivátů základních instinktů. Takový koncept podporuje individualismus, sobectví, konkurenci a princip "přežití nejschopnějších". Hodnotový přínos spolupráce, vzájemného propojení, závislosti a ekologického vnímání byl záměrně potlačen, protože materialistická věda nahlíží na svět jako na konglomerát interagujících oddělených jednotek. Chybné nastavení a zcestné ideologie přivedly svět na počátku 21. století na pokraj celosvětové ekologické a společenské krize.

 

Ateismus a materialismus, pokračuje Grof, silně ovlivnily i současný psychiatrický systém. Mystické zážitky bývají klasifikovány jako psychopatologické. Základním rysem duševního zdraví a normálnosti se stal světový názor shodný s karteziánsko-newtonovským paradigmatem, který psychiatrie považuje za přesný a vyčerpávající popis skutečnosti. Významné odchylky od tohoto "přesného vnímání skutečnosti" jsou považovány za příznaky psychopatologie, které odrážejí poruchy nebo poškození smyslových orgánů a ústřední nervové soustavy. Jde tedy o chorobu, o stav vyžadující lékařský zásah.

 

Někteří "odborníci" jdou tak daleko, že se nezdráhají největší postavy náboženství a mystiky diagnostikovat jako psychotiky, schizofreniky, epileptiky či hysteriky. Tak například svatý Jan od Kříže byl označen za "dědičně degenerovaného", svatá Terezie z Avily za "hysterickou psychotičku" a Mohamedovy vize byly připsány na vrub epilepsie. Podobně dopadl i Ježíš a Buddha. Psychiatrická terapie se snaží eliminovat symptomy a neobvyklé jevy jakéhokoli druhu a vrátit člověka zpět k vnímání a prožívání světa způsobem, o němž bylo rozhodnuto, že je normální.

 

Stoupenci materialismu si nechtějí připustit, že vyznávají účelovou a neprokazatelnou ideologii. Je pravda, že jakékoli prohlášení o podstatě vesmíru, které nemůže být podrobeno experimentálním testům, je čistě metafyzickou spekulací a nikoliv vědeckou teorií. Tudíž musí platit, že i taková tvrzení, jako "všechny existující věci jsou materiální povahy a žádný duchovní svět neexistuje" či "vědomí je produktem hmoty", patří zcela evidentně do této kategorie, i když se materialistickému vědci mohou zdát samozřejmé.

 

 Proč se učebnice, ptá se Grof, nezmiňují o úloze, jakou Isaac Newton přikládal Bohu ani o jeho hlubokém zájmu o astrologii či alchymii? Vždyť byly integrální součástí jeho filozofie. Proč se v odborných publikacích nedočteme, že Descartův dualismus mysli a těla implikoval existenci boží? Proč se studenti ve školách neučí o tom, že mnozí ze zakladatelů moderní fyziky jako Einstein, Bohm, Heisenberg, Schroedinger, Bohr a Oppenheimer nejenom shledávali svou práci zcela slučitelnou s mystickým světovým názorem, ale v jistém smyslu i vstoupili do mystické sféry prostřednictvím své vědecké činnosti?

 

Je charakteristické, že v kontextu mechanistického světového názoru a lineárního determinismu nedává žádný z transpersonálních zážitků smysl. Bohaté znalosti o lidské psychice a vědomí, jež byly shromažďovány a rozvíjeny po celá tisíciletí, jsou současnou vědou znevažovány a přehlíženy.

 

Transpersonální znamená nadosobní, přesahující hranice osobnosti. Transpersonální zážitky ovlivnily vznik i vývoj všech významných náboženství a jsou neoodělitelnou součástí spirituálního a kulturního dědictví lidstva. Nelze se jim vyhnout, nelze je ignorovat, nelze je samolibě klasifikovat jako patologické nebo je snižovat na úroveň pudů. Silný transpersonální zážitek má velký léčivý potenciál a vede k procesu otevření a rozvoje osobnosti. Při tomto stavu vědomí, pro něž transpersonální psychologie zavedla termín holotropní, si jedinec uvědomuje své vnitřní sepjetí s celkem. Vědomí může překračovat hranice smyslového vnímání a neplatí pro něho omezení daná prostorem a časem. V holotropním stavu vědomí se pevnost a diskontinuita hmoty ztrácí a fyzikální zákony pozbývají svou platnost. Minulost a budoucnost mohou být prožívány současně. Subjekt může zakoušet sám sebe na mnoha místech ve stejném čase a je možné existovat souběžně v několika časových liniích. Pragmatická realita každodenního života, svět hmotných objektů a oddělených bytostí se jeví jako přelud. Identifikace s tělesným já mizí nebo je značně omezena. Jedinou pravou realitou je zásadní všeprostupující harmonická jednota všeho bytí. Pojetí lidské existence jako nesmiřitelného boje o přežití ustupuje novému obrazu života, vznešenému projevu kosmického tance či božské hry.

 

Jenomže transpersonální zážitky jsou poměrně vzácné. Lidé většinu svého života prodlévají v tzv. hylotropním stavu vědomí. Při tomto nastavení lidské mysli si člověk uvědomuje sám sebe jako pevnou fyzikální entitu s jasnými hranicemi a omezeným smyslovým rozsahem. Podléhá zákonům trojrozměrného prostoru a linárního času. Platí zde jasná a neměnná pravidla - hmota je pevná, dva předměty se nemohou nacházet současně na jednom místě, minulé události nelze prožít znovu, budoucí události nejsou prožitkově dostupné, celek je větší než část, apod.

 

Při přesunu z jedné roviny vědomí do druhé se základní domněnky o vesmíru a o sobě samém mění. Čím je zážitek celistvější, tím více je sebepotvrzující a tím méně analyzování a interpretace je k němu zapotřebí. V holotropním modu vědomí lze snadno pochopit, že ubližováním přírodě nebo ostatním lidem ubližujeme sami sobě. Systematické vnitřní hledání prohlubuje u člověka pocity sounáležitosti a nesouhlas s devastací životního prostředí.

 

Na přelomu druhého a třetího tisíciletí si mnoho lidí uvědomuje kritickou situaci, do níž se celá společnost dostala. Tento posun zaznamenal i profesor Grof. V závěru své knihy "Holotropní vědomí" zmiňuje dvě možnosti. Čeká nás buď kolektivní zkáza nebo dramatický evoluční skok ve vědomí. Na procesu smrti a opětovného zrození se podílejí všichni. "Budeme-li pokračovat v konkretizaci destruktivních tendencí z našeho nevědomí, pak nepochybně zničíme sebe i veškerý život na naší planetě. Pokud se nám však podaří zvnitřnit tento proces v dostatečně velkém měřítku, mohlo by to vést k evolučnímu procesu, který by nás mohl dovést stejně daleko od našeho současného stavu, jako jsme teď vzdáleni od primátů."

 

Mezi starobylé a osvědčené procedury, které navozují změněný stav vědomí, patří meditace, půst, nedostatek spánku, sociální a smyslová deprivace (pobyt o samotě ve vysokých horách, jeskyních, pouštích, apod.), vynucené omezení přísunu kyslíku, dechová cvičení a psychedelické látky. Stanislav Grof se nechal inspirovat dávnými rituály a společně se svou ženou Christinou vyvinul techniku tzv. holotropního dýchání. Tato metoda je spojená s hyperventilací a evokativní hudbou a u člověka, který ji na sobě aplikuje, by měla vést k rozšířenému stavu vědomí. Názory na tuto metodu nejsou jednoznačné. Někteří lékaři kurzy holotropního dýchání sami organizují, jiní před takovými praktikami varují a považují je za nebezpečné.

 

 

Otevření brány vedoucí za každodenní realitu

V roce 1956 se Stanislav Grof na psychiatrické klinice Lékařské fakulty UK v Praze dobrovolně přihlásil k pokusu s LSD. Zážitek, vyvolaný aplikací této látky, hluboce ovlivnil jeho kariéru i osobní život. Na tuto událost upozorňoval opakovaně, popsal ji i v knize "Holotropní vědomí", z níž na tomto místě ocitujeme celou kapitolu:

 

K novému chápání vědomí existuje mnoho různých cest. Moje vlastní dráha začala v hlavním městě Československa Praze v době, kdy jsem koncem 40. let končil střední školu. V té době mi jeden z mých přátel půjčil Úvod do psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Freudova pronikavá mysl a jeho schopnost dešifrovat záhadný jazyk nevědomé mysli na mne silně zapůsobily. Několik dní po dočtení Freudovy knihy jsem se rozhodl podat si přihlášku na lékařskou fakultu, což byla nezbytná podmínka k tomu, aby se člověk stal psychoanalytikem.

 

Během studia na lékařské fakultě jsem se připojil k malé psychoanalytické skupině vedené třemi českými psychoanalytiky, kteří byli členy Mezinárodního psychoanalytického sdružení, a ve svém volném čase jsem pracoval jako dobrovolník na psychiatrickém oddělení lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Později jsem prošel výcvikovou analýzou u bývalého prezidenta Československé psychoanalytické společnosti.

 

Čím více jsem se seznamoval s psychoanalýzou, tím více jsem ztrácel iluze. Vše, co jsem z Freuda a jeho následovníků četl, nabízelo zdánlivě přesvědčivá vysvětlení duševního života; tyto vhledy však nepřinášely odpovídající výsledky v každodenní klinické práci. Nedokázal jsem pochopit, proč tento brilantní koncepční systém neposkytuje stejně působivá praktická vodítka. Lékařská fakulta mě učila, že pokud skutečně porozumím určitému problému, budu schopen pro jeho řešení udělat něco účinného, anebo v případě nevyléčitelné choroby jasně pochopím důvod mých terapeutických omezení. Nyní se však ode mne chtělo, abych uvěřil, že i když rozumově dokonale chápeme psychopatologii, s níž pracujeme, můžeme s ní dosáhnout jen velmi málo - dokonce i po extrémně dlouhém časovém období.

 

Zhruba ve stejnou dobu, kdy jsem zápasil s tímto dilematem, přišel na oddělení, kde jsem pracoval, balíček. Byl z farmaceutických laboratoří Sandoz ve švýcarské Basileji a obsahoval vzorky experimentální látky zvané LSD-25, o které se tvrdilo, že má pozoruhodné psychoaktivní vlastnosti. Sandoz dával tuto látku k dispozici psychiatrickým výzkumníkům na celém světě, aby studovali její účinky a možné využití v psychiatrii. V roce 1956 jsem se stal jedním z prvních experimentálních subjektů v pokusech s touto drogou.

 

Moje první sezení s LSD radikálně změnilo můj osobní i profesionální život. Prožil jsem výjimečné setkání se svým nevědomím a tento zážitek okamžitě zastínil veškerý můj předchozí zájem o freudovskou psychoanalýzu. Zažil jsem fantastickou podívanou barevných vizí, z nichž některé byly abstraktní a geometrické, jiné byly naplněny symbolickými významy. Pociťoval jsem množství emocí v takové intenzitě, o jaké se mi nikdy ani nesnilo.

 

Tento první zážitek s LSD-25 zahrnoval speciální testy, jež na mně prováděly pracovnice fakulty a které měřily účinky blikajícího světla stroboskopu na mozek. Než jsem požil psychedelickou látku, souhlasil jsem s tím, že budu na elektroencefalografu sledovat vlny ve svém mozku, zatímco budu vystaven kmitajícímu světlu o různé frekvenci.

 

Během této fáze pokusu jsem byl zasažen takovou září, jež se dala srovnat se světlem v epicentru atomového výbuchu anebo snad s nadpřirozeným světlem, popisovaným ve východních posvátných textech, jež se zjevuje v okamžiku smrti. Tento oslnivý blesk mne vymrštil z těla. Ztratil jsem veškerý pojem o výzkumné pracovnici, o laboratoři a o všech podrobnostech mého studentského života v Praze. Vypadalo to, jako by se mé vědomí rozepjalo do kosmických rozměrů.

 

 Byl jsem vržen do centra kosmického dramatu, které předtím bylo zcela mimo dosah i těch nejdivočejších představ. Prožíval jsem Velký třesk, prolétal jsem vesmírnými černými i bílými děrami a mé vědomí se měnilo v cosi, co mohlo být vybuchujícími supernovami, pulzary, kvazary a dalšími kosmickými jevy.

 

Bylo zcela nepochybné, že to, co jsem prožíval, se silně blížilo prožitkům "kosmického vědomí", o kterých jsem čítával ve významných mystických posvátných textech z celého světa. V psychiatrických příručkách se tyto stavy definovaly jako projevy těžké psychopatologie. Uprostřed toho všeho jsem však jasně věděl, že tento zážitek není důsledkem psychózy, vyvolané drogou, ale vhledem do světa mimo běžnou realitu.

 

Dokonce i v nejdramatičtějších a nejpřesvědčivějších hlubinách tohoto prožitku jsem byl schopen vidět ironii a paradox této situace. Božský element se vynořil a zcela ovládl můj život v moderní laboratoři uprostřed vážného vědeckého pokusu, prováděného v komunistické zemi s látkou vyrobenou ve zkumavce chemikem dvacátého století.

 

Tento zážitek měl hluboký vliv na můj osobní život a vědeckou dráhu. V té době jsem nevěřil, tak jak věřím dnes, že potenciál k mystickému prožitku je přirozenou schopností všech lidských bytostí. Vše, co jsem prožil, jsem připisoval výhradně droze samotné. V mysli jsem však neměl nejmenší pochyby o tom, že tato látka je "královskou cestou do nevědomí". Pevně jsem věřil, že by tento nový preparát mohl překlenout propast mezi teoretickou obratností psychoanalýzy a její nedostatečnou účinností jako terapeutického nástroje. Zdálo se, že analýza s pomocí LSD by mohla prohloubit, zintenzivnit a urychlit terapeutický proces.

 

V následujících letech, počínaje mým nastoupením do místa ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze, jsem mohl studovat účinky LSD na pacientech s různými emočními poruchami, stejně jako na odbornících v oboru duševního zdraví, umělcích, vědcích a filozofech, kteří měli pro tento prožitek vážnou motivaci. Výzkum vedl k hlubšímu pochopení lidské psýché, zvýšení tvořivosti a usnadnění řešení problémů.

 

Během počátečního období svého výzkumu jsem zjistil, že můj obraz světa a lidské psychiky je podrýván každodenním působením prožitků a pozorování, které nebylo možno vysvětlit v rámci mého starého světonázoru. Pod neutuchajícím přílivem nezvratných důkazů se mé chápaní světa postupně přesouvalo z polohy, která byla v podstatě ateistická, do polohy mystické. To, co nejprve nastínil můj prožitek kosmického vědomí, dospělo k úplné zralosti díky pečlivému každodennímu zkoumání údajů z výzkumu.

 

Při psychoterapeutických sezeních s použitím LSD jsme zjistili poněkud zvláštní vývoj obsahu. Při nízkých až středních dávkách se prožitky obvykle omezovaly na prožívání scén z kojeneckého a dětského věku. Jakmile se však dávky zvyšovaly nebo sezení opakovala, každý z klientů se dříve či později dostal daleko za oblasti, které popisoval Freud. Mnohé z popsaných prožitků se pozoruhodně podobaly prožitkům ze starých duchovních textů z východních kulturních tradicí. To bylo pro mne obzvláště zajímavé, protože osoby, které tyto prožitky popisovaly, neměly většinou žádné předchozí vědomosti o východních spirituálních filozofiích, a zcela jistě jsem neočekával, že takovéto výjimečné prožitkové oblasti budou dostupné tímto způsobem.

 

Moji pacienti prožívali psychologickou smrt a znovuzrození, pocity jednoty s veškerým lidstvem, přírodou a vesmírem. Popisovali vize božstev a démonů z kultur odlišných od svých vlastních, anebo návštěvy mytologických říší. Někteří popisovali prožitky z "minulých životů", jejichž historickou přesnost jsme si později mohli ověřit. Během svých nejhlubších sezení prožívali osoby, věci a místa, kterých se jejich fyzické smysly nikdy předtím ani nedotkly. Nikdy o takovýchto věcech nečetli, neviděli je na obrázku, ani neslyšeli, že by o nich někdo hovořil - a přesto je nyní prožívali, jako by se odehrávaly v současnosti.

 

Tento výzkum byl zdrojem nekonečné řady překvapení. Vzhledem k tomu, že jsem studoval srovnávací náboženství, měl jsem intelektuální znalosti o některých z prožitků, o kterých tito lidé hovořili. Nikdy jsem však netušil, že staré duchovní systémy skutečně zmapovaly s překvapující přesností různé úrovně a typy prožitků, které se dostavují v mimořádných stavech vědomí. Byl jsem překvapen jejich emoční silou, autentičností a schopností měnit názory lidí na jejich vlastní život. Upřímně řečeno byly chvíle, kdy jsem pociťoval hluboký nepokoj a strach, byl-li jsem postaven před skutečnosti, pro něž jsem neměl žádné racionální vysvětlení a které podkopávaly můj systém víry a vědecký světonázor.

 

Jak jsem se však postupem času s těmito prožitky lépe obeznamoval, bylo mi stále jasnější, že to, čeho jsem svědkem, jsou normální a přirozené projevy nejhlubších oblastí lidské psýché. Jakmile se tento proces dostal za hranice biografického materiálu z kojeneckého a dětského věku a prožitky začaly odhalovat větší hlubiny lidské duše se všemi mystickými podtexty, přesáhly terapeutické výsledky vše, co jsem až doposud poznal. Symptomy, které odolávaly měsícům či dokonce rokům jiných druhů léčení, často mizely poté, co pacient prošel takovými prožitky, jako je psychologická smrt a znovuzrození, pocit kosmické jednoty, archetypální vize a scény, které pacienti popisovali jako vzpomínky na minulý život.

 

 

Havlovi udělí cenu objeviteli holotropního dýchání

Autor: Ondřej Besperát

 

Praha - Už tradiční Cena Vize 97 připadne letos významné osobnosti světové psychiatrie a psychologie profesoru Stanislavu Grofovi. Manželé Havlovi, kteří nadaci Vize 97 před deseti lety založili, vybrali vědce, který se proslavil především objevením unikátní lékařské metody - holotropního dýchání.

 

"Každoročně udělovanou Cenu Vize 97, která spočívá z diplomu a pamětní ozdoby v podobě berly sv. Vojtěcha, dostává člověk, který svým dílem významně rozšířil lidský obzor," říká o ceně exprezident Václav Havel.

 

A právě Stanislavu Grofovi se tohle v minulosti podařilo. Po odchodu do Spojených států ustavil v 70. letech společně s manželkou Chrastinou do té doby neznámý postup, jak dostat pacienta do stavu nevědomí a tím mu ukázat cestu k odstranění osobních traumat.

K holotropnímu dýchání, které původem českého vědce proslavilo, nebylo třeba žádných podpůrných látek - pouze aktivní autoterapie. Před odchodem do USA se Grof zabýval zkoumáním účinků psychedelických drog na lidské vědomí.

 

Už v roce 1968 spoluzaložil Společnost pro transpersonální psychologii spojující ty, kdo chápali lidskou existenci v její celistvosti a akcentovali i duchovní rozměr psychiky.

 

Grof bude devátým laureátem ceny, kterou Havel společně s manželkou Dagmar udělují od roku 1999 významným osobnostem pocházejícím z různých oborů lidské činnosti.

 

Český psycholog a psychiatr se tak dostane do vybrané společnosti italského spisovatele a esejisty Umberta Eca, sociologa Zygmunta Baumana či ekonoma a někdejšího člena administrativy prezidenta USA Billa Clintona Roberta B. Reicha.

 

Nakladatelství Argo při této příležitosti znovu vydává Grofovu knihu Psychologie budoucnosti, na příští rok pak připravuje k titul Lidské vědomí a tajemství smrti.

 

Nadace, slavící letos desáté jubileum, se zabývá jak tradiční charitativní činností, tak podporou různých vědeckých projektů. Vize 97 sama o sobě říká, že hledá, "co je spíš dalekozraké než krátkozraké, co má rys průkopnictví či vizionářství".

 

Mezi její aktivity spadá například péče o seniory ve vybraných domovech důchodců nebo program na podporu prevence rakoviny tlustého střeva a konečníku.

 

Nejnověji nadace spustila v rekonstruovaných prostorách odsvěceného kostela sv.Anny v Praze projekt Pražská křižovatka, jež se má stát místem intelektuálních debat, koncertů, výstav a dalších činností oslavujících různorodost lidského myšlení.

 

Právě v prostorách nově opraveného kostela si 5. října Stanislav Grof při slavnostním ceremoniálu převezme výroční cenu nadace.

 

 

Provokující poutník za obzor vědy

Lidové noviny

05.10.2007

Americký psychiatr českého původu Stanislav Grof dnes obdrží Cenu Vize 97. Zaslouží si ji?

Před šesti lety mu Český klub skeptiků Sisyfos udělil Bludný balvan za šarlatánství. Dnes mu nadace Dagmar a Václava Havlových udělí Cenu Vize 97 za přínos vědě a rozšíření lidského obzoru. Je šestasedmdesátiletý Stanislav Grof průkopník a vizionář, anebo rádobyvědec, kterému skočily na špek miliony lidí?

 

Z ateisty stoupenec duchovna

Už jako mladý psychiatr se Grof pustil do studia účinků LSD. Dospěl k závěru, že při mimořádných stavech vědomí lidská duše vykazuje spontánní léčivou aktivitu. Aplikace LSD a jiných halucinogenů však s sebou nesla rizika; navíc v Americe, kam emigroval koncem 60. let, zrovna byly drogy pod prohibiční palbou. Grof proto spolu s manželkou Christinou zkoumal, zda by se nedal změněný stav vědomí vyvolat i jinak než drogami. Tak objevili holotropní dýchání. Metodu, která pomocí zrychleného dechu, hudby a práce s tělem umí vyvolat stavy podobné účinkům LSD.

V Grofovi postupně rostla nedůvěra k poznatkům, které mu dala škola. "Doba psychedelického výzkumu - nejdřív v Praze a pak ve Spojených státech - pro mě byla obdobím obrovského intelektuálního převratu. Uvědomil jsem si, že to, co pacienti prožívali, by nemělo být možné, pokud to, co jsem se naučil na univerzitě, bylo přesné popsání reality," vzpomíná Grof v dokumentu, který pro televizní cyklus Gen natočil režisér Igor Chaun. Některé Grofovy zážitky i zážitky jiných přitom cílily hluboko do minulosti. "První hluboká krize pro mě byla, že jsem ve svých zážitcích znovu prožil trauma porodu. Někteří lidi zase začali prožívat epizody z jiných století a z jiných zemí, a to s pocitem osobního vzpomínání, jak je to popisováno v literatuře o reinkarnaci," říká Grof v dokumentu.

Laureát Ceny Vize 97 a jeden z nejslavnějších českých psychiatrů tvrdí, že mu jeho práce změnila pohled na svět. Kdysi byl ateista a měl za to, že svět má materialistickou podstatu. Dnes kritizuje nezájem Západu o duchovní oblast. "To, že západní kultura má materialistickou filozofii, není výrazem superiority západní vědy, nýbrž naivity ve vztahu k mimořádným stavům vědomí. Za to, že jsme se vzdali přístupu ke spirituálním oblastem, platíme velkou cenu. Tou cenou je odcizení se přírodě a naší vlastní podstatě a to, že jako kultura jsme nabrali sebevražedný kurz," soudí Grof.

 

Trapný přehmat nadace

"Grof je člověk, který umí úspěšně vydělávat peníze, jsem ale skeptický k tomu, co dělá," nebere si servítky lékař a člen Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů Prokop Remeš. Podle něho Grof devalvuje slovo spiritualita tím, že ji redukuje na mimořádné zážitky. Podobný názor má filozof, psycholog a katolický kněz Tomáš Halík: "Grofa skutečně nepovažuji za seriózního badatele; myslím, že se nadace tentokrát bohužel dopustila trapného přehmatu." A jak před šesti lety zdůvodnili udělení Bludného balvanu Grofovi skeptici ze Sisyfa? "Ocenění se uděluje za přetavení šamanských praktik hyperventilace do takzvaného holotropního dýchání, skrze něž lze způsobit v mozku chemickou bouři, a navodit tak přiotrávenému mimořádné pocity a zážitky." Podle Sisyfa Grof blábolivým výpovědím přiotrávených hyperventilantů přiznává status skutečnosti, a dokonce z nich odvodil představu kosmického Absolutního Vědomí. "Lidské vědomí se podle Grofa může změnou Ph krve odpoutat od těla a transportovat do některého z minulých životů či do doby porodu. Je škoda, že tyto svědecké výpovědi dosud neobjevili jako další zdroj poznání historici," napsali s dávkou jízlivosti skeptici a dodali: "Náš proslulý laureát ujišťuje veřejnost, že docela reálné jsou například tyto jevy: ohýbání lžic mentální silou (na tuto efektní technologii tváření kovů za studena netrpělivě čekají strojírenské podniky), telepatie (operátoři spojových sítí se už obávají konkurence) nebo zázračné extrakční operace filipínských léčitelů (ty je ovšem třeba dotáhnout až k transplantacím kloubních náhrad)."

 

Ortodoxní vědci v negližé

Zatímco někteří odborníci Grofovi vytýkají, že se vylil z břehů klasické vědy, řada jiných Grofa uznává jako experimentátora, který se z medicínské a biologické strany dostává do hájemství spirituality. "Grof dokáže obrátit pozornost za hranici rutinní vědy a překlenuje tu propast tím, že zavádí experiment, jehož výsledky vedou k nejednoznačným interpretacím. Naznačuje tím, že ta cesta není slepá," míní psychiatr Cyril Höschl. Psycholog Slavomil Hubálek rozlišuje: "Grofovy práce s LSD byly objevné, problematika holotropního dýchání je diskutabilní a má své odpůrce. Přínos Stanislava Grofa je ale nesporný - i ve své provokativnosti."

Matematik a filozof Jiří Fiala sedí v desetičlenné radě, která má výběr laureátů Ceny Vize 97 na starosti. Podle něho byl Stanislav Grof jako kandidát ocenění už dlouho ve hře a letos neměl vážnou konkurenci. Zásadní otázku, kterou Grofova práce staví, formuluje Fiala takto: co se zanedbalo, že lidé hledají jinde než u ortodoxních vědců? Fialův kolega z rady matematik Petr Vopěnka se kvůli úmrtí v rodině výběru laureáta sice neúčastnil, s výsledkem však souhlasí. "Kolumbus se vydal do nesmyslného podniku, a přece objevil Ameriku," komentoval výběr Grofa.

Tedy: šarlatán, anebo muž, který rozšířil lidský obzor? Grofa těžko škatulkovat. Jeho holotropní dýchání není při nejlepší vůli možné brát jako léčebnou metodu. Je ale použitelné jako metoda sebepoznávání. Přestože mnohá Grofova slova působí směšně a budou tak působit i za sto let, má za sebou zástup vděčných klientů. Možná je to šarlatán, který mnoha lidem rozšířil obzor.

 

Foto popis: Průkopník, nebo šarlatán? Psychiatra Stanislava Grofa (na snímku) těžko škatulkovat, píše Bob Fliedr. Grofovo holotropní dýchání není při nejlepší vůli možné brát jako léčebnou metodu. Je ale použitelné jako metoda sebepoznávání.

Foto Autor - Foto LN - Ondřej Němec

 

O autorovi: Bob Fliedr, komentátor LN

 

 

Stanislav Grof ignoruje přírodní vědy

Lidové noviny

12.10.2007

ÚHEL POHLEDU

Příznivci známého čechoamerického psychiatra profesora MUDr. Stanislava Grofa se v těchto dnech radují. Jejich idol přijel do Prahy, aby osobně převzal prestižní cenu Nadace Vize 97. Exprezident Václav Havel ho vyznamenal za "otvírání nových pohledů na svět".

Někteří zlomyslní publicisté idylu narušují poukazujíce na to, že za tutéž činnost obdržel Grof před šesti lety od Českého klubu skeptiků Sisyfos Bludný balvan, rovněž prestižní cenu, udílenou každoročně za "matení české veřejnosti". Zda je tato kontroverze k smíchu, nebo k pláči, ať posoudí čtenáři. Pomohu jim tím, že vysvětlím, za co byl ten Balvan.

Bludný balvan byl udělen za pseudovědeckou aktivitu, která bohužel v díle Stanislava Grofa převažuje. Grof opouští racionalitu tam, kde výpovědím o fantastických zážitcích přiznává status skutečnosti a odvozuje z nich představu "Kosmického vědomí".

Pokračování na straně 10

 

Grof ignoruje přírodní vědy

Na něm mají participovat svým vědomím lidé, zvířata, rostliny i neživá příroda.

Lidské vědomí tedy není podle Grofa vázáno na neurofyziologické procesy, může se odpoutat od těla, může se "transpersonálně" ztotožnit s jiným vědomím nebo "odcestovat" do některého z minulých životů nebo do doby porodu. Neexistují tu časové ani prostorové bariéry. Grofovi vyšlo v Česku několik knih. Při slavnostním udílení Bludných balvanů v roce 2001 (laureát nebyl osobně přítomen, omluvil se) jsme se pobavili četbou úryvků z jeho knihy Holotropní vědomí. Účastnice holotropního dýchání v knize vypovídá o tom, jak se "interpersonálně" ztotožnila s březí velrybou a sdělovala poznatky o průběhu porodu. V jiném případě se člověk ztotožnil s housenkou, prožíval, jak housenka vnímá svět, jak konzumuje listy a posléze se stal zámotkem a podrobil se metamorfóze v motýla.

Podle Stanislava Grofa může člověk touto cestou získávat nové poznatky. Škoda, že tuto možnost vědci a učitelé pomíjejí, ušetřili by klopotnou námahu sobě i studentům. Podle poznatků přírodních věd, pěstovaných (dosud?) v badatelských ústavech a vyučovaných ve školách, je člověk spolu se svým vědomím součástí vyvíjející se biosféry, a tudíž podléhá přírodním zákonům. "Holotropní zážitky" lze vysvětlit jako halucinace při chemicky narušené činnosti (otravě) mozku. Žádné poznatky o světě nelze získávat mimosmyslovou cestou, tedy bez informačního kanálu vedoucího do mozku. Nic takového se ani empiricky nikdy neprokázalo. Odporuje to veškeré lidské zkušenosti. Pokud by tomu přece jen bylo tak, jak nás učí Grof, měl bych se kupříkladu bát, že někdo mimosmyslově zjistí číslo mého účtu a vybere tučné konto? Žili bychom ve velice zmateném světě. Takovým báchorkám fakticky nikdo nevěří, ať si navenek hlásá cokoli.

 

Obdivují ho. Jak je to možné?

Stanislav Grof tedy přírodní vědy ignoruje, staví pouze na halucinačních prožitcích. Ty jsou pro něj zdrojem základních poznatků. Kdo to neuznává, ten je pro Grofa "fundamentalista" neschopný pochopit jakési "nové vědecké paradigma". To je "pro průměrného vědce obtížné spolknout", čteme Grofova slova v Hospodářských novinách 4. října 2007. Skromnost věru není Grofovi vlastní. Jeho "věda" by přece měla být pro smích každému gymnazistovi. Přesto nacházíme vzdělané lidi, kteří se Grofovi nesmějí, ale obdivují ho. V zahraničí i u nás. Jak je to možné?

Vysvětluji si to tak, že Grof rozvíjí pod pláštěm vědy chytlavé náboženské představy, spiritualitu New Age. Jeho aktivity mívají charakter náboženské misie.

V knize Kosmická hra kupříkladu píše: "Nesetkal jsem se ani s jedním člověkem, který by prožil hlubinný zážitek transcendentních oblastí a nadále se hlásil ke světovému názoru, který razí západní materialistická věda." Uvážíme-li, že podle statistik jsme v Česku většinou neznabozi, je Grofova vlast podnikatelským rájem oplývajícím surovinami pro továrny na absolutno. Těmi továrnami mám na mysli subjekty, které získali od Grofa licenci k provozování holotropního dýchání.

Není to (jenom) k smíchu. S tlakem na jakousi "spiritualizaci" vědy, školství nebo zdravotnictví se setkáváme v nejrůznějších podobách stále častěji.

Pokud by Grof nemátl veřejnost, nevystupoval jako vědec, ale jako náboženský guru, nedostal by Bludný balvan, protože Sisyfos nemíní do náboženství zasahovat. Domnívám se, že v tom případě by byl méně zajímavý i pro Havlovu cenu.

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce

 

Pokud by tomu přece jen bylo tak, jak nás učí Stanislav Grof, měl bych se kupříkladu bát, že někdo mimosmyslově zjistí číslo mého účtu a vybere tučné konto?

O autorovi: Čeněk Zlatník, předseda Českého klubu skeptiků Sisyfos

 

 

Byl jsem knězem ve starém Egyptě

 Pátek Magazín LN

12.10.2007

Autor: ALENA PLAVCOVÁ

Ve světě je to určitě nejznámější český psychiatr. Jeho metoda holotropního dýchání vzbuzuje už desítky let vášnivé spory mezi jejími zastánci a odpůrci. Stanislav Grof, profesor, který tvrdí, že s naším světem se to má docela jinak, než si myslíme

 

V koktejlovém salonku pražského Ambassadoru sedí u kulatého stolu "český Jung" a legenda psychiatrie, šestasedmdesátiletý profesor Stanislav Grof. Právě mu donesli sendvič. Charizmatický muž s měkkýma očima a vemlouvavým hlasem občas hledá české slovo a někdy ho ani nenajde. Na ruce mu svítí velký zlatý prsten. Musel mít určitě úspěchy u pacientek, napadá mě, hned jak ho uvidím. A dvaaosmdesátiletý docent Miloš Vojtěchovský, jeho někdejší kolega, mi to později potvrdí: "Byl to opravdu krásný člověk. Ženy ho milovaly."

Už víc než padesát let se doktor Grof věnuje výzkumu změněných stavů vědomí a jeho jméno dnes vzbuzuje obdiv i posměch. Minulý týden dostal Cenu Nadace VIZE 97 manželů Havlových a před pár lety mu zase čeští vědci ze spolku Sisyfos udělili bronzový Bludný balvan za "blátivé myšlení" a "masové šíření iracionality". A protože psychologie je dneska také velký byznys, podezírají ho navíc někteří, že je především dobrý obchodník. "Jednou jsem něco podobného Standovi naznačil. Z toho, jak strašně se urazil, jsem poznal, že on sám svým teoriím opravdu upřímně věří," říká nestor české farmakologie a Grofův někdejší učitel docent Oldřich Vinař.

Stanislav Grof věří v převtělování, v to, že můžeme zažít vlastní porod i vlastní smrt, že se můžeme dostat dokonce do období před svým zrozením, věří ve spojení lidského a kosmického vědomí. Ale než se rozhodnete označit ho za fantastu, který se octl za hranicemi vědy, jemuž zřejmě hnuly mozkem experimenty s LSD či holotropní dýchání měnící chemii mozku, vzpomeňte si, že Marconiho také původně chtěli zavřít do blázince, když začal mluvit o bezdrátovém spojení. A proč by vlastně nebylo docela užitečné trochu zpochybnit materialistické principy našeho západního světa?

 

Na tripu

"Mezi druhou a třetí hodinou experimentu s LSD, kdy droga kulminovala, přišla asistentka, vzala mě do malé cely, kde jsem si lehl. Připojila mi na hlavu elektrody a zapnula velký stroboskop. V tom okamžiku mě zaplavilo světlo, jaké jsem si nikdy nedovedl představit. Měl jsem intenzivní pocit, že takhle to muselo vypadat v Hirošimě. To katapultovalo moje vědomí z těla. Ztratil jsem asistentku, kliniku, kde se pokus konal, Prahu, planetu, měl jsme pocit, že moje vědomí nemá žádné hranice," popisuje doktor Grof svůj první zážitek s diethylamidem kyseliny lysergové. Psal se rok 1956, byl hloubavým studentem psychiatrie, který tajně, neboť to tehdy nebylo povoleno, obdivoval Freudovu psychoanalýzu.

"Pak jsem měl pocit, že jsem se stal fyzickým vesmírem. A děly se věci, pro které jsem neměl slova. Až později, když jsem četl o Big Bang, Velkém třesku, o černých a bílých dírách, o pulsarech, jsem pochopil, že ty zážitky bylo možné popsat těmito astronomickými termíny. Ještě později se moje vědomí začalo zase scvrkávat. Našel jsem své tělo, ale po určitou dobu jsme nebyl schopen dát svoje vědomí a svoje tělo dohromady. A měl jsem velice přesvědčivý pocit, že to, co mě naučili na univerzitě, totiž že vědomí je produktem neurofyziologických procesů v mozku, není pravda. Vědomí je něco mnohem, mnohem zásadnějšího." Dnes to zní neuvěřitelně, ale v polovině ponurých padesátých let si v socialistickém Československu řada dobrovolníků s požehnáním úřadů dopřávala tripy s LSD. Švýcarská firma Sandoz, jediná farmaceutická firma za železnou oponou, která směla dovážet léky do socialistického bloku, totiž chtěla vědět, jestli je to látka nějak zajímavá pro psychiatrii, a tak rozeslala drogu psychiatrickým ústavům, univerzitám i individuálním terapeutům. "Prostě přišla velikánská krabice plná ampulí LSD. Byl to šlágr," popisuje okamžik, kdy řada tuzemských pracovišť mohla najednou rozjet svůj vlastní drogový výzkum, Miloš Vojtěchovský, jeden z psychiatrů, kteří se tehdy k experimentům houfně hlásili. I mladý Standa Grof byl mezi prvními. Který psychiatr by taky odolal možnosti strávit nějaký čas ve světě svých pacientů? Mezi dobrovolníky byla ale i řada českých výtvarníků, například Ota Janeček, Jiří Anderle nebo Jan Švankmajer. A na jejich tvorbě, jak tvrdí doktor Grof, je ten psychedelický zážitek dobře patrný. Změnil jim prý nejen barevnou škálu, ale především "uvolnil jejich tvůrčí styl".

I jeho ten "hluboký mystický zážitek" ovlivnil na celý život. Ta tam byla psychoanalýza, najednou ho začaly zajímat jen změněné stavy vědomí - nakonec se jim věnoval více než padesát let. Jako lékař byl nejdřív přesvědčen, že extatické vidiny vyvolala droga. "Ale jak jsem ve své praxi pokračoval s výzkumem mimořádných stavů lidského vědomí, uvědomil jsem si, že je to něco, co může prožít každý člověk, že všichni máme hlubokou vnitřní dispozici k podobným zážitkům."

 

Intoxikace rozumem

LSD bylo oficiálně zakázáno ve většině zemí světa už v 60. letech, v Československu až v roce 1974. To už doktor Grof nepracoval v Praze, ale v americkém Marylandu. Se svou manželkou a spolupracovnicí Christinou (která ve své knize Žízeň po celistvosti mimo jiné popisuje, jak se jí podařilo vymanit se ze závislosti na alkoholu) zjistil, že podobné stavy jako po užití drogy se dají navodit něčím tak normálním, tak fyziologickým, jako je rychlejší dýchání spojené s hudbou. Tak vynalezli metodu holotropního dýchaní, jímž se lidé mohli dostat do běžně nedostupných oblastí vědomí. Inspiraci našli u šamanů a východních mystiků, kteří znali řadu dalších nefarmakologických praktik měnících vědomí - například hladovění, rituální tanec nebo nedostatek spánku. "Stávalo se mi občas, že zážitky pacientů šly daleko za to, co jsem znal z teorie. Například začali prožívat svůj porod, začali se dostávat dokonce do prenatálních stadií, začali mít výjevy z minulých životů." Profesor Grof pečlivě poslouchal zážitky z holotropních výletů, kterým bylo občas těžké uvěřit, a zapisoval a zapisoval, skoro tři roky. Postupně si uvědomoval, že změněné stavy vědomí vykazují spirituální potenciál velmi se podobající představám mystiků nebo přírodních národů. "A tehdy mi došlo, že mapa lidské psychiky, kterou má dnešní psychiatrie, je velice povrchní." Najednou měl pocit, že má nový nástroj, který mu umožní dostat se daleko hlouběji. Že se před ním otevírá nový svět, stejně jako se otevřel s vynálezem mikroskopu nebo teleskopu. "Ale když jsem měl konečně hlavní typy zážitků zmapované, uvědomil jsem si, že ta mapa vlastně nová není, že tu existuje po tisíciletí. Najednou jsem viděl to spojení s hinduismem, s buddhismem, se šamanismem..." říká vědec, který je přesvědčen, že existuje ještě jiná realita než ta každodenní. "Všechny ty zážitky, které jsem zapsal, psychiatři vlastně už znali. Jenže jakmile překročily určitý rámec, právě kvůli té velice povrchní psychiatrické mapě, začaly být považovány za produkt patologie."

Přesvědčení, že lidské vědomí je propojeno s univerzem a že může ignorovat časoprostorová omezení, Grofovi u mnoha badatelů brzy vyneslo pověst šarlatána. Tím spíš, že jeho transpersonální psychologie radikálně narušuje západní představu o fungování světa, založenou na osvícenské, racionalistické filozofii a exaktních vědách. "Západní civilizace zavrhla všechny mimořádné stavy vědomí, kterým já říkám holotropní. Ale když se podíváte na předindustriální kultury, na hinduisty, buddhisty a podobně, ti všichni si takových stavů velice vážili a strávili spoustu času a energie vytvářením něčeho, čemu se dá říkat technologie posvátného, technik, které ty stavy navozují. My jsme se v době průmyslové a vědeckotechnické revoluce obrovsky intoxikovali rozumem. Najednou se rozum stal naší nejvyšší autoritou a co nebylo racionální, bylo zavrženo. Problém ale je, že ne všechno, co není racionální, je iracionální. Určité jevy jsou transracionální. Mystické zážitky jsou transracionální. Mystici nemají žádný problém fungovat racionálně. Ale mají něco navíc, znalost těch normálně neviditelných oblastí," vysvětluje mi doktor Grof. Když byl před šesti lety oceněn bronzovým Bludným balvanem udělovaným spolkem českých vědeckých skeptiků Sisyfos "za příspěvek k masovému šíření iracionality, za matení veřejnosti a za blátivé myšlení, za přetavení šamanských praktik hyperventilace do tzv. holotropního dýchání, skrze něž lze způsobit v mozku chemickou bouři, a navodit tak přiotrávenému mimořádné pocity a zážitky", cenu si nevyzvedl. "Normálně bych se s takovouhle skupinou lidí vůbec nebavil. Já bych byl otevřený kritice někoho, kdo má osobní zážitky nebo pracoval s tisícovkami lidí jako já. Jinak by to bylo jako debatovat o orgasmu s preadolescentem," reaguje Stanislav Grof. A že se některým českým vědcům výsledky jeho bádání zdají nemožné, pro něj prý naprosto nic neznamená. "V minulosti se přece stalo, že se lidi dokonce odmítli jít podívat do teleskopu, protože přece věděli, že na Měsíci nemůžou být krátery. To je něco, co charakterizuje fundamentalisty - a ti jsou i ve vědě. Trvalo asi sto let, než byl přijat heliocentrický systém. Po desetiletí vědecké kruhy odmítaly přijmout Newtonovy teorie. A odpor proti němu nepřišel z náboženských kruhů, ale z kruhů podobných polovědců, jako jsou ti Sisyfové."

Celou historii vědy by prý ostatně bylo možné přepsat jako historii vědeckých omylů. Sám je přesvědčen o tom, že se právě teď nacházíme v situaci přechodu. "Starý systém se hroutí a vynořuje se naprosto nový obraz vesmíru. A já věřím, že transpersonální psychologie bude nedílnou součástí nového paradigmatu."

Všechny zážitky, o kterých profesor Grof ve svých knihách píše, prý prožil i osobně. Několikrát zažil svou vlastní smrt a byl překvapen, že se zase vrátil do života. Prošel taky řadou svých reinkarnací, byl buddhistou, Aborigincem a byl i ženou. "Některé z těch životů byly dost triviální, nejednalo se o nějaké význačné osobnosti. Většinou taky nezažijete celou reinkarnaci, obyčejně jsou to jen viněty, výjevy, které se týkají nějakých emočně nabitých okamžiků." V jednom ze svých minulých životů žil ve starém Egyptě jako kněz u božstev Isis a Osirise. "A dobře vím, že do značné míry to, co dělám dnes, je vlastně jen znovuobjevení a moderní přeformulování těch principů, které jsem už ve svém egyptském životě znal a praktikoval," tvrdí psychoterapeut. "Určitě bych nechtěl vypadat jako suchý vědec, samozřejmě uznávám, že ve vědě existují tajemství. Grofova teorie o přesazích vědomí do transcendentních oblastí je opravdu krásná a velice kreativní. Jenomže to, co tvrdí, je zkrátka biologicky nemožné," namítá docent Oldřich Vinař a dodává: "Já osobně bych řekl: Je to příliš krásné, než aby to mohla být pravda."

 

Stanislav Grof (76) vystudoval medicínu v Praze a byl později jedním ze spoluzakladatelů pražského Výzkumného ústavu psychiatrického. V 60. letech emigroval do USA, kde se v roce 1969 stal vedoucím psychiatrického výzkumu v Maryland Psychiatric Research Center a profesorem psychiatrie na univerzitě Johna Hopkinse. Začal publikovat první z řady svých knih o oblasti lidského nevědomí. V roce 1973 se stává vědeckým pracovníkem v Esalen Institutu v Big Sur v Kalifornii. Spolu se svou ženou Christinou vytvořil a rozvíjel metodu holotropního dýchání, která umožňuje dostat se bez použití drog do oblasti nevědomí, což může mít ozdravný efekt a údajně i přesah do transcendentních oblastí lidské psychiky. Spolu s Abrahamem Maslowem a Anthony Sutichem zakládá už v roce 1968 Společnost pro transpersonální psychologii. Dnes žije profesor Grof v Mill Valley poblíž San Franciska, věnuje se spolu se ženou především výcviku terapeutů holotropní metody. Holotropně dýchat nemůže totiž každý, jak by chtěl, ale jen pod dohledem terapeutů vyškolených v Grof Transpersonal Training. V Česku pracuje deset lidí s tímto certifikátem. "Holotropní dýchání je nebezpečnějčí než LSD. Už se také stalo, že při tom někteří lidé umřeli," říká farmakolog Oldřich Vinař.

 

Foto popis: "VĚDOMÍ není pouhým produktem neurofyziologických procesů v mozku. Vědomí je něco mnohem, mnohem zásadnějšího."

Foto Autor - Foto LN - Ondřej Němec

 

Foto popis: OTEC LSD. Letos stojednaletý švýcarský chemik Albert Hofmann v roce 1943 po náhodném olíznutí konečků prstů v laboratoři objevil halucinogenní účinky LSD - látky, kterou poprvé syntetizoval roku 1938.

Foto Autor - Foto Profimedia.cz

 

Foto popis: LÉTA EXPERIMENTŮ. USA, 60. léta: dr. Harry L. Williams podává LSD dr. Carlu Pfeifferovi, řediteli farmaceutického oddělení na Emory University. Později byl výzkum této látky zakázán.

 

CHRISTINA GROF

Instinkt

11.10.2007

Průkopnice nových metod v prozkoumávání lidské psychiky a záludností alkoholismu přijela do Prahy se svým mužem, psychiatrem světového věhlasu, Stanislavem Grofem, který zde přebírá Cenu Nadace Vize '97. Paní Grof stojí jen zdánlivě ve stínu svého slavného muže - sama publikuje, přednáší, věnuje se terapii. A nepije.

 

Jste manželkou známého a uznávaného vědce, jste i jeho blízkou spolupracovnicí. Obvykle se přitom všechna pozornost soustředí na muže. Zvládáte být stále "ta druhá"?

Přináší to samozřejmě určité problémy. Můj manžel to nesnáší, svět je ale takový a je to úděl žen žijících se známými muži. Nepovažuju se sice za nějakou feministku, ale hodně mi to vadí a je to také jeden z důvodů, proč jsem se už před řadou let rozhodla přestat se věnovat holotropnímu dýchání a zaměřit se spíše na problematiku alkoholismu a jeho léčby, na otázky závislostí a duchovnosti. Píšu o tom, přednáším a díky tomu jsem také našla svůj vlastní hlas. Na druhé straně jsem samozřejmě velice hrdá na vše, co Stan dokázal a kým je.

 

Jak dlouho jste spolu?

Už jednatřicet let a oba jsme za ta léta museli něco obětovat. Stan se mnou prožíval mou závislost na alkoholu a já zase musela snášet, když nebýval z pracovních důvodů doma. Tak to nebývá u všech dvojic, takže jsem měla velké štěstí. Dnes vím, že manželství prochází řadou smrtí a znovuzrození, a je dobré si uvědomit, že to tak má být. Ve chvíli, kdy se vše rozpadá, kdy si oba říkají, že prásknou dveřmi a odejdou, možná nastal právě moment, kdy něco obrazně sice umírá, něco jiného se ale v tom vztahu rodí.

 

Poznali jste se v Americe?

Ano, byla jsem právě v New Yorku, rozvedená, a hledala jsem nový smysl všeho. A když jsem se svěřila se svými problémy kamarádovi, doporučil mi, abych zaletěla do Kalifornie, kde pracuje jeho přítel psycholog. A to byl Stan, tedy Stanislav Grof. Když jsem za ním přišla, pochopil mě a za nějakou dobu jsme spolu začali žít. Vím, že to zní jako z pohádky, ale i ty se někdy stanou skutečností. Naštěstí.

 

Co jste měli společného?

Oba jsme se s manželem mimořádně zajímali o změněné stavy vědomí, o rozšířený pohled na lidskou psychiku. Já jsem měla podobné neobvyklé zážitky již jako dítě a Stan pracoval s LSD a dalšími látkami. Hledali jsme něco, co by pomáhalo lidem poznat hloubku jejich psychiky. V Esalenském institutu, kde jsme oba pracovali, jsme pořádali víkendový seminář, na který mělo přijít asi čtyřicet lidí. A jak už to bývá, Stan si udělal něco se zády a nemohl se ani hnout. Mohl pouze velice opatrně sedět na židli. Říkali jsme si, proboha, co si tam s těmi čtyřiceti lidmi pět dní počneme? Pak nás napadlo, že je necháme, aby se rozdělili do dvojic, sedli si spolu a zhluboka dýchali. A uvidíme. Takhle náhodou - pokud ovšem něco jako náhoda vůbec existuje - jsme objevili holotropní dýchání.

 

To vás opravdu jen tak napadlo?

Tak najednou to zase nebylo. Už dříve jsme si všimli, že při soustředěném a hlubokém dýchání můžeme přivést lidi k podobným zážitkům. Uvažovali jsme, že pokud dáme lidi do dvojic, aby mohli spolu reagovat, a necháme je takhle dýchat, možná k něčemu dojde. Ale to, co se stalo, bylo prostě úžasné. Lidé nám vyprávěli o velice hlubokých zkušenostech, které byly v některých případech také velice emotivní a uvolňovaly další. Jiní naopak procházeli velice duchovní a hlubokou zkušeností. První večer jsme šli domů a říkali jsme si, že je to hodně zajímavé a že budeme v experimentech pokračovat.

 

Může holotropní dýchání zkusit každý?

Věřím tomu, že každý z nás v sobě skrývá tento potenciál, viděla jsem lidi v našich skupinách i v jiných situacích, kdy i ti nejméně pravděpodobní lidé si dopřáli tuto zkušenost a zažívali věci, které byly daleko hlubší, a hlavně se dostali dál, než by vůbec kdy očekávali.

 

Představa, že obchodník, uvažující racionálně pouze o cifrách a ziscích, se náhle uvolní a prožije duchovní extázi, je přece jen nezvyklá.

Ale i k nám na seminář přišel jednou muž, který se živil obchodováním s akciemi, celý život se pohyboval jenom v říši peněz, o ničem jiném nepřemýšlel a nemluvil. A tenhle muž v sobě najednou objevil zcela novou, úplně neznámou část své osobnosti. Přizvali jsme tedy také parapsychologa a onen burzián zjistil, že má velice živé psychické schopnosti. Byl tím zaskočen, ale parapsycholog, který s naší skupinou pracoval, mu tehdy řekl: Samozřejmě, vždyť celá ta léta používáte všechny své psychické schopnosti k tomu, abyste dostatečně přesvědčil své klienty k nákupu akcií.

 

Co s ním bylo dál?

Pokračoval ve studiu a účastnil se našich dalších experimentů.

 

Mohl využít nově nabyté schopnosti v obchodování?

Hodně jsme to s ním probírali, že by to nebylo morálně správné, a on to uznal. On byl přímo čítankovým příkladem toho, že otevírání podvědomí vůbec nezáleží na profesi či zaměření. A podobných příkladů bych mohla uvést spoustu.

 

A co psychiatři?

S těmi je to asi nejtěžší, protože se toho musejí hodně odnaučit, na hodně věcí, které se při studiu a ve své praxi naučili, musejí v podstatě zapomenout. A to úplně. Nakonec jsme ale svědky skutečně pozoruhodných a krásných proměn, kterými lidé procházejí.

 

Nejsou tyto výpravy do hlubin psychiky ve stavech změněného vědomí nebezpečné?

Vždycky se snažíme vytvořit takové prostředí, které by tomu člověku pomáhalo. Se všemi předem mluvíme a říkáme jim o všech zážitcích, které jsme u lidí sledovali, o možných místech, na která by se ve svém zážitku mohli dostat. Chceme, aby si každá dvojice předem stanovila svá pravidla, aby si řekli, čeho se bojí - například, aby jeden druhému ve změněném stavu nesahal na krk. Partner pak může být při celém experimentu skutečnou oporou, může druhému pomáhat. Je tam vlastně jako jistý průvodce i jako určitá první pomoc. Kromě toho jsou celé akci přítomni lidé, které jsme vyškolili a kteří vědí, jak vše probíhá, a mohou kdykoliv zasáhnout.

 

Existují při těchto experimentech nějaké hranice?

Mohu mluvit pouze o zkušenostech, o nichž mluvili jiní lidé, a doposud jsem se nesetkala s nikým, kdo by prohlásil, že se dostal až na samý konec své duše. Dokonce i dalajláma říká, že není ještě na konci, že stále pociťuje zlost na Čínu kvůli okupaci Tibetu. A když jsme se setkali, tak nám ještě prozradil, že nesnáší komáry. Modlí se ale za ně a stejně tak se modlí i za Číňany.

 

Je těžké žít s tím, co se o sobě dozvíme?

Existuje mnoho vrstev, které kladou odpor - například ze strachu. Viděli jsme ale také lidi, kteří se obávali zkušeností, které pro ně byly požehnáním.

 

Jak je to možné?

Tohle vše totiž představuje cestu do neznáma, což znamená ztrátu vlastního já - v té podobě, v jaké je znám, anebo si to přinejmenším myslím. Hodně úsilí tedy představuje nutnost naučit se pracovat s odporem, který nám naše psychika klade, se strachem se uvolnit a přestat se kontrolovat. My jakožto pomocníci bychom měli dodávat lidem odvahu, aby všemu nechali volný průběh a nebránili se. Naše psychika, naše mysl má svou vlastní moudrost a zavede nás tam, kam potřebujeme jít. Není to nic, čeho bychom se museli bát. Je to zkrátka naprosto přirozený léčitel.

 

Vy sama jste se nebála?

Ale samozřejmě že jsem se bála. Neznámo je vždy něčím znepokojující. Naopak, bylo by divné, kdyby se někdo nebál. To by mi přišlo něčím podezřelé, protože by jen předváděl svou odvahu - ale zcela zbytečně. Je to stejné, jako se říká, aby si dal člověk pozor na ty, kteří tvrdí, že se vůbec nebojí. Strach je totiž přirozený instinkt. Ráda se k těmto záležitostem přibližuji s jistou dávkou pokory, a pokud můžu, tak i s důvěrou. Zvláště mám-li důvěřovat něčemu, co je větší, než jsem já sama. S důvěrou v to, že mě to zavede tam, kam mám jít. To ovšem vyžaduje jistou zkušenost. A důvěra pak přijde sama.

 

Máte zkušenosti pouze s dýcháním?

Měla jsem období, kdy jsem experimentovala s LSD, moje zkušenosti byly podobné holotropnímu dýchání. A jak už jsem říkala, mívala jsem takové zážitky již jako dítě.

 

Jaké zážitky?

Hodně dětí, které prožily nějaké trauma, se naučí chránit tím, že se v myšlenkách vydávají někam jinam - dalo by se říct, že mimo tento svět. Mimo své tělo, na nějaké bezpečné místo, kde cítí, že jsou chráněny jinými bytostmi. Takhle nějak asi vypadaly mé zážitky.

 

Pomáhalo vám to?

A jak! Krásně jsem se v těch "jiných" stavech zabydlela a bylo mi v nich dobře a velká část mého duchovního vývoje spočívala v tom, že jsem se musela naučit, jak se dostat zase oběma nohama zpátky na zem. Abych mohla žít a vést duchovní život v tomto světě.

 

Bylo těžké přepínat mezi oběma světy, imaginárním a skutečným?

Bude to asi pokračovat po zbytek mého života, ale nebojím se toho.

 

Dočetl jsem se, že zvláštní zážitky jste měla taky při prvním porodu.

Zažívala jsem návaly strašně silné energie, probíhalo mnou cosi jako elektrické chvění, v hlavě mi vybuchovaly bílé exploze. Celá jsem se třásla a také jsem jinak dýchala. Až po letech jsem zjistila, že se nejspíš jednalo o probouzení kundalini, což je síla, o které se mluví v józe. Řadu let jsem pak měla zážitky, které tomu odpovídaly. Vypozorovali jsme, že to často začíná nějakou emoční nebo fyzickou krizí. Porod byl pro mě zvláště stresující situací, ale tento stav můžou spustit i jiné, výrazné tělesné zážitky. Mnoho lidí také prodělá duchovní probuzení, když jsou vystaveni bolestné ztrátě milované osoby - když se z toho musejí nějak dostat.

 

Kundalini ale není tak snadné vyvolat, je to těžké i pro zkušené jogíny. Jak to, že se vám to podařilo?

Tehdy jsem jógu hodně cvičila, ale neměla jsem vůbec ponětí, co se to se mnou děje. Lidé dnes cvičí jógu někde v posilovně nebo health clubu, nemají přitom ani tušení, jaká síla se v ní a v kundalini skrývá. Připravovala jsem se na porod a dál jsem cvičila, v té době ještě neexistovaly speciální cviky pro nastávající maminky. Cvičila jsem hodně hodin denně a tím se to vše spustilo.

 

Ve spojitosti s kundalini jogíni varují před sexuálními aktivitami, mohlo by dojít k nebezpečnému rozpoutání démonů smyslů. Nebyl právě to váš případ?

Je velice důležité mít dobrého učitele. Někoho, kdo ví, co kundalini obnáší - a já měla štěstí, že po téhle zkušenosti, kdy se ve mně začala tato psychická síla probouzet a já si myslela, že jsem se zbláznila, jsem měla mistra, který věděl, o co jde, a vše mi vysvětlil. A pak už se to nevracelo. Studovala jsem u něj a hodně mi pomohlo, jak mě vedl.

 

Zmínila jste své problémy s alkoholem - jak se to stalo?

Když jsem mívala ty nepříjemné stavy, snažila jsem se nějak zklidnit, hledala jsem klid.

 

Proto jste sáhla po alkoholu?

S tím jsem skončila před jednadvaceti lety a od té doby jsem neměla ani kapku, a když jsem studovala alkoholismus, ale i další formy závislosti, slyšela jsem, jak si lidé kladou otázku: Proč zrovna já jsem začal pít? A já mám pocit, že neexistuje žádná jasná odpověď. Závislost vzniká jako mozaika složená z mnoha faktorů. Mohou tam figurovat genetické nebo rodinné dispozice, sociální podmínky, rodinné problémy, chemické reakce mezi drogou či alkoholem a tělem, myslí, je tam ještě mnoho neprobádaného. K pozdější závislosti často vede trauma z dětství. Mě nejvíc zajímá skutečnost, že v samém středu mozaiky, z níž roste závislost, je duchovní aspekt. A že pod nezvladatelnou touhou po alkoholu nebo drogách se skrývá hluboká a neovladatelná duchovní touha.

 

Vážně?

Když jsem abstinovala asi šest měsíců, narazila jsem na dopis, který poslal švýcarský psycholog Carl Gustav Jung Billovi Wilsonovi, spoluzakladateli Anonymních alkoholiků. Psal v něm, že alkoholikova nezvladatelná touha po alkoholu je na hlubší rovině vlastně toužením duše, její silnou potřebou celistvosti. Anebo také žízní po spojení s Bohem.

 

Několikrát jste zmínila Boha a říkáte, že prostřednictvím holotropního dýchání lze dosáhnout hlubokých duchovních zkušeností. Je - teoreticky - možné dostat se do kontaktu s Bohem?

To musí říct každý sám za sebe. Já tomu ale věřím. A věřím, že ta možnost existuje pro každého. A nejen pro věřící. To je mimochodem omyl, který se táhne po staletí, totiž to, že potřebujeme nějakého prostředníka mezi námi a Bohem, který by nám onu zkušenost zprostředkoval. My ji přitom můžeme prožít přímo, sami na sobě - ať už prostřednictvím holotropního dýchání, halucinogenů, pohledu do tváře novorozeného dítěte, zážitku z jednoty s přírodou, tohle vše může fungovat. Vzpomínám na setkání s jednou ženou, která mi vyprávěla, jak šla při západu slunce po mořském břehu a cítila, že je v jednotě se všemi tvory a celým světem. A říkala tomu zakoušení Boha. Udělala ale tu chybu, že když přišla domů, vyprávěla o tom své rodině - a oni ji dali do blázince.

 

V poslední době se objevuje velký problém - alkoholismus žen. Čím to je, že jsou ženy ohroženější?

Je to dané historicky, celou dobu totiž bylo pití přičítáno pouze mužům. A kromě toho, dlouhou dobu byl alkoholismus považován za problém, který postihuje pouze muže. Až před nějakou dobou uznala americká lékařská asociace, že se jedná o nemoc. O ženách se předpokládalo, že budou sedět doma a nikam nechodit. Kromě toho, žena se nejde nikam poprat, ten boj probíhá v jejím nitru, ubližuje především sama sobě. Tak nás to učili, držet všechno pěkně v sobě. Já jsem pila hodně v soukromí, zavřela jsem všechny dveře a okna a pak teprve začala pít. Dnes už to naštěstí - přinejmenším v Americe - není takový problém, protože se změnil pohled na alkoholismus u žen. Výzkum ukázal, že hodně žen, které pijí, prožilo v dětství nějaké silné trauma - sexuální zneužívání, bití a podobně. A tyhle zážitky se pak hodně podílejí na vzniku alkoholismu.

 

Přestat pít muselo být těžké - jak jste to dokázala?

Šla jsem na dvacetidenní kúru do speciálního zařízení, a to je nejlepší, co jsem kdy učinila. Hodně jsem se toho naučila, prošla individuální terapií. Člověk ale musí být zcela rozhodnut, že chce s alkoholem přestat - jinak se k pití zase vrátí.

 

Zdává se vám o pití?

Naštěstí jenom občas, pak jsou to ovšem hodně realistické sny. Většinou se v nich napiju, aniž bych si to uvědomila, a když se probudím, říkám si, stalo se to, nebo ne - a vždycky se mi strašně uleví, že to byl jenom sen.

JOSEF RAUVOLF

 

MEZI ČTYŘMA OČIMA

S paní Christinou Grof jsem se potkal již jednou, v roce 1992, kdy do Prahy přijela s manželem na velký kongres transpersonální psychologie. Měli jsme si co povídat a již tehdy jsme spolu probírali problémy s alkoholem, o nichž oba víme své. Na ty došlo i tentokrát a jako tehdy, i při tomto rozhovoru odpovídala naprosto otevřeně, nebránila se nepříjemným otázkám. Přestože jsem měl vyměřen na rozhovor hodinu, nakonec jsme spolu strávili skoro dvě hodiny, zpestřené mými problémy s vybitými bateriemi diktafonu. Pořád bylo o čem povídat, a paní Grof přitom oči svítily stále mladickou energií, mluvila pomalu, vážila každé slovo. A přestože některá její tvrzení mohla působit podivně, bylo cítit, že je o nich nejen přesvědčena, ale má je i podložené svou dlouholetou terapeutickou praxí.

 

CHRISTINA GROF

* 1941, Virgínie, USA

- vyrostla v Honolulu na Havaji

- vystudovala Sarah Lawrence College v New Yorku

1975 se rozvedla a odjela do Kalifornie, kde se setkává se Stanislavem Grofem

1977 se stávají manželi

od roku 1976 pořádala workshopy

1978 - 1988 působila v Esalenském institutu v Big Sur v Kalifornii

od roku 1986 vede profesionální výcvikové programy, publikuje, přednáší po celém světě

- vydala např.: Dobrodružství sebeobjevování (1988), Krize duchovního vývoje (1989), Nesnadné hledání vlastního já (1990)

 

HOLOTROPNÍ DÝCHÁNÍ

V době, kdy nemohl Stanislav Grof experimentovat se zakázaným LSD, objevil s manželkou způsob, jak je nahradit. Zvláštními dechovými cviky se člověk dokáže dostat hluboko do svého podvědomí, k dávno zapomenutým zážitkům, které mohou být používány jak při terapii, tak při dalších výpravách do hlubin psychiky. Kursy holotropního dýchání jsou pořádány i u nás, vždy za účasti odborníků, zaškolených přímo manželi Grofovými nebo jejich spolupracovníky.

 

Naše psychika, naše mysl má svou vlastní moudrost a zavede nás tam, kam potřebujeme jít. Není to nic, čeho bychom se museli bát.

 

Foto popis: Každému holotropnímu dýchání musí předcházet podrobná instruktáž (vpravo). Manželé Grofovi se na svých cestách dostali i do Moskvy (dole). Esalenský institut v Kalifornii byl místem, kde probíhal soustředěný výzkum lidské psychiky, a byl místem mnoha překvapivých objevů (vpravo dole).

 

 

Psychiatr Stanislav Grof je autorem holotropní terapie

Radio Praha ČRo 7

02.10.2007

Jednou z metod transpersonální psychologie je holotropní dýchání. Jde o techniku, která kombinací řízeného dýchání, hudby a cíleného uvolnění blokované tělesné energie umožňuje dostat se bez použití psychedelických látek do běžně nedostupných oblastí lidské psychiky. Autor této metody sebepoznání a přední odborník v oblasti změněných stavů mysli, americký psychiatr českého původu Stanislav Grof (76), se letos stal laureátem ceny Havlovy nadace Vize 97.

Stanislav Grof se narodil 1. července 1931 v Praze. Medicínu vystudoval na Univerzitě Karlově a jako lékař začínal v psychiatrické léčebně v Kosmonosích. Odborně pak vzešel z Výzkumného ústavu psychiatrického v Praze-Bohnicích, který začátkem 60. let spoluzakládal. Už zde se zabýval změněnými stavy vědomí a prožívání. Zkoumal účinky LSD na lidskou psychiku a také možnosti využití této drogy v psychoterapii. Ve výzkumu pak pokračoval i ve Spojených státech, kde po své druhé studijní cestě v roce 1967 zůstal už natrvalo. Působil pak ve Výzkumném ústavu psychiatrickém pro stát Maryland a zároveň jako profesor na Univerzitě Johna Hopkinse v Baltimore. Několik let vedl státní výzkum psychedelik v USA. V roce 1972 se stal vědeckým pracovníkem Esalen Institutu v kalifornském Big Suru.

Grof díky svým zkušenostem s psychedelickými látkami dospěl k závěru, že při mimořádných stavech vědomí vykazuje lidská duše spontánní léčivou aktivitu. Byla to sice známá věc, do západní psychoterapie však vnesl tímto staronovým poznatkem nový prvek. Protože aplikace LSD či jiných halucinogenů s sebou nesla rizika, zaměřil se Grof spolu se svou ženou Christinou na zkoumání bezpečnější, alternativní metody. Vytvořil a rozvinul tak techniku zrychleného, takzvaného holotropního dýchání. Grof patří ke světově uznávaným autoritám relativně mladého oboru transpersonální psychologie. Autor mnoha publikací, například Dobrodružství sebeobjevování, Holotropní vědomí či Kosmická hra, se také koncem 70. let podílel na vzniku Mezinárodní transpersonální společnosti a byl zvolen jejím předsedou. Se svými názory, že lidské vědomí je propojené s celou biosférou a univerzem, našel Grof příznivou odezvu v alternativních kruzích nebo mezi ochránci přírody. U mnoha vědců mu ale vynesly i pověst šarlatána. Český klub skeptiků Sisyfos ho před šesti lety "odměnil" za "přetavení šamanských praktik hyperventilace do takzvaného holotropního dýchání" bronzovým Bludným balvanem.

 

 

DOPISY REDAKCI

 

Sisyfos nemá patent na skepsi

Lidové noviny

13.10.2007

Ad LN 12. 10.: Stanislav Grof ignoruje přírodní vědy

Osměluji se připojit drobnou poznámku k Úhlu pohledu pana Čeňka Zlatníka. Všimněte si nenápadné věty v předposledním odstavci textu. Zde spočívá, domnívám se, nereflektovaná motivace členů Českého klubu skeptiků s mytologickým názvem Sisyfos: Vadí jim především humanitní větev lidského poznání a vědění, jež označují jako "jakousi ,spiritualizaci' vědy, školství nebo zdravotnictví". Ta je podle nich nebezpečná, přestože řada lidí ji po letech vědeckého komunismu a obecně totalizačních tendencí ve vědě vítá jako spojenou nádobu svobody - svobody poznání i svobody jakožto základního lidského "atributu". Zmíněný klub stále představuje člověka a svět redukovaně karteziánsky na materiální rozměr a popírá jejich další dimenze.

Nečiní tak navíc skepticky a vědecky, jak proklamuje, nýbrž typicky aktivistickým způsobem. Členové tohoto klubu, zdá se, nechtějí rozlišovat mezi komerčním zneužitím spirituality a spiritualitou jako takovou. Podobné rozlišení například v současné lékařské (farmaceutické) sféře jim však nevadí.

Myslím, že by měl při veřejné prezentaci činnosti Českého klubu skeptiků Sisyfos zaznít také hlas proti jeho redukčnímu pojetí vědy a že by jeho členové neměli být v novinářském prostředí - jak se často stává - bráni jako jediní reprezentanti "skeptického" vědeckého myšlení. Věda a obecně lidské vědění má více různých stejně platných podob. Zmíněný klub se však neustále snaží prosadit jako platnou jen jednu ryze materialistickou výseč vědy.

 

O autorovi: Jan Tejkal, Ostrava-Heřmanice

 

Cena Nadace Vize 97 "Velkému šamanovi"? Ad LN 5.9.: Provokující poutník za obzor vědy Za oněch skoro třicet let, kdy jsem byl členem amerického, přesněji kanadského psychiatrického společenstva, jsem se občas seznamoval s nápady Stanislava Grofa, kterého jsme nazývali "Velkým šamanem". Kapitoly z jeho dvaceti knih, např. o kovové lžičce ohýbané silou vůle, se vzpomínkami na vlastní porod, ba dokonce na vlastní početí, když se vtělil do spermie svého otce, nebo o jeho putování v meziplanetárním prostoru, budily úsměvný údiv. Držel jsem mu palce, jak český kolega dovedl plout v nesmírné konkurenci, zmást tisíce senzacechtivých Američanů a stát se bohatým americkým psychiatrem. Samozřejmě, že nikdo nebral jeho nápady vážně.

(Je jistě zajímavé, když si uvědomíme, že každý stav, kdy mozek začíná mít nedostatek kyslíku, ať už je příčinou předávkování drogou, pokus o oběšení, Alzheimerova choroba nebo skoroutopení se v málo zamrzlém rybníku, může vyvolat stavy halucinační, snové, "syndrom blízké smrti - SBS" atd.) Ocenění Grofa Nadací Vize 97 (souhlas manželů Havlových, podpora pozitivním postojem našeho předního psychiatra Höschla a vědeckou kapacitou Jiřího Fialy) mě poněkud zaskočilo, protože v připravovaném rukopise o "vědomí a nevědomí" zdůvodňuji svůj zájem o toto téma právě také příběhem Stanislava Grofa, který se skoro po půl století bádání o duševním stavu vědomí a nevědomí nalézá utopen v hlubinách metafyziky a šamanismu. O tom, že se "netopí" sám, svědčí závěrečná práce amerického psychiatra platícího za autoritu "přes vědomí" (Ken Weiber, Encyclopedia of Philosophy, 2002,34/46), který ukazuje na padesát dva možných hledisek, ze kterých lze posuzovat to, čemu říkáme "vědomí a nevědomí". Je tedy zřejmé, že se o této oblasti duševna ví málo. MUDr. Slavoj Hontela, Tišnov

 

Grof si ocenění zaslouží Ad LN 12. 10.: Stanislav Grof ignoruje přírodní vědy Nevybíravě dehonestující článek předsedy Klubu skeptiků Sisyfos Čeňka Zlatníka na adresu psychiatra Stanislava Grofa v souvislosti s udělením letošní ceny Nadace Vize 97 za "otevírání nových pohledů na svět" ukazuje, že pan Zlatník coby vědec není na nové naléhavé výzvy, před nimiž vývoj současné vědy stojí, připraven a reaguje na ně až hystericky. Líčí psychiatra Stanislava Grofa jako osamoceného guru několika poblázněných a zmatených jedinců, kteří sní o jakési proměně paradigmatu.

To je ale opravdu silná káva. Pan Zlatník, zdá se, vůbec nezaznamenal vývoj, který se v posledních letech odehrál v nové fyzice, natož aby reflektoval dnes již rozsáhlý výzkum lidského vědomí, jímž se zabývá nejen transpersonální psychologie, ale také antropologie, filozofie, etnofarmakologie a další disciplíny. (Jestliže se svého času rozhodl udělit Stanislavu Grofovi anticenu Bludný balvan, měl se s tímto novým výzkumem nejprve seznámit, tedy pokud se sám chce považovat za vědce.) Tyto nové vědecké objevy ukazují, že žijeme ve vzájemně propojeném vesmíru, jehož jsme nedílnou součástí nejen ve fyzickém smyslu, ale také po stránce vědomí; z toho vyplývá, že lidské vědomí se podílí na širším kosmickém vědomí, do něhož jsme ponořeni (se všemi ostatními tvory) jako do oceánu, obdobně jako jsme ponořeni do hmotného světa coby tělesné lidské bytosti. O tom, že naše vědomí není vázáno pouze na neurofyziologické dráhy našeho mozku, se může přesvědčit každý ve zkušenostech rozšířených (mimořádných) stavů vědomí, ať už mají podobu meditace, mystického zážitku nebo psychedelického prožitku vyvolaného rostlinnými substancemi typu ayahuascy apod.

Ale také si to můžeme uvědomit během hlubších prožitků přírody nebo hluboké lásky ke druhému člověku nebo stavů tvořivé imaginace a umělecké inspirace, během nichž dokážeme překročit konvenční konceptuální rámec, v němž se pohybuje naše každodenní mysl. Pozitivistický a silně etnocentrický přístup, který pan Zlatník zastává, je ovšem pro zkoumání takovýchto zkušeností, které nově tematizují otázku vztahu hmoty a vědomí, samozřejmě neadekvátní, a proto se nemůže divit, že k nim nemá přístup. Zjevně se vynořují obrysy nového holistického projektu a je velmi potěšující, že se Stanislavu Grofovi za jeho významný mezinárodní přínos na tomto poli dostalo v Čechách konečně prvního veřejného uznání.

PhDr. Jiří Zemánek, sarvanga@centrum.cz

 

Ad LN 12. 10.: Stanislav Grof ignoruje přírodní vědy

 

Chci zareagovat na Úhel pohledu předsedy Spolku Sisyfos Čeňka Zlatníka.

S některými závěry St. Grofa, ale ani přírodních věd se nemohu ztotožnit. Nicméně tak zvaná černá (neviditelná) hmota přítomná ve vesmíru je souhrn energie (hmoty) myšlenek a jejich nosného prostředí. Jedná se přibližně o devítinásobek hmoty viditelné. Platí pro ní fyzikální zákony, i zákon zachování energie a princip neurčitosti. Kvanta energie myšlenek jsou o deset řádů menší než nejmenší částice, o kterých jsme přesvědčeni, že je věda objevila. Energie myšlenky existuje a působí, i když ji zdroj dále nevysílá, což lze přiblížit Diracovým impulsem uváděným v elektrodynamice.

Neuvěřitelně velká hmota (energie) myšlenek přítomných ve vesmíru nám připraví mnohá překvapení zásadního významu. Vědci, kteří její působení nezahrnují do okrajových podmínek, se dopouštějí chyby. Myšlení jako technologický proces nedokáže věda definovat, natož technickými výrazy popsat. Neumí ani změřit působení myšlenek na lidský organismus. Lze však odmítat požadavek, adresovaný přírodním vědám, i vzdělaného člověka na prokázanou možnost spontánního uzdravení?

Havlovu cenu vnímám jako impulz k větší pokoře vědeckých pracovníků. Dogmatický přístup nemůže trvat věčně a žádná ironie ani posměšek tomu nezabrání. Uvažte prosím, vážený pane Zlatníku, do jaké míry je klub skeptiků, jehož jste předsedou, zodpovědný právě za přijímání různých předsudků a smyšlenek a která pravdivá tvrzení jsou odsouvána na úroveň pověr a mýtů. Posuďte prosím, kteří vědci zneužívají svůj vědecký věhlas a postavení k propagaci své vlastní náboženské víry.

Dr.-Ing. Martin Dosoudil, Marčovice

 

 

Psychiatrická diagnóza si nevybírá

 

"Když se někdo dostane do skutečně těžké psychické krize, tak v současné době mu u nás nabídne jedinou pomoc psychiatrie. A dovedete si představit, jak je stále veřejností vnímána nálepka - psychiatrický pacient," říká MUDr. Milan Hrabánek, zakladatel občanského sdružení Holos v Opavě. Viz www.holos.cz

 

Sdružení Holos chce vybudovat ve Vlaštovičkách u Opavy zdravotnické zařízení, které bude poskytovat služby pro soukromou sféru přece jen v méně obvyklé oblasti psychiatrie. Doktor Hrabánek je psychiatr se specializací na oblast léčení závislých osob a osob s duševní krizí. V roce 1998 absolvoval tříleté studium na institutu Grof Transpersonal Training v Milí Halley v USA, po němž získal certifikát facilitátora holotropního dýchání s celosvětovou platností. Nedávno získal známý psycholog a psychiatr českého původu prof. Stanislav Grof cenu nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.

"Život se stále zrychluje, nároky na jedince se stupňují, proto je třeba počítat s tím, že psychika bude selhávat častěji. Platí zde jednoduchá přímá úměra," vysvětluje Hrabánek. Přitom v léčebném smyslu možnosti rychlého návratu do běžného života u nás chybějí. Prakticky jedinou možností pro lidi ve skutečně těžké krizi jsou psychiatrické léčebny zaměřené převážně na léčbu biologickou, farmakologickou nebo elektrošokovou. Oproti tomu dr. Hrabánek prosazuje alternativní techniky, které umožňují navodit mimořádné stavy vědomí bez použití psychofarmak a bez verbální terapie. Léčbou mimořádnými stavy vědomí lze docílit znovuprožití určitých traumat a stresových situací. V USA je tato metoda poměrně běžná už řadu let, ale u nás ji až nyní přijala akademická půda a uvádí ji do učebnic pro lékaře a psychology.

 

Klient, který hledá službu

 

"Psychiatrická diagnóza si nevybírá a může potkat i podnikatele a manažery. Syndrom vyhoření může přijít ze dne na den a člověk opravdu není schopen pracovat. Přitom doba je tak hektická, že vypadnout z práce třeba jen na týden může být značný problém," říká Hrabánek. Možnost provozování takového zařízení v rámci veřejného zdravotnictví nenašel. Proto vzniklo občanské sdružení, které chce vybudovat vlastní zařízení s veškerým potřebným zázemím a ubytovací kapacitou. "Pokud někdo onemocní vážněji, ambulantní léčba nestačí. S klientem je potřeba pracovat týden nebo dva, než krizové období pomine a je schopen návratu do rodiny a do práce. Ve své praxi nerozeznávám pacienty, ale lidi, kteří potřebují v danou chvíli pomoci. Pro mě je to klient, který hledá nějakou službu," zdůrazňuje Hrabánek.

Důvod, proč nezaložil přímo obchodní společnost, ale občanské sdružení, je jednoduchý. Finanční zázemí pro počáteční investici a výstavbu zařízení mu schází. Proto musí spoléhat na finanční prostředky grantového řízení EU, na které dosáhne obč. sdružení přece jen snadněji. "Součástí zařízení bude např. speciální bazén pro holotropní dýchání ve vodě. V něm lze simulovat i porodní trauma, které bývá spouštěčem řady potíží. V rámci terapie na sebe navazují různé postupy, proto počítáme vedle prostor pro přednáškový sál i s výtvarným ateliérem apod.," vysvětluje Hrabánek.

 

Záležitost jen top managementu?

 

Pokud se nepodaří, aby alespoň část terapie byla hrazena z veřejného pojištění, bude se muset Holos orientovat na klientelu z oblasti vrcholného managementu. Ostatně lidé, kteří pracují na nejvyšších pozicích, jsou z hlediska stresových situací nejrizikovější skupinou. "To jsou lidé, kteří mají velkou potřebu vrátit se co nejrychleji do běžného života. Pro ně je terapie investicí, která se ve velmi krátké době vrátí," říká Hrabánek. "Mám zkušenosti ze své ambulantní praxe, kdy za mnou jezdí klienti z Itálie, Norska, Finska a Polska. Ti lidé sami vyhledávají nejschůdnější a nejrychlejší cestu, která je vrátí zpět v plné výkonnosti. Někdy stačí jen víkendový pobyt, kdy se psychika zcela vyrovná. Mám jednu uzavřenou skupinu osmi pánů, kteří dvakrát do roka absolvují holotropní dýchání. Ta technika umí tak hlubokou relaxaci, že podle jejich vlastních slov jde o větší odpočinek než při 14denní dovolené u moře."

 

 

Název: Od Alberta Hofmanna s láskou

 

Zdroj: Respekt

Datum vydání: 5.5.2008

Autor: Petr Třešňák

Rubrika: Eseje

Strana: 62

 

 

Co nám odkázal vynálezce LSD

Americký básník a znalec omamných bylin Dale Pendell jednou řekl, že rozdat lidem LSD bylo jako vytisknout Bibli v angličtině. Tajemství nebo svátost, přístupné tradičně jen úzkému kruhu zasvěcených (kněží, medicinmanů nebo psychiatrů), se stávájí široce dostupnými se všemi nadějemi, riziky a vylomeninami, které k tomu patří. Tahle paralela mezi textem, na němž stojí západní civilizace, a halucinogenním krystalem stvořeným dílem náhody ve 20. století, je pořádně přestřelená. Jako většina nehorázných tvrzení v sobě však skrývá i zrnko pravdy.

Švýcarský chemik a vynálezce LSD Albert Hofmann, který minulý týden zemřel ve svém domě nedaleko Basileje, už možná zná pravdu celou. Úkolem jeho nástupců je teď najít v moři chyb a omylů, jež kouzelnou kyselinu obklopují, ono zrnko a přemýšlet, k čemu nám vlastně ještě může být dobré.

 

Kdo vám uvěří

Kdyby se Albert Hofmann nedožil úctyhodných 102 let a zemřel kolem osmdesátky, dočkal by se pravděpodobně vlažnějších nekrologů. Projekt jménem LSD se totiž na konci 80. let jevil jako naprosté fiasko.

Záhy po svém objevu se pětadvacátý derivát kyseliny lysergové začal ze švýcarských laboratoří šířit do světa a stal se hitem psychiatrických a psychologických experimentů 50. a 60. let. Odborníci se s pomocí LSD snažili navodit experimentální psychózy, využívali ji při psychoterapii, léčbě alkoholových a opiátových závislostí, jako úlevu pro nevyléčitelně nemocné pacienty. Z desítek nadějných experimentů se ovšem málokterý dotáhl do konce. Badatelskou euforii ukončila éra hippies. Ve známém příběhu 60. let LSD proniká masově mezi mládež, přicházejí první sebevraždy a psychické problémy. Reforma protidrogové politiky zařadí halucinogeny do nejtvrdší kategorie na seznamu zakázaných narkotik. Je po výzkumu, LSD mizí ze scény a její někdejší vyznavači jsou mezi kolegy - experty považováni za pubescentní podivíny. Jak řekl Timothy Leary, jeden z hlavních aktérů onoho divokého finále: "Nemůžete zkoumat LSD a nevyzkoušet ji. Jenže pokud užíváte LSD, kdo vám potom uvěří?" Když Albert Hofmann slavil před dvěma lety v Basileji stovku, látky měnící vědomí si po dvou dekádách ticha už pomalu začínaly razit cestu zpátky do seriózních kruhů. Švýcarsko obnovilo výzkum kyseliny pro psychoterapeutické účely, americký deník Washington Post referoval o akademických experimentech s aktivní látkou halucinogenních hub. Evropská unie financuje úspěšný projekt v peruánském Tarapotu, kde francouzští narkomani odvykají závislosti za pomoci tradiční halucinogenní medicíny ayahuasky, celý svět diskutuje o využívání marihuany pro lékařské účely.

To všechno přinášelo Albertu Hofmannovi zadostiučinění. Chemik, který strávil většinu života v laboratořích firmy Sandoz, ovšem nikdy netvrdil, že v tomhle příběhu jde jenom o vědu a psychiatrii.

 

V roli církví

Cesta psychedelických látek západní společností odráží jednu podstatnější věc - hlad po duchovním zážitku. Tradiční křesťanské církve přicházejí v 60. letech o své vyznavače. Ztrácejí schopnost zprostředkovat mysterium, stavějí na "pozemštějších" aspektech náboženského života, komunitě, etice, morálce, formální zbožnosti, intelektuální interpretaci. Chybějí jim iniciační rituály, plnokrevná obřadnost se během staletí proměnila ve formální symboly. Expanze kouzelné kyseliny tak spadá do stejné doby, kdy Západ objevuje východní spirituální nauky, meditaci, jógu, islámský mystický sufismus, severoamerické indiánské obřady, kdy sílí zájem o odkaz raných křesťanských otců pouště.

Drogy a spiritualita? Většina teologů i religionistů se pravděpodobně ušklíbne a pronese pár vět o falešných náhražkách, duchovních zkratkách a nezralém poblouznění, které může jen špatně skončit. Námitka, že změněné stavy vědomí (velmi často navozené účinnými rostlinami) byly v přírodních kulturách odedávna vstupní branou do světa bohů, se obvykle odbývá tím, že tradiční kontext může takovým praktikám dodat smysluplný rámec, ale moderní nikoli.

Ta úvaha má jednu chybu. Je zcela zbytečné posuzovat, jestli psychedelika mohou být duchovní cestou. Odpověď zní ano i ne a smysl dává jen v individuálním příběhu - stejně jako křesťanská víra může být autentická nebo falešná. Důležité je něco jiného. Pokud přijmeme moderní myšlenku, že spiritualita není doktrína nadiktovaná shůry, ale přirozená lidská potřeba, uvědomíme si, že látky měnící vědomí ve své době zastoupily tradiční náboženské instituce v jejich roli.

V souvislosti se spiritualitou psychedelik není nutné mluvit hned o Bohu. Uvědomění si, že svět má více tváří a řídí jej i jiné zákonitosti než ty, které nás naučili v hodinách fyziky a chemie. Celistvé pojetí zdraví. Vědomí smyslu existence. Zážitek všeobjímající lásky a propojení s okolím. Pokora a náhled na sebe sama coby součást vyššího celku. To všechno patří do výbavy tradičních spirituálních cest a chemické krystaly i rostliny síly to dokázaly mnoha lidem zprostředkovat.

 

Nebezpečí a důvěra

Zůstává tu ovšem jedno memento - nebezpečí. Americká kocovina po 60. letech i každoroční zprávy z černé kroniky dokládají, že ačkoli halucinogeny mají jinou podstatu než opiáty nebo amfetaminy, mohou být nebezpečné. Rozjíždějící se výzkum, ale i globální šíření některých náboženských společenství využívajících přírodní drogy (brazilské církve Unio de Vegetal nebo Santo Daime pronikají do USA, Evropy i Asie) dávají tušit, že psychedelika v západní společnosti možná ještě čeká druhé dějství. Jak zajistit, aby neskončilo jako to první?

Existuje mnoho praktických doporučení, jak pracovat se změněnými stavy vědomí, a dá se očekávat, že instituce i odborníci budou nyní mnohem obezřetnější. Není však dobré si nalhávat, že karambolům se dá úplně vyhnout. Právě v tom spočívá poslední "duchovní" lekce LSD - akceptovat nebezpečí jako součást života. Je pozoruhodné, jak snadno dokáže západní společnost přijmout i obdivovat nebezpečí, je-li sekulární a výkonové povahy - rychlá jízda autem, zlézání osmitisícovek, skákání padákem. Když se ale na YouTube objeví pár videí, na nichž se teenageři "sjíždějí" dosud legální halucinogenní odrůdou šalvěje (je nenávyková a zdraví ohrožující zcela minimálně), úřady i politici okamžitě volají po zákazu.

Přijetí nebezpečí kultivuje zodpovědnost a nechává vyrůst důvěru. A to rozhodně nemá být výzva ke zbrklé legalizaci drog. Spíše k odložení strachu a zkoumání bez předsudků. Projev malé naděje, že smrtí Alberta Hofmanna tenhle příběh nekončí, ale teprve doopravdy začíná.

 

Petr Třešňák

 

Petr Třešňák (1976) je redaktorem Respektu. Vystudoval žurnalistiku a mezinárodní studia. Dříve pracoval v ekologických nevládních organizacích. Čtyři roky vedl kulturní rubriku, dnes se věnuje zejména společenským tématům. Napsal scénář k dokumentárnímu filmu Člověk proti hysterii (2005) o soužití Čechů se sudetskými Němci.

foto Archiv redakce

 

 

Moje zkušenosti s holotropním dýcháním

 

Výzkumy dr.Metznera

 

Výzkumy účinků lysohlávek

 

O holotropním dýchání na stránkách Holos

Reportáž o terapeutickém využití ayahuascových rituálů v televizní reportáži

Na hlavní stránku

Pokud máte dobra alespoň 70%, channeling se můžete naučit takto: Jak uvidět Boha, krok za krokem